338

H. Veliké a Malé, Gross-, Klein-Horka, vsi
u Ml. Boleslavě; H. Železné, něm. Horek
(Eisenhorek, Eisenberg), ves u Přibislavě;
H., něm. Horek, ves u Litomyšle; H., hrad
u Dalečína. Pk. — O pivováře v Horkách
na Mor. vz Sbtk. Krat. h. 164. Když tam
někdo svíčku špatně utírá, posýlají ho do
Horek za kostelníka (ale tam není kostela).
Ib. — Cf. Tk. I. 607., IV. 143., 475., S. N.,
Blk. Kfsk. 1317., Sdl. Hr. L 253., II. 276.,
V. 361.

2. Horky — těžko, bolno. Vz Horko (ko-
nec i v dod.).

Horký == palčivý. H. vítr, Us., pramen,
Stč. Zem. 509., půda (písčitá), Dlj., slzy.
Vrch., Kyt. 1876. 28. Přilil horkého k te-
plému. Km. Krejčí šil h. jehlou (páře se po
něm). Us. Tkč. — H. hlíza. S. N. I. 19. —
H. = prudký a p. Horké domluvy je do-
cházely. Břez. — H. = horlivý. Za Št. při-
dej : Kn. š. 97. — H. = hořký. Slov. Družba
milý, družba, horká tvoja služba. Sl, ps.
385. — H., os jm. — H. Mart., hvězdář
a lékař, nar. ke konci 16. stol. Vz S. N.,
Jg. H. 1. 2. vyd. 564., Jir. Ruk. I. 254. —
H. Jos., historik, okolo r. 1790. Vz S. N. X.

Hořký = chuti příkré. Vz Mkl. Etym.
73. H. likér, der Bitterliqueur, mandle, po-
kroutka, Šp., jetelina, Slb. 375., lupen, FB.
45., Byl. 15. stol., víno. Dch. H. vody. Vz
Schd. II. 336., S. N., Kram. Slov. H. sůl.
Vz S. N. H. jablka s někým hrýzti. NB.
Té. 214. Nebývej ani sladký ani hořký;
Neokusiv hořkého nejsi hoden sladkého;
Po svádě milejší shoda, po vojně chutnější
pokoj, po hořkém libější sladkosť. Bž., Hkš.
— H. = protivný. H. pocit. Mus. 1880. 155.
Horkáť poroba. Osv. V. 636. Tak že ta chuť
a sladkosť odžene a hořkú učiní všicku
libosť světskú a tělesnú. Št. Kn. š. 36.
Když jim přijde horká (smrť). St. Kn. š.
277. — H. v bot. H. dětel, jetel, kořen,
lupen. Vz Mllr. 68., 50., 15.

Horkýš, e, m., eine Art grösserer und
schönerer Gerste. Slov. Bern.

Hořlák, u, m., der Braudschiefer. Hř. 21.

Hořlavost, i, f., die Brennbarkeit, die
Brennkraft. Ssk.

Hořlavý. Půda byla h. a zápalčivá. Koll.
St. 528.

Horlení = horlivost. Dlouho-liž tvé h.
tak plápolať bude? Nudž.

Horlil, a, m. = horlitel. Rk.

Horlílek, lka, m. = horlitel. Rk.

Horlitel náboženský. Šmb. S. II. 172.
H. pro svobodu. SP. II. 175.

Horliti nad čím. Tu její matka nad ní
h-la. Er. P. 472. — z čeho. Protož nehorli
z toho (nehněvej se). Št. Kn. š. 311. Cf.
Brt. S. 3. vd. 188. — zač. Čch. Jg. v Kv.
1884. 235. Horlivě jsem se horlil za Hospo-
dina. Bj. — oč. Nehorli o to. Ctib. Hád. 34.

Horlivec, vce, m. Přijmi dík z úst tvého
h-ce. Koll. I. 105.

Horlivice, e, f., die Eifersüchtige. Bern.

Horlivý = vroucný atd H. slova, Sá.,
touha, J. Lpř., ctitel něčí. Šmb. — v čem :
v povinnostech, Mž. 120., 2., Dch., u víře.
Wtr. — H. = nepříznivý, Sárlivý. Súseda,
súseda, nebuď mi h-vá, veť ai ty diovku

máš, komu že ju vydáš. Koll. Zp. I. 94.
Můj Janíčku dobrotivý, budeš-li na mňa
h-vý? neb já sa ťa hrozně bojím, kerak já
s tebú obstojím. Sš. P. 785.

Hormo. Za St. polož: N. 70. 9., 78. 15.

Hormý = horoucí, vroucný. Št.

Horňácký, Gebirgsbewohner-. Bern.

Horňač, e, f. = horňáky. Vz Horňák.
H. trenčianska. Slov. Phld. VI. 260.

Hornačka, y, f., die Gebirgsbewohnerin.
Bern.

Horňák. H-ci na Mor. = Valaši. Brt.
Na Slov. = Slováci z horních stran přichá-
zející každého léta do dolních stran uherské
krajiný na roboty. Koll. II. 257. V jednom
snad se neliší dolňák od horňáka — v hu-
benosti. Pokr. Pot. 47. Stokrát vítej, oblí-
bený venkove můj s tvými horňáky. Koll.
I. 185. Cf. Horniak.

Hornácký, Hochlands-. Šm.

Horňáky. Sýra máš hojnosť; než keď
vy takýchto nemáte jak my na horňákoch
Hol. 311.

Horňan, a, m. = obyvatel horního konce
osady. Vz Dolňan, Hořenský. — H. = oby-
vatel hor. Opak: polan. Val. Brt. D. 215.

Hornát, a, m. = řeka na Slov. Pokr.
Pot. II. 47., Č. Čt. II. 351., Phld. IV. 246.

Hořňatecký z Dobročovic, strčes. rytíř-
ská rodina. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1317., Sdl.
Hr. I. 86., IV. 244., V. 345.

Hornatěti, ěl, ění, gebirgig werden. Šm.

Hornatina. H-ny střední, velehornatiny,
jednoduché, složené, homolité, celité, hře-
benité, kupovité. NA. V. 548. Cf. Krč. G.
97.

Hornátky, dle Dolany, Horniatek, ves
u Mělníka. Vz Hornětice (dle Tk. totéž
místo).

Hornatosť, i, f., die Gebirgigkeit. H.
půdy. Lpř. Dj. I. 90.

Horné, ého, n., vz Horný.

Horněmčí, n., Horniemtsch, ves u Ostrova
na Mor.

Hornění, n., der Fischaufstand. Šm.

Hornětice, dle Budějovice = Horňátky,
míst. jm. Tk. I. 381., III. 646., V. 126.

Horní = horský. H. hůl, chodec, kraj,
Oberland, Dch., louka, klej. Sl. les. Hornie,
dolnie kopanice, bozkaj, dievča, moje líce.
Sl. ps. 229. H. základy spálí, fundamenta
montium. BO. — H. = baňský. H. hlava =
vysoká tyč, na jejímž vrcholu upevněna
jest kytice a láhev se svěceným svatojan-
ským vínem. Staví se při zarážení hory.
Vz Zaraziti horu. V Podluží. Brt. A poně-
vadž horní věci podlé způsobu svého prů-
tahu a odkladu míti nemohou. Nar. o h.
a k. — H. == vrchní. H. tok, der Oberlauf;
h. trouba na pečeni, Šp., vítr (severní).
U Olom. Sd. Hyn Pavel jde z rynku bor-
nieho. NB. Tč. 79. A já budu chodit na ten
horní konec. Sš. P. 241. — H.. ího, m. =
představený úřadu hornímu. KP. V. 146. Že
z obú stran sobě h-ho voliti máme. List.
hrad. 1514. Tč. — H. Dvůr, Oberhof, dvůr
u Nov. Města v Brněn, a u Přibislavě; H.
Hospoda, sam. u Pardubic; H. Hutě, Ober-
Glashütten, ves u Pelhřimova; H. Město,
Bergstadt, městečko v Sternbersku na Mor.;