371

Hrkúček, čku, m., das Rauschen. Rk.

Hrkútati, vz Hrkotati.

Hrkútavý = hrkotavý. H. hrdlička, gir-
rend. Dbš. Sl. pov. VI. 61., Phld. VI. 253.

Hrkútek, tku, m., das Rauschen. Rk.

Hrl, u, m. = lom (kamení). Stěny vrchu
toho hrlom či lomom balvanov posiaty.
Slov. Phld. IV. 255.

Hrlejov, a, m., míst. jm. Vz Tk. III.
54., 62.

Hrlev, a, m., ves. Arch. II. 179.

Hrlička = hrdlička Slov. Rr. Sb., Ssk.

Hrm, u, m. == hrom. Slov. H. hrmí. Hdž.
Slb. 31. A blesk a tresk, hrm, sykot, Revot,
skubot a do stánu jak tisíc orlov ďubot.
Phld. III. I. 37.

Hrma, mons Veueris, čásť těla nad ple-
Menidly jsoucí. Stff. H., vulva, lůno ženské.
Nz. lk. Cf. Slov. zdRav. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Hrmava, y, f. = hrmavica. Hdž. Čít.
155.

Hrmavica, e, f. == bouřka. Hdk. C. 378.,
Něm. VIL 80. V létě býya často blýskavica
a h. (hrmava). Hdž. Čít. 155. V noci ná-
ramná h. a ľadovec bol. N. Hlsk. III. 359.
Keď má nastať h., býva jezero něspokojno.
NtR. IV. 28.

Hřmeň, ě, f. H. bohů (blesky boží) do
nich (do teba) páRalo. Pokr. Z hor 178.,
Dbš. Obyč. 44.

Hrmenec, nce, m. = hora na Slov. Sl.
let. VI. 130.

Hřmění = Rachot, který násilným roz-
rážením a opětným se srážením vzduchu
povstává, S. N. H. palby. Kká. Hlas h. ve-
likého. ZN.

Hrmený = hromový. Slov. Hdk. C. 378.
Sto h-ných (strel, ran) sa ces tvoju dušu
páralo! Sb. sl. ps. II. 1. 141,

Hřmet. Bj., Žk. 469. H. bojový, vozu.
BO.

Hřměti. Bž. 31., Mkl. Etym. 77. — abs
Děla hřměla, Osv. I. 87. Proud Hřmí. Vrch. —
odkud (proč, kde, kam). A hlas z ďalky
vždy viac hrmí. Ntr. VI. 255. Z hradeb děla
hřímala. Vrch. Hriema pyšný cár so stoľca.
Chlpk. Sp. 7. Hřímalo z huboka na západě.
Kmp. Dni k pozdravu hřmí střelba z cita-
dely. Kká. K sl. j. 109. Kdy z utvrzených
skalin průduchů hřmít v rokle jal se první
vodopád. Vrch. — kdy. Ten dnes hřímá
(mocným hlasem mluví). Hdk. Záhy-li z jara
hřmi, bude úrodný rok. Us. — kam (komu)
čím. Sekerou hřímal v balvan. Vrch. Děs
v tebe hřímá. Kká K sl. j. 10. Kdož páší
věci zlé, na ty Bůh hřímá. Kom. Hřímati
siluým hlasem. Kká. Jechu se jich stíhati
křičiece i v trúby hřmiece. BO. — kde. Jak
to v ušiach hrmí. Kyt. 1876. 16. — kudy.
Hlas jeho hřímal yo nádvoří. Sbr. Zaj. 390.
A mocněji v dálku hřmí, tím hroznější, že
hřmí jen sobě sám. Vrch. Myth. I. 214. —
jak. Laudon strašně hrmí na Belehrad strmý.
Koll. Zp. I. 37.

Hřmící, donnernd. H. hlas. Sbr.

Hřmíl, a, m., psí jm. Škd.

Hřmiles, a, m., psí jm. Škd.

Hřminín, a, m., Řmenín, ves u Libánč.
Tk. III. 166., 267.

Hřmíti, vz Hřměti.

Hrmivý, donnernd. Slov. Loos. Obšírny
a h. obežník. Phld. II. 139

Hřmocení, n, das Lärmen. Lpř.

Hřmot děl. Let. Slov. II. 51. Souhlásky
jsou hřmoty. Dk. Aesth. 221.

Hřmota, y, m. = vysoký a neohrabaný
člověk, hřmotný chlap. Mor. Brt. D.

Hřmotka, y, f. = souhláska? Dk. Poët.
395. Cf. Hřmot, Hřmotnosť.

Hřmotnosť výbuchu, Osv. V. 4., sou-
hlásek. Dk. Poet. 478.

Hřmotnouti. A kočiar už bol v hodnej
diali hrmotal cestou zpiatočnou. Phld. VI.
268 V souhlas hřmotí hejna zběsilého řev.
Kká, K sl. 161.

Hřmotný čím: tělem, postavou. Dch.

Hrmotovládce, e, m. = hromovládce. Rk.

Hrmotresk, u, m. = netřesk. Němc. III.
260.

Hrmovice, e, f. = hřmot. Slov. Bern.

Hrn. Zpousty ledu hrnem s výše dolů
Rachotějí. Pl. I. 31.

Hrňačka, y, f. = široká a dlouhá zá-
stěra z hrubé bilé vlny tkaná. Němc. III.
313.

Hrňati = bláto s cesty hrabati. U Uher.
Hrad. Tč.

Hrncování, n. Slováci ještě posud jme-
nují darebné zvonění h. Koll. St. 712. Cf.
Hrncovati.

Hrncovati. Vůz hrncuje (hřmotí), když
prázdný jede po kamenité cestě. Zlinsky.
Mtc. 1878. 34. — kým = kolébati. Dítětem
h. Olom. Sd.

Hrncovina, vz Hrnčíř.

Hrnčár, a, m. = hrnčíř. Hrnčár ohňom
svoje hrnce ku stálosti pálí. Glč. II. 204.
H. h-ra a kováč kováča nenavidí. Glč. I.
278.

Hrnček výseků prachových, který se
rukou do válečných houfu házel. NA. III.
128. — H., os. jm. Tk. V. 241.

Hrnčený. Světz. 1875., Osv. 1885. 942.,
Dch. a j.

Hrnčiar, a, m. = hrnčár. Slov. Pokr.
Pot. 170.

Hrnčiarovce, pl., míst. jm. Slov. let.
II. 198.

Hrnčiarský = hrnčířský, Ht. Sl. ml. 206.

Hrnčíček, čku, m == hrneček. Slov. Sl.
sp. 229., Dbš. Slov. pov. I. 71.

Hrnčieřěvý sud, vas liguli. Ž. Kr.

Hrnčina, y, f. Vz Šfk. 225., Šfk. Poč.
300., Schd. I. 340.

Hrnčíř. NB. Tč. 244., Tk. II. 536. 11.
římský a řec. Vz Vlšk. 147. — H. = vrch
u Jičína. Čechy 1. 137.

Hrnčíře, Hrnčiř, vsi u Mladé Vožice a
u Hostivař. Vz Tk. 1. 47.. III. 62., 79., IV.
173., Tf Odp. 267., Sdl. Hr. IV. 370., Blk.
Kfsk. 1320.

Hrnčířový, Töpfers-. H. sud. Ž. wit. 2. 9.

Hrnčířský. H. zboží. Vz KP. IV. 361.
H. ulice v Praze. Tk. II. 536. H. dílna řím-
ská. Vlšk. 495.

Hrnčířství. Vz Prm. III. č. 17., S. N.,
Kram. Slov. II. římské. Vz Vlšk. 276.

Hrnčířův či Figuli Ondř., farář 1436. Vz
Jir. Ruk. 1. 260.

391*



	371

	Hrkúček, čku, m., das Rauschen. Rk. Hrkútati, vz Hrkotati. Hrkútavý = hrkotavý. H. hrdlička, gir- rend. Dbš. Sl. pov. VI. 61., Phld. VI. 253. Hrkútek, tku, m., das Rauschen. Rk. Hrl, u, m. = lom (kamení). Stěny vrchu toho hrlom či lomom balvanov posiaty. Slov. Phld. IV. 255. Hrlejov, a, m., míst. jm. Vz Tk. III. 54., 62. Hrlev, a, m., ves. Arch. II. 179. Hrlička = hrdlička Slov. Rr. Sb., Ssk. Hrm, u, m. == hrom. Slov. H. hrmí. Hdž. Slb. 31. A blesk a tresk, hrm, sykot, Revot, skubot a do stánu jak tisíc orlov ďubot. Phld. III. I. 37. Hrma, mons Veueris, čásť těla nad ple- Menidly jsoucí. Stff. H., vulva, lůno ženské. Nz. lk. Cf. Slov. zdRav. V MV. nepravá glossa. Pa. Hrmava, y, f. = hrmavica. Hdž. Čít. 155. Hrmavica, e, f. == bouřka. Hdk. C. 378., Něm. VIL 80. V létě býya často blýskavica a h. (hrmava). Hdž. Čít. 155. V noci ná- ramná h. a ľadovec bol. N. Hlsk. III. 359. Keď má nastať h., býva jezero něspokojno. NtR. IV. 28. Hřmeň, ě, f. H. bohů (blesky boží) do nich (do teba) páRalo. Pokr. Z hor 178., Dbš. Obyč. 44. Hrmenec, nce, m. = hora na Slov. Sl. let. VI. 130. Hřmění = Rachot, který násilným roz- rážením a opětným se srážením vzduchu povstává, S. N. H. palby. Kká. Hlas h. ve- likého. ZN. Hrmený = hromový. Slov. Hdk. C. 378. Sto h-ných (strel, ran) sa ces tvoju dušu páralo! Sb. sl. ps. II. 1. 141, Hřmet. Bj., Žk. 469. H. bojový, vozu. BO. Hřměti. Bž. 31., Mkl. Etym. 77. — abs Děla hřměla, Osv. I. 87. Proud Hřmí. Vrch. — odkud (proč, kde, kam). A hlas z ďalky vždy viac hrmí. Ntr. VI. 255. Z hradeb děla hřímala. Vrch. Hriema pyšný cár so stoľca. Chlpk. Sp. 7. Hřímalo z huboka na západě. Kmp. Dni k pozdravu hřmí střelba z cita- dely. Kká. K sl. j. 109. Kdy z utvrzených skalin průduchů hřmít v rokle jal se první vodopád. Vrch. — kdy. Ten dnes hřímá (mocným hlasem mluví). Hdk. Záhy-li z jara hřmi, bude úrodný rok. Us. — kam (komu) čím. Sekerou hřímal v balvan. Vrch. Děs v tebe hřímá. Kká K sl. j. 10. Kdož páší věci zlé, na ty Bůh hřímá. Kom. Hřímati siluým hlasem. Kká. Jechu se jich stíhati křičiece i v trúby hřmiece. BO. — kde. Jak to v ušiach hrmí. Kyt. 1876. 16. — kudy. Hlas jeho hřímal yo nádvoří. Sbr. Zaj. 390. A mocněji v dálku hřmí, tím hroznější, že hřmí jen sobě sám. Vrch. Myth. I. 214. — jak. Laudon strašně hrmí na Belehrad strmý. Koll. Zp. I. 37. Hřmící, donnernd. H. hlas. Sbr. Hřmíl, a, m., psí jm. Škd. Hřmiles, a, m., psí jm. Škd. Hřminín, a, m., Řmenín, ves u Libánč. Tk. III. 166., 267.	Hřmíti, vz Hřměti. Hrmivý, donnernd. Slov. Loos. Obšírny a h. obežník. Phld. II. 139 Hřmocení, n, das Lärmen. Lpř. Hřmot děl. Let. Slov. II. 51. Souhlásky jsou hřmoty. Dk. Aesth. 221. Hřmota, y, m. = vysoký a neohrabaný člověk, hřmotný chlap. Mor. Brt. D. Hřmotka, y, f. = souhláska? Dk. Poët. 395. Cf. Hřmot, Hřmotnosť. Hřmotnosť výbuchu, Osv. V. 4., sou- hlásek. Dk. Poet. 478. Hřmotnouti. A kočiar už bol v hodnej diali hrmotal cestou zpiatočnou. Phld. VI. 268 V souhlas hřmotí hejna zběsilého řev. Kká, K sl. 161. Hřmotný čím: tělem, postavou. Dch. Hrmotovládce, e, m. = hromovládce. Rk. Hrmotresk, u, m. = netřesk. Němc. III. 260. Hrmovice, e, f. = hřmot. Slov. Bern. Hrn. Zpousty ledu hrnem s výše dolů Rachotějí. Pl. I. 31. Hrňačka, y, f. = široká a dlouhá zá- stěra z hrubé bilé vlny tkaná. Němc. III. 313. Hrňati = bláto s cesty hrabati. U Uher. Hrad. Tč. Hrncování, n. Slováci ještě posud jme- nují darebné zvonění h. Koll. St. 712. Cf. Hrncovati. Hrncovati. Vůz hrncuje (hřmotí), když prázdný jede po kamenité cestě. Zlinsky. Mtc. 1878. 34. — kým = kolébati. Dítětem h. Olom. Sd. Hrncovina, vz Hrnčíř. Hrnčár, a, m. = hrnčíř. Hrnčár ohňom svoje hrnce ku stálosti pálí. Glč. II. 204. H. h-ra a kováč kováča nenavidí. Glč. I. 278. Hrnček výseků prachových, který se rukou do válečných houfu házel. NA. III. 128. — H., os. jm. Tk. V. 241. Hrnčený. Světz. 1875., Osv. 1885. 942., Dch. a j. Hrnčiar, a, m. = hrnčár. Slov. Pokr. Pot. 170. Hrnčiarovce, pl., míst. jm. Slov. let. II. 198. Hrnčiarský = hrnčířský, Ht. Sl. ml. 206. Hrnčíček, čku, m == hrneček. Slov. Sl. sp. 229., Dbš. Slov. pov. I. 71. Hrnčieřěvý sud, vas liguli. Ž. Kr. Hrnčina, y, f. Vz Šfk. 225., Šfk. Poč. 300., Schd. I. 340. Hrnčíř. NB. Tč. 244., Tk. II. 536. 11. římský a řec. Vz Vlšk. 147. — H. = vrch u Jičína. Čechy 1. 137. Hrnčíře, Hrnčiř, vsi u Mladé Vožice a u Hostivař. Vz Tk. 1. 47.. III. 62., 79., IV. 173., Tf Odp. 267., Sdl. Hr. IV. 370., Blk. Kfsk. 1320. Hrnčířový, Töpfers-. H. sud. Ž. wit. 2. 9. Hrnčířský. H. zboží. Vz KP. IV. 361. H. ulice v Praze. Tk. II. 536. H. dílna řím- ská. Vlšk. 495. Hrnčířství. Vz Prm. III. č. 17., S. N., Kram. Slov. II. římské. Vz Vlšk. 276. Hrnčířův či Figuli Ondř., farář 1436. Vz Jir. Ruk. 1. 260. 391*