350

Hovaditi, il, ěn, ění, zum Vieh machen.

— koho. Cf. Hus III. 139.
Hovadnosť = hovadství. Chč.
Hovadný. ZN. To činí lidi mdlé a ho-

vadné. Wtr. exc. Člověk, jenž smrtedlně
hřeší, jest h-dHý; Nebožátka oslepená a
h-ná, Hus II. 129., 254.

Hovado. Vz Mkl. aL. 272.. Mkl. Etym.
75., Cor. jur. Jir. IV. 3. 1. str. 392.-393.,
IV. 3. 2. sír. 414. Tři čtvrti hovada a půl
koně = člověk velice hloupý. U Lužan.
Kšf. H-da provázek, slovo ludi váže. Slov.
Tč. Kteříž netbají na Bóh, jsú jako h-da.
Št. Kn. š. 113. — H. = ovad. Také na Mor.
Brt. Chtěl se komár ženiti, chtěl sobě brát
mušku, přiletělo h-do, chtělo být za družku.
Sš. P. 694.

Hovadský = velikánský, nad míru ve-
liký. Us. Vck., Brt. D. 215.

Hovadzina, y, f., das Rindfleisch. Ssk.

Hovaný = chovaný. Doma h. Slov. Sb.
sl. ps. II. 1. 65.

Hovárať = hovořiti. Nechteľos se mnú
h. Sš. P. 627.

Hovať = chovati. Slov. Dumala moja
mac, že ju budzem hovac. Koll. Zp. I. 361.

Hovazina, y, f. = hovězina. H-nu do
Hrnca daj. Slov. Koll. Zp. I. 394.

Hovdanka, y, f. = slepice chocholatá.
Us. u Kr. Městce. Kšť.

Hovědce, e, n. = hovádko, hovězí do-
bytek. Hr. rk. D. 729.

Hovědina = hovězina. Prk. Přisp. 28.,
Hr. ruk. 407.

Hovědliny, pustá tvrz v Čáslav. Blk.
Kfsk. 61.

Hověnko = hovínko. Bern.

Hověti. O časování cf. List. filol. 1884
441. Sr. Mkl. Etym. 75. — abs. Pomsta
hovie a slituje se. A!b. 71. a. On dovedl h.,
er verstand es sich zu fügen. Dch. — čemu,
komu: novému proudu, Tf., sladké lenosti,
Vlč., spánku, Kká., svému myšlení. Dch.
Juž ti déle nechcem h. Dal. III. 43. Že jsem
to vděk dělal, že se jim tak h-lo ode mne.
NB. Tě. 261. Páni svej chudině zle hovějí.
Hr. rk. 321. Hovej pilně hosti tomu. N. Rada
1897. Lenoch si jen hoví. Dch. H. čemu =
rozuměti také u Čes. Skalice. On tomu ne-
boví. Vk. — komu v čem. H. si v nečin-
nosti; Hovejta v milosti sobě. Hr. Ruk. 173.

— si při čem. Práce lidská při písních si
hoví. Osv. V. 638. — si kde. Hovte údům
v stínech stromových. Koll. 184. — jak.
H-la mu jako svěcené kosti. Šml. I. 145. Oráč
čaká drahého plodu země trpělivě hověje,
až přijme jarné i ozimé. ZN.

Hovětice, zaniklá ves na Mor. D. ol. I.
1108.

Hovězenka, y, f., der Rindsbraten. Šm.

Hovězí krev, hnůj, mozek, lakýrka, usně,
Šp., pečené, Rostbeef. Dch. H. dobytek. Vz
Lichva, Statek. — H., ves u Vsetína. Vck.

Hovězice, e, f. = hovězí usně, das Rinds-
leder. H. americká, tažená černá, na štítky.

Hovězicový, Rindsleder-. H. -holínka
(z hovězice). Šp.

Hovězík, a, m., několik domků u Vse-
tína.

Hovězina, das Boeuf. H. s lanýži, po
Nelsonsku, B. ä la Nelson, královská, B.
royal, studená. Šp.

Hovínko, a, n., vz Hovno.

Hovna, y, f. = divan, na kterém si člo-
věk hoví, pohovka. Tč.

Hovnál, a, m. = hovnivál. Slov. Bern.

Hovní, Dreck-. Šm.

Hovník, u, m. = zadek, řiť. Máš těžký
h. (nevyskočíš); Hni přec tím h-kem! Us.
Rjšk. — H. = hovna. U Jindř. Hrad. Vlk,
U Polné. Olv.

Hovnisko, a, n. = škaredé hovno."Bern.

Hovniti se s někým = mazliti se. —
se oč: hněvati se. Hned se o všecko hov-
níš. U Kr. Hrad. Kšť.

Hovnivál snad hovni -‌- v -‌- ál, v vsuto.
Nebyla by to tedy složenina lokal, se slo-
vesným kmenem vali. Brt. H., achalabus.
Sv. ruk. 320. a. Brnčál, h-val, geotrupes
stercorarius. Na Hané. Brt. H. i v peknej
růži trus smradlavý hledá. Glč. II. 251. Cf.
Kovář, Brundivál, Brmtál, Všivák.

Hovnivár, a, m. = hovnivál. Us. Zkr.

Hovnivý, dreckig, kothig, unrein, schmut-
zig. Bern.

Hovno, vz Mkl. aL. 272. Člověčí h.;
hovadí h. = hnůj, lejno, trus; kozí, ovčí,
zaječí, srnčí h. = bobek; kravské h. ==
kravinec; medvědí h. = medvědí cukr.
Bern Ptačí trus = ptačinec. Cf. Holubinec,
Koninec a pod. Tancovala Hanka s Tom-
šem, bylo h. po všem. Na Drahansku. Hý.
Proto váží sobě Buoh kněžské svátky za
h. (za nic), že opúštějí nábožnú modlitbu.
Hus I. 130. Překousni hovínko (říkají zlost-
nému, po tom prý zlosť pomine). Dbv. Je
lakomá, že by h. po sobě seŽRala. Us. Dbv.
Drží se toho jako h. košile. Holk. Přilepil
se na mne jako h. na košili. Us. Ft. Mluví,
jakoby byl snědl kus Šalamounova h-na
(moudře; iron.). U Žamb. Kf. H. pánům
chybí (nic jim nechybí). BeRn. Aby s ním
zacházel jako s hovnem (opatrně). Us. Tkč.
Jez h., pí vodu, nevydeš na chudobu, vili
victu, aquae potu facile ditesccre potes, wer
nichts verzehrt, kann nicht arm weRden.
Slov. Bern. Špíny hovnem neumyješ. Slez.
Tč. Hedbáv na ulici a h. v truhlici. Slez.
Tč. Je tam něco? I h. je tu (nic tu není).
Us. Heleď, támhle je pan správec! H. je to
(= to on není). Us. Udělej to. H. udělám
(nic neudělám). Us. Chodí, jakoby byl h.
snědl (pyšně). H. pán (musíme ho poslou-
chati). Myš h-mi se prozrazujíc kočkám
v loupež bývá. Kom. Cf. Lejno, Krom-
božinec.

Hovnovozič, e, m. = kdo vozí na tra-
kaři hnůj na pole. U N. Paky. Vik.

Hovor = hlasitá rozmluva několika osob.
H. vésti o něčem. Dch. To jí dnes bylo do
h-ru! Us. Vk. H. všedního života. Mus. 1880.
431. Rychle se z h-ru vytrhl, v h-ru ustál.
Jrsk. Francouz s Rusem h. spřádá. Kká.
Td. 29. Děsný h. živlů. Vrch.

Hovora, y, m., os. jm. Dal. 59.—61., D.
ol. II. 46., IV. 51.

Hovorany, dle Dolany, Howoran, ves
v Kyjovsku.