316

Hnězdno. Tk. I. 14., 102., 211., VI. 263.
(Vz i rejstříky ostatních dílů), Šf. Strž. II.
370., S. N.

Hnězdo, a, n. == hnízdo. Slov. Bern.

Hni ve spojení s ani. Už nemožu ani h.
Brt. D. 214. Ani h. odsud! Voli ani h. ne-
chtěli z místa. Volal jsem ho, ale on ani
hni. Mor. Brt. Mtc. 1878. 33. Cf. Neor. 7.,
Hnouti.

Hnice, e, f. H., simulia, jsou malí ko-
máři. Schd. II. 518.

Hnícnouti = hňácnouti, udeřiti se. U Pro-
stěj a slov.

Hnična, y, f. = hničící ženská. U Král.
Hrad. Kšť.

Hnida. Cf. Mkl. Etym. 68. Kdyby vám
hnidy drobet odrostly, pozdvihli byste se.
Koule. — H. = krejčí (posměšně). Us. v Praze.

Hnidák = rostl. Vz FB. 42., Slb. 433.,
Čl. Kv. 189., Rstp. 870.— 873., 926., 946.,
Mllr. 36., 56. — H., a, m. = všivák, voll
Nisse. Bern.

Hnidař, e, m., der SplitterRichter. Sté.

Hnidavec, vce, m. = hnidák. Slov. Ssk.

Hnidoš = ostrožka révolistá, všivec, ka-
pucínské semeno, delphinum staphis agria,
rostl. Vz Rstp. 21.

Hnidošice. Tk. I. 157., 247., 435.

Hnidošovina, y, f., das Delphinin. Šm.

Hnidošový. H. (všivcové) semeno. Vz
Hnidoš.

Hnidousy, dle Dolany, Hnidaus, ves
u Kladna. Tk. I. 407., 411., III. 71., 72.

Hnidovka, y, f. = studánka kyselé vody
na Slov. Pokr. Pot. II. 190.

Hnidúsy, pl., míst. jm. Arch. III. 509.

Hníkati se také povalovati se, Val. Vck.,
spírati se. Val. Brt. D. 214.

Hnilák, a, m. H. cizopasný = samovra-
tec, monotropa hypopitys, der Fichtenspargel,
das Ohnblatt, rostl. Sl. les. Cf. Slb. 387.,
Čl. Kv. 271., FB. 67., Rosc. 138., Mllr. 69.
— H. = křivačnělka, hlístník, neottia, die
Nestwurz, rostl. Slb. 217.

Hnilavka, y, f., das Faulfieber. Rk.

Hnilec, lce, m., řeka na Slov. Pokr. Pot.
II. 47., S. N.

Hnilička Al., učitel a hudeb., nar. 1826.
Vz S. N.

Hniličný, teig. H. hrušky. Šm.

Hnilík, a, m., saprinus, brouk. H. lesklý,
s. nitudulus; kovový, s. aeneus; zaokrou-
hlený. Kk. Rr. 136., Brm. IV. 75.

Hnilina očnice, caries orbitae. Schb.

Hniloba, vz Hnití, Slov. zdrav., Čs. lk.
II. 44., 184., VII. 63., 69., 266., VIII. 13.,
IX. 223., kořenů (dušení pryskyřicí), der
Erdkrebs, das Harzsticken. Václavka, aga-
ricus melleus, roste na kořenech lesních
stromův a je příčinou této choroby. Pta.
H. stonků, Dlj., 86., kmenová, die Stamm-
fäule, Sl. les., plodu (dítěte nezrozeného),
Křž. Por. 37., 329. H. kostí, mrtvoly, úst;
zabránění h-bě. Vz Slov. zdrav.

Hnilobní, Fäulniss-. H. kvašení, Zpr. arch.
VIL 90., bakterie, SP. II. 264., zápach, Us.
Pdl., plísně. Slov. zdrav.

Hnilohlod, a, m., spondylis, brouk. H.
kráscovitý, s. buprestoides, der Walikäfer,
Kk. Br. 339., VI. Brm. IV. 189.

Hnilohubý, wem es aus dem Munde übel
riecht. Bern.

Huilokaz. Čs. lk. VI. 403.

Hniloplod, u, m. = zhoubná nemoc včelí,
die Faulbrut, Bienenpest. Všk. Cf. Plodomor.

Hniloputna, y, f., die Faulbutte. Šm.

Hniloť, i, f. = hnilosť. Slov. Ssk.

Hnilotina, y, f., die Fäule, Fäulniss. Rk.

Hniloústý = hnilohubý. Slov. Bern.

Hnilovatina, y, f-, der Faulfleck. Šp.

Hnilověelný, faulbrütig. Šm.

Hnilý. H. dřevo, mrcha, BO., kvašení,
sněť. Šp. Vším pohrdal co hnilou travou.
Sš. I. 8. Snad mosím zahynúť pod ludskými
ploty jako ten hnilý klát, kerý se nehodí
ani do kamen dáť. Stí. P. 343. — jak. Ja-
blčko na polo hnilé. Sl. ps. 156. — H. —
lenivý. U Uh. Hr. Brt. D. 214.

Hnilný, faul machend. Šm.

Hnípati (se) v něčem = hrabati, jedno
po druhém do rukou bráti. Dch.

Hnis = hnilosť, putrido, BO., sordes, Ž.
wit. Deut. 5., tabes. Sv. ruk. 316. b. H. =
žlutavá, hustá tekutina, která se tvoří po
některých tvarech zánětu. Vz Slov. zdrav.,
Čs. lk. I. 4., II. 213., 263., IX. 147., S. N.
H. prsní, pyothorax, Křž. Por. 450., v mléku,
ib. 456.; nahromadění hnisu v děloze, pyo-
metra, v osrdci, pyopericardium Nz. lk.

Hnisání, vz Slov. zdrav., Čs lk. VII. 61.

Hnisatý = hnisovatý. Šm.

Hnisavý. Hlíza pochvy h-vá, pyokolpos.
Nz. lk.

Hnisný, eiterig, Eiter-. Maria byla bez
kutov hnisných. Hod. 22. a. V šesti dnech
hnisný učiněn jest od červóv. Leg. Mnč. R.
25.

Hnisotok, u, m., der Eiterfluss- H. spo-
jivkový. Nz. lk. Vz Slov. zdrav., Čs. lk. I.
280., III. 380.

Hnisovatosť dělohy, pyometra, osrdce,
pyopericardium, vejcevodu, pyosalpinx, hrud-
níku, pyothorax. Nz. lk. Vz Hnis.

Hnisový. H. puchýř, die Eiterblase, buňky,
Eiterkörperchen. Nz. lk., stříkačka. Wld.

Hnitě = niti. U Stankova.

Hnitelný, verfaulbar. H. látky. Kv. 1870.
212.

Hniti. O tvarech vz List. filolog. 1882.
101. a 1883. 449. Cf. Mkl. Etym. 68. —
v čem. V lenivé rozmařelosti h. Št. Kn. š.
185. — H. = nemírně spáti. Us. Brt.

Hnití, n. = samovolný rozklad těles ústroj-
ných. S. N., Kram. Slov. Čs. lk. II. 54., III.
232. Vz Kvasení, Šfk. 399., Schd. L 418.

Hnivy = pole u Jevíčka. Pk. — H., Niwi,
osada u Horní Bobrové.

Hnízdák, u, m. = hlístník, neottia, ophrys
nidus avis, die Nestwurz. Vz Čl. Kv. 136.,
FB. 23., Rosc. 113.

Huízdař, e, m. = pták z hnízda vzatý.
Ad.

Hnízďátko, a, n. = malé hnízdo. Hdž.
Čít. 179.

Hnízdě, ěte, n. = pohlodek, nejmenší
prase z jednoho hnízda. U Bechyně. Mý.

Hnízdečko, a, n., vz Hnízdo.

Hnízdiště, ě, n., der Brutort. Vega I.
59., II. 223.