298

Hlasati = hlídati. H. kury, ovoce. Laš.
Brt. D. 214.

Hlásati co: pohanění. Rkk. — jak. Ně-
kteří na místo mne evangelium hláší. Sš.
II. 158. Darmo hlásáš řka: Pane! Hus II.
296. — kam. Něco do světa h. Osv. I. 34tí.

— kde. H. po městech přede všemi oby-
vateli nové učení. Lpř. Dj. I. 21. — co
komu zač. Někomu něco za odpověď h.
Lpř. Sl. I. 103.

Hlasba, y, f. = hlásání. H. evangelia. Sš.

II. 31. (I. 169.)

Hlásce a nástroj Loga či slova vtěleného.
Sš. Bs. 83.

Hlasec, sce, m. = hlásek. Hr. ruk. 287.

Hlásek, ves a mlýn u Hořic.

Hlasen, os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Hlasenec, nce, m , pole u Lipníka,. Pk.

Hlásenice, Wächtersdorf, ves u Štern-
berka na Mor.

Hlásenský, Nachtwächter-. Šm.

Hlasenstvo, a, n. Každý národ jazykem
svým jen druh h-stva vyvinouti s to jest.
Hš. Sl. 22. — H., der Nachtwächterdienst.
Šm.

Hlasička, y, f. = lasička. U Domažl. Jrsk.

Hlasilka = hlasivka. Šd.

Hlasitě vzlykati. Hrts. Srdce jí v ňádrech
h. zabušilo. Vlč.

Hlasitelnosť, i, f., die Lautbarkeit. Nz.,
Ssk.

Hlásití. — abs. Pes hlásá oprav v: hlásí.

— se kde. Hlásí se v nás cit útrpnosti. Dk.

— jak. Jedno slovo ustavičně h-lo a dralo
se mi v mysl. Vrch. Poslušně hlásím, že ...
Us. vojen.

Hlasito = hlasitě. Zasmál se h. HVaj.
BD. II. 81. — H., a, n. = hlasité mluvení.
Dk. Aesth. 226.

Hlasitý. H. obdiv, Sbr., čtení, Db., po-
chvala, Vlč., hovor, pláč, nářek, volání, Us.,
příčiny (veliké hlavní). Šš. Mt. 12.

Hlasivec, vce, m. = zvěstovatel. Kaln.

— H., os. jm. Sdl. Hr. IV. 180., S. N.
Hlasivka, y, f. = hlasový uábek, štěrbina

hrtánová. die Stimmritze. Sl. les H. dýchací,
hlasová. Šv. 68., 69. Vz Slov. zdrav., Čs. lk.

III. 399., X. 54., 154.

Hlasivo, a, n. H. Veliké, Malé, Gross-,
Klein-Hlasivo, vsi u Tábora. S. N. X. 24L,
Blk. Kfsk. 1314., Sdl. Hr. III. 226., IV. 370

Hlasivosť, i, f., das Stimmvermögen. Šm.
Hlasivý, stimmend. Šm.

Hláska. Str. 424. b. ř. 31. zd. za: Sou-
hláska přidej: Obměkčování, List. filol. V.
312. — H., vsi u Netolic a Rychnova. Blk.
Kfsk. 23., 654., Sdl. Hr. II. 186., 191., III.
37.

Hlaskati = streicheln. Dy tě mamka vola,
to tě pěkně hlašce. Sš. P. 485. — se =
mazliti se, hladiti. Brt. D. 214. Sedeť za
pecou, pri tom pri mamičke sa h., to je pre
teba. Klčk. Zb. III. 5.

Hláskostroj, e, m. Helmholtzův h. Dk.
Aesth. 222.

Hláskosloví, n., die Lautlehre = nauka
o hláskách Bž., Dch.

Hláskoslovný. H. zákon, Athn. III. 313.,
pravidla, Bž. 223., proměny, Dch., změny
samohlásek. Zk.

Hláskování (vokalisování) ve zpěvu.
Chlum. 18.

Hláskovitý. H. písmo. Hš. Sl. 157., 19.,
17.

Hláskový. Buchstaben-. H. písmo. Lpř.
Děj. I. 44.

Hlásna, y, f. — hlídka, odkud se hledí,
oznamuje. An s hlídky a h-ny světa na pole
páně pozírají. Sš. II. 37. — H. = místo,
kde bydlí hlásný. Sš.

Hlasně volati, Št. Kn. š. 88., zpívati.
Vrch. Řka h. Pravn. 2206.

Hlasnica, e, f. H. na houslích, der Re-
sonanzboden. Val. Brt. D. 214.

Hlásnice, e, f., Wachteldorf, ves u Svo-
janova. Blk. Kfsk. 284., Sdl. Hr. I. 253.

Hlásnictví, n., der Nachtwächterdienst.
Koll. IV. 100.

Hlásníček, čka, m = hlásný. Sš. P. 237.

Hlasno mluviti, na hlas. Brt. D. 214.,
Slez. Tč. — H., a, n. Nezjevil se (mi Bůh)
ve dne v zjevném hlasnu. Sš. Bs. 202. —
H. = chladno, zima. Je tam h. Vsacky. Vck.
U Fryšt. Džl. Vz Hlasný.

Hlasnohukoté moře. Kuzm.

Hlasnosť, i, f. = hlasitelnosť. Nz., Ssk.
H., zvučnosť. Dk. Aesth. 216., Bern.

Hlasnozvuký. H. řeč. Čch. Dg. 695.

Hlasnúť = Klesnouti. Slov. Hol. 103.,
115.

Hlasný. H. hovor, zpěv, pláč, ryk, třesk,
Vrch, pronášení slov, Dk., píseň, Osv., Čch.,
trouba, vz Schd. I. 98., KP. II. 278. H. húsle.
Sš. P. 143. Drevo na husličky h. Sl. sp.
19. — H. = studený. To je h. jizba jako
psírňa. Vz Hlasno. Džl. H. zima (tuhá). Na
Hané. Vck.

Hlásný, který by neodkřikl. Hus. I. 458.
Naleznú mě h-sní (vigiles). BO.
Hlasodárný,-datný, stimmgebend. Dch.,
Šm.

Hlasochvatný, stimmenhaschend. Sm.

Hlasojasný, hellstimmig. H. řečník.

Hlasoklamce, e, m., der Stimmenver-
fälscher. Lpř. Sl. II. 423.

Hlasonosný. H. oběť, hostia vocifera-
tionis. Ž. wit.: oběť volení, u Br.: oběť
plesání. GP. 153.

Hlasopis, u, m., Phonograph (Apparat).
Dch.

Hlasopisný, phonographisch. Dch.

Hlasořečiti, lebhaft sprechen, peroriren.
Nz., Ssk.

Hlasostrůjce, e, m. = hlasoklamce. Lpř.
Sl. II. 423.

Hlasovací právo, kamínek, Lpř. Sl. II.
424., osudí. Vlšk. 140.

Hlasování = rozhodování nějakého shro-
mážděni v otázce jemu předložené vyjadřo-
váním se o ní jednotlivých přítomných členů
jeho. Blř., Kram. Slov. H. u Římanů. Vz
Vlšk. 64. H. vyzvednutím rukou. Dch. O h.
v potazu vz Žer. Záp. II. 183.

Hlasovatel, der Stimmgeber. Dch.

Hlasovník, a, m. = hlasovatel. Lpř. Sl.
II. 423.

Hlasovod, u, m. = echo. Pl. I. 102.

Hlasový. H. kvartet, Chlum. XI., štěrbina,
NA. V. 205., ton, Dk., registry či odbory.
Zv. Př. kn. II. 4.