366

Hrebet, btu, m. — hřbet. Slov. Nese psa
na svém hrebtě; Hreptem tekla soukrevice.
Koll. I. 348., 316.

Hřebetina, y, f., das Rückgrat. Šm.

Hřebetnice, e, f. = nádní spodek, kýl, der
Schiffskiel. Sl. les.

Hřebí, m. Bž. 11., 98., 107. H. = hřeb.
Bych ten h. vyňal. Hr. ruk. 397. H. (clavos)
tvé ztvrď. BO. Každý h. vážil 50 závaží.
BO. — H. = los. V MV. nepravá glossa
Pa. Hřebí vzavše jimi zamíchali na dně
ocelové přílbice. Šbk. Mezi sebou losem či
hřebím určovali, kdo ... Sš. L. 9. (8., Sš.
Bs. 175.). Hřebjě (hřebí), sors. Kn. rož. 70.,
144., 149. Kdy se losů před soudy užívalo,
o tom vz v Kn. rož. vyd. Bdl. 117.

Hřebice = ženská stále se smějící.

Hřebíček. H-ky napínací (jimiž se kre-
slicí papír na rýsovní desku napíná), Reiss-
brettstifte. Hs., Pdl. H-ky s hráškovými
hlavičkami, Erbsennagel. Hk. Nejsou-li ro-
diče stále na hřebíčku (po ruce), syn zlum-
pačí. U N. Bydž. Kšť. Ty máš plány vždy
na hřebíčku. Šml. Služba není na hřebíčku.
Dch. — H. = karafiát. Mor. a slov. H.,
gariofiolus. Byl. 15. stol. — Kom., Dšk.,
Slb. 614., Mtl. Mom jo řodku mom hřebíčku,
to jo chovom na voničku. Sš. P. 272. —
H. =koření. Vz Rstp. 598., Kk. 246., Kram.
Slov., Rosc. 163., M.Hr. 29. — H., agaricus
esculentus, der Nagelschwamm. Či.

Hřebička = hříbě kobylka. Mor. Brt.

Hřebíčkan, u, m., nelkensaures Salz.
Nz.

Hřebičkář, e, m. = hřebikář.

Hřebíčkov, a, m., mlýn u Kouřimě.

Hřebíčkovec, caryophyllus, der Nägelein-
bauin. II. kořenný, c. aromaticus. Vz Rstp.
597., Schd. II. 306., Kk. 246.. S. N.

Hřebíčkovina, das Karyophyllin. Vynech
slovo: caryophyllus, které má býti umístěno
u slova Hřebíčkovec.

Hřebíčkovitý, nelkenartig. Šm.

Hřebíčkový. H. matka, vz Kk. 246.,
Mllr. 14., silice, Nelkenöl, kyselina, Nelken-
säure, Nz., péro (kytice), SI. ps. 52., hruška,
mor., Brt,, kabát (barvy hřebíčkové), Hrts.,
kořen, Mllr. 50., kvatern desk zemských.
Mus. 1880. 107. Cf. S. N.

Hřebíčník, a, m. = kdo dělá hřebíky,
deR Nagler. Tk. II. 536.

Hřebík. MV. Druhy hřebíků na Zlínsku:
špeíiár (největší), peřák (do desky, na pe-
ření = sbíjení), laťovák, šindelák, podkov-
ňák, cveček. Brt. D. 216. Což bylo h-kem
zabito, nagelfest. Soud. km op. Vz Hřeb. —
H. = několik domků u Vsetína — H., a,
m., os. jm. Tk. V. 49., Blk. Kfsk. 1321.

Hřebíkovati = hřebíky pobiti, mit Nä-
geln beschlagen. Laš. Tč.

Hřebíkovitý, nagelartig. Rk.

Hřebíkový, Nagel-. H. hlavice, hlava,
Us. Pdl., rána (od hřebíku). Št.

Hřebilečnatý, striegelig. Vz Rst. 416.

Hřebin, a, m. Sdl. Hr. IV. 79.

Hřebínek, vz Hřeben. — H. — labium
minus vulvae. Čs. lk. X. 383.

Hřebínkový, Kamm-. Šm.

Hřebiti se také: smáti se. Hřebí se jako
kobyla. Us. Olv., Brnt,

Hřebjoch, a, m. •= kdo se hřebe n. po-
malu vieče (jde). Slez. Šd.

Hřeblo, ohřeblo, die Ofenkrücke. Brt.,
MV. Pekař vyhrabuje hřeblem oheň a uhlí
(z peci). Kom. — H. = michadlo, der Auf-
rühr, das Mischholz; h. lužní, die Aescber-
stange, -kratze. Šp. — H. u včelařů =
dřevo, jímž se námel z úlů vyhrabuje, die
Putzkrücke. Lš. — H. = hřbelec. U Litovle.
Kčr.

Hřebotvárník, a, m., helops, brouk. H.
vlnonohý, h. lanipes, střevlcovitý, h. cara-
boides, smetištní. h. quisquilius. Kk. Br.
252.-253.

Hřeboun, u, m. = kladivo k dělání hře-
bíků. H. válcovitý na šrouby, čtverhranný
na díry, der Setzhammer. Hk.
Hřebovice, e, f., das Nagelholz. Nz.
Hřebovka, y, f., das Nageleisen. Rott.
Vz násl.

Hřebovna = podlouhlý kus železa opa-
třený na koncích jedním nebo dvěma otvory
k dělání hlav hřebíků, das Nageleisen. Vz
Včř. Z. II. 17.

Hrebovnica, e, f., das Nageleisen; der
Pfaffendorn. Slov. Ssk.

Hřebovník = perliček, nebozízek, vr-
tátko. Sl. les.

Hřebový, Nagel-. H. probodení (= hře-
bíkem). Vz Probodení.

Hřébsti, hřésti, sepelire. Vz Mz. v List.
filol. 1880. 192., Mkl. Etym. 76. Nebieše,
kto hřeba. Ž. wit, 78. 3. Za St. skl. polož:
Sv. ruk. 176.
Hřebyň a, m. = hřeben. Laš. Té.
Hřebynoř, a, m. = hřebenář. Laš. Tč.
Hřecký = řecký. Alx., Št. Ku. š. 3.
Hřečice, e, f. = Hčice. Mor. Sš. P. 732.
Hřečka, fagopyrum esculentum. Vz Rstp.
1255., Sbtk. Rostl. 20., 310., 311.
Hreda, y, f., vz Hrada.

Hředa = hřada, trabes. V MV. nepravá
glossa. Pa. Kokot sedě na hředě. Hr. ruk.
241.

Hředly, gt. Hředel, dle Dolany, Hředl,
vsi u Žebráka a Ŕenčova.

Hřehorský, ého, m., os. jm. D. ol. IX.
347.

Hřěcb = Řek, zastr. Vz Gb. List. filol.
1882. 288. Vz Hřek.

Hřeja, e, f. = teplo Slov. Oheň dává
svetlo a hreju. Hdž. Čít. 152.
Hřejbati, nagen. U Olom. Sd.
Hrejcha, y, f. = strouha? Některým
bylo uloženo, aby hrejchv na lukách cídili.
Sdl. Hr. I. 17.
Hřejkati == krkati. Us. Jv.
Hrejkovice, die Budějovice, ves u Mi-
levska.
Hřejník, u, m. = hřejna. Šm.
Hřejný, wärmend. H. kamna. Us. Dch.
Hřeju, vz Hřáti.

Hrejzek, zku, m. = řízek, gobio vulga-
ris (fluviatilis), der Gründling. U Bechyně.
Mý.

Hřek, a, m. = Řek. Cf. Mkl. Etym. 77.
— Št. Kn. š. 3., Dal., Hřéch.

Hřel, a, m.. os. jm. Arch. II. 178.
Hřelka, y, f. = zahřívadlo, der Bett-,
Fusswärmer. Šd.