349

U Ricbmb. Dšk. Sparené housky: pařenky,
polívačky, spařenky. Šp., Rk. — H. sladu,
vz KP. V. 281., železa = litina, která z vy-
soké peci do písečných jam spuštěna byla
a tam ztuhla, die Gans. Včř. Z. I. 3. — H.,
Hauska, ves u Dubé. Vz S. N. H. hrad.
Tk. Ž. 221. — Cf. Blk. Kfsk. 1319., Sdl.
Hr. IV. 370. — H., y, m., os. jm. Tk. V.
210. H. Martin, český sektář za husit. válek.
Vz S. N. — H. Jan. Vz Tf. H. 1. 3. vd.
61., 8b. D. ř. 2. vd. 250. H. ze Zahrádky.
Sdl. Hr. IV. 370., V. 361 — Cf. Húska.

Houskář, e, m., der Seminelbäcker. Rk.

Housko, a, n., Hausko, ves u Blanska
na Mor.

Housková, é, í., Hauskowa, sam. u Libně.

Houskovský, dvůr u Dobříše.

Housku Mlýn u Pacova.

Houslařství, n., die Geigenfabrikation.
Vz KP. IL 305.

Housle. Vz Mz. v List. filol. 1880. 210.
H. — malý dutý nástroj hudební šmičcový,
potažený čtyřmi strunami přes kobylku,
které se kolíčky natahují. Kram. Slov. H.
arabské, kremonské. Cf. KP. II. 305. — 307.
První h. (dle zvuku), die Klarfiedel, druhé
h., die Grobfiedel. Dch. Škoda těch houslí,
že jsou dlabány (škoda, že do štěstí míchá
se neštěstí). U Třebonina. Olv. Mluva houslí:
Když se před muzikou nástroje ladí, basa
nadějíc se dobrého výdělku pobrukuje:
Trúfám, trúfám ! Jí přizvukují druhé housle :
Snad nám něco dáte! A první housle pa-
dají v to hlasem: Také si to myslím! Brt.
v Km. 1886. 409. Hádanky: 1. Hora hučí,
beran bučí a kůň táhne. 2. Les třeřtí, beran
břešti, kůň po tom chodí, nic tomu neuškodí.
3. Veselé dřevo vesele zpívá, kůň na beraně
ocasem hýbá. Brt. v Km. 1886. 718. — Cf.
Húsle, Šrc. 135. — H. = páka, jež zvedá
a spouští hasák, Hebeleiste, f. Prm. IV.
236. — H. železné = náčiní sladovnické.
1533. Soud. kn. op.

Housléř, vz Húsléř.

Housličkovati = na housličky hráti. Koll.
III. 292.

Houslistka, y, f., die Violinspielerin.
Šm.

Houslový. H. poloha, orchestr, Streich-
orchester. Hud.

Housti. Vz Mz. v List. filol. 1880. 210.,
Mkl. Etyin. 72. O časování cf. List. filol.
1883. 112. — abs. Dojde teba novina, kerá
takto nude (zní). Si. ps. 97. — co. Pří-
vrženci hudli stejnou (byli za jedno). Ehr.
26. — nač: na žaltář. Št. N. 77. — kde.
David hudl před Saulem. Št. Uč. 5. a. —
proč. David hudl Bohu na česť. Št. Kn. š.
128. — več. H. někomu v ples. Kká. K sl.
j. 144. V húsle h. ZN. Bj. — s kým. On
s ním jednu píseň hude. Dch. — jak. Do
noty někomu h. Kos. Ol. I. 136. Jeden musí
tak tancovať, jako všeci hudú. Glč. I. 239.
Huďme mi dva spolem, kerý lep zahudem.
Sš. P. 794. — o čem. Počal mládenec hústi
o šesti žalostí, o sedmej Radosti. Sš. P.
794.

Houstnouti, vz Hustnouti. Tma houstla.
Kká. Td. 171. — kde. Kolem houstne mlha.
Vrch.

Houstnutí, n., das DichtweRden. Stě. Zem.
263.

Houšice, dle Budějovice, Hauschitz, ves
u Křelovic.

Houška, y, m., os. jm. H. Vinc, hudeb-
ník, f 1840. Vz S. N., Tf. H. 1. 3. vd. 147. —
H. Jos. Voj., pRof. a spisov., 1826.—1876.
Vz Tf. H. 1. 3. vd. 200, S. N., Šb. D. ř.
2. vd. 248,, Ukaž. 100. — H. Jan. Blk.
Kfsk. 1319. — H. Alois, český žuRnalista,
nar 1842. Vz S. N. X.

Houšť, i, f., vz Houští. Tlačil se přes
rum a h. divou. Koll. I. 251. H. křovinatá,
das Buschwetk, Mour., jehličná, das Tannicht.
Sl. les.

Houšťava, y, f. == houšti. Do húšťavy
zaletí. Sl. sp. 184. — Ntra. VI. 136.

Houštěk, šťku, m. = hustší jícha. Bavor.

Houští těchto lesů. Tk. Č. 1. — H. =
sam. u Křelovic.

Houština, y, f., die Dickung. Vz Hustina.
Dch. — H., sam. u Křelovic.

Houštka, y, f. = hustosť, hustota. H.
kaše. Šp. — H. = omáčka. Wtr.

Hout, u, m. = fošna, trám, die Pfoste.
Si. les.

Houtera, y, f. = kráva, která se v úterý
narodila. Mor. Brt.

Houtkovice, dle Budějovice, Hautkowitz,
ves u Opočna. Blk. Kfsk. 682., Sdl. Hr. I.55.

Houzký = úzký. Mor. (Tam) je h. cesta,
je zarůlstlá travou všecka. Sš. P. 659.

Houzlata, y, m., os. jm. Arch. III. 551.

Houže, e, f. = houž. Sl. les.

Houžeň, žně, f., desmoncus, rostl. H.
mnohotrná, d. polyacanthus. Rstl. 1613.

Houžení, ušení = v koncích výřezů vorů
vydlabané díry, do kterých se navléká tyčka
ke spojování dřev. Na Vltavě, die Löche-
rung. Špd.

Houžev, vz Houž. H. vorová, die Floss-
wiede, krajová, Rand-, Sl. les., připínací,
Anker-. Čsk. Maso jako h. Arb. H-vemi
sochory spojiti. Ler. — H., salix vitellina,
potočnice, die Bindweide. Sl. les

Houževnatě, zähe. H. něčeho se držeti.
Mus. 1880. 514.

Houževnatěti, ěl, ění, zäh werden. Kos.,
Mour.

Houževnatý. H. odpor, Dch., povaha.
Arb

Houžná. Sdl Hr. III. 303.

Houžník, der Pflugnagel. Vz Pověrák.

Houžovec, vce, m. H. Dolní, Seibers-
dorf; H. Horní, Hertersdorf, vsi u Lan-
škrouna. PL., Blk. Kfsk. 1319., Sdl. Hr. II.
276.

Houžva, vz Houž. — H , y, m., os. jm.
Tk. V. 91.-95.

Houžvář, e, m. = kdo dělá houžve. Vz
Tk. II. 535.

Houžviti se proč: pro statek. Dh. 88.

Hov = sem. Podž hov. U Opavy. Brt. D.

Hovaděti = vousy zarůstati (žert.). Ten
h-dí. U Kr. Hrad. Kšť.

Hovadík, a, m., os. jm. Vck.

Hovadina, y, f. = hovězina, das Rind-
fleisch. Bern. — H., viehisches Wesen. —
H. = hloupost. Udělal h-nu. Us.