289

Feldhauptmann, nejvyšší h. jízdy. S. N. XI.
439. H. hradu pražského, král. českého,
krajský atd. Žer. Záp. II. 183., S. N., Zř.
zem. Jir. 452., 690.— 691., Tk. II. 368., 369.,
IV. 726., VI. 348., Tk. Žk. 221.

Hejtmančiti, také = hejtmanem býti.
Bdl.

Hejtmanice, e, f. — setnice. Háj.

Hejtmanka, y, f, sam. u Plas a u St.
Libně.

Hejtmánkovice, Hauptmannsdorf, ves
u Broumova. Tk. I. 419., Blk. Kfsk. 1047.

Hejtmanovka, y, f., vz Parukářka.

Hejtmanovský. H. dům. Mus. 1880. 438.

Hejtmanský soud. Vz Zř. zem. Jir. 452.

Hejtmanství (úřad) okresní. Us.

Hejús, a, m. = rys, ostrovid. Slov. Hdž.
Šlb. 88., Čít. XIII.

Hejže. Vtenkrát, h. vtenkráť zrodia sa
zo synov vašich synovia verní otcom. Slov.
Pbld. III. 569.

Hejžice, e, f., v horn., das Fahrleder.
Šm.

Hek, u, m., vz Mz. v List. filol. VII.
213. Má toho do heku (až heká, o těžké
práci). Us. Rjšk. — H. = ptáci v kleci spá-
ření. Brt. — H. = les v Jakubčicích na
Opav. Šd. — H., a, m., psí jm. Škd. — H
Frant., kupec, 1835.—1875. Jg. H. 1. 2. vd.
561., Šb. D. ř. 2. vd. 246.

Hekal, a, hekálek, lka, m., der Aechzer.
Šm.

Hekáním a sekáním vozu padl jsem na
zem. Koll. Zp. IV. 92.

Hekati. — abs. Ten heká (stěžuje si,
že nemá peněz). Us. Cf. Mz. v List. filol.
VII. 213.

Heklík, a, m., os. jm. Arch. III. 343.

Heknouti = hrknouti. Heklo v něm. Brt.
Mtc. 1878. 33.

Hekot, u, m., das Geächze. Lpř.

Heková Ludm. Jg. H. 1. 2. vd. 561. —
H. Vlasta. Vz ib.

Hektar: -árův oprav v -arův.

Hektický = stále trvající horečkou, ne-
vyhojitelnou chorobu provázející, vysílený.
Slov. zdrav.

Hektograf, u, m. = snímací přístroj
k rozmnožování rukopisu, der Hektograf.

Hektografní inkoust.

Hektolitrový sud.

Hektrám, u, m., v lodn., der Heckbalken.
Šm.

Hekyně, ě, f., os. jm. Arch. I. 169.

Hel = měděnka, der Grünspan.

Hél, u, m. = pryskyřice tekoucí z řečíku
atlasského. Vz Rstp. 325.

Helcelet, a, m. H. Jan, nar. 1812., dr.
lék. a prof. brněn, techniky. Vz S. N. X.

Helel Tom., železník. Jg. H. 1. 2. vyd.
561.

Held Jan (Orebský), dr. Vz Jg. H. 1. 2.
vyd. 561. f 1851.

Hele, húsky, hele! Volání na husy. Slov.

Helečme! = hleďme! vizme! Us. Holk.

Heleď == hleď! H., to je to hezké! Us.
Brnt.

Heleďme, heleďte = hleďme, hleďte! Us.

Helegza, y, f. = veselé děvče. U Místka.
Škd.

Helekačka, také = popěvek pasaček,
kterým družka na družku povolává. Od
refrainu: Heló, heleho! Vz Hojakačka, Ohó-
kačka, Helekání. Mor. Brt. v Osv. 1887. 82.

Helekání, n., das Jodeln. Vz Helekačka.
V prvním roku slouží se dítkám k vese-
losti kolíbáním, zpíváním neb h-ním, hrká-
ním neb pleskáním atd. Kom. Inf. 5. Pěkné
ti děkuju za tvé h., žes na mne helekala a
sa nehněvala. Sš. P. 528.

Helekati, vz Helekačka. Můj vínečku
fijalový, vila sem fa šuhajkovi, vila sem fa
belékaja, rozplétám fa naříkaja. Sš. P 440.
Už sa tak nechajme, na sebe nehelekajme.
Ib. 528., 527., 525.

Helelo, helelo, ztratil šohaj péro a já
sem ho našla, jak jsem husy pásla. Sš. P.
261.

Helena, vz Otava, D. ol. I. 1148.

Helenka, y, f. = slunečko brouk. Mor.
Brt.

Helénsky oheň. Vz Schd. I. 177.

Helépať = utíkati. Val. Brt. D. 213.

Heles = divoká ženština. Takový h.
v domě je hotové neštěstí. U N. Bydžova.
Kšf.

Helesem! sama sem pod lesem! Sš. P.
552.

Heleso, a, n. = veliká ženská. Čce. Tkč.

z Helfenburka Sig., prof. f 1552. Vz
Jg. H. 1. 2. vd. 561., Jir. Ruk. I. 234.

Hefert Alex,, svob. pán, naroz. 1820.,
spisov. Vz Sb. D. ř. 2. vd. 246., Tf. H. 1.
3. vd. 158., Mus. 1877. 201. 533.; 1879.
212., Pyp. K. II. 539., S. N. III. a X.

Heliad-es. a, m. H. Jos. 1639. Jg H. 1.
2. vd. 501., Jir. Ruk. I. 234.

Heliasté = tribunal, druhý po Aéropagu
v Athenách, kterému bylo uloženo zate-
mnělé zákony vysvětlovati. S. N. X. 235.

Helic, e, m. H. Lukáš, kněz a spisov.
Vz Tf. H. 1. 3. vd. 56., Jg. H. 1. 2. vd. 561.,
Jir. Ruk. I. 235., Šb. D. ř. 2. vd. 246., Pyp.
K. II. 358.

Helice. Na H-či, Na Heličku = hra jarní,
kterou děvčata provozují, Helička a 12 dru-
žiček. Brt. Čít. pro IV. tř. 189.

Helička, vz Heliška.

Helikati. Hutař (hlídač) ve vinohradech
heliká, když na trubku vytrubuje heli, heli,
heli! Mor. a slov. Šd.

Helikoniades, vz Lucín.

Heliocentrický, heliocentrisch. H. hle-
disko, názor světa. Stě. Zem. 162., 174.,
Cf. S. N.

Heliografie, e, f. = nedokonalý pokus
o ustálení obrazu temnice. Vz KP. IV. 536.,
S. N.

Heliogravura, y, f. = světlotisk. Vz
Stč. Zem 441.

Heliolatrie, e, f., z řec. = zbožňování
slunce. S. N.

Heliometr, u, m. = slunoměr, daleko-
hled s ústrojím drobnoměrným na zevrubné
měření úhlů, ku př. zdánlivého průměru
slunce, planet atd. Vz S. N.

Heliostat, u, m. = nástroj (zrcadlo), jímž
sluneční světlo odrazem v určitý směr se
přivádí. Vz KP. II. 133., ZČ. III. 47., 50.,
56., S. N.