355

Huti u Berouna, u Kladska (Ratscheuberg).
Krč. — Cf. Tk. I., 608., III. 647., IV. 627.,
V. 241., VI. 348., VII. 412., S. N. III. a X ,
Tk. Ž. 221., Žer. Záp. II. 183., Tf. Odp.
387., Blk. Kfsk. 1320., Sdl. Hr. 1. 254., II.
277., III. 303., IV. 370., V. 361.

Hradištěcká, é, f. = trať polí na Vsacku.
Vck.

Hradištek, štka, m., pole na Vsacku.
Vck.

Hradištko, a, n., Hradisko, Hradischko,
ves u Sedlčan, u Chlumce v Jičín., u Ko-
lína, u Jílového; sam. u Hořic; H. Hořejní
a Dolejni, Ober, Unter-Hradischko, vsi u Ji-
čína. H., vinohrad u Popovic u Znojma,
kde roste nejlepší víno moravské, tak zvané
hradištské, Schobesser Wein. S. N. XI. 60.
— Cf. Tk. I. 402., II. 536., III. 647.. IV.
170., VII. 412 , S. N., Blk. Kfsk. II. 1320.,
Sdl. Hr. I. 254., II. 15., III. 26., 46., V.
361. — Jí,, vrch u Jestřabic. Džl.

Hradišťský. Vz Hradištko. Ta h. brána,
pěkná malovaná, kdo ju vymaloval, barvy
nešanoval. Brt. P. 15. — H., os. jm. 1843.
Jg. H. 1. 2 vd. 565. — Blk. Kfsk. 1094., Sdl.
Hr. III. 303., V. 107., 108. H. Adam, vz
Zalužanský.

Hraditel, e, m., der Verzäuner, Ver-
macher, Befestiger, VeRwahreR; Ersetzer,
Entschädiger NA. III. 142., Sd.

Hraditi co komu = nahraditi, ersetzen.
Pr. 1884. 58., Vck., Sd. To mi Hradí (pro-
spívá). V Bystersku. Sn. — co čím. Nač
trojím kovem h. prsa proti bodům muším?
Kyt. 1876. 86. H. Prahu zdiú, Dal. 139.,
město zdí, BO., zahradu prútím. Sl. ps. 347.
Hraď si to vírou svatou; Nechť se hradí
jménem králů. Kká. M. ž. 13., Š. 117 Slova
h. slovy méně srozumitelnými; Auktoritou
lidu se h. Kos. Ol. I. 21., 39. A my ostatek
jmámy h. našimi náklady i robotú lidskú.
List hrad. 1423. Tč. Protož hradie všemi
stranami, aby nebylo kázáno proti jich la-
komství. Hus II. 356. — zač. Ti čtyři mu-
šili tu v oko trč platiti a za jiné ji hraditi.
Bart.

Hradítko, a, n., der Rauschschieber, das
Register. Šim. 13.

Hřádka. U Klobouk. Bka. Já mám mari-
jánek v zahrádce na hřádce, ale ne pro
tebe, pro jiné mládence. Sš. P. 234. — H.,
das Feld im Gewehrlauf. Čsk.

Hradkov, a, m., ves u Boskovic.

Hrádkov, a, m., zašlá ves v Plzeň. Blk.
Kfsk. 128.

Hrádky = tácky, beseda. Někam na h.
choditi. U Písku. Šg., Slm. U Třeboně. Vrů.

Hřadlivka, y, f. H. seriola, der Kugel-
träger. Sm.

Hradní, Burg-, Schloss-. H. dvůr, panna,
íarář, chlum, duch, Dch., les, Sl. les., brána,
kaple. Us. Pdl. H. ústava (župní). S. N. —
H., ího, m. Ač mám jen malý hrádek, ale
jsem já v něm hradním. Bž. exc.

Hradnice, sam. u Neveklova; zaniklá
ves u Bezděkova. D. ol. VII. 621. — Sdl.
Hr. I. 155., IV. 295.

Hradník. Pohoním paní Klaru Surovcovú
z dvora, z mlýna, z h-kóv, že mi jest dlužna
57. mar. gr. Půh. I. 255.

Hradníky. Sdl. Hr. II. 227.

Hradný, Damm-. H. dřevo, zeď. Bc.

Hradoborce, e, m., -roAť-roo^o?. Msn.
Or. 20.

Hradohýbavý = kdo hradem hýbe. S Lu-
mírovým h-vým varytem. Koll. III. 50.

Hradoňovice. Sdl. Hr. V. 361.

Hradoštinky, f. = druh hrušek. Mor.
Bkř.

Hraďdouch, u, m., pole u Tovačova. Pk.

Hradov. Na Hradově, sam. u Sedlčan.

Hradová, é, f. = potok v pohoří kar-
patském v prameništi Ostravice.

Hradoviště, ě, n. = hradiště. Rk.

Hradový. H. vrata, GR., hora. Let. Troj.
Tvrzní a h-ví násilníci. Chč. P. 276. H.
(Vítkův dvůr). Sdl. Hr. III. 22.

Hradozdění, n. H. byJo z nejpřednějších
povinností zemských u starých Slovanův.
Šmb. S. I. 231., 285.

Hradsko, a, n. = staré jméno St. Města
u Frýdka. Tč. — Cf. Tk. I. 157.

Hradský, Burg-. H. brána. Dch. — H.
silnice. Hdk. C. 378., Něm. III. 246., Dch.,
Brt. Jel po hradské. Mor. Vck. Keď pôjde
ces hradskú; Mal som frajerečku pri ceste,
pri hradskej. Sl. ps. 304., 287. — H., sam.
u Strakonic.

Hradšovice = Hračovice. D. ol. IV. 576.

Hradúch Mart., učitel v 18. stol. Vz Jir.
Ruk. I. 260.

Hrách, pisa, Sv. ruk. 322, MV. Vz Mz.
v List. filol. 1880. 189., Mkl. Etym. 74. Na
Zlinsku hrach. Brt. H., pisum, die Erbse:
sejný, p. sativum, jeho odrodky: polní, p.
arvense, domáci a) obecný, p. carptile, b)
cukrový, p. saccaratum; h. škrkavičný =
škrkavičník. Cf. Rstp. 396, 404., 413., FB.
105., Schd. II. 308., KP. III. 254., Kk. 255.,
Čl. 27., Čl. Kv. 391., Sbtk. Rostl. 299.-303.,
Slb. 520., 541., S. N., Krara. Slov., Rosc.
167., Mllr. 63., 80. H. květnový, letní, čer-
vivý, vyžraný, Us., vařený, přecezený, ma-
štěný, Hnsg., loupací, Dlj. 26., vlčí, orobus
vernus. BaRtol., Mllr. ]9. H. římský. Mllr.
63. H. a kroupy, to je hloupý, to má sedlák
každý den ale dolky z bílé mouky ty jen
jednou za týden! Pís. Hrach sa mi neuro-
dil, len samé lopatečky, vzal som si starú
babu, pozerám za děvečky. Sl. sp. 120.
Počítá h. do hrnka (lakomý nebo lakomá).
Us. Dbv., Kšá. Host nezvaný, h. neslaný.
Kšá. Váti h. = utéci. Dej pozúr, ať nezvéje
hrachu. Laš. Tč. Nekúzlený muž jako ne-
solený h. Št. Kn. š. 101. Dlúhé řeči po-
slúchať je neslaný hrach do plného brucha
pcháť. Laš. Tč. Jak nezaseješ hrachu do
marca, nechystaj naň hrnca. Slez. Šd. Po-
věry o h. vz v Mus. 1855. 52. — H. =
přátelský oběd po svatbě. Také v Chotě-
bořsku. Hsp. — H. = hrom (eufem.). By
nie h. spálil. Dh. 119. — H., a, m., os. jm.
1513.

Hrachol, a, m. — obláskový slepenec.
Hř.

Hracholák, a, m., bruchus pisi, der
Erbsenkäfer, brouk. Slov. Rr. Sb., Ssk.

Hracholusky, Hracholusk, vsi u Netolic,
u Roudnice a u Slabec. PL., Tk. III. 34.,
Blk. Kfak. 654.



	355

	Huti u Berouna, u Kladska (Ratscheuberg). Krč. — Cf. Tk. I., 608., III. 647., IV. 627., V. 241., VI. 348., VII. 412., S. N. III. a X , Tk. Ž. 221., Žer. Záp. II. 183., Tf. Odp. 387., Blk. Kfsk. 1320., Sdl. Hr. 1. 254., II. 277., III. 303., IV. 370., V. 361. Hradištěcká, é, f. = trať polí na Vsacku. Vck. Hradištek, štka, m., pole na Vsacku. Vck. Hradištko, a, n., Hradisko, Hradischko, ves u Sedlčan, u Chlumce v Jičín., u Ko- lína, u Jílového; sam. u Hořic; H. Hořejní a Dolejni, Ober, Unter-Hradischko, vsi u Ji- čína. H., vinohrad u Popovic u Znojma, kde roste nejlepší víno moravské, tak zvané hradištské, Schobesser Wein. S. N. XI. 60. — Cf. Tk. I. 402., II. 536., III. 647.. IV. 170., VII. 412 , S. N., Blk. Kfsk. II. 1320., Sdl. Hr. I. 254., II. 15., III. 26., 46., V. 361. — Jí,, vrch u Jestřabic. Džl. Hradišťský. Vz Hradištko. Ta h. brána, pěkná malovaná, kdo ju vymaloval, barvy nešanoval. Brt. P. 15. — H., os. jm. 1843. Jg. H. 1. 2 vd. 565. — Blk. Kfsk. 1094., Sdl. Hr. III. 303., V. 107., 108. H. Adam, vz Zalužanský. Hraditel, e, m., der Verzäuner, Ver- macher, Befestiger, VeRwahreR; Ersetzer, Entschädiger NA. III. 142., Sd. Hraditi co komu = nahraditi, ersetzen. Pr. 1884. 58., Vck., Sd. To mi Hradí (pro- spívá). V Bystersku. Sn. — co čím. Nač trojím kovem h. prsa proti bodům muším? Kyt. 1876. 86. H. Prahu zdiú, Dal. 139., město zdí, BO., zahradu prútím. Sl. ps. 347. Hraď si to vírou svatou; Nechť se hradí jménem králů. Kká. M. ž. 13., Š. 117 Slova h. slovy méně srozumitelnými; Auktoritou lidu se h. Kos. Ol. I. 21., 39. A my ostatek jmámy h. našimi náklady i robotú lidskú. List hrad. 1423. Tč. Protož hradie všemi stranami, aby nebylo kázáno proti jich la- komství. Hus II. 356. — zač. Ti čtyři mu- šili tu v oko trč platiti a za jiné ji hraditi. Bart. Hradítko, a, n., der Rauschschieber, das Register. Šim. 13. Hřádka. U Klobouk. Bka. Já mám mari- jánek v zahrádce na hřádce, ale ne pro tebe, pro jiné mládence. Sš. P. 234. — H., das Feld im Gewehrlauf. Čsk. Hradkov, a, m., ves u Boskovic. Hrádkov, a, m., zašlá ves v Plzeň. Blk. Kfsk. 128. Hrádky = tácky, beseda. Někam na h. choditi. U Písku. Šg., Slm. U Třeboně. Vrů. Hřadlivka, y, f. H. seriola, der Kugel- träger. Sm. Hradní, Burg-, Schloss-. H. dvůr, panna, íarář, chlum, duch, Dch., les, Sl. les., brána, kaple. Us. Pdl. H. ústava (župní). S. N. — H., ího, m. Ač mám jen malý hrádek, ale jsem já v něm hradním. Bž. exc. Hradnice, sam. u Neveklova; zaniklá ves u Bezděkova. D. ol. VII. 621. — Sdl. Hr. I. 155., IV. 295. Hradník. Pohoním paní Klaru Surovcovú z dvora, z mlýna, z h-kóv, že mi jest dlužna 57. mar. gr. Půh. I. 255.	Hradníky. Sdl. Hr. II. 227. Hradný, Damm-. H. dřevo, zeď. Bc. Hradoborce, e, m., -roAť-roo^o?. Msn. Or. 20. Hradohýbavý = kdo hradem hýbe. S Lu- mírovým h-vým varytem. Koll. III. 50. Hradoňovice. Sdl. Hr. V. 361. Hradoštinky, f. = druh hrušek. Mor. Bkř. Hraďdouch, u, m., pole u Tovačova. Pk. Hradov. Na Hradově, sam. u Sedlčan. Hradová, é, f. = potok v pohoří kar- patském v prameništi Ostravice. Hradoviště, ě, n. = hradiště. Rk. Hradový. H. vrata, GR., hora. Let. Troj. Tvrzní a h-ví násilníci. Chč. P. 276. H. (Vítkův dvůr). Sdl. Hr. III. 22. Hradozdění, n. H. byJo z nejpřednějších povinností zemských u starých Slovanův. Šmb. S. I. 231., 285. Hradsko, a, n. = staré jméno St. Města u Frýdka. Tč. — Cf. Tk. I. 157. Hradský, Burg-. H. brána. Dch. — H. silnice. Hdk. C. 378., Něm. III. 246., Dch., Brt. Jel po hradské. Mor. Vck. Keď pôjde ces hradskú; Mal som frajerečku pri ceste, pri hradskej. Sl. ps. 304., 287. — H., sam. u Strakonic. Hradšovice = Hračovice. D. ol. IV. 576. Hradúch Mart., učitel v 18. stol. Vz Jir. Ruk. I. 260. Hrách, pisa, Sv. ruk. 322, MV. Vz Mz. v List. filol. 1880. 189., Mkl. Etym. 74. Na Zlinsku hrach. Brt. H., pisum, die Erbse: sejný, p. sativum, jeho odrodky: polní, p. arvense, domáci a) obecný, p. carptile, b) cukrový, p. saccaratum; h. škrkavičný = škrkavičník. Cf. Rstp. 396, 404., 413., FB. 105., Schd. II. 308., KP. III. 254., Kk. 255., Čl. 27., Čl. Kv. 391., Sbtk. Rostl. 299.-303., Slb. 520., 541., S. N., Krara. Slov., Rosc. 167., Mllr. 63., 80. H. květnový, letní, čer- vivý, vyžraný, Us., vařený, přecezený, ma- štěný, Hnsg., loupací, Dlj. 26., vlčí, orobus vernus. BaRtol., Mllr. ]9. H. římský. Mllr. 63. H. a kroupy, to je hloupý, to má sedlák každý den ale dolky z bílé mouky ty jen jednou za týden! Pís. Hrach sa mi neuro- dil, len samé lopatečky, vzal som si starú babu, pozerám za děvečky. Sl. sp. 120. Počítá h. do hrnka (lakomý nebo lakomá). Us. Dbv., Kšá. Host nezvaný, h. neslaný. Kšá. Váti h. = utéci. Dej pozúr, ať nezvéje hrachu. Laš. Tč. Nekúzlený muž jako ne- solený h. Št. Kn. š. 101. Dlúhé řeči po- slúchať je neslaný hrach do plného brucha pcháť. Laš. Tč. Jak nezaseješ hrachu do marca, nechystaj naň hrnca. Slez. Šd. Po- věry o h. vz v Mus. 1855. 52. — H. = přátelský oběd po svatbě. Také v Chotě- bořsku. Hsp. — H. = hrom (eufem.). By nie h. spálil. Dh. 119. — H., a, m., os. jm. 1513. Hrachol, a, m. — obláskový slepenec. Hř. Hracholák, a, m., bruchus pisi, der Erbsenkäfer, brouk. Slov. Rr. Sb., Ssk. Hracholusky, Hracholusk, vsi u Netolic, u Roudnice a u Slabec. PL., Tk. III. 34., Blk. Kfak. 654.