322

důstojně. H. svátosť přijímati. Mž. 82. Hod-
něje jest tobě, aby . . . ZN. Vězení h. nese
a trpí. čr. — H. = mnoho, velmi. Je nás
h. Dch. Nepřijde až h. večer. Kld. II. 22.
Bylo to h. slyšet. Us. Pdl. Letos je h.
ovoce. Tč.

Hodní, ho, n., die Festtags-, Kirchweih-
festabgabe. H-ho .... do roka pět peněz.
1525.

Hodnosť = slušnosť. Dělal tam h. (slušně
se choval). U Kr. Hrad. Kšť. — H. = dů-
stojnosť. Krom vaší h sti něco tu smrdí.
Č. Tkč. — H. = úřad Lepšej se vyspí na
zemi, kdo bez h-sti, nežli na zlatej posteli,
kdo má moc starosti. Slov. Tč. Kdo je
v h-sti, ten je v starosti. Tč. exc. Ve větší
h-sti méně bezpečnosti; Kdo se povyšuje,
h. svoju upevňuje. Tč. Jak h. bez čnosti
hledáš, zlá je tvoja víra, nebo dvere do
h-stí sama čnosť otvírá; Nenajdě k hod-
nosti dvere, kdo od cnosti běží. Glč. I.
274.

Hodnostářský. H. dcerka. Kká. Td. 147.

Hodnostní, Rang-. H. třídy (úřednické),
Us. Pdl., jméno. Pokr.

Hodnostník, a, m. = hodnosta. Rk.

Hodnota. Za: ,mají stejnou hodnotu,
přidej: Nz. H. == užitečnosť nějaké věci,
dle které se řídí její cena. Vz S. N. H.
převodní, Girovaluta, f., Šp., píce, půdy,
Sl. les., hospodářská, směnná, hmotová,
tvarová, mince (nominalní, kursovní), tržní,
Kaizl, 16., 22., 101., 150., 172., 188., 193.,
masa, Šv., kupní, prodejní, Skř., psycholo-
gická, aesthetická, umělecká, Dk. P. 26.,
136., krmiva (sena), potravní či krmná (píce),
NA. 94., zlomku, Šim. 78, střední, ZČ.,
prostá (absolutní). Athen. III. 226. — H. =
pýcha, der Stolz, die Aufblähung. Dělati
něco z h-ty. U Olom. Sd. Co je mňa po
tobě, po tvojí h-té, když sa ty neučíš sedl-
skej robotě. Sš. P. 550.

Hodnotný. H. soud, myšlénka, Dk. Aesth.
340, 52., dílo, Dk., úsudek, pocit. Kaizl 17.

Hodnotověda, y. f. = timetika, die Timo-
logie. Dk. Dj. f. 220.

Hodnotvorný, werthsehaffend. H. sub-
stance. Kaizl 333.

Hodnov, a, m., Honnetschlag, ves u Plané.

Hodnověřící = hodnověrný. Jestližeby
naň provedli svědomiem h-ciem. NB. Tč.
93.

Hodnověrný. Něco h-ným svědomím
prokázati. NB. Tč. 66., 103., 139.

Hoduovidnosť, i, f., die Sehenswürdig-
keit. Koll. III. 130, 210.

Hodnovoslovec, vce, m., byl hrad v Čech.
Vz S. N.

1. Hodný = hodící se atd. Sv. Filipp še-
stého dne před svú smrtí chvíle hodné sezval
sbor žákovstva svého. Výb. II. 5. — k čemu.
Vš. 13. Hovada k bití hodná. 1632. Wtr.
Vyprav (posla) k tomu h-ho. Arch. IV. 5.
Provede-li to svědomiem ku právu hodným;
Pravím, žes tak hoden k šibenici jako já.
NB. Tč. 8., 235. Vzala rúcho, kteréž bylo
hodné k smutku. BO. Ovoce k jídlu nehodné;
Vás položím hodny k smíchu. Hus III. 31.,
140. — čemu. Nenieť všemu lidu hodno,

byť ua kříži dlúho pnělo umřelé tělo. Výb.
II. 34. Nám jest to hodno, že on . . . chtěl
trpěti. St. Kn. ř. 20. Muku budú trpěti
hodnú svým hříehóm. Št. — do koho. To
je do něho h-né. U Solnice. — nač. Věc
ta nehodna na muže moudrého. Žalan. 129.
Košile hodná na můj život. GR. — v čem.
Bych nynie v tora byla hodna. Alx. M. v.
40. (HP. 91. — H. = za něco stojící. Máš
prsten h-ný čtyry kuče. Vaj. Tatra m. 27.
— H. = zasluhující něco. — co. Otázal své
rady, co (= čeho) by hodni byli. A řekli:
smrti. Kšch. 33. — čeho. Ať jsem nehodna
svého jména. Němc. Kněz, který lépe pra-
cuje, jest hodnější požitkóv. Hus. I. 476.
Néseš mýho doma hodná. Sš. P. 113. (210.).
Je-li věry hodna. Cti h. NB. Té. 42., 96.,
237. Nejsa kněžstvie h.Půh. II. 128. Člověk
ve všem když se mění, chvály hoden není.
Glč. I. 108. — Šml., Lpř. Sl. I. 67. — s in-
finit. Vídeňská kasárna není hodna státi,
nejedna matička musí zaplakati, čes. mor.
ps. 257. Nejsou hodni na zemi nikdež trpeni
býti. Bl. Nejsem hoden po té zemi chodiť.
Sš. P. 32. Vy jste mladým záčkóm viděti
hodné. Mst. Nejsú sviní hodni pásti; Učinil
se nehoden přijieti Krista. Hus. I. 408., II.
48 Jest mu hodno věřiti; Nebyl bych h.
seděti mezi vámi. NB. Tč. 27., 186. — H. =
náležitý. Zdali by se mohl něčemu h-mu
sobě naučiti. Št. Kn. š. 76. — H. — dosti
veliký, tlustý, tělnatý. Za hodnou chvíli.
Šml. Tys teď h. (tlustý). U Domašína. H.
člověk (silný tlustý). U Přer. Blý. Naše
holka je hodnější (silnější, tlustší). U Do-
brušky. Vk. Ten hoch je hodný (tlustý).
U Košic. Brnt. Příčina hodná tomu byla na
překážku. Bart. — H. = vážný, dobrý atd.
Z míry h. člověk. Dch. Na místě to h. člo-
věk. Ten hoch je hodný. Bude hodnější
(větší), až uroste. Vz Soujmenné jméno
slovné. Zlínsky. Brt. H. svědomím něco
provésti. NB. Tč. 52. — komu. Chudým je
h. (dobrý). U Rych. = H. = hezký, sličný.
Mor. Brt. D. 215., Neor., Vck. Nemá hodnou
ženu, ale je s ní šťasten. U Kr. Hrad. Kšť.
Ona byla nehodná a on taky takový nehodný,
ale děti měli hezké. U Dobruš. Vk. Od-
poledne už byla zase hodná (dobře vypa-
dala). Us. U Dobrušky. Vk. — H. = kdo
dobře vypadá. Chvála Bohu, vy jste hodní.
Mor. Brt. D. 215. — H. = zámožný. Ib.

2. Hodný — hodový. Pomni, abys den
hodný světil. GR.

Hodokvas. Dch., Msn. Or. 126., Hdk. C.
31., Osv. VI. 219., 939.

Hodokvasiti v čem: v radostech uměle-
ckých výtvorův. Koll. III. 196. — co odkud.
Ďábel utrejch z mísy h-sil. Koll. I. 303.

Hodokvaše, e, m. = hodovník. Raduje
sě božie h., gaudet domini conviva. Hymni
1418.

Hodokvašení, n. 1450. Exc.

Hodometr, vz Pedometr, S. N.

Hodomyšl, e, f, Hodemischl, ves u Rož-
mitála.

Hodonice, Hodenitz bei Pflanzen, ves
u Kaplice; Hodonitz, ves u Bechyně. PL.,
Tk. 1. 361., Blk. Kfsk. 657., Sdl. Hr. III.
303.