301

Hlavénka, y, f. = hlavnička (nemoc);
kus hořícího dřeva, hlaveň. Brt. D. 214.

Hlavice = hlava. Kto tě tepe v tvú h-ci.
Hr. rk. 239. V tvé h-ci ostré hloží. Výb.
II. 35. — H. = tlustší konec. H. lodi, der
Knauf, Lpř., dýmky, Osv. 1884 913., na-
bíjáku, der Knopf am Ladstocke, Čsk., filtru,
KP. V. 90., zámyčková, kohoutková (k uka-
zovateli výšky vody). Wld. H. sloupu, das
Kapitäl: válcovitá, krychlová, kalichovitá,
ikonická, kuželovitá, srdčitá, číšovitá, kno-
flíkovitá, zvončitá, návalcovitá, nálevčitá,
člunkovitá, NA. I. 162., 50., donská, ionská,
korinthská, římská, romanská, přechodní,
gothická, renaissanční, florentinská. Lehner,
Vlšk. 4., 5., 23. — H., Hlawitz, ves u Čes.
Dubu. Blk. Kfsk. 46.

Hlavička, das Köpfchen. O h-ko bra-
trská. Lpř. — H. dýmky (do které se tabák
cpe), Us. Vck., noty, der Notenkopf, pla-
meníku, der Brennerkopf, zubu, der Zahn-
kopf. H-ky lněné (hlávky semena prázdné,
vymlácené, něm. der Kaff), Us. Hk., ovčí =
druh dlažebního kamene. Zpr. arch. IX. 40.
H. kosti ramenné, der Oberarmbeinkopf.
Nz. lk. — H., druh hub. Mor. a Slov. Ssk.

Hlavičkář, e, m., vz Hlavizník.

Hlavičkový = hlávkový.

Hlavičník, u, m. = náčiní zámečnické
k dělání hlaviček nýtových, der Stiel-, Niet-
stempel. Včř. Z. I. 18., Šp.

Hlavina sloupořadí. Pl. I. 293.

Hlavinka, y, f. = hlavička. Us., Čch.

Hlavistý = hlavatý. Las. Tč.

Hlavitě = dobře. Nemám se h. Vz Hla-
vitý. Brt. D. 214.

Hlaviti se = vyvěrati. Nabral bych číši
krve, kde se prvý hlaví, podal bych ji roz-
troušené Slovaci na zdraví. Hdk. C. 126.

Hlavitý = hlavní, dobrý (jen ve větách
záporných). Brt. D. 214., Val. Vck. H. my-
šlénka. Sš. Pros. 3. vd. 8. Ta voda není h.
(dobrá). Val. Vck. U Brušp. Mtl. Jídlo,
pivo, zemáky nejsou h-té. Ib.

Hlavizna, y, f. = karyatida. Nz., Koll.
IV. 68. — H. = hlava, kapitola. V též ka-
pitole, česky: v též h-zně. Hus I. 134.

Hlavizník, u, m. = hlavičkář, der Köpf-
chenmeissel. Šp.

Hlavizný = mající hlaveň. H. meč. Vz
Stříbrohlavizný.

Hlávka chmelová, KP. V. 333., květá-
ková, der Blumenkohlkopf. Šp. H. ovčí,
caudicata. Byl. 15. stol. Odťatá hlava od
krku celá a přece krev netekla (zelná h.).
Km. 1886. 703. — H. myší = druh hřebíků.
Pdl.

Hlávkorodný, köpfchenzeugend. Šm.

Hlavkov, a, m., Lukau, ves u Jihlavy.
Blk. Kfsk. 1098.

Hlávkovatý, Köpfchen habend. Šm.

Hlávkový. H. locika. Vz Locika, Mllr.
58.

Hlavna, y, f. = kapitola, zastr. Zlomek
strč. exodu. 14. 1., Mus. 1880. 378. — H.
děla, vz Hrozen. NA. III. 94.

Hlavná, é, f., ves u Žamberka. Sdl. Hr.
I. 276.

Hlavnatka, y, f., petigera, druh lišejníku.
Slov. Let. Mt. S. VIII. 1. 11.

2. Hlavně = opálené poleno. Sl. les.
V MV. pravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym.
70. Tváře jich jako h. opáleny byly. Bart.
283. 12. H. sňatá s ohně; H. zažžené. BO.
- H. ručničí. Prm. III. č. 21., IV. 287. —
H. = os. jm. Půh. II. 558.

Hlavněvice, pl., ves. Arch. III. 500. -
H., os. jm. Pk. V. 240.

Hlavní = přední. H. kotel, Šmr. 23.,
průmět, Jd. Geom. IV. 30., osa čočky, Mj.,
duha, Mj. 278., země, Lpř., list (list na dluh
rukojměmi opatřený), Tov. 132., summa
(jistina bez úroků. Slibujem hlavní summu
i s úroky zaplatiti. 1482.), Tov. 132., přímka,
Jrl. 423., osa zrcadla, paprsky, ZČ. III. 59.,
73., Mj. 255., ohrada, přikop (pevnosti), NA.
III. 148., člen determinantu, Zh. 5., stěžeň.
Posp. H. slovo vésti. Osv. I. 74. — H. ==
valný atd. Kdo se chválí, nebývá h. U Přer.
Fr. Bílý.

Hlavnice = poduška. Sl. ps. 340., Dbš.
Sl. pov. I. 7., Koll. Zp. I. 184. — H., Glom-
nitz, ves v Opavsku.

Hlavničný, Kopfkrankheit-, Typhus-. Šm.

Hlavník, u, m., der Stemmhobel. Slov.,
Šp.

Hlavnisko, a, n., tedaterium, das Brand-
reit. Šm.

Hlavno, a, n. H. Kostelní, ves u Bran-
dýsa n. L.; H. Sudovo, ves tamtéž.

Hlavnoišpan, a, m., der Obergespann.
Slov. Bern.

Hlavňov, a, m., Hlawniow, ves u Sobě-
slavě, sam. u Něm. Brodu; Gross-Labney,
ves u Police. PL., Tk. III. 47. 790.

Hlavňovice, dle Budějovice, Hlawňowitz,
ves u Sobotky.

Hlavný, Kopf-. H. bolesť. Pass. mus.
428. Vz Hlavní.

Hlavobol, u, m. Hned ju h. popadne,
Kopfschmerz. Koll. Zp. II. 280. Větší hlava,
větší h. Č. M. 179.

Hlavohltánový, cephalopharyngeus. Nz.
lk.

Hlavokadeřavý, lockigen Hauptes. Vký.

Hlavokončitý, spitzköpfig. Slov. Bern.
Hlavokryt, u, m., die Kopfbedeckung.
Šm.

Hlavolomný, kopfbrecherisch. II. cesta.
Koll. III. 391.

Hlavolup, u, m., u kloboučn., das Kopf-
fach. Šm.

Hlavoměr, u, m., der Kephalometer. Nz.
lk.

Hlavonoš, e, m., der Perückenstock; der
Kopfträger, oberste Halswirbel. Šm.

Hlavonožec, cephalopus, měkkýš. H-žci
čtyřžábří, tetrabranchiata, die Vierkiemer (lo-
děnky, ammoniti); dvoužábří, dibranchiata,
zweikiemige Kopffüssler (h-ci desítíramenní,
decapoda: plotice, krakatice; h-ci osmira-
menní, chobotnice). Vz Frč. 253.- 265., Schd.
II. 534., Krč. G. 370., 600., S. N.

Hlavorodý vrtejš, echinorhynchus scoli-
cipariens. Nz. lk.

Hlavorožík, a, m., odontaeus, brouk.
H. hybnorohý, o. mobilicornis. Kk. Br. 182.

Hlavorubec, bce, m. = kdo hlavy rube,
utíná. Stf.