327

Holešovicky, pl., f., Klein-Holleachowitz,
několik domků u Staré Libně.

Holeta, vz Holata.

Holetice, ves v Žatecku. Tf. Odp. 35..
Blk. Kfsk. 1316.

Holetín, a, m. H. Dolní a Horní, Unter-,
Ober Holletin, vsi u Hlinska. Sdl. Hr. I.
82., 83.

Holé Vrchy, samota u Ml. Vožice; ves
u Ml. Boleslavě.

Holiban, a, m., os. jm. Arch. I. 355.

Holica, vz Holice, Slb. 362.

Holice = holá hlava. Dám někomu po
h-ci. Výb. II. 31. Za Št. polož: N. 120. 14.
— H., vz Holátko. — H. — holá pšenice,
bez ostí. H. bílá, červená. Brt. v Mtc. 1878.
33. — H. = děvče. Nemotorná h. 1611. Jg.
Posadiž k sobě svů ženu h-cu (mladou).
Mst. v. 25. Cf. Listy filolog. 1880. 114. —
H., die Blösse. H-ci do třísla strojiti; lou-
zena h. Šp. - H., mě. v Pardubsku, vz
S. N.; ves u Olom., D. ol. III. 3, 4.; Staré
H., Alt-Holitz, časť mě. Holice. PL. Cf. Sdl.
Hr. 1. 253., V. 361. —Holičtí jsou sví ňácí
lidé (což jiní proměňují ve: sviňáci lidé).
Sbtk. Krat. h. 36.

Holický, sam. u Třeboně. — H., os. jm.
Mus. 1880. 93., Tk. IV. 726., VI. 348., S. N.,
Tk. Žk. 221., Tf. Odp. 38., Jg. H. 1. 2. vd.
563.

Holič. Zavolali h-če i oholil všecky vlasy
jeho. BO. — H., místní jm. Tk. VI. 274.,
Tk. Žk. 174., 176., S. N.

Holíče, ete, n. = hole, holátko. Smutná
lietala samička, chcela chrániť holíčata. Zá-
tur., Klčk. V. 117., Hdž. Čít. 180., 177.

Holíčenec, nce, m. = holiče. Slov. Sd.

Holičiti, il, ení, Barbier sein. Bern.

Holička = ulička. Mor. Brt. P. 99. —
H. Hôľky či holičky sú zelené, nedorastené
slivy a grmany sú znetvorené slivy. Hrbň.
Aby po holičkách nechodil. K tomu by ho
mohl přivésti, aby jich v Plzni na h-čkách
zanechal. Skl. V. 60. Cf. Holátko.

Holičky, vz Holička. — H., Hultschken,
ves u Čes. Dubu, Blk. Kfsk. 28.; H. v Bu-
děj., vz ib 657.

Holična, y, f. = holírna. Slov. Bern.

Holigáň, dle Bača, mutternackt. Slov.
Loos.

Holík, a, m. = kopec v Hontě na Slov.
Pokr. Pot. II. 249 — H., os. jm. Arch. I.
344.. Mus., D. ol. IX. 11., Tk. V. 81., 86.-
H. Jiří, kněz, f 1685. Vz Jir. Ruk. 1. 250.,
S. N. III., X. — H. Vád. Blk. Kfsk. 1094.

Holíkati = holékati. Sá.

Holín, a, m., ves u Jičína; Hollin, vsi
u Chrudimě a u Chuchle. Tk. I. 437., Blk.
Kfsk. 1316., Sdl. Hr. 1. 154., 155., II. 152.,
V. 361.

Holina = holé místo, ein kahler Platz,
die Blánke, Alme, Blösse, Kahlfläche, der
Kahlfleck; haarlose Stelle. Šp. Skalnatá h.
Pl. I. 32. (39). Ze všeho se vydal, teď je
na h-né, ist blank. Dch.

Holinka, vz Holátko (ovoce). — H-ky =
drobounké třešně, pláňata. Čce. Tkč.

Holírna u Římanů, vz Vlák. 181.

Holisko, a, n. = holina. Již. Mor. Sd.

Holiš = holohlávek (dítě). U Místka. Skd.

Holišov, a, m., Holleischow, ves u Ml.
Vožice; Holleischen, ves u Stoda. Sdl. Hr.

IV. 287.

Holišovice, Holešovice, dle Budějovice,
Alt Holleschowitz, ves u Chrudimě ; H. Nové,
Neu-H., ves tamtéž. Tk. I. 35., II. 263., 454.
Sdl. Hr. I. 253., II. 49., 68., V. 285.

Holivý, decalvans. Nz. lk.

Holiznoholenec, nce, m , éi)*vtftu$ (lepo-
holenní. Lpř.). Vký.

Holiže, holiže, mamka ca kolíže (kolébá).
Sš. P. 511.

Holka. To byla h., jakoby pán Bůh děv-
čatům celého okolí byl vzal a jí dal (krásná).
Světz. 1874. 554 Cf. Sš. P. 156., 180., 753.
— Hôlka = holička.

Holko, a, m. = holeček. Milý h. Slov.
Hdž. Šlb. 26. - H. Mat. 1719.-1785., kněz,
Jir. Ruk. 1. 250., Pyp. K. II. 453.

Holkov, a, m., Holkau, ves u Velešína.
Tk. Žk. 2, Sdl. Hr. III. 303., IV. 29.

Holkovec, vce, m-, os. jm. Arch. I. 421.

Holkovice, dle Budějovice, Holkowitz,
ves u Horažďovic.

Hôľky a grmany. Vz Hôlka, Holička.

Hollai Štěp. 1803. Jg. H. 1. 2. vd. 563.

Hollan J. Mat., kanovn. 1729. Jg. H. 1.
2. vd. 563., Jir. Ruk. I. 251.

Hollar, a, m. H. Václ. Vz Slavín II. 135.

Holmatt Jos., úřed., 1802.—1850. Jg. H.
1. 2. vd. 563., Šb. D. ř. 2. vd. 247., S. N.

Hollý Jan, farář, 1785.—1849. Vz S. N.,
Tf. H 1. 3. vd. 107., 114., 115., Jg. H. 1. 2.
vd. 563., Šb. D. ř. 2. vd. 248., List. filol.
VIII. 256.—260., Pyp. K II. 539.

Holmi-um, a, n. Vz Šfk. Poč. 305.

Holná, é, f., rybník. Arch. II. 316., Sdl.
Hr. IV. 36.

Holní, Alpen-. Vz Hole. H. kvietko. Slov.
Zátur. — N. Hlsk. XIV. 79.

Hôľný = horský, holní. H. črieda (stádo).
Slov. Dbš. Sl. pov. 8. 10. — Phld. IV. 204.

Holo na dlani (jest). Pk. Holo ako na
dlani. Mt. S. I. 89. — Zhola nesnesitelný.

V. Kristovi jest z. zjevná vůle Boha otce.
Št Kn. š. 46. — Vlasy do hola ostříhané.
Šml. — Je ostříhán na holo. Sb. sl. ps. I.
89.

Holoblastický. H. vajíčka. Ves. I. 82.

Holoblizník, die Virgilie. H. žlutý, v.
lutea. Vz Rstp. 349.

Holobosáky, pl., m. = kucmoch. U Ro-
nova. Rgl.

Holobradna, y, f., Hellebarte. Vinař. Virg.
Aen. V. 308.

Holoďupský, ohne Hosen, nacktarschig.
Šm.

Holofiti, il, ení = hulákati, laut reden,
lärmen. U Místka. Škd., Brt. D. 215.

Hologast, chybně dle Km. m.: Bolehošť.

Holohlavec, vce, m. = holohlav. — H.,
phalacrus, brouk. H. třpytivý, p. corruscus,
pruhovaný, p. substriatus. Kk. Br. 138.,
137.

Holohlavost, i, f., die Kahlköpfigkeit.

Holohlavy, pl., f., Holohlau, ves u Smi-
řic. S. N. X. 215., Tk. IV. 726., VI. 205.,
Blk. Kfsk. 707., Sdl. Hr. I. 253., II. 276.,
V. 125., 339.