370

zuby zuby!' Nebo: Sedláčku chudý, nasej
hrášku všudy, jenom nesej bobu, já ho ne-
rad zobu!' Někdy však přece h-či i bobu
jsou rádi, buď snad jenom ti proletáři mezi
nimi, nebo v kraji, kde hrachu nesejí: ,Chudý
jsem, chudý, na prutě sedím, škaredě hle-
dím, našel jsem bobu, h-či zobú.' Nebo:
,Na panském rolu naseli bobu, a já ho zobu,
zob, zob, zob!' Nebo: ,Ty Machu s Kubů,
nasej mi bobu, ať se nazobu, až přijdu
z lovu; vyletím hore, rozpučím vole, na
zlatém stole — puk!' Brt. v Km. 1886.
378. - H., os. jm. D. ol. VII. 78.

Hrivnák, vz Hřivnáč.

Hřivnál = hřivnáč. Mor. Brt.

Hřívnatý jelen, der Mähnenhirsch, ovce,
das -schaf. Dch.

Hřivnička, vz Hřivna.

Hřivno, a, n., Řiwno, ves u Star. Be-
nátek.

Hřiz. Hřizek oprav v: hřízek. Cf. Listy
filol. 1880. 195.

Hřízek, zka, m., vz Hrůz.

Hřízeň. Vz S. N. Dle BPk. lépe; vý-
hřevna, pařeniště.

Hřízenec, nce, m., der Ableger. Škd.

Hřízenice, e, f. = sazenice, hříženice.
Schd. II. 185., Sl. les. Větvička keře n.
stromu strčí se do země a když korou
kořínky vyžene, od matky se odřízne. Vz
S. N., Rosc. 46.

Hřízní dům. Vz Hřízeň. S. N. V. 1104.

Hříziti, Miznouti, vz Hřieziti — co kam.
Václav hřízl pohled v oken tmu. Čch. Mch.
74.

Hříženec, nce, m. = rozvod, hřízenec.
Sl. les.

Hříženice. Vz Kk. 15.

Hřižidlo, a, n., der Senkkolben beim
Schlosser. Šm.

Hřížiti se (čím) kam. Vědomí, jímž
se člověk v sebe sama hříží. Čch. Bs. 65.
H. se več. Kká. K sl. j. 61., 149., 171.,,210.
H. se v modlitbu, Vrch., v něčí obraz, Šml.,
zrak v dálku. Do strun harfy se pRsty
hrouží. Čch. Petrkl. 50. — jak kam. S te-
sknotou v smrti tušení se hrouží. Osv. VI.
871. S radostí hroužim zrak v hvězdné
moře. Vrch. — odkud. H. se z vln. Kká.
K sl. j. 59.

Hrjaté, ého, n. = hrjato. Hdk C. 378.
Rozum dáme za h., právo za číš vina. Ib.
162.

Hrjato, a, n., vz Hriato.

1. Hrk, ad v. Usnul hrk (hned). U Kvasin.
Us. Sotva to dořekl, peníze h. do země
(zapadly). Kld., Brt. D.

2. Hrk. Hrkem boří se chrámy. Pl. I. 42.
Hrkem = honem, zprudka U Hump., Krjk.,
na Laš. Tč. Dělati něco na hrk = na rychlo.
U Nechanic. Kšť.

3. Hrk, u, m. = žebrota, Fecht. Šel na
hrk (říká se o vandrovných). Zlínsky. Mtc.
1878. 34.

Hrkací, schnarrend. Rk.

Hrkáč, e, m. == hrkačka. U Olom. Sd.
Na již. Mor. Sd. — H. = kdo chraplavým
nebo hlubokým hlasem mluví. Let. Mt. S.
IX. 1. 42. — H. = hrkavka, hrklavka, hr-

kláč = jblko ve kterém jádra hrkají). Mor.
Brt.

Hrkačka. — H = hr káni. Už je té h-ky
dosť! Mor. Šd. — H., mlýn u Pardubic. —
H. = žvástalka zena. Kmk.

Hrkala, y, m. = kdo hrká, der Schnarrer.
Ten h. nahrka toho plné uši Šd.

Hrkálek = malý mlýn. U Hlinska. —
H. — objezděný, starý, chatrný kočárek.
Mor. Šd.

Hrkálka, vz Hrkálek. HVaj. BD. I. 100.

Hrkálko, a, n. = hrkačka, řehtačka.
Slov. To moje hrdiel o len ako h., něhoden
ho slúchať volačí šuhajko! Sl. ps. 21.

Hrkati. Mkl. Etyrm. 82. — kudy čím.
Tichučko, lahúčko s cudzýma ženami, aby
si něhŕkal po meste putami. Sl. ps. 261. —
kde (proč). Před susedovým dva duby,
hrkajú na nich holubi. Sš, P. 449. Všechno
v něm hrká pro strach (strachem). Dch. —
komu v čem jak Sedím, jak hrdlička na
suchom konáru, smutně sobě hrkám v tomto
mojem žialu. Sl. ps. Šf. II. 92. — s čím.
H la s klínem ovoce (běžela). U N. Bydž.
— kam. Déšť nám hrkl do obilí (rychle
spadl). Us. Sd.

Hrkavica, e, f. = pastýřská hůl, na níž
u prostředu je upravena železná krůžka,
která zahrká (zařinčí), když pastýř holí za-
třepe, aby odehnal dobytek. Na již. Mor.
Šd.

Hrkavka, vz Hrkáč. Val. Vck., Brt.

Hrkavý potok, rieselnd. Té.

Hrkláč, e, m. = hrkáč; hrklavice. Mor.
Brt. L. N. II. 16., Slb. 311., Mllr. 88. —
H. = peněžník menší, das Pfennigkraut.
Slov. Bern.

Hrklák, u, m., květina. V Podluží. Brt.

Hrklavice, e, f. = kokrhel, hrkláč, ko-
houtův hřeben, rhinanthus, der Hahnenkamm,
rostl. Mllr. 88.

Hrklavka = hrkačka; hrkáč. Mor. Brt

Hrklovati = hrkati. Keď sa domiela,
najvác mlyn hrkluje. Slov. Rr. Sb. Kamen
hrkluje, pytel pytluje, mlynárov Janko dievča
miluje. Koll. Zp. II. 391.

Hrkna, y, f. = klepna. U Polič. Zkr.

Hrkodajovy Košáry, zaniklé na Dolní
Bečvě. Kld. I. 33.

Hrkot vodopádu, Dk., kočáru. Šml. I.
50. Chytím železo a vleku je s h-tem za
sebou. Koll. IV. 111.

Hrkota také = potrlý člověk anebo kdo
příliš rychle mluví. U Polič. Kšá.

Hrkotání, n,, vz Hrkotati. Já sem se
nevdala, na tebe čekala, sivý sokol; pro
tvé peří hladké, hrkotání sladké nemám
pokoj. Sš. P. 383.

Hrkotati. — kde. Vozy po dlažbě hrko-
tají. Koll. III. 11. Už jinde hrkútá moj milý
holubec. Koll. Zp. 1. 108., Sl. sp. 152. —
jak. Potial i holubi smelo hrkútali. Koll.
Zp. I. 40. — kdy. Hrkoce mé srdce tak
nekerú chvíli, jak by mně ho řezal nožem
lebo pilú. Sš. P. 347. Zabil som ja holu-
benku, čo sadala v okenenku; ve dne v noci
hrkútala, mně smutnému spať nedala. Sl.
spv. III. 113.

Hrkotnice, e, f. = povídavá ženská. Mor.
Brt. D. 216.