356

Hrachor, u, m. = rostlina hrachovitá,
lathyrus, die Platterbse. H. sejný, 1. sativus;
cizrnový, 1. cicera; lesní, 1. sylvestris, die
Platterbse, das Buhlerkraut (Sl. les.); širo-
listý, 1. latifolíus; vonný, 1. odoratus; luční,
1. pratensis; hlíznatý, 1. tuberosus; srostavý,
1. ochrus; prostolistý, 1. nissolia; bezlistý,

1. ophaca. Vz Rstp. 397., Čl. Kv. 391., Kk.
255., 256., Slb. 531., Schd. II. 309., FB.
106., Odb. path. III. 631., S. N., Rosc.
167., MUr. 59.

Hrachov, a, m., vsi u Nadějkova a Sedl-
čan, sam. u Sedlčan. PL., Blk. Kfsk. 1320.

Hrachová, é, f., čes. tanec. Škd.

Hrachováč, e, m. = maškara hrachovinou
obtočená, chodící s medvědem, kterou na
ostatky provázejí maškary: žid, prometač
(8trakapoun), mládenec a družička. Přichá-
zejí do stavení s hudbou a tancují domácí
při tom provádějíce. Ve Hradecku sluje h.
medvědář. Kšť., Ehr. Hospodyně hrachovinu
s něho škubají a kladou ji pod husy, aby
dobře seděly. Sml. Cf. Hrachovák, Hracho-
vinář.

Hrachovák, a, m. = hrachováč. Sml.

Hrachovce, mlýn u Mirovic.

Hrachovec karlovarský, nerost. Schd.

II. 37., 66., Bř. N. 130., S. N. — H. = ced-
ník, der Seiher. U N. Kdyně. Rgl. — H.,
os. jm. D. ol. XI. 356. — H., Hrachower
Mühle, mlýn u Žďánic; Hrachowetz, sam.
u Hořic; ves u Val. Meziříčí. D. ol. VI.
577. H. — pole u Hovězí u Vsetína. Vck.

Hrachoven, vně, f. = náčiní k česáni n.
stříhání koní. Db.

Hrachovice, e, f. = řešeto na hrách, ein
schütteres Sieb. U Uh. Hrad. Tč. — H. =
hrachová polévka, Erbsensuppe. U Olom.
Sd. — H., Hrachowitz, ves u Turnova. H.
Dolní a Horní, vsi u Tábora. PL., Sdl. Hr.
IV. 287.

Hrachovík = čimišník obecný, caragana
arborescens. Vz Rstp. 378.

Hrachovina, pisena. Sv. ruk. 322. Sama
lehla do periny, jemu dala h-ny. Sš. P. 669.
— H. = roztrhaná chalupa h-nou pošitá.
Us. Dbv. — H. = stará, hubená, sešlá ženská.
Už je stará h. Us. Dbv.

Hrachovinář, e, m., vz Hrachováč.

Hrachovisko, a, n. = hrachoviště. Tč.

Hrachovištata, pl., n., Streitdorf, ves
u Sezemic.

Hrachoviště. -- H., Hrachowischt, vsi
u Třeboně a u Hořovic. Tk. III. 130., Blk.
Kfsk. 426., 657., Sdl. Hr. III. 303., IV. 105.

Hrachovitý kámen, od kterého písek se
drobí velikosti hrachu. Prm IV. 188.

Hrachovka, pisidium, měkkýš. Lastu-
rovci či mlži, lamellibranchiata: škeble, unio-
nidae, hrachovky, cycladidae. Dud. 6. H.
říční, p. amnicum; h. hrbolatá, p. henslo-
wianum; kalužní, p. fossarinum; tupá, p.
obtusale; malinká, p. pusillum; ružová, p.
roseum. Vz Dud. 43. H. vroubená, cyclas
cornea, hrbolovitá, c. calyculata. Ves. IV. 28.
Cf. Frč. 222. — H. = žlutavá, snadno vad-
noucí květina lesní. Sá. v Osv. 1871. 3. —
H., byla ves u Rakovníka k Senomatům,
Mus.; sam. u Troje u Prahy.

Hrachovní, Erbsen-. Šm.

Hrachovník, a, m. = prodavač hrachu.
Tk. II. 406.

Hrachovnisko, a, n. = hrachovišté. Mor.
Sd., Tč., Vrch.

Hrachovy Hory, osada u Sviň.

Hrachový. H. chléb, kaše, Erbsenpürrée,
Dch., jelita, S. N. XI. 462. Umývala bych
lavičky h-vým vechtíkom. Sl. ps. 210. H.
brouk, bruchus pisi. Vz S. N. H. — pole
u Týna na Mor. Pk.

Hrachůvka, y, f. = jablko, der Erbsen-
apfel. Mor. Brt. — H-ky = druh starodáv-
ního vyšívání morav., podobný francouz.
ažúrám. Vck. H. = prolamování (ve vyší-
vání) = ä jour. Mor. — H. či siračka či
vrbůvka či cukrovják = drobná kulovatá
fazole žlutá jako síra. Brt.

Hraja, f., die Káča = muzika. Šel na
hraju. Val. Vck., Brt. D. 215

Hrajkovice, pl., ves. Arch. II. 476.

Hrajnoha, y, f. == tanečník. Slov. Mt.
S. I. 207. - H., os. jm. Šf. TM. 35.

Hrajovice, dle Budějovice, ves u Vla-
šimě. Arch. 1. 531., Blk. Kfsk. 1320.

Hrajto, a, n., Branntwein mit Gewürz
und Honig. Šp.

Hraju, vz Hráti.

Hrákati = čaporom plieskať. Slov. Rr.
Sb.

Hrála, y, f. = hrále. Slov. Ssk.

Hrále. Za Výb. I. přidej: 1080. 33., 1102.
2., Alx. V. v. 399., 2031., Alx. B. v. 102.,
Csk., Prk. Přisp. 23., Sš. Bs. 201., Pro-
tknouti. V MV. nepravá glossa. Pa.

Hrálovitý list, na zpodu čepele srdčitě
vykrojený se dvěma rovnovážné odstálými,
špičatými laloky, hastatus, spiessförmig. Čl.
Kv. XIX., Slb. XLI. Svlačec má listy h-té.
Fr. Kříž.

Hramosty. Sdl. Hr. IV. 86.

Hran. Keď voľakto na hran (repente,
náhle) ochorel. Dbš. Obyč. 106. Len tomu
čudujem sa, ako mohli ste sa na taký hran
aj zobliecť. Dbš. Sl. pov. III. 13.

Hraň = hranice. Sš., Kld. I. 64., Tč. H.
dříví, šindelů (200). Val. Brt. D. 215.

Hrán jednoduchá, složená, jednosměrná.
NA. V. 461., 469., ostrohranný.

Hřán, ě, m., os. jm. Pal. Rdh., Arch. I.
176. H. z Harasova, starožitný rod český.
Vz S. N., Tf. Odp. 56.

Hrana = průsečnice dvou stěn tělesného
úhelníku n. mnohostěnu. Hra. Cf. Mkl. Etym.
76. H. = průsečnice stěn tělesa hranatého:
podstavná, die Grund-, pobočná, Seitenkante.
Jd. Geom. II. 29. H. mnohoúhelníku plo-
ského; h. sousedně, protější. Ib. 21., 24. H.
rovnoplosná, gleichflächig, klínovitá, keil-
förmig, osmistěnná, Oktaëderkante, spoj-
ková, Kombinations-, Sl. les.; úhel hrany,
der Kantenwinkel; prosvítavý na hranách,
kantendurchschimmernd, Sl. les.; polová,
NA. V. 464., lámavá, ZČ. III. 87., úvratná,
Rüekkehrkante. Stč. Dif. 271. — Hrany,
das Trauergeläute. Bž. 70., Prk. Přisp. 26.
Koř. gar, grati, grajati — zvučeti, hlásati,
velebiti; h. tedy = velebení nebožtíka, zpěv
pohřehní, který se nahrazuje zvoněním. Prk.
v Pdg. 1886. 137. Sr. Mz. v List. filol. 1880.
190.—191., Mkl. Etym. 76. Na Pláště: hrana,