$33

Breza vela ludí ochladila, kým hor stála,

kým ju sekera nezoťala. Koll. Zp. II. 375.

2. Hor, u, m., der obere Theil. Slov. Ssk.

— H. = hoře, das Leid. Slov. Bern.

Hor sa, auf! Slov. Hor sa k tisícemu
hodu. Kyt. 1876. 28. Hor sa, chlapci, hor
sa! kým neskape rosa, za rána, za rosy
najlepšie sa kosí. Slov. Tě. Hor sa vysoko,
vojanská zástava. Sldk. 147. Hor sa, brat
moja, vrah ti je vo vlasti. Chlpk. Sp. 148.

Hora. Vz Mkl. a L. 272., Mkl. Etym. 73. -
H. = vysoká vysedlosť země. S. N. III. 866.,
892. Hory nejvyšší na světě. Vz Vega I.
111. Černá Hora. Vz Ukaz. 39. Na Libáně
hoře. Bj. Aj hora, hora, zelená hora a z tej
horečky kdosi mě volá. Sš. P. 203. Myslilo
se, že ten bude hory přenášet a on nic.
Dch. Kdo ví, po kterých h. běhá. Němc.
Z mravence horu děláš. Hkš. — H. = pre-
vaha, das Uibergewicht. Tam vlaština nad
slavjančinou horu bráti počíná. Koll. Cestp.

— H., das Gebirge. H. jizerské, krkonošské,
orlické, kladské, krušné, karlovarské, jese-
nické, zvoleňské, gemerské. Krč. G. 275.,
326., 336., 488., 563., 703. H. vysoké či vel-
hory, Hochgebirge, pokrajné, Rand-, slehlé,
Massen-, písečné, Sand-, hřebetnaté, Rüsken-,
vápenné, Kalk-. Sl. les. Křičí jako na horách
(velmi). Us. Vck. Hory, hory, hory jsú, za
horama vršky jsú, kdo chce pěknú ženu
měť, musí sobě pro ňu jeť. Sš. P. 424. —
H. = doly, das Bergwerk. Hory zlaté, stří-
brné, železné, měděné, malachitové, olovné,
solné. Vz KP. III. 82., 99., 101.—115., Dal.
158. — H. = vyšší místo. Chce k nim s hory
dolóv. Anth. 1. 3. vd. 34. A to máte na
hóře komoru a lože. NB. Tč. 148. Nemóž
město skryto býti na huoře posazené. Hus
III. 75. — H. = les na vrších. Us. u Ro-
žnova. Kld. I. 124. Jíti do hor. Brt. v Mtc.
1878. 33., Brt. D. 215. Šel do hory. Némc.
VII. 19. Jedno drevo není hora. Slov. Když
je malé, čtyrma vládne, když je velké, hory
láme a po smrti chodí do kostela (tele cicá
4 štrychy, vůl vozí dřevo, boty). Mor. Brt.

— H. = místní jm. V Horách, sam. u Se-
dlce, u Ledče. PL. — H. Králova. Sdl. Hr.

I. 253. — Ostrá Hora, les u Vsetína. Vck. —
Lysá Hora. Cechy. I. 250. — Hory Matky
Boží, městečko u Sušice. Čechy 1.143. Tém
říkají: Zlámané Hory. Vz Sbtk. Krat. h. 38.

— O .Hoře Svaté u Příbramě vz Sbtk. Krat.
h. 37. — H. Kutné. Dán na Horách Kutnách.
List. hrad. 1470. Tč. Hora Kutna (tvar jmenný
== Kutná); Hory Kutny, pl.; K Hoře Kuthně.
Er. Reg. p. 1327. Z Hor Kuten. Bílej. Kron.
(List. filol. 1886. 414.) Cf. Tk. II. 536., Tf.
Odp. 387., Blk. Kfsk. 1317., Sdl. Hr. I. 253.,

II. 261. — H., ves u Kaplice; H. (Hory),
ves u Haber; H. Benešova, ves u Čestic;
H. Veliká, Gross- Hora, hájovna u Bernardic;
H. sv. Václava, Berg am Böhmerwalde, ves
u Ronšberka; něm. Horn, ves u Klášterce.
PL., Blk. Kfsk. 1317. Od Hory Ježek a j.
Vz Tk. V. 241. — H., y, m., os. jm. D. ol.
VI. 75. H. Frant. AI, nar. 1838., prof. a
spisov. Vz S. N. X. — H. z Ocelovic, strčes.
rodina vládycká. Vz S. N. X. — H. Ant.
Jg. H. 1. 2. vd. 563. — O H. vz Blk. Kfsk.
1317.

Horace = orace. To je ůákých h-cí! Us.
na Plaště. BPk.

Hořací dříví, das Brennholz. Laš. Tč.

Horáček == pila u Bělohradu. PL. — H.,
os. jm. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1317. — H.
Frant., farář 1800. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 564.,
564., Šb. D. ř. 2. vd. 248.

Horačina,. die Gebirgsgegend, nerovná,
vrchovitá půda. Laš. TČ.

Horák = obyvatel hor. H-ci = obyvatelé
čes. mor. pohoří. S. N. III., V. 460. H-kům
posmívají se Hanáci, že kdesi u Konice
hovázale Hancikrista ho hocha (u ucha) ho
potynke a von se jim hotrhl a hotekl. Sbtk.
Krat. h. 173. — H. = chroust. U Bydž. KM.

— H., os. jm. Vz S. N. III. a X., Tf. Odp.
341. H. Mart. 1798. Jir. Ruk. I. 252.

Hořák, u, m. — čásť lampy, kde plamen
hoří, der Brenner. H. kulatý, plochý, k za-
palování doutníků.Wld. H.Bunsenův. Nevole.

— Rm. I. 47. H. motýlový. ZČ. III. 18. —
H. = knot lampy. Dvojitý h., Dch., argan-
dový. ZČ. III. 22. Utři h. U Kr. Hrad. Kšf.

— H, a, m., os. jm. Šd.

Horákov, a, m., ves u Brna. H. nepatři
p. Bohu. Tam jsou mužští samci a ženy
samice. Vz Sbtk. Krat. h. 164.

Hořakov, a, m, Hořakow, ves u Klatov.

Horákovský Mlýn u Lobosic.

Horákyně, ě, f. = horačka. Rk.

Hořal, a, m., os. jm. NB. Tč.

Horalec, vz Horal.

Horalka, y, f. Vz Šfk. 682. - H., y,
m., os. jm. H. Frant, hudební skladatel,
1798.-1860. Vz S. N. X.

Hořana, y, f., ves. Arch. I. 543.

Horanda, y, f. = horačka. Rk.

Horánek, nku, m. H-nkem jíti == horem.
U Netol. Vik.

Horanka, y, f. = horačka. Rk.

Horanka, y, f., phaca, die Berglinse, rostl.
Slb. 540.

Hořansko, a, n. = horní konec dědiny.
Na Mor. Brt. Vz Hořenský, Dolansko. —
H. == les a paseky na Hovězí u Vsetína.
Vck.

Hořany, dle Dolany, něm. Hořan, Vsi
u Kutné Hory, u Čes. Brodu a u Loun;
něm. Harret, ves u Mostu. — Pk. III. 53.,
78., V. 241., Blk. Kfsk. 1318., Sdl. Hr. I.
110.

Hořapsko, vz Horyčabsko.

Horár = lesník. Slov. Loos, Bern. Ho-
rička horárom, sekera rubárom. Koll. Zp. I.
102.

Horáreň, das Waldhüter-, Jäger-, Heger-
haus. HVaj. BD. II. 128., 137. H. = chalupa
hajného. Šd.

Horáriti, Förster sein. Slov. Loos.

Horárka, y, f., die Försterin. Slov. Loos.

Horárna, y, f. = horáreň. Pokr. Pot. H.
33., Němc. IV. 400.

Horárský, Förster-. Slov. Loos.

Horárství, n., die Försterei. Slov. Loos.

Horárstvo, a, n., das Försteramt. Slov.
Loos.

Horasa, horasisa, y, m. = velký člověk.
Us. Hk.

Hořatev, tve, f., Hořatew, ves u Nim-
burka.