337

Hořikovice, dle Budějovice, Hořikowitz,
vsi u Stoda a u Netolic. Arch. IV. 35.

Hořikvět, u, m. = hlaváček plamenný,
adonis flammea, der Adonis. Vz Rstp. 9.

Hořín, a, m., ves u Mělníka. Od Hory.
Pal. Rdh. I. 134. — S. N., Blk. Kfsk. 429.

Horina, y, f., die Gebirgsgegend. Svt.
Táb. 183. — H., m. = velikán. Rk. — H.,
os. jm. Arch. I. 436.

Hořiněves, vsi, f, ves u Smiřic. Dal.
155., Tk. IV. 726., V. 178., S. N, Blk. Kfsk.
1318., Sdl. Hr. I. 182., II. 276., III. 178.,
IV. 370., V. 361.

Hořinka, y, f., conringia adans, rostl.
Čl. Kv. 298., FB. 76.

Hořinský = Hausmann Jos.

Hořipný. Vz Sdl. Hr. III. 303.

Hořisko, a, n., ein hässlieher Berg. Šm.

Horiť sa. Hor sa = drž se hore. Slov.
Pokr. Z hor. Vz Hor.

Hořiupník, a, m. Z H-ka Détoch. Dal.
160.

Hořivo, a, n. = palivo. Šp.

Horizontalní směr, Mj. 65., Schd. I. 25.,
podnebí, členitosť země, J. Lpř., sluneční
hodiny, zobrazení (povrchu zemského) gno-
mické a stereografické. Stč. Zem. 118., 389.,
406.

Horjej = hůře. Kam dial mu je h. Slov.
Rr. Sb.

Horka, die Gebirglerin. Tč. — H., ves
u Zbraslavic, u Olomouce. Ta polívka je
z Horky (horká). U Olom. Sd. — H. dvůr
u Chlumce v Jič., u Vamberka, u Křelovic,
u Čes. Brodu; sam. u Jičína, u Lisolej; H
Veliká, Gross-Horka; H. Malá, Klein-H.,
vsi u Želez. Brodu. PL., Blk. Kfsk. 1317.
H. — pastviště a pole u Otaslavic, Pk., vrch
nad nádražím ústeckým, Krč., u Nové Huti
u Berouna. — Cf. Tk. II. 536., III. 646., V.
241., Tf. Odp. 387., Sdl. Hr. I. 253., III.
303. — Ej horka = těžko. Slov. Němc. III.
43. Vz Horko.

Horká. Má horkou (nemoc, horečku,
Typhus). Us. Šml.

Hořká, é, f. Když jim přijde h. (smrť).
Št. Kn. š. 277. — H. (lihovina). Vz Kram.
Slov.

Hořkan. Říká se: hořká sůl. Km.

Hořkásladká, é, f. = bylina hořká sladká,
lilek sladkohořký, solanum dulcamare. Byl.

Hořkavka, y, f., das Bitterwasser. Rk.

Hořkavý, bitterlich. H. mléko. Tč., Loos.

Hořkel — kysličník hořečnatý. H. dra-
sehiatý = kysličník draselnatohořečnatý,
Kalimagnesia. Šp.

Hořkenový. H. dřevo (muší), das Flie-
genholz. Strouhané h. dřevo, geraspeltes
F. Sp.

Hořklivosť, i, f., die Bitterkeit. Šm.,
Loos.

Horklý. To městečko stálo na kopci
vyhořelém, horklém, odtud Horklen, Herku-
lan. Koll. St. 719.

Horknúť, heiss werden. Na mor. Slov.
Brt. D. 215.

Horko. Tam není možná být horkem.
Us. Vk. Je h., až se zuby potí, až je pod
jazykem mokro (žertem = je zima). U Kr.
Hrad. Kšť. Je mu horko (je opilý). Bylo

mu asi h. (byl v nesnázích). Us. Slo to při
tom do horka. Dch. H. je nám, horko, můj
milé šuhajko, pusť na mne chládeček z va-
šich vykýneček. Sš. P. 559. — H. u rybářů.
Aby pan Breněk ten rybník nasadil svým
plodem a ten rybník aby stál dvě horce
s tiem plodem. Arch. IV. 5. — H., hořko =
těžko, bolně. Horko plakati. Němc. III. 48.
Čierna zem! vydaj mi matku ven, nech sa
mojej matke horko vyžalujem. Ntr. VI. 238.
Horko plače milenka moja. Sl. ps. 239.
Chudobná mä mati mala, horko, ťažko vy-
chovala. Koll. Zp. I. 40.

Hořko, vz Horko (konec). — H., bitter.
Mám h. v hubě. Us. Šd.

Hořkobolný, bitterschmerzhaft. Kyt. 1876.
73.

Hořkodřev, u, m., xylopia, das Bitter-
holz. H. hedvábný, x. sericea; křovitý, x.
frutescens. Vz Rstp. 44.

Horkohoroucí. Bdl.

Horkokrevně, heissblütig. H. na někoho
si vyjeti. Kká. Td. 227.

Horkokrevník, a, m., der Heissporn.
Dch.

Horkokrevný = teplokrvý, prchlivý, cho-
lerisch. H. letora. Dk. P. 149. Horkokrevná
priroděnosť má sebe (sobě) zlého dosť. Glč.
II. 293.

Horkokrvý = horkokrevný. Šm.

Hořkomandlový, Bittermandel-. H. voda,
olej, Nz., silice. Vz S. N.

Hořkoň, quassia, die Quassie. H. obecná,
q. amara. Vz Rstp. 288., Kk. 239.,

Horkonosný, Hitze bringend. Šm.

Hořkoňovitý. H. rostliny, simarubeae:
hořkoň, simaruba, simaba, věncovec. Vz
Rstp. 288., Kk. 239.

Horkorel jestrabní, picris hieracioides.
Let. Mtc. S. VIII. I. 27.

Hořkosladina, y, f., das Pikromel. Šm.

Hořkosladký, bittersüss. H. cit. Koll.
IV. 145.

Hořkoslanec, nce, m., der Zick, eine
Sal zart. Šm.

Hořkosmolina, y, f., der Pikamar. SI. les.

Horkosť = vysoký stupeň tepla: ve smyslu
lékařském = zimnice. Vz Slov. zdrav. Mám
v sobě h. Dch. H. střídavá (přecházející).
Nz. lk. H. mírniti, krotiti. Kuk. Kd.

Hořkosť. H-sti života zkušovati. Koll.
IV. 284. Libósrka, jež mnohými h-stmi jest
otrušena. Št. Kn. š. 73. — H. = nevole atd.
H-sti přibývá. Dch. H. duše. Mž. 105.

Hořkov, a, m. (Zhoř), něm. Hořkan, ves
u Slabec. Blk. Kfsk. 854.

Hořkovec, vce, m., Hořkowetz, hájovna
u Lán.

Horkovlhkosť, i, f., die Feuchthitze. Šm.

Horkúcný = velmi horký. Mor. Brt. D.

Horkucha, picramnia, der Bitterstrauch.
H. protičemová, p. antidesma. Vz Rstp.
327.

1. Horky, pl., f., něm. Horka, vsi u Dubé,
u Star. Benátek, u Čes. Dubu, u Chrastě,
u Čáslavě, u Ouval, u Libochovic, u Žele-
tavy, u Mnich. Hradiště, u Hodkovic, u Olo-
mouce, u Kostelce nad Orl.; něm. Horkau,
ves u Čáslavě; H., sam. u Něm. Brodu a
Letovic; něm. Bergstadtel, ves u Tábora;

389