334

Horati = hořeti. Laš., slez. Tč. Šd. Slov.
Ssk.

Horatius, vz Listy filol. V. 312., X. 465.

Hořava, y, f., der Hochwald. Slov. —
H. = len. U Bělohr. Bf.

Hořavina. Pal. Rdh. III. 283.

Hořavka, y, f. == hořevka, tepka, slune
čník, blýskavka, otravka, cyprinus amarus,
der Bitterfisch, Bitterling, ryba česká. Mý.,
Sl. les., Frč. 287.

Horavý, brennbar. Slov. Ssk., Loos.

Horaz, a, m., os. jm Tk. V. 79.

Horazditi. Vz Mkl. Etym. 73.

Horázuý, gross, ungeheuer. Cf. Neho
rázný. Rk., Loos.

Horaždějovice. Dal. Vz Horažďovice.

Horažďovice. Cf. Gorazd. Vz Tk. I. 607.,
III. 646, IV. 726., V. 241., VII. 412., S. N.,
Tk. Ž. 143.. Blk. Kfsk. 1317., Sdl. H. IV.
41. Jak se chystali r. 1848. H-ští na blížícího
se nepřítele? Vz Sbtk. Krat. h. 38.

Horbuše, e, f., salmo gorbuscha, die Gar-
busche. Šm.

Horbýl, u, m., aretia, die Aretie, rostl.
Vz Slb. 295.

Horce. Hubinkami h. stlačím krásná ústa.
Pl. I. 140.

Hořce svých hříchóv želeti. Št. Kn. š.
177. H. plakati. BO.

Hořcesladký, bittersüss. Sm.

Hořcovina, nyní kyselina gentianová či
gentianin. Km.

Hořcovitý. H. rostliny, gentianeae: a)
přílitovité, gentianeae verae: hořec, zátulan,
hořepník, přilit, prostřelenec, nostřek, země-
žluč, žarcanka, ploskoplodka, ďubanka, pu-
chatka; b) toulicovité, chironieae: hořepník,
plchokvět, zavilka, toulice; c) kalankovité,
spiegelieae: kalanka. Vz Rstp. 1070.—1082.,
S. N., Slb. 375., Schd. II. 239., Kk. 175.

Horčák,a, m., několik domků u Frenštátu.

Hořče. Vz Rstp. 518.

1. Horčice Jos., nar. 1797., kaHov. Vz
Jg. H. 1. 2. vd. 564., Ukaž. 99. O jiných H.
vz Blk. Kfsk. 1317.

2. Horčice z Prostého, strčes. rytířská
rodina. Vz S. N. X.

Hořčice, sinapis, der Senf. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. Sv. ruk. 316. H. černá
(kapusta hořčičná), brassica nigra. Rstp. 86.
H. bílá, s. alba; rolní, s. arvensis, Feldsenf.
Rstp. 87. H. bílá, eruca. 1402. Byl. Of. Slb
688., 709., FB. 77., Kk. 213., 214.. Schd. II.
292., Čl. 15., Čl. Kv. 299., Rosc. 145., Mllr.
25., 44., 98., 105. — H. = ostrá, štiplavá
krmě, omáčka k masu.- kremžská, düssel-
dorfská, francouzská, anglická. S. N., Kram.
Slov., Slov. zdrav. H. moštová. Včk. -— H.,
os. jm. Vz S. N.

Hořčický, ého, m., os. jm. Vz S. N., Jg.
H. 1 2. vd. 564., Jir. Ruk. I. 252., Blk. Kfsk.
168.

Hořčicovitý, senfartig. Šm.

Hořčicový. H. silice, das Senföl. Nevole.
— Rm. 173., S. N.

Hořčička, y, m., os.jm., 1684. Vz S. N.,
Jg. H 1. 2. vd. 564., Jir. Ruk. I. 251., Sbn.
944 , Pyp. K. 11. 452.

Hořeičňák, a, m., pontia synapis, der
Senfweissling, motýl. Slov. Rr. Sb.

Hořčičný. H. mouka, Včk., náplasť. Holub
II. 552. H. těsto, líh, prášek. Vz Kram.
Slov.

Horčicha, picria. H. obecná, p. Fel terrae,
rostl. Rstp. 980.

Hořčík, das Magnium. Vz Schd. II. 38.,
I. 336., Šfk. 195., FB. 41., Rst. 19., Čl. Kv.
184., Šfk. Poč. 264., KP. IV. 304., S. N.,
Rosc. 37.

Hořčíkovec, der Magnesit. Schd. II. 39.

Hořčín, u, m. H. hranolový, hořká sůl,
das prismatische Bittersalz. Šfk. 577., Nz.

Hořčina, y, f. = netečná látka rostlinná
chuti hořké, der Bitterstoff. Vz S. N., Ssk.

Hořčinec. V Rstp. 327. je picramnia, der
Bitterstrauch = hořkucha.

Hořčitan. Dle Km. nesprávně.

Hořčiti co komu. I tu však mi cena
hořčí choutku. Koll. I. 210.

Hořčitý kostan, der Wagnerit. Šm.

Hořčizna, y, f. = hořká chuť, bitterer
Geschmack. Laš. Tč.

Hordinec, nce, m. = hortensie, rostl.

Hore = na horu, vzhůru. Mor., slez. a
slov. Brt. D. 172., 215. Hore se nesla (nad
jiné se vynášela). Němc. VII. 272. Ani ti je
h. nevzala (za mnoho nepokládala). Ib. VII.
170. Tenkrát byl ještě h.; Drž se h. Slez.
Šd. Hore sä, Slováci, hore sä a Boh dá:
Bude Slovák eště, čím býval inohdá. Chlpk.
Sp. 160. Hore ho! sláva! h. ho (vyzdvihněte
ho)! Sldk. Mart. 25. Našli ho ráno h. no-
hama (mrtvého). Rr. Sb. Hore na Hovězí
zemani bohatí; Vyletěl pták h. pod oblaky.
Brt. P. 5., 90. Staň, Aničko h., ženu statky
tvoje; Zdvihni očka h.; Letěla holubička h.
dolů až k milému za stodolu. Sš. P. 130.,
147., 425. (155., 156., 226., 256., 515.). H.
hlavu dvíha, do okna sa díva; Božkal som
hu, aby hore stala. Sl. ps. 244., 269., (305.,
334.). — H. = nahoře. Zlínsky. Brt. Jak
jsme již h. ukázali. Sš. Pasu kRávy, pasu,
ale nevím, kde jsú; krávy hore hájem a já
se šuhajem. Sš. P. 629. H. si zaspievam
s tej vysokej skály. Sl. ps. 11. (15., 147.,
290.).

Hoře. Cf. Mz. v List. filol. 1880 187. Pro
nepravosť jeho nám h. Nud. H. že mi, hoře,
jak mi nemá býti, vzali mi na vojnu, co mí
mělo býti. Čes. mor. ps. 161. Však toho
sobě v h. neberu. Drsk. Já jí hořem jésť
nemohu; H. je mně, hoře, v tém koménském
dvoře. Sš. P. 120., 235. H. je mně, heu mihi,
weh! Ž. brn., Št., BO., ZN. Lépe jednoho
člověka zahubiti než všemu lidu v hoři býti.
Hr. ruk. 215. U věčné h. odsúzen bude;
Nalit túhu s hořem míti bude. Št. Kn. š.
10. (8., 24., 91., 143.). Až v hrobě budeš,
pak hoře zbudeŠ; Každému své h. (křivda)
hořké u příkré. Č. M. 183. H. neutratíš
vskoře; H. za hořem a bída za bídami. Lpř.
Zle žíti v nouzi, ale hůře v hoři. Hkš. Kde
h., tu i slzy. Bž.

Hore sa, vz Hor.

Horec, rce, m. (Zhorec), Hurz, ves u Ma-
netína. Blk. Kfsk. 448.

Hořec, gentiana. H. žlutý, g. lutea. Vz
Rstp. 1071., Slb. 377., FB. 52., Čl. 109., Čl.
Kv. 222., Kk. 176., Byl. 15. stol., S. N.,
Slov. zdrav., Rosc. 131., Mllr. 50.