367

Hrenek, nku, m. = hrnek. H. od kaše,
to je už naše. Sš. P. 744.

Hrenel, a, m., crangon, garnát (mořský
rak), die Garneele, Garnate. Šm.

Hřensko, a, n., Herrnskretschen, ves
u Těšína. Blk. Kfsk. 863.

Hřepčín, a, m., Hřeptschein, ves u Olo-
mouce.

Hřepická Kateř. Blk. Kfsk. 1218.

Hřesko, a, n. = kuželna. Na Hané. Bkř.
Vz Hřisko.

Hřésti, vz Hřébsti, Hřeběti, List. filol.
1883. 121.

Hřešíce, dle Budějovice, Hřeschitz, ves
u Mšece.

Hřešihlavy = Řešihlavy. S. N. X. 592.,
Arch. II. 459.

Hřešislav, a, m., os. jm. 1466.

Hřešitelnosť, i, f., possibilitas peccandi.
Lenz. Mar. 122.

Hřešiti. — abs. Neroďte h.; Zákon dá
h-cím. Ž. wit. 4. 5., 24. 8. Zlé jest, h. St.
Kn. š. 16. — nač: na boží milosť. Št. Kn.
š. 56. Na dluh já h. budu. Smil v. 2100.
Hovorková hrešievala (lála) od jakživa na
všetky lutrie. Ntr. IV. 156. — čim: myšle-
ním, řečí, skutky, zanedbáváním dobrého.
Mž. 17. Velikými hříchy h. Št. Kn. š. 17.
Neb čímž člověk hřeší, tím má trpěti. Ib.
63. H. jazykem, svatokupectvím. Hus I.
225., 433. Čím si hřešil, tím se kaj. Ib. II.
246. — s kým: s ženú. Št. Kn. š. 110. —
v čem. Velmi těžce hřeší (biskup) v svato-
kupectví, když . . .; Lidé hustě v těch al-
mužnách hřeší. Hus I. 414., 451. — več.
Ktož vílí, v své tělo hřešie. ZN. — proti
komu: proti historii. Mus. 1880. 515. Kdo
hřeší proti svéj duši, přichádzá k lútosti.
Glč. II. 187. Proti Bohu hřešil. Hus. II. 318.
— kde: uvnitř (myšlením), Mž. 86., v úřadě
(svém). Hus I. 404. — jak: smrtelně. Št.
Kn. š. 36., 66. — koho nač, proč = klíti,
láti, vaditi se. Slov. Farár ho za to hrešil.
Pokr. Pot. I. 322. Povedz že mi, môj naj-
milší, prečo teba tatík hreší? Hreší ma pre
teba, že ma nedá za teba. Sl. sp. 123. —
komu. Mor. Brt. Za Mor. ps. polož: Sš. P.
202. Oni by mi hřešili. Němc. Také v Čech.:
Ta mi začala h. (nadávati). U Rychn. Abych
nehřešil tobě. Št. Kn. š. 4.

Hřešivosť, i, f. = hříšnosť, die Sündig-
keit, Sündhaftigkeit. Pán hodlal mu dříve
krehkosť a h. srdce jeho odhaliti. Sš. Mr.
47.

Hřéšnosť, i, f. = hříšnost Slov. Bern.

Hřev, u, m., die Erwärmung. Cf. Záhřev.
Dch.

Hřevna, y, f. = hřevník. Rk.
Hřevník, u, m., das Treib-, Gläshaus.
Šm.

Hřevule, e, f., der Komet. Šm.

Hřez = kal, nečistota, lutum. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. Více a více do propast-
ného hřezu zabřídal. Sš. Člověk odstranil
se od Boha a padl do hřezu hříchů. Sš.

Hřezilka, y, f., ephedra, die Seetraube.
Šm.

Hřeznouti, luto infigi. Vz Listy filol.
1880. 202., Mkl. Etym. 78.

Hrgal, u, m. = hrčovité dřevo. Val. Vck.

Hrgati = drgati, hegati. Slov. Bern.

Hrglovati = lomcovati. — čím. Větr
dveřma hrgluje. Na již. Mor. Šd.

Hrgľuvati = hrglovati. Slov. Zima so
mnou len tak hrgľuvala. N. Hlsk. IV. 287.

Hrgnúť, vz Hrgati.

Hrgúcať = velice hrkať. Mor. Brt. D.

Hrholec, lce, m. = hrkávka. Slov. Ssk.

Hrhrhrhr! Sviňa začala rochtať: Hrhrhr!
Dbš. Sl. pov. VI. 96.

Hriadel = hřídel na pluhu. Slov. Hdž.
Šlb. 85., Ssk.

Hriadka = hřádka, řádka, záhonek na
květiny. Slov. Řb.

Hrianiť, rösten. Slov. Ssk.

Hrianka, y, f., geröstete Brodscheibe.
Slov. Ssk., Loos.

Hřiaté, ého, n. = zahřatá kořalka. Cf.
Hriato. Val. Vck.

Hriato, a, n. = medová kořalka. Slov.
H. připravuje se na Slov. z medu, z koření
a líhu, kterýžto nápoj pije se ohřatý hl.
dopoledne a při hostinách. Němc. III. 257.,
Pokr. Pot. I. 109. Chodievaj, chodievaj, de
si ťa žiadajú, de tebe koláče a h. dávajú.
Sl. ps. 181. Nepôjdem odtialto, kým ne-
přijde hriato, kým sa nenapijem odtialto
potialto. Sl. ps. — Koll. Lp. L 266. Cf.
Hrjato.

Hriatý = hřatý. Slov.

Hřib, na Zlínsku a na jihových. Mor. =
houba vůbec. Brt. Cf. Mkl. Etym. 78. H.
obecný, boletus edulis, der Herren-, Röhren-,
Steinpilz; královský, b. regius, der König-
pilz ; kovář, b. luridus, der Hexen-, Juden-,
Schusterpilz; kříšť, kříště, b. pachypus, der
Dickfuss; h. červenka, b. calopus; kravský
či kravák, b. bovinus, der Grasepilz; má-
jový (májovka, polohřib), b. ovinus, Ross-
pilz; h. modrák, b. cyanescens, der Bläu-
ling; h. rudotřeňový, b. erythropus, Rôth-
fuss, der Feuerpilz; h. pepřový, b. pipe-
ratus, der Pfefferpilz; h. krvavý, b. satanas,
der Satanspilz; penčurák, b. esculentus;
dubový, der Schuster-, d. žlutý (hlohový),
jalovcový, borový, kastanienbrauner Röhren-
pilz. Sl. les., Odb. path. III. 855., Němc.
IV. 410, Brt. D. H. ovčí, klouzek, b. cir-
cinans; h. borovík, b. aereus; h. máslenka,
b. mitis; tlustotřeňový, b. crassipes; bro-
tanovonný, b. radicans. Rstp. Cf. Kk. 78.,
Čl. 180., Rstp. 1912.—1917., Schd. II. 258.,
Sbtk. Rostl. 332., Rosc. 71., Mllr. 9. Tak
na mně bříby růstly (od strachu). Val. Vck.
Hádanka: Má to klobouček, jednu nožičku,
pěkně si sedí v mechu v lesíčku (hřib).
Km. 1886. 718. Jak skoro hřiby rostou,
tak skoro bude zima; Jsou-li hřiby zdravé,
bude tuhá zima; jsou-li chrobačlivé, bude
pluhavá (deštivá). Kld. — H., a, m. = člo-
věk malý s velikým kloboukem. Val. Vck.
— H., os. jm. H. Vád, spisov., 1760.-1827.
Vz S. N., Jg. H. 1. 2. vd. 565., Šb. D. ř.
2. vd. 248.

Hříbací = hříběcí. Mor. Brt. D.

Hříbacko, a, n. = ledajaké, špatné hříbě.
Mor. Brt. D.

Hřiban, zastr. Km,