373

Hrobek, vz Hrob, Hrodek. — H. = kr-
tinec V Bystersku. Sn.

Hrobel, blu, m., der Steinhaufe. Slov.
Ssk.

Hrobice, Hrobitz, vsi u Pardubic a u Ho-
lešova na Mor. Arch. IV. 175., D. ol. X.
415., Sdl. Hr. L 39., 55.

Hrobičany, dle Dolany, Hrobitschan, ves
u Jičína. Blk. Kfsk. 1321., Sdl. Hr. V. 361.

Hrobina, y, f. = hrobiště. Sš. Snt. 32.

Hrobisko, a, n., schlechtes Grab. Šm.

Hrobiště, vrch u Holoubkova.

Hrobiti = pohřbívati. Hič.

Hrobitov, a, m. = hřbitov. Slov. Ssk.,
Loos. Hroby a h-vy ozdobuje ľud. Dbš.
Obyč. 111. Na všeobecný h. pochován je.
N. Hlsk. III. 194. V chladu stromov h-va.
Ppk. I. 132.

Hrobitovný = hřbitovní. H. kosti. Tóth.
Sl. Báj. I 108.

Hrobka rodinná. Us. Pdl. — Na Hrobce,
vz Tk. I. 149. H. králů českých. Vz Tk.
VI. 288., VII. 297. H. římské. Vz Vlšk. 495.
O h. vz také Sd. Hr. II. 55., 142.—144.

Hrobla, e, f. = hrobka; hromada kamení.
Slov. Ht. Sl. ml. 49., Vck., Rr. Sb., Phld.
III. 1. 52. Vie ona, že s ním má v zemi
hníť, keď ho chladná h. prikryje. Sldk.
179. Rádnú vam tryznu vykonám a prená-
ramnú skal h-lu naválám. Hol. 255. (256.).

Hroblina, y, f. = hromada kamení. Vláči
Turčín po h-ně, po bodláči. . Chlpk. Šp. 94.

Hrobnica, e. f. = hrobka. Slov. Sldk.
153., Ssk.

Hrobnictvo, a, n., der Todtengräber-
dienst. — H, das Grabgeld. K tomu 44 gr.
platu ročního, tudíž oltářního a hrobnictva.
Arch. I. 518.

Hrobník, a, m. H-ci římští. Vz Vlšk.
477. Řeč taková působila, jako kdyby při
veselé besedě posluhoval h. Wtr. H. ho
vzal (= hrom; eufem.). U N. Bydž. Kšť.—
H., Gröbnig, ves v Hlubčicku v prus. Slez.
Šd.

Hrobný = hrobový. Slov. H. tien. Phld.
V. 54. Tvoja dcéra vďačne často y kraj ten
pozerá, kde je h. tvoja tráva. Č. Čt. I. 224.,
Sldk. 447.

Hroboň, ě, m. H.Adolf. 1814.; H. Samo
Boh., 1844. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 565.

Hrobosvit, u, m., das Grabeslicht. Pl. I.
266.

Hrobový. H. klid, Vrch., kostel (boží
hrob), NA. I. 51., hlas, Hrts., zápach, Čch.
B. 51., vzdechy, Kká., kopáč. Ol. Ezech.
39. 15.

Hrobský = hrobní. H. vrátka. Havlč. —
H., sam. u Pelhřimova. — H. Adam F.,
farář. Jg. H. 1. 2. vd. 566., Jir. Rak. I. 261.
H. ze Sedlce. Sdl. Hr. IV. 370.

Hrobuška, y, f. = lesní poloha v Kra-
jině, kde mnoho jest hrobů pohanských,
der Grabhügel, der Todtenfels. Exc.

Hroby, ves u Tábora. S. N. X. 252., Blk.
Kfsk. 556., Sdl. Hr. IV. 370.

Hrodek, dku, m. = štandlík, der Ständer.
Dch. — H. — hrůbek brambor. U Jindř.
Hradce. Lg. Brambory sázejí se do hrodků
nebo do brázdy; místy říkají hrobek. U Be-
chyně. Mý, Cf. Hrotka. — H. = pevná že-

lezná deska, jíž hlavní otvor do parního
kotlu neprodyšně uzavřen bývá. Hrm. 42.
2 Hroch, fr. roc, ang. rock.

3. Hroch, hippopotamus. Vz Frč. 377.,
Schd. II. 424., S. N., Kram. Slov.

4. Hroch, a, m., os. jm. D. ol. IX. 325.,
Sdl. Hr. I. 254., Blk. Kfsk. 191.

Hrochačka, hrochalka, y, f., die Grun-
zerin. Ssk.

Hrochati kde. či v tvé hrudi bouře
světa hrochá? Sš. Bs. 178. — Cf. Šrc. 109.

Hrochoň, ě, m., adansonia, der Melonen-
baum. Šm.

Hrochoť, ě, f., míst. jm. na Slov.

Hrochot, u, m., míst. jm. na Slov. Ev.
Šk. III. 262.

Hrochotský Izák, vz Abrahamides.

Hrochov, a, m., Hrochov, ves u Konic
na Mor. — H. (Rochov), ves v Litmř. Blk.
Kfsk. 505.

Hrochovati, vz Hrochati. Divně se bude
sápati, láti, škroukati, h. Dh. 27.

Hrochovice, e, f. = hrochová usně, das
Flusspferdleder. Šp. — H., ves v Boleslav.
Blk. Kfsk. 532.

Hrochtavý, grunzend. Slov. Loos.

Hrochův Týnec, gt. Hrochova Týnce,
Hrochow-Teinitz, městečko u Chrudimě. Vz
S. N.

Hrom. Vz Schd. I. 176., S. N., Šrc. 21.,
112.—121., Stě. Zem. 660., Kram. Slov. Až
podnes ještě Gemerští, Sariští a j. Slováci
hrom peronem a perúnem nazývají. Koll.
Zp. I. 407. Všechny hromy do toho!; H.
ať do tebe!; H. a blesky! Tisíc hromů. Us.
Dch. Aby ho h. ťuk! Us. Je silný jako h.
(je hromotluk). Sbtk. H. tě škopkem po
poli hoň! U N. Brodu. Holk. Hledí jak h.
do kubáně (posupně), do báně. Km., do po-
lice (škaredě), u Rychn., na žábu (zamra-
čeně). Kšá. Bij, hrome, do ní z jasna, ta
láska je falešná. Sš. P. 272. Hromové z dáli
víc a víc z úhlů dvou hukotem hrozným
rozderouc jícny řvou. Pl. I. 91. Hromy bijú,
zbúrené sú nebesa. Sl. ps. 280. Přišlo to
z čistá jasHa jako h. o sv. Dorotě. Tyl.
Když h. zapálí, tož se uhasí mlékem od
černé krávy. Val. Vck. Kdo u sebe nosí
hromový kámen n. odštipek od stromu, do
kterého hrom udeřil, nabude síly veliké.
Us. Sbtk. O pověrách h-mu se týkajících
vz v Mus. 1854. 547., 1853. 490. Cf. KP.
II. 204., 206. — Přeneseně. Hrome! Wetter!
Ba hroma (podivení)! Mor. Brt. H. bitvy,
kletby, Čch., války. Kká. Zahnal hromy
(usmířil hněv). Wtr. Je toho na hromy
(mnoho); Hromy na fasuňky měřiti = mnoho
klíti. Us. Jir. Ač tě čert líbá, h. po něm.
Wtr. — H. Ant., v 16. stol., vydavatel ka-
lendářů. Vz S. N., Jg. H. 1. 2. vd. 566.,
Jir. Ruk. I. 261.

Hromada písku, kamení, plavného dříví,
prken atd. Sl. les. Myslíš, že ti mohu hned
h-du peněz vyklopit? Us. Sd. Má toho h-du
a kopec (mnoho). Us. Vk. H-dy isomorfické.
Vz Šfk. 743. Nahrnouti na h-du. Mour.
Tam bylo na h-du peněz. Us. Kd. Na poli
mandel, doma dva, za pecó dětí hromada.
Sš. P. 680. Zkonfiskovali mu chmelnic pod
11 hromad tyčí. Exc. Těžce to v h-du sže-