Předchozí (369)  Strana:370  Další (371) |
|
|||
370
|
|||
|
|||
zuby zuby!' Nebo: Sedláčku chudý, nasej
hrášku všudy, jenom nesej bobu, já ho ne- rad zobu!' Někdy však přece h-či i bobu jsou rádi, buď snad jenom ti proletáři mezi nimi, nebo v kraji, kde hrachu nesejí: ,Chudý jsem, chudý, na prutě sedím, škaredě hle- dím, našel jsem bobu, h-či zobú.' Nebo: ,Na panském rolu naseli bobu, a já ho zobu, zob, zob, zob!' Nebo: ,Ty Machu s Kubů, nasej mi bobu, ať se nazobu, až přijdu z lovu; vyletím hore, rozpučím vole, na zlatém stole — puk!' Brt. v Km. 1886. 378. - H., os. jm. D. ol. VII. 78. Hrivnák, vz Hřivnáč.
Hřivnál = hřivnáč. Mor. Brt.
Hřívnatý jelen, der Mähnenhirsch, ovce,
das -schaf. Dch. Hřivnička, vz Hřivna.
Hřivno, a, n., Řiwno, ves u Star. Be-
nátek. Hřiz. Hřizek oprav v: hřízek. Cf. Listy
filol. 1880. 195. Hřízek, zka, m., vz Hrůz.
Hřízeň. Vz S. N. Dle BPk. lépe; vý-
hřevna, pařeniště. Hřízenec, nce, m., der Ableger. Škd.
Hřízenice, e, f. = sazenice, hříženice.
Schd. II. 185., Sl. les. Větvička keře n. stromu strčí se do země a když korou kořínky vyžene, od matky se odřízne. Vz S. N., Rosc. 46. Hřízní dům. Vz Hřízeň. S. N. V. 1104.
Hříziti, Miznouti, vz Hřieziti — co kam.
Václav hřízl pohled v oken tmu. Čch. Mch. 74. Hříženec, nce, m. = rozvod, hřízenec.
Sl. les. Hříženice. Vz Kk. 15.
Hřižidlo, a, n., der Senkkolben beim
Schlosser. Šm. Hřížiti se (čím) kam. Vědomí, jímž
se člověk v sebe sama hříží. Čch. Bs. 65. H. se več. Kká. K sl. j. 61., 149., 171.,,210. H. se v modlitbu, Vrch., v něčí obraz, Šml., zrak v dálku. Do strun harfy se pRsty hrouží. Čch. Petrkl. 50. — jak kam. S te- sknotou v smrti tušení se hrouží. Osv. VI. 871. S radostí hroužim zrak v hvězdné moře. Vrch. — odkud. H. se z vln. Kká. K sl. j. 59. Hrjaté, ého, n. = hrjato. Hdk C. 378.
Rozum dáme za h., právo za číš vina. Ib. 162. Hrjato, a, n., vz Hriato.
1. Hrk, ad v. Usnul hrk (hned). U Kvasin.
Us. Sotva to dořekl, peníze h. do země (zapadly). Kld., Brt. D. 2. Hrk. Hrkem boří se chrámy. Pl. I. 42.
Hrkem = honem, zprudka U Hump., Krjk., na Laš. Tč. Dělati něco na hrk = na rychlo. U Nechanic. Kšť. 3. Hrk, u, m. = žebrota, Fecht. Šel na
hrk (říká se o vandrovných). Zlínsky. Mtc. 1878. 34. Hrkací, schnarrend. Rk.
Hrkáč, e, m. == hrkačka. U Olom. Sd.
Na již. Mor. Sd. — H. = kdo chraplavým nebo hlubokým hlasem mluví. Let. Mt. S. IX. 1. 42. — H. = hrkavka, hrklavka, hr- |
kláč = jblko ve kterém jádra hrkají). Mor.
Brt. Hrkačka. — H = hr káni. Už je té h-ky
dosť! Mor. Šd. — H., mlýn u Pardubic. — H. = žvástalka zena. Kmk. Hrkala, y, m. = kdo hrká, der Schnarrer.
Ten h. nahrka toho plné uši Šd. Hrkálek = malý mlýn. U Hlinska. —
H. — objezděný, starý, chatrný kočárek. Mor. Šd. Hrkálka, vz Hrkálek. HVaj. BD. I. 100.
Hrkálko, a, n. = hrkačka, řehtačka.
Slov. To moje hrdiel o len ako h., něhoden ho slúchať volačí šuhajko! Sl. ps. 21. Hrkati. Mkl. Etyrm. 82. — kudy čím.
Tichučko, lahúčko s cudzýma ženami, aby si něhŕkal po meste putami. Sl. ps. 261. — kde (proč). Před susedovým dva duby, hrkajú na nich holubi. Sš, P. 449. Všechno v něm hrká pro strach (strachem). Dch. — komu v čem jak Sedím, jak hrdlička na suchom konáru, smutně sobě hrkám v tomto mojem žialu. Sl. ps. Šf. II. 92. — s čím. H la s klínem ovoce (běžela). U N. Bydž. — kam. Déšť nám hrkl do obilí (rychle spadl). Us. Sd. Hrkavica, e, f. = pastýřská hůl, na níž
u prostředu je upravena železná krůžka, která zahrká (zařinčí), když pastýř holí za- třepe, aby odehnal dobytek. Na již. Mor. Šd. Hrkavka, vz Hrkáč. Val. Vck., Brt.
Hrkavý potok, rieselnd. Té.
Hrkláč, e, m. = hrkáč; hrklavice. Mor.
Brt. L. N. II. 16., Slb. 311., Mllr. 88. — H. = peněžník menší, das Pfennigkraut. Slov. Bern. Hrklák, u, m., květina. V Podluží. Brt.
Hrklavice, e, f. = kokrhel, hrkláč, ko-
houtův hřeben, rhinanthus, der Hahnenkamm, rostl. Mllr. 88. Hrklavka = hrkačka; hrkáč. Mor. Brt
Hrklovati = hrkati. Keď sa domiela,
najvác mlyn hrkluje. Slov. Rr. Sb. Kamen hrkluje, pytel pytluje, mlynárov Janko dievča miluje. Koll. Zp. II. 391. Hrkna, y, f. = klepna. U Polič. Zkr.
Hrkodajovy Košáry, zaniklé na Dolní
Bečvě. Kld. I. 33. Hrkot vodopádu, Dk., kočáru. Šml. I.
50. Chytím železo a vleku je s h-tem za sebou. Koll. IV. 111. Hrkota také = potrlý člověk anebo kdo
příliš rychle mluví. U Polič. Kšá. Hrkotání, n,, vz Hrkotati. Já sem se
nevdala, na tebe čekala, sivý sokol; pro tvé peří hladké, hrkotání sladké nemám pokoj. Sš. P. 383. Hrkotati. — kde. Vozy po dlažbě hrko-
tají. Koll. III. 11. Už jinde hrkútá moj milý holubec. Koll. Zp. 1. 108., Sl. sp. 152. — jak. Potial i holubi smelo hrkútali. Koll. Zp. I. 40. — kdy. Hrkoce mé srdce tak nekerú chvíli, jak by mně ho řezal nožem lebo pilú. Sš. P. 347. Zabil som ja holu- benku, čo sadala v okenenku; ve dne v noci hrkútala, mně smutnému spať nedala. Sl. spv. III. 113. Hrkotnice, e, f. = povídavá ženská. Mor.
Brt. D. 216. |
||
|
|||
Předchozí (369)  Strana:370  Další (371) |