363

Hrdlatě = plným hrdlem. Lakotu svú
vždy h. sytiti chtiece. Chč. P. 155. b.

Hrdlatka, y, f. Vz Vlšk. 142.

Hrdlatý. H. láhev. Nz.

Hrdlejov, a, m , Hrdliv, ves u Slaného.

Hrdlí, n. Však jste mi slíbili h. a bez-
životie nečiniti, iedno oči vylúpiti. Hol.
z Št., Arch. II. 23.

Hrdlíce. BO., Ž. wit. 83. 4., Hus, MV.

Hrdlícátko, a, n. = malá hrdlička. Koll.
I. 197.

Hrdlíce, ete, n. = hrdličátko. Hr. rk.
199.

Hrdličin hlas Phld. III. 466.

Hrdlička divoká, t. auritus, chechtavá,
t. risorius. Frč. 352., modrošedá jihoafrická.
Holub I. 56. Cf. Schd. II. 460., Kram. Slov.,
S. N. Chodí spolu jako h-čky. Mt. S. 1874.
Budeme sa lúbiť ako tie h-ky. Sl. ps. 350.
Proč má h. okolo krku pásek? Vz Sbtk.
Výkl. 59. — H. = hruška. Mor. Brt. — H-,
samota u Mníška. — H., y, m., os. jm. H.
Jan, kazatel, 1810. Vz Jir. Ruk. I. 260.,
Jg. H. 1. 2. vyd. 565. — H. Kašp., děkan,
f 1822. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 565. — H. Jiří.
Blk. Kfsk. 1320.

Hrdlinkáč, e, m., der Hohlkehlenstahl
beim Drechsler. Šm.

Hrdlo. Cf. Mkl. aL 272., Šrc. 137., 544.,
Mkl. Etyrn. H. = přední časť krku. Stff.
Vz Slov. zdrav. 63. Přední a širší čásť jícnu
slove krk. Schd. II. 353. IL, gula. Až do
hirdla. Ž. wit. Hab. 13. H., guttur. Ž. wit.
5. 11. H. (gula) brouků. Kk. Br. 5. Má h.
na půl vědra. Us. Jemu divně v hrdle hRaje
(skonává) U Litomš. Smrť mu už v hrdle
(umře). Tkč. HRdlem statek pRovedl (propil
jej). Us. H. je malé, ale mnoho stroví. Mor.
Tč. H. se nám rozsušilo, treba ho zaľáti.
SI. ps. 383. Z mocna h. volá k bohóm.
Rkk. Píseň již tak jedním hrdlem nešla.
Tbz. Lež (jeho) v h. mu vtlačili. 1454. Mus.
1887. 118. — H. = krk. Šátek na h. Sl. ps
327. Bolí ho h., er ist reif für den Galgen.
Laš. Tč. A mě samého za hrdlo jal a na
svú tvrzi vedl. Půh. II. 292. — V hrdlo.
Nebožátka bídná, proč vy se v h. nesty-
díte před pánem Bohem i přede všemi lidmi.
Bart. 165. Poněvadž jsi v h. bral (opětoval),
což jsi pRve odvolal. M. J. z Pr. 16. — H.
mateníkové vyčnívá do pochvy. Vz Slov.
zdRav. — H. = život. Bychť za to měl h.
dáti. Výb. II. 39. HRdlem za něco státi.
Šml. I. 64. Ten h. provinil. U Žamb. Dbv.
Ti Hrdla svá tak dobře vážili (jich nasa-
dili) jakožto já. Arch. IV. 13. Neznala se
k tomu řkúci, že on toho k ní nepRovede
svým hrdlem; Poněvadž manželka jeho jemu
na hrdlo nestojí, abychom jeho při hrdle
nechali; Žalobník nemuož dále o to zraněnie
k obžalovanému na hrdlo státi; Mosieš to
svým hrdlem dovésti. NB. Tč. 61., 98., 111.,
125. Jemu hrdlem i statkem sloužili. Abr.
2. 255. A chce proto k svému hrdlu hle-
děti (že postúpil tvrze). Pč. 39. Pomáhali
mu statkuov a hrdel svých nelitujíce. List
hrad. 1473. Hrdia svého se odvážiti; Odjal
sobě h. svým vlastním mečem. V. Hrdla,
cti a gruntů když se dotýkalo, jak se svě-
domí dávalo. Vz Zř. zem. Jir. 452. O hrdla

odsouzení vz ŽeR. Záp. I. 231. H-a kteří
sami sobě odjímají; O h. a česť žádný sou-
zen býti nemá, leč mu svědek ku pRávu
připRaven bude. Cor. jur. Jir. IV. 3. 2. str.
414. — H. = co k hrdlu podobno. H. na
železných troubách k vedení vody nebo
plynu = trouba širší, do níž strká se konec
trouby druhé, der Muff, Stutzel. H. = trouba
u nádob lučebnických, der Hals der Retorte,
des Kolbens. Km. Trouba s hrdlem. Zpr.
arch. II. stavidla; H. u jeřábu na vodu.
NA. IV. 255., 203. H. boty. Ib. 210. Voda
v nádobě o dvou hrdlech (stejných) v jed-
nom hrdle tak vysoko stojí jako v dRuhém
rovnosti po všech stranách šetříc. Kom. D.
60. H. pochvy; h. kleští (čásť u zámku zne-
náhla se zužující). Kržk. Por. 480., 563.
H. = strana hradeb otevřená, od nepřítele
odvrácená, die Kehle. NA. III. 142. Cf.
S. N. XI. 178. H. mořské, die Meerenge.
Slov. Ssk.

Hrdlolživec, vce, m. = kdo v hrdlo lže.
V Kunv. Msk.

Hrdlonohý. H-zí Raci, laemipoda. Nz.
Vz Hrdlonožec

Hrdlonožec, žce, m. H-ci, laemodipoda,
die Kehlfüsser == vrostloocí korýšové mající
malou hlavu a úplně zakrnělý ocas. H. vel-
rybí, cyamusceti; nitkový, caprella acumi-
nifera. Vz Frč. 103., Brm. IV. 2. 38. Vz
násl.

Hrdlopasek, ska, m., die Ringamsel.
Posp.

Hrdlořez, u, m., tracheotomie. Vz Slov.
zdrav.

Hrdlořezy, vsi u Kosmonos, u Prahy a

u Černého Potoka v Budějov. S. N. X., Tk.

Ž. 51., Blk. Kfsk. 1320., Sdl. Hr. III. 303.

Hrdlořezý, halsabschneidend. H. nůž.

Msn. Ol. 43.

Hrdlouživka, y, m. = lhář. U Kr. Hrad.
Kit.

Hrdlovati koho. ZN., M., Ž. Kr., Půh.
I. 284., 364. H. dlužníky. Hus I. 373. (II.
392.). — se s kým. Us. Sn., Sá, — co
odkud. Hrdlím z něho verba žádající da-
tiva. Kos. v Km. 1884. 676. — nač. Protože
bratr pořád na mne hrdlil (dotíral, mne
nutil), abych stavěl. Us. u Brandýsa nad
Lab. Em. Zítek. U Nové Vsi v Kruml.
Bauer. — se = namáhati se. Mor. Brt.

Hrdlovina, y, f., das Schliefloch. Vz
Průlez. NA. IV. 207.

Hrdlovisko, a, n. = práce hrdelná, těžká,
namáhavá, při níž se člověk nahrdluje,
nahrdlačí. Zlínsky. Brt. Mtc. 1878. 34. —
H. = pole, na kterém se těžko pracuje. Mor.
Brt. D. 216.
Hrdlovka, y, f. Herrlich, ves u Oseka.
Hrdly, dle Dolany, ves u Terezína. Tk.
I. 84., 416., III. 85. 248., Blk. Kfsk. 470.
Hrdnatosť, i, f. '= hrdost. Slov. Bern.
Hrdnatý = hrdý. Slov. Bern.
Hrdoba. Zátur. Priat. IV. 99., Ziak; Štulc.
I. 88.

Hrdobce, e, m. = hrdý člověk. Nrd. Vz
Hrdoch.
Hrdobnosť, i. f., der Stolz. Dch.
Hrdobný, stolz,. Dch.

Hrdobujný, stolz. Čch. Mch 85.