306

kieselsaures Aluminium, Sl. les., soli, Prm.
IV. 132., Šp., kysličník, das Aluminium-
oxyd, die Thonerde, Krč. G. 56., Zpr. arch.
IV. 79., kamení (obsahuje hmotu zemitou,
jednostejnou, ztvrdlému bahnu podobnou,
mimo to některé lupky, jíly), Krč. 184., Bc.,
hydrat, das Aluminiumoxyd, mýdlo, die
Thonerdeseiře, Šp., zemina. KP.

Hlinka blšansbá (flohavská), malířská,
míšeňská, Ktzr., karlova-ská (bílá barva),
Stč. Al., japanská. Schd. II. 269., Kk. 121.,
Rstp. 1641., sienská, B. N. 166., zelená
(hrudka zelená, zeleň Ladaňská, die Grün-
erde), Sl. les., žlutá (melinit). Bř. N. 166.
Cf. Schd. II. 43... S. N. — H. = kůň, der
Falb. Mor. Brt. Kerého mně dáte? Tého-li
vraného lebo tého blintu? Sš. P. 579. —
H. — ovce s červenavou hubou. Val. Brt. —
H., osada na Opavsku, Glemkau. Pk. Čest.

11. Dle PL. Hlinko. — H., y, m., os. jm.
H. Vojtěch (Pravda), bisk. notář, spisov.,
nar. 1817. Vz H. 1. 3. vd. 125., 200., Šb.
D. ř. 2. vyd. 247., Pyp. K. II. 410.—411.,
S. N.

Hlinko, a, n., vz Hlinka (konec), S. N.

Hlinkovatka, y, f., der Lehmboden. Sl.
les.

Hlinky, pl., f. V Hlinkách, sam. u Mile-
tína.

Hlinná, é, f., Hlinay, ves u Litoměřic.
Tk. I. 363., V. 204., Sdl. Hr. II. 30., 195.,

III. 302., Blk. Kfsk. 227., 116.

Hlinné, ého, n., Hlinay, ves u Dobrušky;
Hliny, ves u Žďáru, osada u Horní Bobrové.
PL., Blk., Kfsk. 1314.

Hlinodělný průmysl, keramische Indu-
strie. Dch.

Hlinolepectví. Nz.

Hlinolepič. Nz.

Hlinomaz, hlinomazník, a, m. = hrnčíř
(posměšně). U Bechyně. Mý.

Hlinoměkčírna, y, f., der Erdback. Šm.

Hlinotvarba, y, f., die Keramik. Dch.

Hlinotvarnictví, n., die Kerameutik,
Thonbildnerei. Nz., Ssk.

Hlinotvarný, keramisch. Dch.

Hlinotvarství, n. = hlinotvarba. Dch.

Hlinotvorný, erdeschaffend, -häufend. H.
potok. Koll. Sl. 704.

Hlinov, a, m., samota u Sedlce; dvůr
u Chlumce v Jičín. - Blk. Kfsk. 389., Sdl.
Hr. V. 298.

Hlinovatka, pl., n., pole u Domažl. Jrsk.

Hlinovec. Má asi býti = živec, der Feld-
spath. Km.

Hlinoviště = hliniště. = H., ves u Bělé.

Hlinovka, y, f., sam. u Holešovic u Prahy.

Hlinské, ého, n., Hlinsko, mě. v Par-
dubsku. Půjde do Hlinského (zemře). U Polič.
Sn. Cf. Sdl. Hr. I. 253.

Hlinsko, a, n. = špatná hlina. Laš. Tč.
— H. = vsi u Holešova a Lipníka na Mor.;
Hlinz, ves v Budějov.; H., mě v Chrudimsku
(vz Hlinské). Odešel do Hlinska (umřel).
U Litomyšl. Šml. Proč zakrýval čert H.
ohonem či kde dělali Hlinští, stavějíce město,
v domech okna? Vz Sbtk. Krat. h. 36. —
Cf. Tf. Odp. 298., Sdl. Hr. I. 253.

Hlinsky, několik domků u Vsetína.

Hlinský, ého, m., os. jm. na Vsacku. Vck.

Hlintovatý. Člověk těžký, hrubý, h-tého
těla. BN.

Hlisník, a, m. = potok v pohoří karpat-
ském.

Hlíst, a, m., vz Hlísta.

Hlísta, vz Mz. v List. filol. VII. 180.,
Mkl. Etym. 66. H zemní slove místy na Mor.
červ. Brt. Hlísty: motolice, trematoda; ta-
semnice. taenida; ostnohlavci, acanthoce-
phala; škrkavky, nematoidea. S. N. H. sr-
dečné, zákožní, vz Srnice. I. Hlístové ploší,
platyelmia, die Plattwürmer: tasemnice, ce-
stodes, Bandwürmer (tasemnice, škulovci,
květovci): motolice, trematodes, Saugwürmer
(motolice pravé, lat. digenea, m. zevní, mo-
nogenea); ploštěnky, turbellaria, Strudel-
würmer (p. větvostřevní, dendrocoela; p.
rovnostřevní, rhabdocoela; chobotnaté, ne-
mertinea. — II. H. oblí, nematelmia, die
Rundwürmer: vrtejši, acanthoeephala, Krat-
zer ; škrkavky, nematodes, Fadenwürmer a) š.
pravé: škrkavky, ascaridea;měchovci, stron-
gyloidea; tenkohlavci, trichotrachelidae; vla-
sovci, filaridae; háďátka, anguillulida; b)
strunová, gordiacea. Vz Frč. 59.-74., Brm.
IV. 2. 110. Cf. Čs. lk. I. 7., 34., 93., 176.,
224., 271., S. N. Hlísty ščíga. Vz Ščígati.
Proti hlístám musí se dělati na schodu mě-
síce, a to v pátek nebo ve středu dáti užívať.
Kld, — H., y, m. = slaboch. Brt.

Hlístnatosť, i, f., nemoc hus. Hospod.
list.

Hlístník, neottia, erythrala. Vz Slb. 376.,
FB. 23., Čl. Kv. 136., Mllr. 50., 95.

Hlístokam, u, m., der Helmintholith. S.
N. II. 720.

Hlístopudice, e, f., dorstenia, die Dor-
stenie. Šm.

Hlístoun. Vz Brm. III. 3. 150.—151.

Hlístovina, y, f., helmianthiasís, medic.
Dch.

Hlístový, helminthický. Vz S. N. III.
720. H. = hlístní; škrkaviční. Bern.

Hliva, Čirůvka h., russala ostreata, aga-
ricus ostreatus, der Drehling. Chutná houba.
Vz Rstp. 1901. — Dal. 94., Mkl. Etym. 66.
— H. == houba na stromech rostoucí. Slov.
Gömer. Bartol. H. = houba jeseným časem
na buku n. ořechu rostoucí. Na jihových.
Mor. Brt. v Osv. 1884. 52. — H. = bakule,
hrč, der Knollen. Nz. lk., Šv. 85. — H. =
herka. Zlínsky. Brt. 214. — H. = ohraničené
ložisko žlutavé sýrovaté hmoty v ústrojích
po nemocech příjičných. Vz Slov. zdrav.

Hlivencovitý. H. rostliny, balanophoreae :
hlivenec, huzanka. Vz Rstp. 1470.

Hlivenec, cynomorium. H. rudý, c. cocci-
neum. Vz Rstp. 1470., Mllr. 39.

Hlivenka, y, f., tubercularia, der Staab-
knopf. H. obecná, t. vulgaris. Vz Rstp.
1991.

Hlivenkovitý. H. rostliny, tubercularini:
hlivenka, vřetenohlav, kejosemenka, zčepek.
Vz Rstp. 1990.—1992.

Hlivéť = lenošiti, faulenzen; živořiti,
vegetiren. Slov. — kde: v hareště, Sl. sp.
134., v tichých sedliskách. Ntr. IV. 64. (18.)
Cf. Mz. v List. filol. VII. 215., Brt. D. 214.

Hlivice, Hliwitz, ves u Ousova na Mor.
Tk. IV. 726., V. 241., VIL 412.