383

Hrůzošeredný, schauderhaft hässlich.
Dk.

Hrůzovelebný, schauderhaít erhaben.
Dk. Aesth. 365., Dch.

Hrůzověstný, Schauder verkündend. Pl.

Hrůzovitý, grausenhaft. Šm.

Hrůzovláda. Vz S. N., Kram. Slov.

Hrůzozjev, u, m., schreckliche Erschei-
nung. Dk. Aesth. 580

Hrůzozraký, ůtivéxp, /o^/w-u?. vom
furchtbaren Blicke. Lpř. Sl.

Hrůzozvučný, schrecklich tönend. Lpř.

Hrůzožalný, jammervoll. Lpř.

Hrůzyplný. Kom.

Hrúžlina, y. f., die WasseRgrube. Slov.
Ssk.

Hrúžliti == hrúžiti, nořiti. Slov. Ssk.

Hrvat. Vz List. filol. III. 88.

Hrvol = hrbol, hrče na těle nebo na
Rostlině. Slov. Rr. Sb. Zde spatřili jsme lidi,
zvl. ženy volata čili h-ly mající. Koll. III.
207.

Hrvolatý, hrvolnatý, kropfig. Slov. Loos.

Hrvolek, lku, m. = malý hrvol, das
Kröpflein. Slov. Bern.

Hrvolisko, a, n., abscheulicher Kropf.
Slov. Bern.

Hrvolovatý = hrvolatý. Slov. Bern.

Hrvolovica, y, f. = bylina proti hrvolom,
das Kropfkrauf. Slov. Bern.

Hrvolový, Kropf-. Slov. Bern.

Hrýkati. Vlny vztekle h-ly. Ad.

Hrynta, y, t. = gegyňa, kotrba, hlava.
Tóth. Báj. I. 81. — H. = hřivna (vlohy),
das Talent, Slov. Hdž. Ds. 5tí.

Hryntal, u, m. = malý hrnec (v šara-
štiné). Tóth. Báj. I. 82.

Hrys, a, m., os. jm. H. Eman , naroz.
1839., dr. a ředitel čes. ústavu ku vzdělání
učitelek v Praze.

Hryz = chrup, das Gebiss. Ten má h.
(mnoho z krajíce uhryzne). U Rychn.

Hryzač, e, m. = hryzák. Lpř.

Hryzadlo, a, n. = ustrojí ke hryzení.
Iné majú zas inakšie žeradlá a h-dlá; Nie-
ktoré majú tak ostrô h., že sa do dreva
vhtyzů. Hdž. Čít. 187.

Hryzák, u, m., die Pfeifenspitze (že se
hryže). Val. Tč., Vck. Brt, — Slov. Sokl. II.
510. Vz Hryzek.

Hrýzati, hrýžu, m. hrýzti, hryzu. Gb. Vz
Hrýzti.

Hryzavka, y, f. = hryzení, das Leib-
schneiden, das Nagen, Beissen. Šm.

Hryzek, zku, m., die Pfeifenspitze. Vz
Hryzák, Výhryzek. Las. Tč, — H., zka, m.,
os. jm. Arch. III. 486.

Hryzel kaštanový, atypus Sulzeri; rou-
rový, cteny za cementaria. Vz Frč. 119., Odb.
path. III. 909.

Hryzely, dle Dolany, Hrizel, ves u Kou-
řimě.

Hryzík, vz Ryzík.

Hryzikůrka. Vck., Brt. D.

Hryzipáteř, e, m., der Heiligenfresser.
Šm.

Hryzislav, hryzoslav, a, m., berühmter
Zänker. Šm.

Hryzkulka, y, m. = lakomec. U Rychn.

Hryzkůrka = hryzikůrka. Us.

Hryzlice, e, f., die Made. Nz.

Hryzný, vz Hryzlivý.

Hryzovisko, a, n. = hněv. Slov. Ssk.

Hrýzti. Za sloveso toto bývá nyní pří-
slušné iterativum hrýzati, hrýžu. Gb. O časo-
vání vz List. filol. 1883. 119. — co: své
rty. BO. — se. Když sé tak hryzú a svářie.
Št. Kn. š. 91. — se oč: o stolice. Št, Uč.
111. b. Móžeš se mnú o ta hořká jablka h.
NB. Tč. 214. — (se) kde. Ty zlé skutky
budú na srdci h. po všecky věky. Sš. P.
65. Vždy se hryza v svém svědomie. Jir.
Anth. I. 144. Sám v sobě se hryze. Dl. —
se kam: ve rty. Šml. I. 50. — se s kým.
Všeci se se mnú hryzú (vadí). Us. Brt.

Hryžení, vz Hryzení. Na Zlínsku také
moření, u dobytka žírka, žráni. Brt.

Hrz, a, m., os. jm. Tk. I. 312.

Hrzán z Harasova. Sdl. Hr. I. 149., II.
277., Blk. Kfsk. 1321., Rk. Sl.

Hrzáuová, é, ť. Vz ib. (Hryzán).

Hrzati (rzáti), hinniRe. Nejeden tu komoň
hyRzal., Alx. H. 1. a, hrzal. Alx. V. 1202.
Rým: potvrzal. Chybně hržal ve Výb. I.
1109. Exc.

Hrzavěti = hrdzavěti.

Hrze. Výb. I. 931.

Hrzení, n. U veliké h. upadl. Pass. mus.
461.

Hrzeti, lu-zeju, hrzieš. Vz List. filol. 1884.
69. H. = supeRbiorem fieri, stávati se pyš-
nějším, od komparativu hrzí; hrdéti od hrdý,
pyšným se stávati, superbum fieri. Vz List.
filol. 1884. 442. — v čem. Hrzieš u potře-
bách, despicis. Z. kap. 9. 1. — čím. (Křivý
svědek) Bohem hrzie; Před těmi sě pravda
kryje, kteříž slovy pravdy hrzějí. Hus I.
370, II. 123. (124.). — inft. Syn tento na-
pomínání vašich slyšeti hrzie. Hus I. 143.

Hrzí, kompar. od hrdý. Pravn. 2856.
Kořínek k Rkk. str. 15.

Hrzky = hrsky. Mor. Bkř., Šb. Dial. 49.

Hržati. Hržal m.: hrzal Vz Hrzati.

Hŕžditi. Blýskali očima, h-li čelem. Lipa

I. 119.

Hržek, žka, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Hržeti. Kóň mihahá, hrží, rží a erdží.
Hdž. Šlb. 34. Koně, vrané koně, prečo vy
hržete? Sl. sp. 109. Nehržte moje vrané
koně. Koll. Zp. I. 78.

Hu = zvuk, jímž se ozývají nu zavolanou:
Běto, hu! Brt. D. 171. — Hu == u. Počkej
u našé roli. Mor. Sš. P. 541. — Hu = ju,
ji. Zažeň mu hu (jalovku) ta do dvora. Píše
hu (cedulenku) on, píše. Sb. sl. ps. I. 168.,

II. 1. 82. Já jsem hu (mouku) tam už na
kotel dala. Slez. Šd. Ej škoda preškoda tej
karvi (krvi) červenej, co já hu vylevám po
trave zelenej. Koll. Zp. 1. 43. Tvoje líčka
barvu preměnily. Keď hu premenily, však
hu nabudú zas. Sl. ps. 46. Keď hu (pannu)
mám, rád hu mám. Ib. 179.

Huba, huběnka. Vz S. N., Mkl. Etym. 71.
Míti něco u huby (blízko). Dch. Máš to
v hubě (blízko). Zlínsky. Brt. Hubou stříhati
(ji zatahovati). Němc. Otřel mu to o hubu
(vyčetl mu to). Kšá. Má hubu jako kapsář
(nadutou, škaredí se). Us. Kšť. Aby ti všecko
do huby strčil. MM. Z jedné huby smrť
i život, studeno i teplo. Loř. Stran pře-



	383

	Hrůzošeredný, schauderhaft hässlich. Dk. Hrůzovelebný, schauderhaít erhaben. Dk. Aesth. 365., Dch. Hrůzověstný, Schauder verkündend. Pl. Hrůzovitý, grausenhaft. Šm. Hrůzovláda. Vz S. N., Kram. Slov. Hrůzozjev, u, m., schreckliche Erschei- nung. Dk. Aesth. 580 Hrůzozraký, ůtivéxp, /o^/w-u?. vom furchtbaren Blicke. Lpř. Sl. Hrůzozvučný, schrecklich tönend. Lpř. Hrůzožalný, jammervoll. Lpř. Hrůzyplný. Kom. Hrúžlina, y. f., die WasseRgrube. Slov. Ssk. Hrúžliti == hrúžiti, nořiti. Slov. Ssk. Hrvat. Vz List. filol. III. 88. Hrvol = hrbol, hrče na těle nebo na Rostlině. Slov. Rr. Sb. Zde spatřili jsme lidi, zvl. ženy volata čili h-ly mající. Koll. III. 207. Hrvolatý, hrvolnatý, kropfig. Slov. Loos. Hrvolek, lku, m. = malý hrvol, das Kröpflein. Slov. Bern. Hrvolisko, a, n., abscheulicher Kropf. Slov. Bern. Hrvolovatý = hrvolatý. Slov. Bern. Hrvolovica, y, f. = bylina proti hrvolom, das Kropfkrauf. Slov. Bern. Hrvolový, Kropf-. Slov. Bern. Hrýkati. Vlny vztekle h-ly. Ad. Hrynta, y, t. = gegyňa, kotrba, hlava. Tóth. Báj. I. 81. — H. = hřivna (vlohy), das Talent, Slov. Hdž. Ds. 5tí. Hryntal, u, m. = malý hrnec (v šara- štiné). Tóth. Báj. I. 82. Hrys, a, m., os. jm. H. Eman , naroz. 1839., dr. a ředitel čes. ústavu ku vzdělání učitelek v Praze. Hryz = chrup, das Gebiss. Ten má h. (mnoho z krajíce uhryzne). U Rychn. Hryzač, e, m. = hryzák. Lpř. Hryzadlo, a, n. = ustrojí ke hryzení. Iné majú zas inakšie žeradlá a h-dlá; Nie- ktoré majú tak ostrô h., že sa do dreva vhtyzů. Hdž. Čít. 187. Hryzák, u, m., die Pfeifenspitze (že se hryže). Val. Tč., Vck. Brt, — Slov. Sokl. II. 510. Vz Hryzek. Hrýzati, hrýžu, m. hrýzti, hryzu. Gb. Vz Hrýzti. Hryzavka, y, f. = hryzení, das Leib- schneiden, das Nagen, Beissen. Šm. Hryzek, zku, m., die Pfeifenspitze. Vz Hryzák, Výhryzek. Las. Tč, — H., zka, m., os. jm. Arch. III. 486. Hryzel kaštanový, atypus Sulzeri; rou- rový, cteny za cementaria. Vz Frč. 119., Odb. path. III. 909. Hryzely, dle Dolany, Hrizel, ves u Kou- řimě. Hryzík, vz Ryzík. Hryzikůrka. Vck., Brt. D. Hryzipáteř, e, m., der Heiligenfresser. Šm. Hryzislav, hryzoslav, a, m., berühmter Zänker. Šm. Hryzkulka, y, m. = lakomec. U Rychn. Hryzkůrka = hryzikůrka. Us.	Hryzlice, e, f., die Made. Nz. Hryzný, vz Hryzlivý. Hryzovisko, a, n. = hněv. Slov. Ssk. Hrýzti. Za sloveso toto bývá nyní pří- slušné iterativum hrýzati, hrýžu. Gb. O časo- vání vz List. filol. 1883. 119. — co: své rty. BO. — se. Když sé tak hryzú a svářie. Št. Kn. š. 91. — se oč: o stolice. Št, Uč. 111. b. Móžeš se mnú o ta hořká jablka h. NB. Tč. 214. — (se) kde. Ty zlé skutky budú na srdci h. po všecky věky. Sš. P. 65. Vždy se hryza v svém svědomie. Jir. Anth. I. 144. Sám v sobě se hryze. Dl. — se kam: ve rty. Šml. I. 50. — se s kým. Všeci se se mnú hryzú (vadí). Us. Brt. Hryžení, vz Hryzení. Na Zlínsku také moření, u dobytka žírka, žráni. Brt. Hrz, a, m., os. jm. Tk. I. 312. Hrzán z Harasova. Sdl. Hr. I. 149., II. 277., Blk. Kfsk. 1321., Rk. Sl. Hrzáuová, é, ť. Vz ib. (Hryzán). Hrzati (rzáti), hinniRe. Nejeden tu komoň hyRzal., Alx. H. 1. a, hrzal. Alx. V. 1202. Rým: potvrzal. Chybně hržal ve Výb. I. 1109. Exc. Hrzavěti = hrdzavěti. Hrze. Výb. I. 931. Hrzení, n. U veliké h. upadl. Pass. mus. 461. Hrzeti, lu-zeju, hrzieš. Vz List. filol. 1884. 69. H. = supeRbiorem fieri, stávati se pyš- nějším, od komparativu hrzí; hrdéti od hrdý, pyšným se stávati, superbum fieri. Vz List. filol. 1884. 442. — v čem. Hrzieš u potře- bách, despicis. Z. kap. 9. 1. — čím. (Křivý svědek) Bohem hrzie; Před těmi sě pravda kryje, kteříž slovy pravdy hrzějí. Hus I. 370, II. 123. (124.). — inft. Syn tento na- pomínání vašich slyšeti hrzie. Hus I. 143. Hrzí, kompar. od hrdý. Pravn. 2856. Kořínek k Rkk. str. 15. Hrzky = hrsky. Mor. Bkř., Šb. Dial. 49. Hržati. Hržal m.: hrzal Vz Hrzati. Hŕžditi. Blýskali očima, h-li čelem. Lipa I. 119. Hržek, žka, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120. Hržeti. Kóň mihahá, hrží, rží a erdží. Hdž. Šlb. 34. Koně, vrané koně, prečo vy hržete? Sl. sp. 109. Nehržte moje vrané koně. Koll. Zp. I. 78. Hu = zvuk, jímž se ozývají nu zavolanou: Běto, hu! Brt. D. 171. — Hu == u. Počkej u našé roli. Mor. Sš. P. 541. — Hu = ju, ji. Zažeň mu hu (jalovku) ta do dvora. Píše hu (cedulenku) on, píše. Sb. sl. ps. I. 168., II. 1. 82. Já jsem hu (mouku) tam už na kotel dala. Slez. Šd. Ej škoda preškoda tej karvi (krvi) červenej, co já hu vylevám po trave zelenej. Koll. Zp. 1. 43. Tvoje líčka barvu preměnily. Keď hu premenily, však hu nabudú zas. Sl. ps. 46. Keď hu (pannu) mám, rád hu mám. Ib. 179. Huba, huběnka. Vz S. N., Mkl. Etym. 71. Míti něco u huby (blízko). Dch. Máš to v hubě (blízko). Zlínsky. Brt. Hubou stříhati (ji zatahovati). Němc. Otřel mu to o hubu (vyčetl mu to). Kšá. Má hubu jako kapsář (nadutou, škaredí se). Us. Kšť. Aby ti všecko do huby strčil. MM. Z jedné huby smrť i život, studeno i teplo. Loř. Stran pře-