324

Ilogaj ! hugaj! Tak se voli pohánějí. Šd.,
Brt,

Hógati = couvati atd. Vz Hogýňati.

Hogha = v pravo! Velení volům! Val.
Brt.

Hoghój = hóg. Zlínsky. Brt.

Hógnouti = couvnouti (o zapřažených
volech a kravách). Hógni! Mor. Vck.

Hogrnať = hrncovati, třením o zem hrmot
působiti. Kolébka hogŕňa. Vůz se hogŕňa
(hrncuje, nejde rovně). — se kde. Děcko
v kolébce se hogŕňá (kolébá). Brt. — oč.
Vůz hogŕňá o kolo. Zlinsky. Brt. D. 215.,
Val. Vck., Mtc. 1878. 6.

Hogýňati = třískati něčím, uhýbati ně-
čím, skákati, couvati, kolíbati se. Val. Vck.,
Brt. D. Cf. Hógati.

Hoha! Vz Vůl. Hoha, koňu, hoha! Koll.
Zp. II. 38.

Hohati = hoha rufen. Šm.

Hohen = oheň. Ž. wit. 220.

Hohlenice = Záhlenice, ves u Holešova.
Půh. I. 155.

Hohol, u, m. = boule, die Beule. Udeřil
se, až mu naskočil h. U N. Bydž. Kšť. —
H., a, m. = kachna divoká sivá, anas clan-
gula, anas glaucion, die Schell-, Quack-,
Kingente, Scharbe. Sl. les., Pdy.

Hoholice = míst. jm. Arch. I. 546., IV.
28., Tk. I. 607. III. 70., VI. 194.

Hoholičky = Úholičky, ves v Pražsku.
Blk. Ktsk. 715.

Hoholka, y, f. = lodní kachna, harelda
glacialis, die Eisente. Pdy.

Hoholský, ého, m., os. jm. Tk. V. 60.,
78.

Hohonč, vz Vohonč. Na mor. Slov. Bkř.

Hóhor = úhor. Vure (vuře) šohaj, vuře
v zeleném hohoře. Sš. P. 220.

Hohorka, y, m., os. jm. Arch. IV. 344.

1. Hoch, z holek, holec. Vz Prk. Přisp.
21. Na Zlínsku ogara. Brt. H. jako lusk,
jako výlupek, jakoby ho z vejce vyloupl.
A tak to bývá s téma hocbama, dyž se
rozhněvajó, dou za jinýma. Čes. mor. ps.
110.

2. Hoch Jan, kněz 1673. Vz Jg. H. 1. 2.
vd. 563., Jir. Ruk. I. 249.

Höcheuberger, gra, m. H. Jan T. 1783.
Jg. H. 1. 2. vd. 563.

Hochman Jos., nar. 1804., kněz. Vz Jg.
H. l. 2. vd. 563.

Hochtání, n. = hřmot, ječeni a p. při
zemětřesení. 1607.

Hoehtanov, a, m., ves v Čáslavsku. Blk.
Kfsk. 586.

1. Hoj! hoj! Tak se volává na dobytek,
aby se neplašil neb šel pomalu zadržuje ku
př. vůz s vrchu. Us. Brt., Šd., Kš., Slm.
Hojže, hojže bača mój! hoj, cic, koza, ko-
zina." Sl. ps. Šf. II. 155. Hojže, hoj! kravy
moje! SI. spv. I. 27. -- H. = hej, dobře.
Tomu je h. Slov. Rb. Sb.

2. Hoj = hojnosť. Vz Mkl. Etym. 64. H.
milujícím tebe. Ž. wit. 121. 6. Bud h. v tvých
tvirzech. Ib. 121. 7. O etym. slova vz Prk.
Přisp. 6—7.

Hoja, vz Zoja. — H. Me kravy běhaju
a travy hledaju, že ji tu nemaju, hoja hoja,
Helenko roztomila. Sš. P. 527. Hoja, hoja,

hoja, kamaradko moja, skoro-li dóm po-
ženeš? Brt. P. 41. — Cf. Sš. P. 88., 189.,
731.

Hojáč, e, m. = hojič. Slov. Bern.

Hojáda. Komu se nelíbím, ten ať se ne-
směje, hojáda, hojáda, ten ať se nesměje.
Čes. mor. ps. 57.

Hoja dunda, hra. Děvčata v pořadě stojí,
dvě pak různo jich se" postaví, jež odpoví-
dají jako překupnice, až všecky odkoupí.
Sš. P. 726. Vz S. N.

Hojakačka, vz Helekačka. Od refrainu:
hoja.

Hojakati = zpívati hoja, boja! Cf. Hoja-
kaěka., Sš. P. 529.

Hojanovice, ves u Křelovic. Blk. Kfsk.
222.

Hojař, e, m. = lékař neučený. Val. Brt.
I). 215.

Hojasa, hojasa, nožky moje. Sš. P. 631.

Hojava, y, f., ves u Tábora.

Hojba, y, f. = hojení. H. nemocných. Sš.
II. 240.

Hojč Sam., nar. 1806. Jg. H. 1. 2. vd.
563

Hojča = v pravo! Velení volům. Mor.
(kop., dol.).

Hojčiar, a, m. = hojič? Slov. Čkžk. II.
215.

Hojda, y, f. = hajda, kolébka. Slov. Eštes
bola v hojde maličká. Hdž. rkp. — H. =
nádavka ženám. Slov. Mt. S I.116.— H. ==
kolébavý sekáček, die Wiege, das Wiegen-
messer. Sm.

Hojdačka, y, f. — houpačka. Slov. Ev.
Sk. 11. 79.

Hojdati = kolíbati. Slov. Bern.

Hojdavka, y, f. = kolébka, houpačka.
Slov. Bern.

Hojde, vz Hajde. Sl. spv. III. 107.

Hoje. Dy sem já jel kole Prostějova,
klapala mně klisence podkova, ach hoje,
hoje, klisence podkova. Sš. P. 644. (588.).

Hojebnosť, i, f., die Heilkraft. Dch.

Hojebný. H. náklady, die Curkosten.
J. fr.

Hojek, jka, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Hojemství. Vz Zř. zem. Jir. 452., 691.,
Cor. jur. IV. 3. 2. 414., S. N.

Hoješa, dle Káča, os. jm. Pal. Rdh. I.
121.

Hoješín, a, m , ves u Golč. Jeníkova.

Hojgačka, y, f. = houpačka. U Strážn.
Šd.. Brt. D. 215.

Hojgati sa = houpati se. Na mor. Slov.
Brt. D 215. Vz Hongať.

Hojhoj! Volávají na voly, když se jede
s kopce, nebo když chtějí opatrně přejeti.
Mor. Šd. H okolo plota, aký chov, taká
robota (když kdo čeleď špatně chová, ne-
dbale robí). Slov. Zátur.

Hojický, chirurgisch. Šm.

Hojictví, n., die Chirurgie. Sm.

Hojička, y, f. = srdečník, leonurus, der
Löwenschwanz. Slb. 344. — H. = hojitelka.
Bern.

Hojidlo, a, n., das Heilmittel. Lpř.

Hojitelkyně, ě, f. = hojitelka. Bern.

Hojitelna, y, f., die Curstube. Dch.

Hojitelský, chirurgisch. Dch.