Předchozí (306)  Strana:307  Další (308)
807
Hlivín, a, n., Hliwin, ves u Votic Blk.
Kísk. 1314.
Hlivnice, e, f., ascidium, der Schlauch-
schwamm. Sl. les., Šm.
Hlivot, u, m. = lenosť, zahálka. Vz Hli-
věti. Slov. Phld. III. 1. 53. Ducha zmáhá
smrtelný se h. Sš. Snt. 174.
Hlivouš, e, n., omphalocarpon, rostl. H.
ztepilý, o. procerum. Vz Rstp. 1019.
Hlíza, apostema. Sv. rk. 316. b. H. =
nahromadění hnisu v dutině těla. H. jater,
mozku, plic, prsu, řitní, střeva, v mandlích,
retrofaryngealní, v stěně břišní. Vz Slov.
zdrav., Čs. lk. I. 4, 279., II. 14., 265., 288.,
II. 50., 102., 138., 314., 385., V. 59., 145.,
237., 359., 382., VI. 358., 412., VII. 110.,
VIII. 73., 81., 89., 162., 380., 389., IX. 150.,
X. 70., 122., 367., S. N., Mkl. Etym. 408.
H. horká, studená. S. N. I. 19. Skoře-li h.
přijde n. jiná smrť. Št. Kn. š. 206. H. ho
popadla, udávila. 1607. Bavors. H. pobřišni-
cové při výpotku. Křž. Por. 428. Celistvá h.
rohovky, abscessus corneae totalis, h. ro-
hovky s nehtíčkem, abscessus corneae cum
ungue. Schb. — H. = bambol, tuber, die
Knolle, v rostl. H. cibulná, bulbotuber, die
Zwiebelknolle. Nz. H. = stlustlá napuchlá
čásť osní, zvlášť oddenku, nebo naduřelý
kořen k rozmnožování sloužící; jest tedy
dvojí, buď kořenová jako u vstavačů, neb
osní, lodyžní, oddenková (bambol, bulva),
jako u bramborů, ocunu. Čl. Kv. XIX. Cf.
Kk. 23., Schd. II. 174. Rosc. 6.
Hlízatina, y, f. = hlízatá rostlina, ku
př. brambor. Vz Hlíza. NA. IV. 81., 84.
Hlízatý = hlízy mající. H. plodiny. Brt.
414., NA. IV. 84. Vz Hlíza.
Hlízelka, y, f., helmintHostachys, die
Wurmähre, rostl. H. sladká, h. dulcis. Rstp.
719.
Hlíznatý = hlízatý. H. rostliny, Kod.,
slunečnice. S. N. III. 715. Cf. Slb. XLI. H.
krtičník. FB. Vz Hlízní.
Hlízní dutina. S. N. 1. 19.
Hlizník = chrastavec polní, scabiosa ar-
vensis, rostl. Vz. Rstp. 851.-852., FB. 23.,
Čl. Kv. 137.
Hiízola, y, fapios. H. nachová, a. tu-
beRosa. Vz Rostl. 402.
Hlízopupen, u, m., die Knollenknospe ==
hlíza na stonku v úžlabíčku n. rozvoru jsoucí.
Rst. 414.
Hlízov, a, m., Hlisow, ves u Kutné Hory;
H. Mladý, Jung-Hlisow, osada tamtéž. Blk.
Kfsk. 585., Sdl. Hr. I. 46.
Hlízovník, scrophularia. Slb. 326., Mllr.
96.
Hlizule, e, f. = hlíza, die Knolle. Praž.
hosp. nov.
Hlížeti (vyhlížeti). Místo toho je na
Zlínsku: - hlédati. Brt.
Hlk, u, m. = hluk. Slov. Bern.
Hlob, hlobák, u, m. = veliký hoblík
u bečvářů, die Fügebank. Šm.
Hlobec, bce, m., der Fügebock beim Stell-
macher. Šm.
Hlobický. H. železo, u bečv., das Füge-
eisen Šm.
Hlobiti, hlobnouti = udeřiti. Mz. v List.
filol. VII. 181., Mkl. Etym. 66., Rr. Sb.,Val.
Brt., D. 214. Vck. U Místka. Škd. — koho
čím.
Hlobnu tebe kyjem. Kol. ván. 151. —
H. = prositi. Tak sem ho hlobila, až sem
to dostala. Val., Laš. Brt. D. 214.
Hlod, u, m. = hlodání, das Nagen, Ge-
nage. Dch. H. výčitek. Vrch. H. žalu; Čch.
Sl. 16. — Pl. I. 283.
Hlodač, trox, brouk. H. drsný, t. scaber,
chlupatý, t. hispidus. Kk. Br. 184.
Hlodačka, y, f., die Nagerin. — H., sam.
u Netolic.
Hlodař, e, m., ulex, der Hechsame, Stech-
ginster, rostl. Slb. 549. Cf. Hlodaš.
Hlodaš, e, m. = hlodař, rostl. Nz., ČI.
Kv. 377., Ves. IV. 132., Rstp. 352.
Hlodati, hložu (hlozju) — hlozi, 3 pl.
hložú — hloziu — hlozí; hloźa — hlozě,
hlozuc — hloziuc — hlozíc. Cf. Listy filol.
1884. 92.-93. Gb., Mkl. Etym. 66. Za Št.
přidej: N. 153. 32., 154. 9.
Hlodatkovitý. H-tí hmyzi, corrodentia,
die Nager.
Hlodavec. Vz Frč. 385., S. N., Krč. G.
877., 883.
Hlodavkárna, y, f., die Scheidewasser-
fabrik. Šm.
Hlodavý. H. kousavec, rhagium mordax,
der beissende Schrotkäfer, Sl. les., zub, der
Nagezahn. Ib.
Hlodina, y, f. = hlodiště, die Nagestelle.
Sl. les.
Hlodiště, ě, n. = hlodina. Sl. les.
Hlodokustka, y, m., der Beinnager. Šm.
Hlodozubec, bce, m. H-bci či surukové,
trogonidae. Brm. II. 208.
Hloh, Carduus, BO., rhamnus, Ž. wit. 57.
10. V MV. pravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym.
66. H., Crataegus. H. tupolistý, c. oxycantha;
ostrolistý, c. monagyna, ohnivý, c. pyra-
cantha, der Feuerdorn. Sl. les. Cf. Mllr. 37.,
Rose. 164., Schd. II. 308., Čl. 42., Čl. Kv.
356., Sbtk. Rostl. 188., Kk. 248., FB. 98.,
Slb. 516. Když hložek kvete, bývá chladno.
Zlínsky. Brt. Trnem a hlohem. BO.
Hlohásek, ska, m., der Weissdornvogel.
Hlohov, a, m., sam. u Nov. Města nad
Met. Tk. I. 117., III. 178, 183., IV. 726, V.
241., VI. 299., VII. 412., Blk. Kfsk. 1314.,
Sdl. Hr. II. 276., IV. 241., S. N.
Hlohová, é, f., Lohow, vsi u Čáslavě a
u Votic; Lohowa, ves u Stankova. Tk. III.
175., Blk. Kfsk. 1314.
Hlohovčice, dle Budějovice, Lohowtschitz,
ves u Stankova.
Hlohovec, ves v Rakousích; H., Frašták,
Freistadtel, mě. na Slov. u Trnavy. Pokr.
Pot. 79.
Hlohovice, e, f. = plod hlohu. Vz Hlôška.
Hlohovina, y, f. = hlohoví. NtR. V. 288.
Hlohovský Jiří 1622. Jg. H. 1. 2. vd.
562., Jir. Ruk. I. 247.
Hlohoží, n. Zdali sbierají s bodlákóv (n.
s h-žie) fíky? Hus II. 292.
Hlohyně. Je-li hojně hložinek, urodí se
žito; jsou-li na podzim flekovity, padne na
žito ruda. Zlinsky. Brt.
Hlochý = hluchý. Sš. P. 657.
Hlom, u, m., schleimiger Stoff, schl.Wesen.
Šm.
387*
Předchozí (306)  Strana:307  Další (308)