3Í9

Pdl., milosti, Št. Kn. š. 42., žádostivostní,
prvoprvé, bezvolné, v člověku. Lenz. Anthr.
41., 42., 358., 542., 556. Stál bez h. jako
socha. Kká. H. svú volí jde; H. nejsú pod-
dána vůli (willkürliche, unwillkürliche Be-
wegung). Št.Kn. š. — H. = pohnutí, bouře.
H. duševní, světové, Osv. I. 57., 364., Mus.
1880. 476., národní, husitské. Mus. 1880.
468., 481. Lev papež byl sobě uťal ruku,
že měl h. tělestné. Hus I. 449. H. nábožen-
ské. Mour.

Hnutý, beweglich? Hnutého statku, jímž
by ten dluh zaplatiti mohl. žádného jiného
nemá. NB. Tč. dod. 33.

Ho (hu)! = zvuk, jímž se ozývají na za-
volanou; Běto! Ho (hu)! Brt. D. 171. —
Ho = slyš! — Ho ha ho! = stůjte (hon-
cům)! Šp. — Ho ho! Volá myslivec ozna-
muje, že zvěř po ráně klesla. Škd. — H. =
u. Na Hané. Postůj ho našich vrat. Brt.
P. 99.

Hobatka = hubatka. Ktz.

Hobci Nové, Neuhart, Hobci Staré, Alt-
hart, vsi u Jamnic na Mor.

Hobčatec, tce, m., henrietta, die Henriette.
H. šťávnatý, h. succosa. Vz Rstp. 575.

Hobel, blu, m. = hoblík. Laš. Brt. D.
215.

Hoběnka, y, f. = huběnka, huba. Mor.
Brt. P. 121.

Hobezný, abundans. Vz Mkl. Etym. 69.
Hospodin odplatí h-né (abundanter, hojně).
Ž. wit. 30. 24.

Hobík, u, m. = kokotice. U Střelic. Brt.

Hobl, u, m., vz Hoblík.

Hoblice, die Hobelbank. H. truhlářská.
Skv.

Hobličky, pl., f. = ledviny. Val. Brt. D.
215.

Hoblík. Plaz h-ku, die Bahn am Hobel.
Us. Vz Překládač, Protahovač, Prutovník,
Ramovadlo, Těsto, Vymetač. Dáti někoho
na h. = smýkati jím po lavici tak, že ho
jeden drží za hlavu, druhý za nohy. Us.
Rjšk. Lepší můj hoblíček než sedlácké
volky, dyž si ho nabrúsim, jide mně po-
volky. Sš. P. 544. — H. (Oblík), ves u Loun.

Hobliti, vz Hoblovati.

Hoblovač, e, m., der Hobler.

Hoblovadlo, a, n., die Hobelmaschine.
H. ruční, samočinné, se svěrákem. Vz Včř.
Z. II. 73. H. válcové, s hybným stolem. Šp.

Hoblování, n., das Hobeln. H. hlavně
dělové. NA. III. 125. H. na čisto, z hruba,
polovičné. Rk.

Hoblovánky, pl., f. = hobliny.

Hoblovina, y, f., Hobelspan, m. Šm.

Hoblovka, y, f. = hoblice. Hdk. v Osv.
1880.

Hoblýnať = hnízditi se.

Hobořiti = hovořiti. Sš. P. 765.

Hobšovice, vz Tk. I. 87., Tk. II. 535.,
IV. 172., Tf. Odp. 288., Blk. Kfsk. 1205.

Hobzí, n., tvrz u Chlumce. Tk. Žk. 4.,
Sdl. Hr. III. 197., IV. 370.

Hobža Petr, prof. a spisov., nar. 1831.
Vz Tf. H. 1. 3. vd. 193.

Hoc. H. celý svet na nás dudze. Kyt.
1876. 32. Ja sebe spievam, h. ma psota
bije. Sl. spv. VI. 213.

Hocaj = byť i, třebas. Slov. H. som chu-
dobná, keď som len verná Slovenka. Slav.
46. -- Sl. ps. Šf. II. 162., Sl. sp. 171.

Hocaký = ledajaký. Slov. Sl. sp. 103.,
Ntr. IV. 170.

Hocby = byť i. Hocby ona povedzela,
ale ona němože. Sl. ps. 224.

Hoci. Hoci dle Ht. Sl. ml. 263. nesprávný
tvar m.: choci. H. si chudobno, z teba žena
bude. Sl. sp. 211. - Koll. Zp. I. 78.

Hocjaký = lecjaký. Slov. Ntr. IV. 21.

Hocka, y, f, sam. u Písku.

Hockde = leckde. Slov. Keď sa ja h. na
lavičke naspim. Dbš. Sl. pov. I. 81. — Ntr.

IV. 39., 40.

Hockedy = ledakdy. Slov. Núdza ho tak
pripRela, že h. nemal čo do úst položiť. C.
Čt. II. 477. - Dbš. Sl. pov. I. 240.

Hockdo = leckdo. Slov. Nechci h., čo
chce, povie. Phld. IV. 5.

Hockody = leckudy. Němc. IV. 431.

Hockterý = leckterý. Slov. Ntr. IV. 142.

Hoclavice, dle Budějovice, Hotzendorf,
u Nov. Jičína.

Hocova, y, f. — potok na Mor. D. ol.
VI. 457. a j.

Hocpriam = ačkoli. H. bol bohatý, preca
sa němohol oženiť. Slov. Ntr. IV. 74. (84.).

Hočianka, y, f., řeka (potok?) na Slov.
Č. Čt. II. 352.

Hod. V hod. Podruhyně mu ani v. ne-
koukla ani v. nevstoupila. Sá. Ještě nebyl
na světě rod, jenž by trefil každému v.
Kmp. Ve všem jim v. činil. Abr. Vše v.
lépe nežli mnoho. Smil v. 1771. A tak jakož
ve všem tak i v ruše vše v. dobro. Št. Kn.
š. 165., Hus I. 290. Vz Vhod. — H. = svá-
tek atd., solemnitas. Ž. wit. 80. 4., Hr. rk.
P. 685., U. 401. Neděle nebo jiní hodové
od církve sv. ustanovení. GR. Na den a h.
sv. Víta. List hRad. 1478. Tč. H. božího na-
rození; o pověrách k tomuto dni se táhnou-
cích vz Kld. I. 277. Ó Doroto, tvůj h. ctí
cierkev sv. Výb. II. 17., Sv. ruk. 304. H.
posvěcení kostela. Hus II. 417. H. sv. Víta.
Ib. III. 283. Kdyby kázal popraviti na ně-
který h. nad kým; H. našeho Jesu Kristu, sv.
kříže nalezení. St. Kn š. 160., 169., 241. —
Hody = posvícení. Na každé h. hospodář
má dáti koláč. 1525. — H. = kvas. Cf. Sdl.
Hr. IV. 315. Slavnostní hody, Dch., obětní,
Mour., týdnové; Králová učinila hody ve-
liké ženám. BO. H. obětní, pohřební, sva-
tební u Římanův. Vz Vlšk. 495. Učinil toho
času slovutné hody, festivitatem celebrem.
Bj. Hody svatebně činiti. Št. Kn. š. 92.
Řídkou sukni mívá, kdo často hody měnívá.
Pk. Přijď raději pozdě na hody, než záhy
na sváry. Pk., Hkš , Šd. Na hody nezvaný
bývá u dveří častován; Těžko z hodů na
hody jíti; Stroj jen hody a budou i písně.
Bž. Písně k hodům vz Er. P. 715. — H. =
vrh. Obyč. se pracuje vyšší hromádka ječ-
mene na 3, nižší na 2 hody či lopaty. KP.

V. 250.

Hoda, y, f. = voda (eufem.). Vem to h.
Zlínsky. Brt. — H., os. jm. Pal. Rdh. I.
120., Mus. 1880. 467.

Hoďa = jako. Slov. Nasmokal sa h. prasa.
Sb. sl. ps. I. 107. Žije si hoďa pán. Mt. S.