320

I. 99. — H., hoďas = třebas. Slov. Hoďa
som chudobný, ale som chlap dobrý. Koll.
Zp. II. 93. (508.). Poručeno Bohu, komu
budem tomu, hoďa šuhajkovi, tomu chu-
dobnému. SI. ps. 10. Hoďas bude hrbatá,
nech len bude bohata. Koll. Zp. I. 222. —
Sl. sp. 172.

Hodáček, čka, m. H. Jan, ok. 1587. Jg.
H. 1. vd. 562., Jir. Ruk. I. 247.

Hodan, a, m., os. jm. NB. Tč. -- H. =
samota u Blatné.

Hodara, y, f., dillenia, die Dillenie, rostl.
H. ozdobná, d. speciosa, elliptičná, d. ellip-
tica, zpilovaná, d. serrata. Vz Rstp. 30.

Hodárna, y, f. = hodovní síň. Slov. Hol.
13., 251.

Hodarovitý. H. rostliny, dilleniaceae:
akara, plazurka, kuráta, hodara. Vz Rstp.
28. a násl.

Hoďas = hoc Slov. Dbš. Sl. pov. 8. 42.

Hodasaký = ledasjaký. Slov. Zátur.
Vedže si ty nemysli, že som ja h. koník.
Dbš. Sl pov. VI. 33.

Hoďata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Hódati = hádati, rathen, ale hádati se,
zanken. Na Hané. Bkř.

Hoďátka, pl., n. = slabé, chudobné hody
(posvíceni). Mor. Vek.

Hodava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.

Hodbáb = hedbáv. Slov. Ntr., Koll. Sl.
sp. 514.

Hodbábný = hedvábný. Slov. Ntr. V.
339., Koll. Zp. I. 125., Sl. ps. 177.

Hoděčín, a, m., ves u Častolovic. Blk.
Kfsk. 51., Sdl. Hr. I. 64., II. 276., V. 352.

Hodegetika, y, f., z řec. = navedení
k učení se k nějakému odvětví vědy. Vz
S. N. X.

Hoděj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Hodějice, dle Budějovice, Hodějitz, ves
u Slavkova. Ve Slov. má býti Hodovice,
místo Hodějice.

Hodějov, a, m., Hodějau, ves u Volyně.
Žer. Záp. 11. 183., Sdl. Hr. V. 205.

Hodějovice, dle Budějovice, Bodějowitz,
ves u Pelhřimova. Tk. III. 36., Sdl. Hr. III.
302., IV. 276., Blk. Kfsk. 1314.

Hodějovský z Hodějova Bohusl. Vz Mus.
1884. 173., Tf. H. 1. 3. vyd. 43., Sbn. 899.,
Jir. Ruk. I. 247., Blk. Kfsk. 1314., 1466.,
Sdl. Hr. IV. 370., Mus. 1884. 173. (Jir.),
S. N.

Hodek, dka, m., os. jm. Tk. I. 312.

Hoděmyšl, e, f. Tk. III. 38.

Hoděnice, dle Budějovice, Hodenitz, ves
u Kapuce.

Hoděšovice, dle Budějovice, Hoděscho-
witz, ves u Holic. Sdl. Hr. I. 39., 62.

Hodětice, dle Budějovice, Hodětitz, ves
u Neveklova. S. N. X. 242., Blk. Kfsk. 908.,
Sdl. Hr. IV. 370.

Hodětín, a, m., Hodietin, ves u Bechyně.
Tk. IV. 726., V. 241., Tk. Žk. 221., Sdl.
Hr. III. 257.

Hodice- dle Budějovice, Höditz, ves v Ji-
hlavsku. Zer. Záp. II. 183., Blk. Kfsk. 1315.,
Sdl. Hr. IV. 306., 307.

Hodický, os. jm. Vz S. N.

Hodičov, ves zašlá v Pisec. Blk. Kfsk.
425.

Hodík, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.,
S. N., Phld. V. 189.

Hodiki-us, a, m. H. Jan, superintendent,
1637. Jg. H. 1. 2. vd. 562., Jir. Ruk. I. 247.,
S. N.

Hodíkov, a, m., mlýn u Sedlčan.

Hodina = čas. V MV. nepravá glossa.
Pa. Míti jasnou hodinu (o choromyslných
zvl.). Osv. Doby obratu (doby, kdy stou-
pání tlaku vzdušního přechází v klesání).
Stč. Zem. 567. Přišla na mne zlá h. Sv. ruk.
106. — H. == ^r/₂₄ část dne. Vz S. N. Chci
peníze jen na h-nu. Us. Dch. Kolik je?
Hodina. Us. Po dlouhých h-nách. Us. Kruh
v kompase horním rozdělen jest na 24 díly,
tak zvané h-ny. Mj. A nevyšla tomu h., už
jsú přišli. NB. Tč. 199. Umřela ti tvá milá
dvě hodiny s poledňa. Sš. P. 176. Po dobré
h-ně. Har. Krytě vzala si hodinu a šla do
kostela. BN. Mne jedinké h-ny slyšeti ne-
chcete. V. A tu dobrú h-nu pobyv. Pass.
XIV. Tu vieru na každý den k něžie na prvé
h-ně a na kumpletě řiekají. Št. Kn. š. 13.
(7.). — H. = určitá doba, čas příhodný.
V h-nu smrti naší. Dch. H. cesty. Pán ne-
hleděl, esli je tam o své h-ně (v čas). Brt.
D. H. odpočinku, Šp., úřední; h-ny kance-
lářské dodržovati, zachovávati, vyplňovati.
Očekávám již každou h-nu duše s tělem
rozloučení. Wtr. exc. Ještě nevypršela jeho
h. (ještě neumře). Kladou mu od h-ny do
h-ny. Tkč. Čekali ji do h-ny. Srn). Moje h_;(smrti) nastává. Km. Je to jeho poslední
h-ka (už umře). Tkč. Jestliže byste věděli,
v která chvíli že by h. má táhla. NB. Tč.
198. On byl již do h-ny (umíral). Us. Od
h-ny odpusť jemu jeho viny. Výb. II. 15.
Když přijde h., popros za ny syna. Ib. 18.
Nadchází h. pomsty, odvety. Šmb. H. če-
kání, die Wartstunde. J. tr. V h-ně poku-
šení. MP. 3. Když bude h. jísti. BO. Je-
hožto v tu h-nu, když ho kamenovachu,
uzřel. Pass. XIV. Když příde čstna h., krá-
lová porodí syna. Alx. Nikomu není tak
šťastná h., aby někomu nešťastná nebyla. —
H. duchovní, horae canonicae. Hr. ruk. P.
85., 370., 1024. Mniši každodenně své ho-
dinky říkají. Har. I. 190. Hodinky se mo-
dliti. Dch. Na h-nách zpívati; H-nky kněž-
ské. Št. Kn. š. 72., 130. H. kumpletní, hora
completorii, čas poslední modlitby večerní,
zastr. Anth. I. 3. vd. XXXVII. - H. dobrá
= veselí. Km. — Hodinka černá = večerní
doba mezi setměním-se a mezi rozsvícením
svíčky. Na Polič. Kšá. Černou h-nku dr-
žeti = po setmění-se sesednouti a povídati.
U Počát. Jdr. — Zlatá hodinka = dopo-
ledne ten den po posvícení. U Král. Městce.
Psčk. — H. = co se sluší, hodí. Alx. (HP.).
Dle Athen. IV. 131. stačí h. — čas. — H.,
ves u Kralovic. — H., y, m., os. jm. Blk.
Kfsk. 1092.

Hodinář = dělník na hodinu najatý.
Prm. IV. 271. — H., der Uhrmacher. Tk.
II. 376., 381. — H. = lenoch. U N. Bydž.
Kšť.

Hodinářství, n., vz S. N.

Hodinky, vz Hodiny.

Hodinový. H. věž, Dch., Koll. III. 107.,
stroj, ručička, zaběráček, der Stundenschöp-