Předchozí (355)  Strana:356  Další (357) |
|
|||
356
|
|||
|
|||
Hrachor, u, m. = rostlina hrachovitá,
lathyrus, die Platterbse. H. sejný, 1. sativus; cizrnový, 1. cicera; lesní, 1. sylvestris, die Platterbse, das Buhlerkraut (Sl. les.); širo- listý, 1. latifolíus; vonný, 1. odoratus; luční, 1. pratensis; hlíznatý, 1. tuberosus; srostavý, 1. ochrus; prostolistý, 1. nissolia; bezlistý, 1. ophaca. Vz Rstp. 397., Čl. Kv. 391., Kk.
255., 256., Slb. 531., Schd. II. 309., FB. 106., Odb. path. III. 631., S. N., Rosc. 167., MUr. 59. Hrachov, a, m., vsi u Nadějkova a Sedl-
čan, sam. u Sedlčan. PL., Blk. Kfsk. 1320. Hrachová, é, f., čes. tanec. Škd.
Hrachováč, e, m. = maškara hrachovinou
obtočená, chodící s medvědem, kterou na ostatky provázejí maškary: žid, prometač (8trakapoun), mládenec a družička. Přichá- zejí do stavení s hudbou a tancují domácí při tom provádějíce. Ve Hradecku sluje h. medvědář. Kšť., Ehr. Hospodyně hrachovinu s něho škubají a kladou ji pod husy, aby dobře seděly. Sml. Cf. Hrachovák, Hracho- vinář. Hrachovák, a, m. = hrachováč. Sml.
Hrachovce, mlýn u Mirovic.
Hrachovec karlovarský, nerost. Schd.
II. 37., 66., Bř. N. 130., S. N. — H. = ced-
ník, der Seiher. U N. Kdyně. Rgl. — H., os. jm. D. ol. XI. 356. — H., Hrachower Mühle, mlýn u Žďánic; Hrachowetz, sam. u Hořic; ves u Val. Meziříčí. D. ol. VI. 577. H. — pole u Hovězí u Vsetína. Vck. Hrachoven, vně, f. = náčiní k česáni n.
stříhání koní. Db. Hrachovice, e, f. = řešeto na hrách, ein
schütteres Sieb. U Uh. Hrad. Tč. — H. = hrachová polévka, Erbsensuppe. U Olom. Sd. — H., Hrachowitz, ves u Turnova. H. Dolní a Horní, vsi u Tábora. PL., Sdl. Hr. IV. 287. Hrachovík = čimišník obecný, caragana
arborescens. Vz Rstp. 378. Hrachovina, pisena. Sv. ruk. 322. Sama
lehla do periny, jemu dala h-ny. Sš. P. 669. — H. = roztrhaná chalupa h-nou pošitá. Us. Dbv. — H. = stará, hubená, sešlá ženská. Už je stará h. Us. Dbv. Hrachovinář, e, m., vz Hrachováč.
Hrachovisko, a, n. = hrachoviště. Tč.
Hrachovištata, pl., n., Streitdorf, ves
u Sezemic. Hrachoviště. -- H., Hrachowischt, vsi
u Třeboně a u Hořovic. Tk. III. 130., Blk. Kfsk. 426., 657., Sdl. Hr. III. 303., IV. 105. Hrachovitý kámen, od kterého písek se
drobí velikosti hrachu. Prm IV. 188. Hrachovka, pisidium, měkkýš. Lastu-
rovci či mlži, lamellibranchiata: škeble, unio- nidae, hrachovky, cycladidae. Dud. 6. H. říční, p. amnicum; h. hrbolatá, p. henslo- wianum; kalužní, p. fossarinum; tupá, p. obtusale; malinká, p. pusillum; ružová, p. roseum. Vz Dud. 43. H. vroubená, cyclas cornea, hrbolovitá, c. calyculata. Ves. IV. 28. Cf. Frč. 222. — H. = žlutavá, snadno vad- noucí květina lesní. Sá. v Osv. 1871. 3. — H., byla ves u Rakovníka k Senomatům, Mus.; sam. u Troje u Prahy. Hrachovní, Erbsen-. Šm.
|
Hrachovník, a, m. = prodavač hrachu.
Tk. II. 406. Hrachovnisko, a, n. = hrachovišté. Mor.
Sd., Tč., Vrch. Hrachovy Hory, osada u Sviň.
Hrachový. H. chléb, kaše, Erbsenpürrée,
Dch., jelita, S. N. XI. 462. Umývala bych lavičky h-vým vechtíkom. Sl. ps. 210. H. brouk, bruchus pisi. Vz S. N. H. — pole u Týna na Mor. Pk. Hrachůvka, y, f. = jablko, der Erbsen-
apfel. Mor. Brt. — H-ky = druh starodáv- ního vyšívání morav., podobný francouz. ažúrám. Vck. H. = prolamování (ve vyší- vání) = ä jour. Mor. — H. či siračka či vrbůvka či cukrovják = drobná kulovatá fazole žlutá jako síra. Brt. Hraja, f., die Káča = muzika. Šel na
hraju. Val. Vck., Brt. D. 215 Hrajkovice, pl., ves. Arch. II. 476.
Hrajnoha, y, f. == tanečník. Slov. Mt.
S. I. 207. - H., os. jm. Šf. TM. 35. Hrajovice, dle Budějovice, ves u Vla-
šimě. Arch. 1. 531., Blk. Kfsk. 1320. Hrajto, a, n., Branntwein mit Gewürz
und Honig. Šp. Hraju, vz Hráti.
Hrákati = čaporom plieskať. Slov. Rr.
Sb. Hrála, y, f. = hrále. Slov. Ssk.
Hrále. Za Výb. I. přidej: 1080. 33., 1102.
2., Alx. V. v. 399., 2031., Alx. B. v. 102., Csk., Prk. Přisp. 23., Sš. Bs. 201., Pro- tknouti. V MV. nepravá glossa. Pa. Hrálovitý list, na zpodu čepele srdčitě
vykrojený se dvěma rovnovážné odstálými, špičatými laloky, hastatus, spiessförmig. Čl. Kv. XIX., Slb. XLI. Svlačec má listy h-té. Fr. Kříž. Hramosty. Sdl. Hr. IV. 86.
Hran. Keď voľakto na hran (repente,
náhle) ochorel. Dbš. Obyč. 106. Len tomu čudujem sa, ako mohli ste sa na taký hran aj zobliecť. Dbš. Sl. pov. III. 13. Hraň = hranice. Sš., Kld. I. 64., Tč. H.
dříví, šindelů (200). Val. Brt. D. 215. Hrán jednoduchá, složená, jednosměrná.
NA. V. 461., 469., ostrohranný. Hřán, ě, m., os. jm. Pal. Rdh., Arch. I.
176. H. z Harasova, starožitný rod český. Vz S. N., Tf. Odp. 56. Hrana = průsečnice dvou stěn tělesného
úhelníku n. mnohostěnu. Hra. Cf. Mkl. Etym. 76. H. = průsečnice stěn tělesa hranatého: podstavná, die Grund-, pobočná, Seitenkante. Jd. Geom. II. 29. H. mnohoúhelníku plo- ského; h. sousedně, protější. Ib. 21., 24. H. rovnoplosná, gleichflächig, klínovitá, keil- förmig, osmistěnná, Oktaëderkante, spoj- ková, Kombinations-, Sl. les.; úhel hrany, der Kantenwinkel; prosvítavý na hranách, kantendurchschimmernd, Sl. les.; polová, NA. V. 464., lámavá, ZČ. III. 87., úvratná, Rüekkehrkante. Stč. Dif. 271. — Hrany, das Trauergeläute. Bž. 70., Prk. Přisp. 26. Koř. gar, grati, grajati — zvučeti, hlásati, velebiti; h. tedy = velebení nebožtíka, zpěv pohřehní, který se nahrazuje zvoněním. Prk. v Pdg. 1886. 137. Sr. Mz. v List. filol. 1880. 190.—191., Mkl. Etym. 76. Na Pláště: hrana, |
||
|
|||
Předchozí (355)  Strana:356  Další (357) |