288

Heimbacher Fil. 1793. Jg. II. 1. 2. vyd.
561., Jir. Ruk. I. 234.

Heimweh, vz Tesknice. Na Slov. dorna-
radnie. Ssk.

Heinschmidberský Jan, farář 1676. Jg.
IL 1. 2. vd. 561., Jir. Ruk. I. 234.

Hej, enge. Ž. wit. 69. 4. Cf. Prk. Přisp.
7. Hej, Slované! Tato píseň složena 1834.
Vz Bačk. Písm. I. 323. — H. = ano. Ba
hej = ovšem. Slov. — Dbš. Sl. pov. 8. 38.
Ktorí ti povedial: ,ahej, už hej, na to bej,
a iné nič. Slov. Zátur. Nápr. 24. S tím už
je h. (říkají, když se nemoc zlomila). Tkč.

Heja == hejsa! Čch. Petrkl. 4.

Hejbalík, a, m. — veliký pán (žertem).
Ve vých. Čech. Jir.

Hejhati, vz Hýbati.

Hejbzzzz = syčení pasáků, aby dobytek,
střečkuje-li, běh zrychlil, aneb aby dobytek
rozstřečkovali. U Žirovn. Vlk.

Hejč z: hleďž, výraz chlouby. H., já něco
mám. Us. Blk.

Hejčar, u, m. = nehybná hmota. U Jižné.
Vrů. — H., a, m. = nehybný člověk. Ib.

Hejčedlo, a, n. = plátěná plachta čtyř-
rohá, v níž se děti houpají. Na každém
rohu přišit jest silný tkaloun. Dva a dva
z nich Na jedné straně prostrčí se železným
kroužkem ve trámě u stropu zatlučeným a
zavážou. K jednomu z nich přiváže se dlouhý
kucel o třech pramenech z koudele uple-
tený a tím se h. pohybuje. U Domažl. Jrsk.

Hejčí pejčí = hečepeče. U Jindř. Hrad.
Vrů.

Hejčín, a, na., Hatschein, ves u Olom.

Hejčiti = hejčkati. Bohatému čert děti
hejčí a chudý ani chůvy nenajde. Č. M.
166.

Hejd, hejdž, hejdžiš, hejďte = hleď. Cf.
Heč. Hejdž, přece sem tam byl. Us. Mý.

Hejda, y, f. = silná tlustá ženská. U N.
Kdyně. Rgl. — H., y, m. = Heinrich. 1439.
Soud. kn. opav. — H., os. jm. Jir. Ruk. I.
240.

Hejdiš. Sdl. Hr. II. 276.

Hejdov, a, m., Heydov, dvůr u Hořovic.

Hejduk Jan a j. Blk. Kfsk. 1038.

Hejdum pejdum choditi = bezúčelnou
obcházkou čas tráviti. Us. Rjšk. — Sš. P.
400.

Hejdunda, y, m. = člověk tlustý a ve-
selý. Us. Rgl.

Hejduše, polygonum fagopyrum, pohanka
obecná, tatarka, prečká. Sl. Jes. Vz Rstp.
1255.

Hejduškov, a, m. == pole u Senic. Pk.

Hejgnúť = hegnúť. Vz Hegati.

Hejhálek, lká, m. = mužík, který těm
na záda sedá, kdo po lesích křičí hej ! S ním
pak nemůže nikdo ku předu, an je příliš
těžký. Přijde na tě h. Na Plaště. Cf. Hej-
kadlo. Prk., BPk.

Hejhaná, y, f. = Morana. Cf. Hehana.
Slov. Mt. S. I. 187.

Hejhula, y, m. = poběhlík. U N. Kdyně.
Rgl.

Hejiti, il, en, ení, hejovati = děliti. —
co: rudu. Cf. Hejič.

Hejk, a, m., psí jméno.

Hejkálek, lka, m. == muž, který chodí

v noci s lucernou a potká-li někoho, kdo
bloudí, naň volá: hej! hej! Jde pořád před
ním, až ho zavede někam do bahna nebo
do rybníka. Kmk. II. 209.

Hejkovice, dle Budějovice, Heikowitz,
ves u Sobotky.

Hejl, fringilla pyrrhula; h. ořešník, loxia
enucleator. Schd. II. 446., Brm. II. 2. 358.

Hejlov, a, m. = vrch u Komárova v Příbr.
Kčr. — H., Heylow, ves u Jablonce. Blk.
Kfsk. 1221.

Hejlový, Gimpel-. — H. mlýn, Heilow-
rnühle, u Pelhřimova.

Heina, y, f., Heyna, ves u Horažďovic.
Blk. Kfsk. 667. Proč slula H. bláznivou?
Vz Sbtk. Krat. h. 31. V Hejně utekl sv.
Filipp z kostela. Vz ib — H. Luka, sam.
u Bernardic.

Hejná háj! Tak odhánějí husy. Val. Brl.

Hejnam, mezisl. Sš. P. 85. Ráno po (sva-
tební noci) jak se rozbřeskuje, přijdou sva-
tebčané s gajdošem k domu mladých man-
želů vyhrávať ,hejnam. Slov. Němc. Cf.
Koll. Zp. I. 446.

Hejnice, e, f. Pro svůj dobytek h-ci vy-
tknuti; H-ci si zahájiti. List z r. 1617. —
H. = pole u Přerova a j. Pk.

Hejniti, il, ěn, ění = dřeva po lanu
spouštěti, feilen. SI. les.

Hejno, hejno, hejno, hej, co's slíbila,
jenom dej. Sš. P. 562 (103.).

Hejnovka, y, f. H. Hořejší a Dolejší,
sam. u Vinohrad.

Hejpovačka, y, f. = houpačka. U Něm.
Brodu. Brnt.

Hejpovati == houpati. U Skrýj, Košic,
u Ronova. Brnt., Rgl.

Hejprie, e, n. = borůvka. Na Šumavě.
Mnk.

Hejrati, vz Hýřiti. Mor. Tč.

Hejřiti, vz Hýřiti.

Hejrovský, os. jm. H. † 1865. Vz Mus.
1847. 72., S. N. III.

Hejruk! postrč! Tesařsky.

Hejsa! výkřik radosti. Us. Pdl., Sš. P.
788.

Hejsák, a, m. = uličník rozpusta. U Žam-
berka. Kt.

Hejsek, vz Mz. v List. filol. III. 213.,
Flousek.

Hejskati, sausen, brausen. Šm.

Hejskovati = jako hejsek žíti. Us. Wtr.

Hejskovitý, geckisch, geckenhaf. Dch.

Hejslovan, a, m Tak nazývají na Mor.
renegáti upřímné Čechy. Kmk. II. 44. a j.

Hejsovna, y, f., das Schlemmerhaus. Šm.

Hejsovství, die Verschwendung. Šm ,
Loos.

Hejšovina, y, f., Heuscheuer, vrchol v sev.
vých.Čech. Krč., S. N.

Hejšť, ě, f., Heischt, ves u Jihlavy.

Hejta. Také u N. Kdyně. Rgl. — Jrsk.,
Němc, Šg., Nl. — H. == kolébka (v dětské
řeči). U Turn.

Hejtati = kolébati. U Turn.

Hejtice, dle Budějovice, Heytitz, dvůr
u Světlé.

Hejtman. Mkl. Etym. 84. V starším vá-
lečnictví českém dáváno toto jméno každému
samostatnému veliteli; nejvyšší h., oberster