314

čeho. Mj. 8. H. kopím. Půh. II. 46. Hnal
na mú dědinu pychem a mocí. Půh. 1. 157.
Vz násl. — (se) kde. Vír hnal se nad
mou hlavou. Vrch. Reseda v mokré půdě
žene pouze do listů. Dlj. 51. Ta věc v této
při súdem nemá viece hnána býti. NB. Tč.
7. — kdy. Hna toho dne 30 mil. Alx. V.
1. 14. Po tom vypálenie hnala krávy na
pole. NB. Tč. 81. — koho oč. Zř. mor. 1604.

Hnátlice = kovové pláty na ochranu i
holeně a kolenou. NA. III. 4.

Hnátnice = hnátlice. J.Lpř.. Ziak. —
H., Friedrichswald, ves u Ústí n. O., Sdl.
Hr. II. 276.

Hnátolom, u, m. — lámání hnátu. Sš.
J. 291.

Hnátoš. Vz Brm. I. 2. 607.

Hnátovní = hnatový. Rk.

Hnaviti = hňápati. Val. Brt. D. 214.

Hned, vz Mkl. Etym. 67.

Hněď anilinová, vz Prm. III. č. 3., Bis-
markova, SP. II. 258., břidličnatá, Wld.,
fenylová, Prm., havanská, sametová, srnčí,
švédská, Ktzr., horská, Stč. Al., Vandykova,
červená, Pdl., Hatchettova. Šťk. Poč. 400.
Cf. S. N.

Hnědaj == hned. Val. Brt. D , Sš. P. 97.

Hnědásek, melitaea, der Scheckenfalter.
H. rozrazilový, m. dictynna; jitrocelový, m.
athalia; černýšový, m. Aurelia; osykový,
m. maturna; chrastavcový, m. aurinia; divi-
znový, m. Phoebe; kostkovaný, na. cinxia;
květelový, m. didyma. Strn. I. 17., 18. Cf.
Brm. IV. 384.

Hnědavě, bräunlich. H. kovový, červený,
žlutý, zelený. Kk. Br. 23., 31., 33, 270.

Hnědavý, bräunlich. Kk. Br. 12., 31.,
Stn. I. 15.

Hnědel = hnědá ruda železná. Sl. les.
H. seménkový, zemitý, Br. N. 156., celistvý,
čočkovitý, okrovitý, volithický. Bř. N. 156.

- Štk. 237., Šfk. Poč. 341., Schd. I. 345.,
S. N.

Hnědenec, limodorum. Vz Slb. 215.

Hnědění, n., das Brüniren. H. kovů, Včř.
Z. I. 86., železa a ocele. Vz Prm. III. č. 19.

Hněděný; -ěn, a, o, gebräunt.

Hnedkaj = hned. Zlínsky. Brt. D., Brt.
P. 25.

Hnedko = hned. Us. Prk., Brt. P. 87.,
Koll. I. 11.

Hnedky = hned.

- Hnedle vše (skoro vše) pověděl. Us.
Hnedlinko = hnedle. Us. Sá.
Hnědlo, a, n. H. na tažení bidel, v horn.,

die Kunstwinde. Šm.

Hnědnouti, dnul a dl, utí, braun wer-
den. Vz Hněděti.

Hnědnutí, n., das Braunwerden. H. vína.
KP. V. 182.

Hnědo-, braun-. Šm.

Hnědoch, a, m., ein Brauner (Malayer).
Rk.

Hnědolina, y, f., der Fuscin. Šm.

Hnědopáska, y, f., ophiusa, motýl. H.
dubová, o. lunaris, vikvicová, o. craccae.
Kk. Mot. 241., 242.

Hnědosivý kamzík. Kká. K sl. j. 56.

Hnědošovina, y, f., das Delphinin. Rst.
29., 414.

Hnědouhelný, Braunkohlen-. H. důl,
sluj, Hř. 21., útvar v Čechách, Krč. 891.,
pánev. Stč. Zem. 720.

Hnědouhlí. Vz Schd. I. 421.

Hnědovraný, braunschwarz. Us. Tč. II.
koník. Sš. P. 173.

Hnědožlutý, braungelb. Us.

Huědula, y, f. = kráva hnědá. Mor. Brt.

Hnědý. Vz Mkl. Etym. 67. H. buljon,
omáčka, polívka, Šp., kůň, Sš. P. 599., ra-
cek, hraboš, mravenec, kulík, Sl. les; rezavě,
kávově h. Stn. I. 18., 22. — H. = skoupý.
Mor. Tr.

Hnedž = hned Sš. P. 300.

Hnes = dnes. Sl. ps. 240.

Hneskaj = dneskaj, dnes. Slov. Čo d.
zameškáš, zajtra nedohoníš. Rr. Sb.

Hněsti. O strč. tvarech vz List. filol. X.
112. Cf. Mkl. Etym. 67. — komu čím.
Mně tam pořád něco hňátlo (hnětlo) mo-
zkem. Us. Vk.

Hnět pochybnosti, Čch. Bs. 88., svědomí.
Vrch. — Dch., Osv.

Hnětadlo, a, n. = měsidlo, die Knet-
maschine. Šp.

Hnětek, tku, m., ein Steiuchen, das im
Schuhe drückt; die Bedenklichkeit, Unruhe,
Furcht. Slov. Bern. — H. == hnětinka. Šm.

Hnětení, n. = massáž. Vz Slov. zdrav.

Hnětenice papírová = Papiermaché. Kř.
113.

Hnětenka, y, f. = hnětanka. U Kunovic.
Tč.

Hnětený, geknetet. Frč.

Hnětinka = posvícenský koláč, jejž dívky
hochům dávají. Čce. Tkč. Čím déle hně-
tinka v troubě stojí, tím lepšího hosta se
dočeká. Č. M. 385.

Hnětivosť, i, f. == hnětlivosť, f.

Hnětivý = hnětlivý. Jan z Hvězdy.

Hnětka, y, f. = hnětula. Slez. Šd.

Hnětlivý. H. svědomí. Kom.

Hnětnosť, vz Hnětlivosť.

Hnětný. H. vazba v světě. Koll. I. 159.

Hnětostroj, e, m., das Knetgetriebe. Šm.

Hnětula, y, f. = děvče, které se dává
rádo hněsť, stiskati, jež se má k mužským.
Slez. Šd., Brt. D. 214. — H. = dítě uhně-
tené, mající dvojité údy. Slez. Šd. — H. =
dítě lichotné. Brt. D. 214. Vz Hnětka.

Hněv, u, m. H. = prudké pohnutí mysli
nad utrpeným bezprávím buď skutečným
buď domnělým, nad odporem, s nímž v ži-
votě se potkávají naše snahy, vůbec nade
vším protivenstvím, jehož zakoušíme. Vz
S. N. Cf. Mkl. Etym. 68. Hněvy své když
rozpoutala bouř. Vrch. H. pomste podlej
začasto slúži. Sldk. 276. Na sebe h. měli.
Dch. Býti v h-vě s někým. Us. Sd. Jen se
kněvy kvasiť. Kk. Td. 94. I rozšel jeho h.
velmi, iratus est. Bj. H. do časa schovati.
Dal. 79. Sebou hněvy trhal. Abr. Ani v h-vě
tvém kaž mě. Ž. wit. Neměj na ny hněvu;
Tu črt črta hněvem bude žráti. Výb. II.
23., 34. V hněvích mluvil, co mluvil; Ona
naň z hněvu pravila. NB. Tč. 108., 233. H.
s někým míti. Ib. 1. 249., 233., 248. O kohož
sě hněv pokusí, mlče jej najdřiev udusí;
H. má v sobě tyto moci, ktož se jemu dá
přemoci, žeť' z múdrého bude blázen, čině