336

zapisovaly prodeje vinohradův. Pk. Npj. 94.
Pomodleme se za všecky h. a dolenské. Č.
T. Tkč.

Hořenský = z horního konce vsi. H-Šti
sousedé. V Kunv. Msk. Cf. Hořansko, Hor-
ňák.

Horepácem = horempácem. Slov. Ssk.

Hořepník, vz Rstp. 1172.. FB. 52., Slb.
377., 381., Čl. Kv. 223. - H., mě. u Kře-
lovic. Pal. Děj. II. 1. 372., Tk. VII. 412.,
S. N., Sdl. Hr. IV. 370. Z H-ka M. Vz Sbn.
672.

Hořesedly, dle Dolany == Horoscdly, něm.
Horosedl, ves v Žatecku.

Horeslavsko, a, n., Horoslawako, sam.
u Ledče.

Horesť, i, f. = hořkost Slov. Horesťou
ma naplňuje trpkou výjev tento. Zbr. Lžd.
158. (102.).

Horeš, rše, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Hořešovec z Libošína. Sdl Hr. IV. 300.

Hořešovice, dle Budějovice, Gross-Hore-
schowitz. Tf. Odp. 288.; H. Malé, Klein-
H., ves u Slaného; H., zaniklá ves někde
u Opatovic. D. ol. X. 608. — Vz Tk. I. 87.,
II. 536., III. 8., IV. 535., V. 241., Blk. Kfsk.
616., 1206., Sdl. Hr. II. 217.

z Hořešovic Sezima, písař, f 1419. Jir.
Ruk. 254.

Hořešovský Mlýn, Wořeschow, u Viti-
něvsi v Jič.

1. Hořeti. Vz o časování Listy fil. 1884.
452. Gb. a o původu Listy filol. 1880. 188.
— abs. Horúcí oheň. Hod. 83. a. Ten hoři!
Vz Opilý. Líce její h-ly. Šbr. Horala linda,
linduška, seděla pod ňú Babuška, jiskerky
na ňu padaly, mládenci o ňu plakali. Sš.
P. 641. Vždyť celá hoříš! Sá. On jen hoří
(je červený). Us. Fch. — čím: rozhorle-
ností. Sá. Čiš hoří vínem, ret hoří láskou.
Osv. VII. 31. H. nenávistí, Osv. V. 765.,
nedočkavostí, mstou, Šbr., touhou. Osv.
Abyste vínem h-li. Alb. 29. b. Peklo hořície
onném věčným. Hus 1. 21. — jak. Uhlo-
vodík hoři plamenem bledým, nažloutlým.
Kk. Ohném oči h-ly. Lpř. Svička hoří tiše
(neplápolá). Us. Hoři to jako shnilá kočka
(říkají pastevci, když jim na poli nechce
hořeti). U Žamb. Dbv. Horí mi srdiečko
plameňom. Ht. Sl. ml. 233. H-lo srdečko
plamenem, když dohořelo, zostalo kame-
nem, Sš. P. 274. (758.). Celý kraj hořel
rudým ohněm; Opál lunou hoří. Vrch. H.
průhledně; Láska mateřská přes časy, přes
hrob hoři. Nrd. Keř ohněm hoře neshořel.
Krist. 5. a. (Voz) hořieše zlatem. Alx. H.
v. 79. (HP. 61). Čím více se přikládá, tím
vice hoří. Bž. — kde. Láska mu v srdci

S ro ni h-la. Sá. Obloha celá za lesem už
oři. Us. V oku jeho bleskův ohnivých
hoří zdroj. Hdk. Nad hlavou mu měsic
žárem boří. Kká. Slunkem hoří víno v číši.
Čch. Petrkl. 11. Zlaté růže, jež tam na
horách po nebi hoří. Mcha. M. 5. vyd. 6.
Vše před nim hoří (vše ukradne). Us. Kšf.,
Tkč. Moje sdce jako kameň a v něm hoří
jako plameň; Hoří ve mně lásky plameň.
Sš. P 811. (415.). V pekle hoří. Št. Kn. š.
9. Zdali srdce v nás nehořelo. Krist. 109. a.
Vedlé suchého hoři i surové. Km. — komu.

Hoří mu hlava = a) má červený vlas, b) je
potřeštěný. Us. Kšť. Líčka mu hoří. Hdk. —
proč. Pro ti marnosti budou h. v čistci. Št.
Kn. š. 143. A ten (vůz) pro blesk vešken
hořieše. Alx. V. v. 1244. (HP. 30.). — v čem.
Mimochodnik vešken hoří v zlatě., St. skl.
V. 2. Velmi hoři v boží milosti. Št. Opat.
317. Srdce v túhách hoří. Hrad. 53. b. —
za kým. Moje srdiečko za dievčatkom horí.
Sl. spv. I. 2. — k čemu. Vyprovodila mne
až k té myslívámě, až k tomu hustému
boří, mé srdce k ní láskó hoří. Sš. P. 395.
Ani tak nehorí svieca farárovi, ako dievča
horí k svojmu frajerovi. Sl. sp. 203. —
kdy. Na sv. Jano trie sviece horia. Sl. sp.
186.

2. Hořeti (od hoře) si co, sich zu Herzen
nehmen. Nic bych si to nehořela, dybych
ešče dceru měla. Ss. P. 778.

Hořetice, dle Budějovice, Horatitz, ves
u Žatce, vz S. N. X. 247.; Hořetitz, ves
u Neveklova. Tk. I. 439., Blk. Kfsk. 611.

Hořetín, a, m., zašlá ves v Plzeň. Blk.
Kfsk. 1056.

Hořevka, y, f. = hořavka. Šp.

Horeznačky = horeznak. H. ležel. Ntr.
IV. 151.

Hori! Volání na dobytek, aby se pásl.
Č. Třeb. Tkč.

Hořice, mě. u Jič., Horitz, ve starých
listinách všude pl.; jediný příklad sg. na-
lezen v Paprockém (Diadochus 221.): H. má
též jarmarky tři. Nyní obyvatelé a okolní
slova toho veskrz v pl. užívají. Ale H.
u Krumlova a v Blovicku jsou dle zpráv
odtamtud došlých sg. Fr. Pokorný, účetní
záložny v Hořicích. V H-cích mají takové
dláždění, že každý, kdo se chystá jeti tam
povozem, dříve sobě musí dobře podvázati
bradu šátkem, aby si tam jazyk nepřekousl.
Vz Sbtk. Krat. h. 39. — H., Horitz, vsi
u Křelovic, u Rokycan a u Blanska; Höritz,
městečko u Krumlova, vz S. N. X. 247.;
H. Dolní a Horní, Unter-, Ober-Hořitz,
vsi u Tábora. PL. - Cf. Tk. I, 89., 406.,
408., III. 73 , IV. 726., S. N. III., X., Tk.
Ž. 221., Blk. Kfsk. 1318., Sdl. Hr. II. 157.,
237., III. 303., IV. 370., V. 361.

Hořící, vz Hořeti. — H. láska, lychnis
calcedonia. Dlj. 60. H. sluhy kamenouhelné.
Vz KP. III. 140.

Hořický Dvůr, Hořitzer Hof, sam. u Kra-
lup. - H. Potok. Čechy I. 253. — H., ého,
ra., os. jm. Sdl. Hr. II. 276., IV. 370., V.
95., 105., Mus. 1880. 24. — H. Jan, farář,
1559. Vz S. N., Jg. H. 1. 2. vd. 564., Jir.
Ruk. I. 164.

Horič, e, f. = hořkosť. Slov. Phld. III.
1. 48. VI. 257.

Hořičany = Hořejany. Blk.

Horička, y, f. = malá hora. Slniečko
za h-čku zašlo. Sl. ps. 307. — H., rnyslivna
u Chrasti.

Hořičky, pl., f., ves u Skalice; samota
u Kielovic; Hömitzl, ves u Chvalšin. PL.,
Sdl. Hr. V. 361.

Hořičný, Senf- Ssk.

Hoříkati si = hořekovati. Laš., dol. a
slez. Brt. D. Pořád si ještě hoříce na bok.
Šd.