340

Horošovice. Beneš z H-vic. Žžk. 8.

Horoucí. H. modlitba, Vlč., nadšenosť.
Šmb. Chodí po h. pekle (toulá se). Us. Vrů.
— H. láska = plamencice, lychnis cbalce-
donica, rostl. Vz Slb. 621., Horúci.

Horouda, y, f., das Bitterbier. Šm.

Horoušany, dle Dolany, Gross-Horau-
schan, ves u Čes. Brodu; Horauschen, ves
u Hostuně v Plzeň.; Horuschan, ves u Mer-
klina a dvůr tamtéž. PL., Blk. Kfsk. 130.,
704.

Horouty, dle Dolany, Horaut, ves u Stra-
konic. Blk. Kfsk. 67.

Horov, u, m. K h-vu = na horu, ober-
wärts D

Horová z Ocelovic. Blk. Kfsk. 1317.

Horovat, ě, f. = toľko čo spoluprislú-
chajičnosť k hore. Slov. Zátur. Phld. IV. 4.
Cf. Horvať.

Horovati, in der Höhe schweben. Maje
za to, že lépe za orlem h. Sš. II. 179. H.
řečí, hoch erheben. Nz. — H. = převahu
míti. City svými povznášíme se či horu-
jeme v nich. Hš. Hl. 136. K zenitu dostu-
povalo dramatické umění Aischylem, Sofo-
klem horovalo v něm. Lpř. Dj. I. 137. —
H. = horliti, nadšen býti, sich enthusias-
miren. Dch. Politika jeho vysoko nehoruje.
Kmp. H. pro něco. Us. Mtl. — jak: se
zápalem. Vlč. Zl. v oh. I. 73. — v čem.
H-val také u věcech ušlechtilých. Lpř. Dj.

I. 147. — H. = velice naříkati. U Příbora.
Mtl. Marně horuji a lkám. Kká. — se =
horniti se. Zbr. Báj. 40., Rr. Sb.

Horovatosť, i, f. = horová, horovitá po
doba, die Hügeligkeit, Bergigkeit.. H. hory.
Phld. IV. 247.

Horověda, y, f. = hornictví. S. N.

Hořovice, dle Budějovice, Hořowitz, mě.
mezi Prahou a Plzní; ves u Horosedel v Ža-
tečku. PL. — Vz Tk. I. 425., III. 646., IV.
726., V. 200., VI. 348., S. N., Tk. Ž. 79.,
Blk. Kfsk. 1318., Sdl. Hr. I. 242.

z Hořovic Beneš. 1396. Šb. D. ř. 2. vd.
248., Jir. Ruk. 1. 254., Pyp. K. II. 306.

Horovitý, vz Horovatý Phld. V. 53.

Horovládný = velemocný, vneQtxevýs. Vký.

Horovný = horující. H. vzlet. Sš. Mt. 13.

Hořovský = z Hořovic pocházející. Cf.
Budějovský, Pardubský. — Brda, chlumy
hořovské a třemošenské. Jir. Obr. 107. —
H., vz Rosacius, Blk. Kfsk. LIII. — H.
Eduard, horní ředitel a spisov, v Dombrové
ve Slez. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 197.

Horový = horský, lesní. Val. Brt. D. 215.

Horozeleň, ě, f., v lučbě, das Berggrün.
Ssk.

Horoživný, ôqeólryoqioí-. Lpř. H. lev.
Cimrhz.

Horribile dictu = strašno vysloviti. Rk.

Horror vacui = hrůza z prázdné pro-
story pocházející, nechuť k ní. Vz KP. II.
51.

Horsa. Vz Hor.

Hořsa Jiřík Blk. Kfsk. 1032.

Hors d'oeuvres (hor dévr), fr. = pří-
choutky, drobná jídélka ku povzbuzení
chuti. Hnsg.

Horsedly, pl., ves = Horosedly ? Arch.

II. 450.

Horsice = Horšice.

Horsko, a, n., sam. u Ml. Vožice. — H.,
ves zašlá v Boleslav. Blk. Kfsk. 14.

Horskopastevný. H. krajina, mit Berg-
weiden.

Horský. H. hospodářství, pastva, rovina,
revír, ovce, rokle, poloha, modřín, slatina,
příroda, nižina, růže (rosa alpina), ostružina
(morožka. die Schellbeere), Sl. les., máslo,
nemoc, Dch., kohút (žlna, zelený datel),
slov. Rr. Sb., prameny, Bř. N. 252., oko
(jezero), Hdk. C 378., vodovod, Zpr. arch.,
antilopa. Hol., pevnosť, uzel, Lpř., hřeben,
bystřina, Pdl., potůček, Sk., létač (meteorus,
der Bergflatter). Brm. I. 316., led či ledo-
vec (ledový okraj horského sněhu), der
Gletscher, Krč. 40., silnice, raketnice, Čsk.,
řeč, Sá., dělo, plemeno skotu, NA. III. 98.,
IV. 98., křída, mléko, ib. 536, 357., vítr,
svah, úbočí, ostrov. Stč. Z. 541., 654., 687.
11. choroba, ponebí. Vz Slov. zdrav. Horal
šel svým h. krokem. Šml. — H. peníze =
z Kutné Hory. Ne na vídeňské, ale na hor-
ské peníze kupovali; Aby hořskými penězi
byl placen; PRodal mu purkrecht za h. pe-
níze. NB. Té. 29., 153. (226.). — H. brána,
silnice v Praze. Vz Tk. II. 536., IV. 726.,
VI. 83., Tk. Ž. 51. — H., os. jm. H. Nice-
forus Jiří, Pavel, Karel, Frant, Jak. Vz
S. N., Jg. H. 1. 2. vyd. 564., Jir. Ruk. I.
255.. Blk. Kfsk. 1317.

Horský, vz Horský (konec).

Horstova vodička na oči.

Horstvo, das Gebirge, die Gebirgsschich-
ten. Hř., Bc. H. jalové či mrtvé, taubes G.,
uhlo-, rudonosné, kohlen-, erzführendes G.,
pokryvné, Uiberlagerungsg. H. celité, hře-
benité, homolité. Stč. Zem. 793., 794. Cf.
Krč. 962.

Horšeti, el, ení, schlechter werden. Loos.

Horší. Cf. List. filol. 1880. 187. Co hor-
šieho móže býti? BO. Zima mi je, zima
horší od zimnice. Koll. Zp. I. 169. Synu
milý, nebuď lepší ani horší, než jako otec
tvuoj. NB. Tč. 199. Něco k svému h-mu
obraceti. Št. N. 153. — H. = hůře. Dnes
je mu horší. Zlinsky. Brt.

Horšice, dle Budějovice, Hortschitz, ves
u Přeštic. Vz Sdl. Hr. IV. 352., S. N. X.
248., Blk. Kfsk. 170.

Horšický Jan. Blk. Kfsk. 170.

Horšiti se. Časové se mění a lidé se
horší. GR. — se na čem. Na Kristu po-
níženém se nehoršili; Své učedlníky, aby
se na té smrti nehoršili, utvrzoval. BR. II.
10., 2. — se nad kým. Horšíš se nade
mnou; Někteří horší se nad jeho múdrostí.
Hus I. 124., II. 17. — koho čím: zlým
příkladem. Mž. 2. — se kde proč. Žehra-
vostí se horšil v svojí duši. Vrch. Myth. I.
123. — se v čem: v nemoci. BN.

Horšivý, zornig, unwillig; 2. nepříjemný,
obtížný, ärgerlich, verdriesslich; 3. pohor-
šlivý, závadný, anstössig; 4. zlý, bezbožný,
böse, schlecht. Slov. Bern.

Horšov, a, na., Horeschau, ves u Kaplice;
Horschau, ves u Horšova Týna. PL., Blk.
Kfsk. 330., Sdl. Hr. III. 303.

Horšovotýnský archidiakonat. Tk. I.
75., 76.



	340

	Horošovice. Beneš z H-vic. Žžk. 8. Horoucí. H. modlitba, Vlč., nadšenosť. Šmb. Chodí po h. pekle (toulá se). Us. Vrů. — H. láska = plamencice, lychnis cbalce- donica, rostl. Vz Slb. 621., Horúci. Horouda, y, f., das Bitterbier. Šm. Horoušany, dle Dolany, Gross-Horau- schan, ves u Čes. Brodu; Horauschen, ves u Hostuně v Plzeň.; Horuschan, ves u Mer- klina a dvůr tamtéž. PL., Blk. Kfsk. 130., 704. Horouty, dle Dolany, Horaut, ves u Stra- konic. Blk. Kfsk. 67. Horov, u, m. K h-vu = na horu, ober- wärts D Horová z Ocelovic. Blk. Kfsk. 1317. Horovat, ě, f. = toľko čo spoluprislú- chajičnosť k hore. Slov. Zátur. Phld. IV. 4. Cf. Horvať. Horovati, in der Höhe schweben. Maje za to, že lépe za orlem h. Sš. II. 179. H. řečí, hoch erheben. Nz. — H. = převahu míti. City svými povznášíme se či horu- jeme v nich. Hš. Hl. 136. K zenitu dostu- povalo dramatické umění Aischylem, Sofo- klem horovalo v něm. Lpř. Dj. I. 137. — H. = horliti, nadšen býti, sich enthusias- miren. Dch. Politika jeho vysoko nehoruje. Kmp. H. pro něco. Us. Mtl. — jak: se zápalem. Vlč. Zl. v oh. I. 73. — v čem. H-val také u věcech ušlechtilých. Lpř. Dj. I. 147. — H. = velice naříkati. U Příbora. Mtl. Marně horuji a lkám. Kká. — se = horniti se. Zbr. Báj. 40., Rr. Sb. Horovatosť, i, f. = horová, horovitá po doba, die Hügeligkeit, Bergigkeit.. H. hory. Phld. IV. 247. Horověda, y, f. = hornictví. S. N. Hořovice, dle Budějovice, Hořowitz, mě. mezi Prahou a Plzní; ves u Horosedel v Ža- tečku. PL. — Vz Tk. I. 425., III. 646., IV. 726., V. 200., VI. 348., S. N., Tk. Ž. 79., Blk. Kfsk. 1318., Sdl. Hr. I. 242. z Hořovic Beneš. 1396. Šb. D. ř. 2. vd. 248., Jir. Ruk. 1. 254., Pyp. K. II. 306. Horovitý, vz Horovatý Phld. V. 53. Horovládný = velemocný, vneQtxevýs. Vký. Horovný = horující. H. vzlet. Sš. Mt. 13. Hořovský = z Hořovic pocházející. Cf. Budějovský, Pardubský. — Brda, chlumy hořovské a třemošenské. Jir. Obr. 107. — H., vz Rosacius, Blk. Kfsk. LIII. — H. Eduard, horní ředitel a spisov, v Dombrové ve Slez. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 197. Horový = horský, lesní. Val. Brt. D. 215. Horozeleň, ě, f., v lučbě, das Berggrün. Ssk. Horoživný, ôqeólryoqioí-. Lpř. H. lev. Cimrhz. Horribile dictu = strašno vysloviti. Rk. Horror vacui = hrůza z prázdné pro- story pocházející, nechuť k ní. Vz KP. II. 51. Horsa. Vz Hor. Hořsa Jiřík Blk. Kfsk. 1032. Hors d'oeuvres (hor dévr), fr. = pří- choutky, drobná jídélka ku povzbuzení chuti. Hnsg. Horsedly, pl., ves = Horosedly ? Arch. II. 450.	Horsice = Horšice. Horsko, a, n., sam. u Ml. Vožice. — H., ves zašlá v Boleslav. Blk. Kfsk. 14. Horskopastevný. H. krajina, mit Berg- weiden. Horský. H. hospodářství, pastva, rovina, revír, ovce, rokle, poloha, modřín, slatina, příroda, nižina, růže (rosa alpina), ostružina (morožka. die Schellbeere), Sl. les., máslo, nemoc, Dch., kohút (žlna, zelený datel), slov. Rr. Sb., prameny, Bř. N. 252., oko (jezero), Hdk. C 378., vodovod, Zpr. arch., antilopa. Hol., pevnosť, uzel, Lpř., hřeben, bystřina, Pdl., potůček, Sk., létač (meteorus, der Bergflatter). Brm. I. 316., led či ledo- vec (ledový okraj horského sněhu), der Gletscher, Krč. 40., silnice, raketnice, Čsk., řeč, Sá., dělo, plemeno skotu, NA. III. 98., IV. 98., křída, mléko, ib. 536, 357., vítr, svah, úbočí, ostrov. Stč. Z. 541., 654., 687. 11. choroba, ponebí. Vz Slov. zdrav. Horal šel svým h. krokem. Šml. — H. peníze = z Kutné Hory. Ne na vídeňské, ale na hor- ské peníze kupovali; Aby hořskými penězi byl placen; PRodal mu purkrecht za h. pe- níze. NB. Té. 29., 153. (226.). — H. brána, silnice v Praze. Vz Tk. II. 536., IV. 726., VI. 83., Tk. Ž. 51. — H., os. jm. H. Nice- forus Jiří, Pavel, Karel, Frant, Jak. Vz S. N., Jg. H. 1. 2. vyd. 564., Jir. Ruk. I. 255.. Blk. Kfsk. 1317. Horský, vz Horský (konec). Horstova vodička na oči. Horstvo, das Gebirge, die Gebirgsschich- ten. Hř., Bc. H. jalové či mrtvé, taubes G., uhlo-, rudonosné, kohlen-, erzführendes G., pokryvné, Uiberlagerungsg. H. celité, hře- benité, homolité. Stč. Zem. 793., 794. Cf. Krč. 962. Horšeti, el, ení, schlechter werden. Loos. Horší. Cf. List. filol. 1880. 187. Co hor- šieho móže býti? BO. Zima mi je, zima horší od zimnice. Koll. Zp. I. 169. Synu milý, nebuď lepší ani horší, než jako otec tvuoj. NB. Tč. 199. Něco k svému h-mu obraceti. Št. N. 153. — H. = hůře. Dnes je mu horší. Zlinsky. Brt. Horšice, dle Budějovice, Hortschitz, ves u Přeštic. Vz Sdl. Hr. IV. 352., S. N. X. 248., Blk. Kfsk. 170. Horšický Jan. Blk. Kfsk. 170. Horšiti se. Časové se mění a lidé se horší. GR. — se na čem. Na Kristu po- níženém se nehoršili; Své učedlníky, aby se na té smrti nehoršili, utvrzoval. BR. II. 10., 2. — se nad kým. Horšíš se nade mnou; Někteří horší se nad jeho múdrostí. Hus I. 124., II. 17. — koho čím: zlým příkladem. Mž. 2. — se kde proč. Žehra- vostí se horšil v svojí duši. Vrch. Myth. I. 123. — se v čem: v nemoci. BN. Horšivý, zornig, unwillig; 2. nepříjemný, obtížný, ärgerlich, verdriesslich; 3. pohor- šlivý, závadný, anstössig; 4. zlý, bezbožný, böse, schlecht. Slov. Bern. Horšov, a, na., Horeschau, ves u Kaplice; Horschau, ves u Horšova Týna. PL., Blk. Kfsk. 330., Sdl. Hr. III. 303. Horšovotýnský archidiakonat. Tk. I. 75., 76.