335

Horexcko, a, n., osada u Lipníka.

Horecký, dvůr u Přelouče. — H., os.
jm. Vz S. N. III., X., Žer. Záp. II. 183.,
Jg. H. 1. 2. vd. 564.

Horečka = malá hora. Aj hora, hora,
zelená hora, a z tej h-ky kdosi mě volá.
Sš. P. 203. — H. = zimnice. Vz Slov. zdrav. '
H. omladnic, febris puerpuralis, Kžk. 419.,
92., Slov. zdrav., bahenní, gastrická, hni-
lobná, mléčná, se žloutenkou, synochalní.
Vz Slov. zdrav. H. žlučná zhoubNá. Čs. lk.
1. 113. H. lehká, krátká, trvalá, úbytná,
febris hectica, střídavá (střídavka), f. infer-
mittens; léky h-čku pudící, febrifuga; h-čku
míti; h. ho obcházela. Nz. lk. Vz S. N. —
H., Typhus. H. zvratná, typhus recurrens.
SP. II. 270, — H. = horko. To je dnes h.
U Opavy. Zkl.

Horečkový, febril. Nz. lk. H. blouznění.
Ntr. VI. 395.

Horečky, sam. u Ledče.

Horečnatý. H. chlorid, das Chlormagne-
sium, Zpr. arch.; uhličitan, magnesia car-
bonica, das Magnesiumkarbonat, kohlen-
saure Magnesia; citran, magnesia citrica,
Magnesiumcitrat, citronensaure Magnesia;
mléčňan, magnesia lactica, Magnesiumlaktat,
milchsaure Magnesia; síran (hořká sůl), ma-
gnesia sulfurica, Magnesiumsulphat, schwe-
felsaure Magnesia. Nz. lk.

Horečně = horko; horce. Slov. H. pla-
kala. Sl. ps. 339.

Horečný. H. napnutí sil, Dch., snění.
Mkr.

Hore dole, auf und ab. Slov. Ssk.

Horedržanlivosť, i, f. = pýcha, der
Stolz. Slov. Loos.

Horedržanlivý = pyšný, stolz. Slov.
Loos.

Horedžaný = nafúknutý, pyšný. Slov.
Ssk.

Horehroní, n. = krajina pohronská. Hdk.
C. 378.

Hořejany (Hořičany), dle Dolany, Hořian,
ves u Breznice. Blk. Kfsk. 335.

Hořeji, kompar. k: nahoře. Vlk stál h.

Hořejice, e, f., das Oberblatt (beim Glaser
u. Riemer). Šm.

Hořejní. H., hoření — dolení, v poloze
šikmé (Rakousy); hořejší — dolejší (nad
sebou). Exc. Jenž kryješ h. jich, superiora.
Ž. wit. 103. 3. — H. Mlýn u Železného
Brodu.

Hořejňule, e, f., der Oberbeistoss beim
Tischler Šm.

Hořejší, cf. Hoření, 2. H. stoka, náhon,
der Obergraben, oporník, der Oberdrempel
(Schleussenkammer). Sl. les. H. pysk, čelisť
brouků, Kk. Br. 3., oběžnice. Stč. Zem.
167. — H., sam. u Lišova v Buděj.; H.
Mlýn u Blovic, u Loun, u Peruce; Obere
Mühle, mlýn u Čimelic, u Mnichovic, u Be-
rouna; Obermühle, mlýn u Budína, u Be-
chyně, u Jistebnic; H. Ves, Oberdorf, ves
u Plané. — H., ího, m., os. jm.

Hořejšice, dle Budějovice, Horejschitz,
ves u Cestic.

Hořejšina, y, f., das Oberwerk in der
Seesprache. Šm.

Hořejška, y, f. = Horní Knížeklady,
Ober-Knížeklad, ves u Vltavotýna.

Hořejšovice v Pražsku, vz Hořešovice.
Blk.

Horeká = hore, vzhůru. A pri tom po-
zeraj horeká do neba. Čjk. 43. So zorou
ráno h. vstávať. Ib. 122.

Hořekati. A on si hořeká: Bože mój,
Bože! Čes. mor. ps. 253., Brt. P. 84.

Hořekovati nad čím. Však darmo nad
svým losom horekujem. Sl. sp. 174. Nad
hrobem divně sobě hořekují. Har. I. 283. —
si. To moje srdenko tak si hořekuje. Sš.
P. 228. — s kým. Kebych sa začala nad
hrobom žalovať, musela by ta zem so mnou
h. Sl. ps. 83., 128. — že. Nehorekuj mati,
že máš povalača, keď nebude gazda, bude
z něho bača. Sl. sp. 103.

Hořekojný, gramnährend. Dch.

Hořelec, lce, m., Hořeletz, ves u Chru-
dimě.

Hořelice, původně Hořeluky, ves u Duš-
ník. S. N. X. 247., Blk. Kfsk. 566. — Tk.
I. 47., 87., III. 129., IV. 726. - H., ves
v Žilinsku na Slov. Phld. V. 21., Č. Čt. II.
300.

Hořelina, y, f. = hořeliště. Šm., Loos.

Hořelisko, a, n. == hořeliště. Šm.

Hořeliště, ě, n., die Brandstätte. Šm.

Horem kopcem pospíchal. Sš. P. 695.
Horem, horem, horem, pod tím naším dvo-
Rem najdem hospodáře, von sedí za stolem.
Kol. ván. 12.

Horempácem = horeznačky. Ssk.

Horemyselnosť, i, f. = zpupnost, der
Hochmuth. Slov. Bern.

Horemyselný = zpupný, hochmüthig.
Slov. Bern.

Hormysleti, hochmüthig sein. Slov.
Bern.

Hořenec, Hořenz, ves u Chomutova. Vz
Tf. Odp. 287., Blk. Kfsk. 1139., 1223.

Hořeněves = Hořiněves. Blk.

1. Hoření, das Brennen. H. a jeho pod-
mínky. Vz Šfk. 29., 110., 85., Šfk. Ruk.
83, 86., Sfk. Poč. 41. rychlé, 143. Vz S. N.
— H. = pláč. Vz Sbtk. Rostl. 92., 169.-170.,
215.

2. Hoření = hořejní. Rst. 415. H. Mlýn,
Obere Mühle, mlýn u Jechnic; H. Kteneč-
ský Mlýn u Roudnice. PL.

Hořenice, dle Budějovice, Hořenitz. ves
u Jaroměře. Blk. Kfsk. 1318., Sdl. Hr. II.
214.

Horenka, y, f. = malá hora. Sl. ps. č.
67. Tam z tej h-ky kdosi ma volá. Sl. spv.
IV. 148.

Horenos = pyšný, aufgeblasener Mensch.
Slov. Loos. Šuhajko, horenos, neradi ťa
máme, neradi za tebou dvere zatvárame.
Koll. Zp. I. 189.

Horenosenosť, horenosnosť, i, f. =
horedržanlivosť. Slov. Bern.

Hořenosný, grambringend. Dch.

Hořeňoves = Hořiňoves. Blk.

Hořensko, a, n., ves u Lomnice v Jič.:
Oberhof, dvůr u Turnova.

Horenský = horní. H. právo. 1609. Mtc.
1880. 121. — R. 1562. Vz Sadovec. H. řád
= zřízení vinohradské; kniha, do níž se



	335

	Horexcko, a, n., osada u Lipníka. Horecký, dvůr u Přelouče. — H., os. jm. Vz S. N. III., X., Žer. Záp. II. 183., Jg. H. 1. 2. vd. 564. Horečka = malá hora. Aj hora, hora, zelená hora, a z tej h-ky kdosi mě volá. Sš. P. 203. — H. = zimnice. Vz Slov. zdrav. ' H. omladnic, febris puerpuralis, Kžk. 419., 92., Slov. zdrav., bahenní, gastrická, hni- lobná, mléčná, se žloutenkou, synochalní. Vz Slov. zdrav. H. žlučná zhoubNá. Čs. lk. 1. 113. H. lehká, krátká, trvalá, úbytná, febris hectica, střídavá (střídavka), f. infer- mittens; léky h-čku pudící, febrifuga; h-čku míti; h. ho obcházela. Nz. lk. Vz S. N. — H., Typhus. H. zvratná, typhus recurrens. SP. II. 270, — H. = horko. To je dnes h. U Opavy. Zkl. Horečkový, febril. Nz. lk. H. blouznění. Ntr. VI. 395. Horečky, sam. u Ledče. Horečnatý. H. chlorid, das Chlormagne- sium, Zpr. arch.; uhličitan, magnesia car- bonica, das Magnesiumkarbonat, kohlen- saure Magnesia; citran, magnesia citrica, Magnesiumcitrat, citronensaure Magnesia; mléčňan, magnesia lactica, Magnesiumlaktat, milchsaure Magnesia; síran (hořká sůl), ma- gnesia sulfurica, Magnesiumsulphat, schwe- felsaure Magnesia. Nz. lk. Horečně = horko; horce. Slov. H. pla- kala. Sl. ps. 339. Horečný. H. napnutí sil, Dch., snění. Mkr. Hore dole, auf und ab. Slov. Ssk. Horedržanlivosť, i, f. = pýcha, der Stolz. Slov. Loos. Horedržanlivý = pyšný, stolz. Slov. Loos. Horedžaný = nafúknutý, pyšný. Slov. Ssk. Horehroní, n. = krajina pohronská. Hdk. C. 378. Hořejany (Hořičany), dle Dolany, Hořian, ves u Breznice. Blk. Kfsk. 335. Hořeji, kompar. k: nahoře. Vlk stál h. Hořejice, e, f., das Oberblatt (beim Glaser u. Riemer). Šm. Hořejní. H., hoření — dolení, v poloze šikmé (Rakousy); hořejší — dolejší (nad sebou). Exc. Jenž kryješ h. jich, superiora. Ž. wit. 103. 3. — H. Mlýn u Železného Brodu. Hořejňule, e, f., der Oberbeistoss beim Tischler Šm. Hořejší, cf. Hoření, 2. H. stoka, náhon, der Obergraben, oporník, der Oberdrempel (Schleussenkammer). Sl. les. H. pysk, čelisť brouků, Kk. Br. 3., oběžnice. Stč. Zem. 167. — H., sam. u Lišova v Buděj.; H. Mlýn u Blovic, u Loun, u Peruce; Obere Mühle, mlýn u Čimelic, u Mnichovic, u Be- rouna; Obermühle, mlýn u Budína, u Be- chyně, u Jistebnic; H. Ves, Oberdorf, ves u Plané. — H., ího, m., os. jm. Hořejšice, dle Budějovice, Horejschitz, ves u Cestic. Hořejšina, y, f., das Oberwerk in der Seesprache. Šm.	Hořejška, y, f. = Horní Knížeklady, Ober-Knížeklad, ves u Vltavotýna. Hořejšovice v Pražsku, vz Hořešovice. Blk. Horeká = hore, vzhůru. A pri tom po- zeraj horeká do neba. Čjk. 43. So zorou ráno h. vstávať. Ib. 122. Hořekati. A on si hořeká: Bože mój, Bože! Čes. mor. ps. 253., Brt. P. 84. Hořekovati nad čím. Však darmo nad svým losom horekujem. Sl. sp. 174. Nad hrobem divně sobě hořekují. Har. I. 283. — si. To moje srdenko tak si hořekuje. Sš. P. 228. — s kým. Kebych sa začala nad hrobom žalovať, musela by ta zem so mnou h. Sl. ps. 83., 128. — že. Nehorekuj mati, že máš povalača, keď nebude gazda, bude z něho bača. Sl. sp. 103. Hořekojný, gramnährend. Dch. Hořelec, lce, m., Hořeletz, ves u Chru- dimě. Hořelice, původně Hořeluky, ves u Duš- ník. S. N. X. 247., Blk. Kfsk. 566. — Tk. I. 47., 87., III. 129., IV. 726. - H., ves v Žilinsku na Slov. Phld. V. 21., Č. Čt. II. 300. Hořelina, y, f. = hořeliště. Šm., Loos. Hořelisko, a, n. == hořeliště. Šm. Hořeliště, ě, n., die Brandstätte. Šm. Horem kopcem pospíchal. Sš. P. 695. Horem, horem, horem, pod tím naším dvo- Rem najdem hospodáře, von sedí za stolem. Kol. ván. 12. Horempácem = horeznačky. Ssk. Horemyselnosť, i, f. = zpupnost, der Hochmuth. Slov. Bern. Horemyselný = zpupný, hochmüthig. Slov. Bern. Hormysleti, hochmüthig sein. Slov. Bern. Hořenec, Hořenz, ves u Chomutova. Vz Tf. Odp. 287., Blk. Kfsk. 1139., 1223. Hořeněves = Hořiněves. Blk. 1. Hoření, das Brennen. H. a jeho pod- mínky. Vz Šfk. 29., 110., 85., Šfk. Ruk. 83, 86., Sfk. Poč. 41. rychlé, 143. Vz S. N. — H. = pláč. Vz Sbtk. Rostl. 92., 169.-170., 215. 2. Hoření = hořejní. Rst. 415. H. Mlýn, Obere Mühle, mlýn u Jechnic; H. Kteneč- ský Mlýn u Roudnice. PL. Hořenice, dle Budějovice, Hořenitz. ves u Jaroměře. Blk. Kfsk. 1318., Sdl. Hr. II. 214. Horenka, y, f. = malá hora. Sl. ps. č. 67. Tam z tej h-ky kdosi ma volá. Sl. spv. IV. 148. Horenos = pyšný, aufgeblasener Mensch. Slov. Loos. Šuhajko, horenos, neradi ťa máme, neradi za tebou dvere zatvárame. Koll. Zp. I. 189. Horenosenosť, horenosnosť, i, f. = horedržanlivosť. Slov. Bern. Hořenosný, grambringend. Dch. Hořeňoves = Hořiňoves. Blk. Hořensko, a, n., ves u Lomnice v Jič.: Oberhof, dvůr u Turnova. Horenský = horní. H. právo. 1609. Mtc. 1880. 121. — R. 1562. Vz Sadovec. H. řád = zřízení vinohradské; kniha, do níž se