377

Hronšová, é, f. Hrauschowa, hospoda
u Golčova Jeníkova.

Hrouz, a, hrouzek, zka, m. = řízek, ryba
kaprovitá. Mor. Brt., Knrz.

Hrouziti. Mkl. Etym. 78.

Hrouznice. e, f, scheuchzeria, die Scheuch-
zerie, rostl. H. obecná, sch. palustris. Vz
Rstp. 1677.

Hroza, y, f. == hráze, der Damm. Laš.
Tč.

Hróza. V MV. nepravá glossa. Pa. H.
v Kat. Leg. Vz List. fil. IX. 317.

Hrožavý = hrozivý. H. hlas, počasí.
Ostrav. Tč.

Hrozba. Hrozby jdou mimo mne. Dch.
H. málo stojí, kdo se tě nebojí. Tč.

Hrozek, zka, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
120.

Hrozen. Hrozn, uva. Z. wit. Deut. 32.
Cf. Kram. Slov., Mkl. Etym. 79. H. krátký,
dlouhý, jednoduchý, rozvětvený, ušatý, husto-
zrnný, řídkozrnný, stejno-, nestejnozrnný.
KP. V. 155. Víno v hrozních. Půh. II. 412.
Ten už nebude h-ny sbírati (do té doby
umře). Hrb. — Vz Slb. XLI, Rosc. 96., Č.
Kv. XIX., Schd. II. 207., Kk. 39. — H. děla.
Č8k. H. či hlavna je za dnem děla a dělá
se k snazšímu zacházení jim. NA. II. 94.
— H. = slaměný úl (koš) otvorem nahoru
obrácený, der Stroh-, Stulpstock. Lš. —
U Hroznů v Praze. Tk. II. 536.

Hrozená, é, f. = strašák tanec. Zlinsky.
Brt.

Hrození, n., die Drohung. Každé h. uži-
tečné není. Tč. Někdy h. k dobrému bývá
ku pomoci. Glč. II. 152.

Hrozinko, a, n., kleine Weinbeere, kleine
Weintraube; die Cibebe. Slov. Bern.

Hrozenkov, a, m., Hrozinkau, ves u Uh.
Brodu; Nový H., Neu-H., ves u Vsetína.
Vck , Sš. P. 684., S. N.

Hrozinkovatěti, ěl, ění, Beeren bekom-
men. Hrozen h tí. KP. V. 157.

Hrozinky, vz Rstp. 245., Kk. 233., S. N.

Hroziti, vz Mkl. aL. 271. — abs. Hrozí-li
kdo, jeho vuole za skutek. Cor. jur. Jir. IV.
3. 1. str. 393. — komu čím: záhubou. J.
Lpř. H-li jim králem, BO. Poče jim císařem
h. Dal. 115. H. někomu hladem, vězením,
Št. Kn. š. 93., popálením i na zbožie. Pč.
49. — odkud. Nebezpečí jim odevšad hrozí.
Pdl. V němé nádheře hrozí velikáni hor
z tmy mlhové. Kká. — se čeho. Brt. S.
3. vd. 188. H-li se tak blízkého s duchem
nečistým sousedství. Jg. - jak. Kdo mnoho
hrozí, toho se neboj. Bž. exc. — se komu,
slov. Prátelovi sa h. není vec statečná, ne-
prátelom sa h. je vec nebezpečná; I děti
na smetisku, když vespolek hrajú, hrozí sa
jedno dRuhému, když sa pohnevajú; Na-
darmo sa hrozíš tomu, kdo sa ťa nebojí;
Kdo ti sa Hrozí bez příčiny, ty na to ništ
nedbej! Glč. II. 154., I. 172., 181., 274. H.
sa neprislúchá na mužský obličaj, nebo se
zlýma h. je ženský obyčaj. Glč. I. 172. —
s inft. PodhoRáky tiché smrtí přeukrutnou
zdnsiť hrozí. Pl. I. 31.

Hrozivec, vce, m. = Styx. Lšk.

Hrozlivosť, vz Hrozivosť.

Hrozn, u, m., vz Hrozen.

Hrozna, os. jm. Vz Strachota.

Hroznan, u, m , traubensaures Salz. Nz.,
Rst. 24., 416.

Hroznata, y, m., os. jm. Vz Tk. I. 608.,
S. N., Sbn. 139., Rk. Sl.

Hroznatěnka. V Rstp. 553. je haloragis =
zmule, Meerträublein.

Hroznatí se. Rozpadaná všade zem trú-
chlou sa hroznala tvárou (suchem rozpu-
kaná šklebila se). Hol. 68.

Hroznatka královská (podezřen), o. re-
galis, das Königsfarn. Sl. les. Cf. Slb. 87.

Hrozně = velice. H. śi śe mi zavděčil.
Laš. Brt. D. 216.

Hroznec, zence, m..= hrozen, Racerous.
BO. Až do h-nce, usque ad racemum. BO.
H-cóv a zrn opadalých budeš shromažďo-
vati. BO.

Hroznějovice, dle Budějovice, Hroznio-
witz, ves u Vitavotýna. Tk. III. 37., 43.,
IV. 372., Blk. Kfsk. 1241.

Hroznejš, vz Hroznýš.

Hrozněný, traubig. Rst. 416.

Hroznětice, dle Budějovice, Hroznietitz,
ves u Křelovic. Cf. Tk. I. 406., 408., III.
73., Blk. Kfsk. 20.

Hroznětín, a, m., Hrozniatin, ves u Vel.
Meziříčí ,Lichtenstadt, mě. v Chebaku; Ros-
notin, ves u Ledče. Od Hrozněty. Pal. Rdb.
I. 134. Cf. Tk. I. 165., S. N., Blk. Kfsk.
696., Rk. Sl.

Hroznice, Hroznitz, ves u Uhlíř. Jano-
vic. Blk. Kfsk. 61.

Hrozníček, čku, m. = hrozníčková bylina,
chenopodium ambrosioides, das Trauben-
kraut, rostl. Mllr. 32.

Hroznička, y, f. = malý hrozen. U Tře-
boně.

Hrozníčkovitě nahloučené výtrusy. Hg.
Z říše rostl. 191.

Hrozníčkový. H. bylina. Vz Hrozníěek.

Hrozuík vinný. BO., Mllr. 15.

Hroznitý = hroznovitý. Srn.

1. Hrozno = víno, zrna v hroznech. Slov.
Něrnc. IV. 320., Hdk. C. 378. Nepochádza
hrozno z trna, ani fík z bodláka. Glč. I.
163. Na vínovej ratolesti muožeš sladkuo
h. jésti. Koll. Zp. I. 101.

2. Hrozno. Taková šeredná bouřka po-
čala býti po vší Praze, až h. bylo tam býti.
Čr. Mé télo jest h. hleděti. Kruml. 369. b.
Neb jest h. pomysliti. Št. Kn. š. 51.

Hroznohlasnosť, i, f., gräuliches Ge-
töse. Slov. Bern.

Hroznohlasný, gräulich, schrecklich tö-
nend, rauschend. Slov. Bern.

Hroznokam, u, m., botrytes, der Trau-
benstein. Šm.

Hroznomluvný, Drohworte ausstossend.

Hroznorohý, fürchterlich gehörnt. Šm.

Hroznotvárný, von schrecklicher Ge-
stalt. H. had. Čch. D. 703.

Hroznovatě, traubenförmig. Lpř.

Hroznovatý, traubig. Šm.

Hroznovec, uvaria, der Traubenbaum,
rostl. H. cejlonský, u. zeyianica. Vz Rstp.
42. — H, coccoloba, die Seetraube, rostl.
H. obecný, c. uvifera; pýřitý, c. pubescens;
různolistý, c. diversifolia; bělostný, c. nivea,
Vz Rstp. 1261. — Kk. 208.



	377

	Hronšová, é, f. Hrauschowa, hospoda u Golčova Jeníkova. Hrouz, a, hrouzek, zka, m. = řízek, ryba kaprovitá. Mor. Brt., Knrz. Hrouziti. Mkl. Etym. 78. Hrouznice. e, f, scheuchzeria, die Scheuch- zerie, rostl. H. obecná, sch. palustris. Vz Rstp. 1677. Hroza, y, f. == hráze, der Damm. Laš. Tč. Hróza. V MV. nepravá glossa. Pa. H. v Kat. Leg. Vz List. fil. IX. 317. Hrožavý = hrozivý. H. hlas, počasí. Ostrav. Tč. Hrozba. Hrozby jdou mimo mne. Dch. H. málo stojí, kdo se tě nebojí. Tč. Hrozek, zka, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120. Hrozen. Hrozn, uva. Z. wit. Deut. 32. Cf. Kram. Slov., Mkl. Etym. 79. H. krátký, dlouhý, jednoduchý, rozvětvený, ušatý, husto- zrnný, řídkozrnný, stejno-, nestejnozrnný. KP. V. 155. Víno v hrozních. Půh. II. 412. Ten už nebude h-ny sbírati (do té doby umře). Hrb. — Vz Slb. XLI, Rosc. 96., Č. Kv. XIX., Schd. II. 207., Kk. 39. — H. děla. Č8k. H. či hlavna je za dnem děla a dělá se k snazšímu zacházení jim. NA. II. 94. — H. = slaměný úl (koš) otvorem nahoru obrácený, der Stroh-, Stulpstock. Lš. — U Hroznů v Praze. Tk. II. 536. Hrozená, é, f. = strašák tanec. Zlinsky. Brt. Hrození, n., die Drohung. Každé h. uži- tečné není. Tč. Někdy h. k dobrému bývá ku pomoci. Glč. II. 152. Hrozinko, a, n., kleine Weinbeere, kleine Weintraube; die Cibebe. Slov. Bern. Hrozenkov, a, m., Hrozinkau, ves u Uh. Brodu; Nový H., Neu-H., ves u Vsetína. Vck , Sš. P. 684., S. N. Hrozinkovatěti, ěl, ění, Beeren bekom- men. Hrozen h tí. KP. V. 157. Hrozinky, vz Rstp. 245., Kk. 233., S. N. Hroziti, vz Mkl. aL. 271. — abs. Hrozí-li kdo, jeho vuole za skutek. Cor. jur. Jir. IV. 3. 1. str. 393. — komu čím: záhubou. J. Lpř. H-li jim králem, BO. Poče jim císařem h. Dal. 115. H. někomu hladem, vězením, Št. Kn. š. 93., popálením i na zbožie. Pč. 49. — odkud. Nebezpečí jim odevšad hrozí. Pdl. V němé nádheře hrozí velikáni hor z tmy mlhové. Kká. — se čeho. Brt. S. 3. vd. 188. H-li se tak blízkého s duchem nečistým sousedství. Jg. - jak. Kdo mnoho hrozí, toho se neboj. Bž. exc. — se komu, slov. Prátelovi sa h. není vec statečná, ne- prátelom sa h. je vec nebezpečná; I děti na smetisku, když vespolek hrajú, hrozí sa jedno dRuhému, když sa pohnevajú; Na- darmo sa hrozíš tomu, kdo sa ťa nebojí; Kdo ti sa Hrozí bez příčiny, ty na to ništ nedbej! Glč. II. 154., I. 172., 181., 274. H. sa neprislúchá na mužský obličaj, nebo se zlýma h. je ženský obyčaj. Glč. I. 172. — s inft. PodhoRáky tiché smrtí přeukrutnou zdnsiť hrozí. Pl. I. 31. Hrozivec, vce, m. = Styx. Lšk. Hrozlivosť, vz Hrozivosť. Hrozn, u, m., vz Hrozen.	Hrozna, os. jm. Vz Strachota. Hroznan, u, m , traubensaures Salz. Nz., Rst. 24., 416. Hroznata, y, m., os. jm. Vz Tk. I. 608., S. N., Sbn. 139., Rk. Sl. Hroznatěnka. V Rstp. 553. je haloragis = zmule, Meerträublein. Hroznatí se. Rozpadaná všade zem trú- chlou sa hroznala tvárou (suchem rozpu- kaná šklebila se). Hol. 68. Hroznatka královská (podezřen), o. re- galis, das Königsfarn. Sl. les. Cf. Slb. 87. Hrozně = velice. H. śi śe mi zavděčil. Laš. Brt. D. 216. Hroznec, zence, m..= hrozen, Racerous. BO. Až do h-nce, usque ad racemum. BO. H-cóv a zrn opadalých budeš shromažďo- vati. BO. Hroznějovice, dle Budějovice, Hroznio- witz, ves u Vitavotýna. Tk. III. 37., 43., IV. 372., Blk. Kfsk. 1241. Hroznejš, vz Hroznýš. Hrozněný, traubig. Rst. 416. Hroznětice, dle Budějovice, Hroznietitz, ves u Křelovic. Cf. Tk. I. 406., 408., III. 73., Blk. Kfsk. 20. Hroznětín, a, m., Hrozniatin, ves u Vel. Meziříčí ,Lichtenstadt, mě. v Chebaku; Ros- notin, ves u Ledče. Od Hrozněty. Pal. Rdb. I. 134. Cf. Tk. I. 165., S. N., Blk. Kfsk. 696., Rk. Sl. Hroznice, Hroznitz, ves u Uhlíř. Jano- vic. Blk. Kfsk. 61. Hrozníček, čku, m. = hrozníčková bylina, chenopodium ambrosioides, das Trauben- kraut, rostl. Mllr. 32. Hroznička, y, f. = malý hrozen. U Tře- boně. Hrozníčkovitě nahloučené výtrusy. Hg. Z říše rostl. 191. Hrozníčkový. H. bylina. Vz Hrozníěek. Hrozuík vinný. BO., Mllr. 15. Hroznitý = hroznovitý. Srn. 1. Hrozno = víno, zrna v hroznech. Slov. Něrnc. IV. 320., Hdk. C. 378. Nepochádza hrozno z trna, ani fík z bodláka. Glč. I. 163. Na vínovej ratolesti muožeš sladkuo h. jésti. Koll. Zp. I. 101. 2. Hrozno. Taková šeredná bouřka po- čala býti po vší Praze, až h. bylo tam býti. Čr. Mé télo jest h. hleděti. Kruml. 369. b. Neb jest h. pomysliti. Št. Kn. š. 51. Hroznohlasnosť, i, f., gräuliches Ge- töse. Slov. Bern. Hroznohlasný, gräulich, schrecklich tö- nend, rauschend. Slov. Bern. Hroznokam, u, m., botrytes, der Trau- benstein. Šm. Hroznomluvný, Drohworte ausstossend. Hroznorohý, fürchterlich gehörnt. Šm. Hroznotvárný, von schrecklicher Ge- stalt. H. had. Čch. D. 703. Hroznovatě, traubenförmig. Lpř. Hroznovatý, traubig. Šm. Hroznovec, uvaria, der Traubenbaum, rostl. H. cejlonský, u. zeyianica. Vz Rstp. 42. — H, coccoloba, die Seetraube, rostl. H. obecný, c. uvifera; pýřitý, c. pubescens; různolistý, c. diversifolia; bělostný, c. nivea, Vz Rstp. 1261. — Kk. 208.