357

y, f. Zvoní mu hranu. BPk. Ti holoubci tak
překrásně houkali, jakoby hrany zvonili;
Dal jí zvoniť hrany na patery strany; Zvučte
hrany na vše strany, umřelo mé potěšení.
Sš. P. 109., 126., 187.

Hrana, f., dle Kača = množství, die Menge.
Na Hané. Bkř.

Hranáč = druh sladkých jablek. Mor.
Brt. H. jablka: a) kdoulová (Calville), b)
chřestáče (Schlotteräpfel), c) zlatňátka. Vz
R8tp. 518. — H. šedý či mořský zajíc,
cyclopterus. Brm. III. 3. 137.—138. — H.
našívací (u ševců) = deska, na které se nárt
k holeni přišívá, das Besteehbolz. Vz Hra-
nítko. Matj. 104., 186.

Hrana1, e, m. Přes h-le hustého jedliště.
Pl. I. 223.

Hranastý = hranatý, kantig. H. kamen.
Las. Tč., Brt. D.

Hranat, u, m., der Granat; Melanit. Šm.

Hranatěti, ěl, ění, kantig werden. Us.

Hranatka, y, f. H-ky, syngnathidae, ryby,
mají tělo se stran sploštělé, hranaté nebo
přioblené; prsní ploutve jsou malé, břišní
a řitní scházejí: Koníček mořský a čínský,
igla. Vz Frč. 283. — H., u ševců, die Kant-
raspel.

Hranatník = čtyrboč; Vierecksfrucht.
Km.

Hranatodínec, správně: dyně ježatá, cu-
cumis anguria. Km.

Hranatosť způsobů, die Eckigkeit des
Benehmens. Dch.

Hranatý, kantig. H. písmo, Pdl., obličej,
Osv. I. 260., tvar, ZČ. I. 250., pohyby. Dch.

Hranec, vz Granec.

Hranečník, u, m., der Gränzstein. Laš.
Tč., Brt. D. 215. — H., ves u Mor. Ostravy.

Hranění. Vz Schd. I. 30.

Hraněný; -ěn, a, o, krystallisirt, kantig
gemacht. H. těleso, ZČ. I. 249. Kk., trám,
Pek. 79., dříví stavební, Dch., sírník sod-
natý, k. Schwefelnatrium. Sl. les.

Hraněpisný, krystallographisch. H vy-
měřování. ZČ. I. 35.

Hraněti = teřeti. Plátno zhranělo. Mor.
Mtc. 1878. 33.

Hranětice, místní jm., ves Arch. V. 549.

Hranica, e, f., lichen islandicum, rostl.
Slov. Phld. II. 26.

Hranice, die Gränze. Vz Kram. Slov., S.
N. H. zátopní, Inundations-, růstu stromů,
Baumvegetations-, lesní, Forst-, zemské,
říšské, revíru, Revier-, Sl. les., sněhová,
NA. V. 536., věčného sněhu, Stč. Zem. 545.,
pružnosti, Elasticitäts-, Nz. lk., osvětlení,
Schd. I. 226., přírodní (moře, jezera, řeky,
pohoří), Kř. St. 4., rostlinstva. U samých
hranic není dobře chalupu stavěti. Bž. exc.
= H. dříví, na níž se co spáliti má, rogus.
V MV. nepravá glossa. Pa. U Římanů vz
Vlšk. 480. — H., epatica, rostl. 14 stol. —
H., Weisskirchen, mě. na Mor. Cf. Žer. Záp.
II. 183. Kdo je z Hranic, nestojí za nic.
Sbtk. Krat. h. 164. — Na H-cích, samota
u Vamberka. — H., Granitz, sam. u Nov.
Hradů; Hranitz, vsi u Chotěboře, u Zbra-
slavic a u Dobříše; dvůr u Kolína. PL.,
Sdl. Hr. 1. 5., Blk. Kfsk. 42., 699. (v Čásl.).

Hranický. Cedulenka zlatem psaná od
majora h-ho. Ces. mor. ps. 245.

Hranič, e, m. = měřič. H. hranic, der
Markscheider. J. tr.

Hraničák, a, m. = hraničan. Čsk.

Hraničiště, ě, n. = hraniční místo, der
Gränzort. Slov. let. II. 15.

Hranická, vz Hranice. Když jsem já šel
přes h-ky, svítily mi dvě hvězdičky, jedna
světlá, jedna tmavá, ach, můj Bože, kerá je
má? Sš. P. 310. — H-ky, osada u Mohel-
nice, několik domků u Litomyšle.

Hraničné, ého, n., zaniklá ves. D. ol. I.
270., 424.

Hraniční, vz Hraničný.

Hraničník, u, m. Vz Súmezek.

Hraničný. H. pospoj, Dch., hodnoty, Rm.
130., 203., zeď, Pdl., země, Mour., hřeben
(horský hřbet mezi lesy rožmitalskými a
březnickými. Krč. v Kv. 1884. 311. Chci to
listem h-éným dovésti. Púh. II. 586. Při tom
okázal svědomí některá lidí h-ných. 1489.
Soud. kn. op. H. soud co jest. Vz Cor.
jur. Jir. IV. 3. 2. str. 414. — H., myslivna
u Rychmburka.

Hraničství, n. = měřicství. Horní h., die
Markscheidekunst. J. tr.

Hranidlo, a, n., das Kernmass beim
Schriftgiesser. Šm.

Hránitelný-krystallisationsfähig.krystal-
lisirbar. H. cukr. Vz Hránivý. Sp., KP.
V. 11.

Hraniti = hraničiti. Pole hranijou spo-
lem. Mor. Brt. D. 215. — Na Slov. = po-
hrbiti. Cf. Hrana zvoniti. Ssk.

Hrániti se jak: v soustavě krychlové.
NA. V. 471.

Hranitka = fasetta, die Facette.

Hranítko, a, n., die Fummel, der Kanten-
setzer, u ševců. H. dláta (konečná plocha,
die Facette, vz Hranitka). Včř. Z. II. 29.
H. (hranáč) ševcovské, korkové, ostré, slabé,
podpatkové. Matj. 104.

Hranitkovaný. H. ozdoba sloupu. NA.
I. 162.

Hranitkovati, fasettovati, facettiren, vz
Hranitka.

Hránivý = hránitelný. Šp.

Hranka, y, f. = vrstvy desek (prken)
uprostřed plti. Val. Vck. — H. = hánka,
kotník na prstech. Brt. D. 215.

Hranný, kantig. Šm.

Hránočka, y, f. = čtyři lískové ořechy
srostlé. Slov. Němc. IV. 414. Cf. Hranuočka.

Hranodyně, ě, f., anguria, die Angurie,
rostl. H. znoženosečná, a. pedatisecta; troj-
lístkatá, a. trifoliata. Vz Rstp. 629., Mllr.
38.

Hranohlav, a, m. H. široký = škulovec.
Odb. path. III. 32., Čs. lk. I. 224.

Hranokachel, chle, m., die Eckkachel.
Šm.

Hranokrokev, kve, f., der Ecksparren.
Šm.

Hranol = těleso omezené samými rovi-
nami majíci dva rovnoběžné a shodné obrazce
přímočarné za základné a jehož pobočné
plochy samé rovnoběžníky jsou. Blř. Cf. S. N.
H. bez odchylky či přímohledný, pravoúhlý,
rovnoramenný, rovnostranný, ZČ. III. 154.,