308

Hlomejzati — kloktati. Bota mi h-zá.
U Rohožné. Všk.

Hlomoz, stačí lomoz, h přídech. Prk.,
Mz. v List. filol. IV. 181., Mkl. Etym. 66.

Hlomozina, y, f. = drobné, nezralé ovoce,
všeliké bobule a jahody. Děti jídají h-nu.
Mor. Knrz.

Hlomozivý, lärmend. Us. Pdl.

Hlomozk, u, m. = lomozk. Slez. Sd.

Hlomozní sochor, skřín, Čsk., zátyčka,
průvrt, páka. NA. III. 99.

Hlomožditi, mit einem stumpfen Werk-
zeuge vernageln. Slov. Ssk.

Hlošček, ščku, m. — hlozek. Slov. Sb. sl.
ps. II. 1. 102.

Hlošice, e, f. = hlošina.

Hlošina, elaeagnus, rostl. H. obecná, e.
angustifolia. Rosc. 122., Nz., FB. 34., Slb.
561., Kk. 157., Rstp. 1314., Čl. Kv.. 162.

Hlošinolistý, oleasterblätterig. Šm.

Hlošinovitý. H. rostliny, elaeagneae:
hlošina, rakytník. Rstp. 1313., Kk. 156., Slb.
561., Nz., Rosc. 122.

Hlošiti = hlušiti. Slov. Ssk.

Hlôška, y, f. = hlohovice. Hlôšky nám
na stôl predložil. Mt. S. I. 89.

1. Hloub. H. závratná, ducha, Vrch., ňader,
Kká. K sl. j. 105., Hlk., oka, Čch. Bs. 167.,
duše, Hdk., dramatická. Dk. Aeath. 303. Z.
hloubi lesa. Vrch., Mus. 1880., 514. Někoho
z hloubi duše nenáviděti. Šbr. V h. my-
šlének se zabrati. Mcha. Kdo prošel h. tvých
jezer? Anth. II. 17.

2. Hloub = košťál. Cf. Mkl. Etym. 66. —
H. = člověk ze vsi zelí často požívající. Z ko-
stela jdú hlúbi. Laš.

Hloubač, e, m. = hloubatel. Rk.

Hloubal, a, m. = hloubák.

Hloubálkovati, vz Hloubati. Koll. III.
247.

Hloubání plané, po věčných pravdách,
Mus. 1880. 469., 155., bohoslovecké, Mour.,
náboženské. Šmb.

Hloubati co kam. H. něco v něco. Kká.
K sl. j. 231. — co odkud: jak z paměti
hloubá si osudný děj. Kká. K. sl. j. 200. —
jak: darmo. Šf. Tatr. m. 70. — o čem:
o věcech náboženských. Šmb. S. I. 486. —
co kde. Za Št. přidej: N. 318. 19.

Hloubavec, vce, m. = hloubák. Dk. Aesth.
344.

Hloubavý duch, důmysl, Dk., rozum.
KB. 1.

Hloubě = hlouběji, vz toto. Hůře a h.
skrze to zacházeli (hynuli). Čr. Aby h. jako
osten pronikaly. BR. II. 419. a.

Hloubení, n., die Abteufung. Hrk. H.
základů, šachty. Hř., Bc, NA. IV. 138.,
S. N.

Hlouběti, ěl, ění = hlubokým se stávati,
hluboko, hlouběji do čeho se ponořovati, tief
werden; tiefer gehen, sieh vertiefen. Rybáři
hlouběli. Sš. L. 67. — Bž. 191.

Hloubený; -en, a, o, abgeteuft. Šachta
ze dne h-ná. NA. IV. 139.

Hloubicí, zum Abteufen dienend. H. pluh.
Us. Pdl.

Hloubík, u, m., der Strunk. Šm. Vz
Hloubek.

Hloubiti se kam. Bez nás v pustý hrob
se vesmír hloubí. Čch. Bs. 47.

Hloubka = odlehosť dna od povrchu. Vz
S. N. H. dolů, die T. des Wellenthals, úhel
hloubky, Nz.; h. psychologická, citová, my-
šlénky, Mus. 1880. 270., 271., 367., šroubové
otočky, ZČ. I. 97., proudu vojenského, NA.
III. 79., citu, spekulativní, vášně, Dk., mysli,
Čch. Bs. 58., bodu pod obzorem, stálé te-
ploty (vrstva pod povrchem zemským ležící,
v níž přestává jeviti se vliv slunečního te-
pla), mořská, Stč. Zem. 59., 506., 745., je-
viště divadelního. Us. Pdl. Podvodní h. lodi.
Mour.

Hloubkoměr, vz S. N.

Hloubkový, Tiefen-. H. vrstevnice či
isobathy, isothermalní stupeň h., stejnoteplice
či isothermobathy. Stč. Zem. 469., 507., 745.,
752.

Hloubný pluh (hloubicí). Cch. Mch. 55.

Hloucal, a, m., der Pfuscher. Dch.

Hloucanina, y, f., das Patz-, Pfusch-
werk. Dch.

Hloucati, hudeln, pfuschen. Dch.

Hloučí, n = rozpory, das Schlutholz
beim Wasserbau. Srn.

Hlouhati se = smekati se. Vůz se hlouhá.
U Vysok. Sá.

Hlouch, u, m. = žaludek? To (taková
jídla) silný h. strpí. 1550. Jir.

Hlouk, u, m. = místo, kde se voda stéká.
U Konic. Blý.

Hloukati = křičeti. — na koho, někomu
do ucha. U Kr. Hrad. Ršť.

Hloupanský = hloupý (eufemism., zvl.
v dětské řeči). Ale on je h.! U Kr. Hrad.
Kšť.

Hloupětín. Dle Emlera ve starých spi-
sech Hloupětín, ves u Běchovic. Vz Tk. I.
607., IV. 182., V. 241., S. N.

Hloupíček, čka, m. = malý blázen, blá-
zínek. Dokud máš líčko hezounké, dokud
jsi malý h. (o děvčeti). Hlč.

Hloupisko, a, n., dummes Ding. Šm.

Hloupo. A ten Prokop Kroupa pověděl
slovo z hloupa stoje u kamenného sloupa.
Dač. I. 49.

Hloupohlavý, dummköpfig. Tč.

Hlouposmělý. H. důvěra. Koll. IV. 280.

Hloupost. Hlouposti, Possen! Dch. H. a
nadutosť mívají společnosť, Dummheit und
Stolz wachsen auf Einem Holz. Dch. H. zá-
vidí bohatému a posmívá se chudému. Šd.
Hkš.

Hloupota, y, f. = hloupost. U Olom. Sd.
Člověk starostlivý není hloupot žádostivý.
Laš. Tč.

Hloupý. Vz Mkl. Etym. 67. Hloupých
bude vždycky, die Dummen werden nicht
alle. Dch. Jak só hlópé, toli přec rozomim.
V Bohuslav, na Mor. Neor. Každý jinak h.
Us. Ktk. Jsi h., a nemůžeš si od toho po-
moci (= hrozně h.). U Kr. Hrad. Kšť. H-mu
leda kručelo v břiše, on myslí, že mu hrají
(h-ho lze snadno oklamati). U Dobrušky.
Vk. Lidé hlúpi pasú čichy v kostele. Hus.
I. 370. Kdo ustúpi, není hlúpý; Hloupým
musíš ustoupiti, nechceš-li s nimi se vaditi;
Ustupuj h-mu v řeči, nebo nic ho nepřesvědčí.
Mor. Tí. Je h. až mrčí, Us. u Olom. Sd.,