384

vzdívek vz Gamba, Paščeka, Papula. — H.
= vzhledem k jedení. Může si povesiť hubu
na hřebíček (nemá co jísti). Us. Kšá. Pije,
až mu huba odpadne. Rgl. Dostává jísti na
půl huby (málo). U N. Bydž. Ksf. Němá čo
do huby klásť, položiť. Slov. Bern. Odešel
se suchou hubou. Hnsk. — H vzhledem
k mluvení. H. mnohomluvná: klapačka, řeh-
tačka, vyřídilka, odříkačka, klapajzna. Kra-
mářská h. (nevymáchaná); Ta (huba) jí jde!
Ta má nabroušenou. Us. Ten kluk ve škole
ani huby neotevře; TeN toho hubou natluče;
Ten je od huby! Lidské huby ho udělali
špatným; Ten mu dal hubu! Dch. Dostal
jsem od něho huby, že by ani pes kus
chleba ode mne nevzal. Us. To bych se
dala lidským hubám (v 1. h.). Us. Kšk., Dbv.
S hubou se člověk ve světě neztratí; On je
od huby (má odpověď vždy hotovou): Má
měkkou hubu (kdo nic nesmlčí); Huba mu
jde jako na kolovrátku; Až přijde h. k hubě
(až přijdou k řeči); Hubou nalíti, třískati.
Us. Sd. Té jede h. jako tragač, jak patirka;
nedává jí darmo jíst; má Hubu jako šlejfíř.
Brt. Hubú na někoho sednouti, ulehnouti
(naň dotírati) Zlínsky. Brt. Ani hubou ne-
klápl. Hnšk. Hubu na dobrom mestě mať;
Někomu hubu pre neco (straniva něčeho)
dopráť (= něco mu pověděti; někoho oslo-
viti; prositi; odprositi); Hubu si popáliti;
Hubu robiť (hubovati); Na hubu nékomu
hovoriť (pochlebovati mu); Někomu okolo
huby chodiť (lichotiti mu); Ženu nič iné,
než jej huba a jazyk bije. Slov. Bern. Dělá
si z huby řiť (lže, nedostává slovu), Slov.
Zátur. Nelam si darmo hubu (mlč). Us. Šg-
Má hubu na pravém místě. Us. Šg. Jezdí
dalekou hubou (říká, že daleko pojede, ale
nejede). Us. Chodí k nám pořád, ale hubou.
Us. Msk. Kdo by ji byl na hubu (co do
huby) znal, nebyl by to řekl. U DobRušky.
Vk. Co si lidé jednou do huby vezmou,
od toho neRádi upouštějí. Us. Olv. Jde
s mastnou hubou (o tom, kdo jest neRád
slyšen, oslyšen). U Třebonína. Olv. Plnou
hubou obdivují se Slavjané cizím zásluhám
a mužům. Koll. Cestp. 1. 53. To sám svú
hubú vykládal. Na jihových. Mor. Brt. D.
21tí. Drž hubu, lépe: zavři hubu, mlč. Brt
Sedl na mne s hubú; Pase na mne hubu ==
vadí se. Zlínsky. Brt. D. 21(3. H. ženu bije
(když odmlouvá a p., je bita). Sk. Huby
nazbyt, ale skutek — utek. Sk. — H. zvírat.
Vz v předcházejícím: H. u koně atd. — H.
= políbení. Hubičky rukou posýlati. Dch.
Bez knírů žádná h-čka. Kv. 1884. 654. Měla
sem já včera kupce na h-čky. Sš. P. 690.
Já som složil pěsničku, milá, daj mi h-čku.
Koll. Zp. I. 60. Vinšujem mu tol'ko h-öek,
koľko na nebi hvězdiček. Mt. S. 1874. 8.
Není na nebí tolik hvězdiček, co mně má
milá dala h-ček. Anth. Brt. 64. Daj mi huby
= hubičku. Laš. Brt. D. 216. — H, oslo-
vení. Co pravíš, má h-čko? Us. — H. děla
= ústí. NA. III. 96. H. u oracích koleček,
kam se hříbkem váhy n. rozporka připevňuje.
Us. Rjšk. — Cf. Moře. — H. (cukroví), der
Baiser, hohles mit Schaum gefülltes Zucker-
gebäck. Šp. H-ky anýzové, čokoladové,
mandlované, nadívané smetanou, pěnou, va-

nilové, složené. Hnsg. — H. v bot. H. lví,
antirrhinum, hledík, das Ehrenbreitweibchen,
Sl. les., Mllr. 14., vlčí. Mllr. 14. H. jablka.
Vz Rstp. 519. — Hubička, y, m., os. jm.
Mus. 1880. 445. — Huba = húba. Slov.
Loos. — H., y, m., os. jm. Tk. V. 77., Blk.
Kfsk. 1123.

Húba, vz Houba.

Hubáč, e, na., os. jm. H. Milon, kanov-
ník, 1699., spis.; II Jan Jos., farář, spis.
1737. Vz S. N.

Hubáček. Aby žádná stará mince od
krejcarů, sedmáků, šestáků, grošů čes. sta-
rých buď plecháčů neb h-ků se nevydávala.
Skl. V. 208. — H. = hubička Dej mně
h-čka (říkají dětem). U Bzence. Šd. — H.,
čka, m., os. jm. — H. Alb. 1758. Jg. H. 1.
2. vd. 566., Jir. Ruk. I. 267. — H. Petr
1553. Vz Jir. Ruk. I. 267. O jiných H. vz
Blk. Kfsk. 1322.

Hubačiti = hubáceti, hubovati. Mor. Kmk.,
Brt. D.

Hubačnosť, i, f. = hubatosť. Slov. Bern.

Hubačov, a, m., mlýn u Čern. Kostelce

Hubačovka, y, f., jm. pole u Nedělišť
v Hradecku. Kšť.

Hubák, u, m. = buchta s houbami. U Lou-
čímě. Psčk.

Hubal, a, m,, os. jm. Arch. I. 165.

Hubalek, lka, m. H.Jan, nar. 1741., jes.
a spisov. Vz S. N., Jg. H. 1. 2. vd. 566.,
Jir. Ruk. I. 267.

Hubálik, u, m., der Bimsstein. Slov. Rr.
Sb.

Hubalov, a, m. Hubalow, vsi u Jičína a
u Mnich. Hradiště. Blk. Kfsk. 12., 786., Sdl.
Hr. V. 361.

Hubaňa, ě, f., die Maulmacherin. Slov.
Ssk.

Hubáně, ě, f., polyporus igmarius, der
Baumschwamm. Vz Práchno, Hubáň.

Hubánek, nku, m. = hubička. Dej mi h.
Na mor. Slov. Džk.

Hubaří. — H. = kdo sbírá houby.

Hubaření, n., dle Maulmacherei. Dch.

Hubařiti, mauldreschen. Pořád na jalovo
h. Kmp.

Hubati-us, a, m. H. z Kotnova, ryt. ro-
dina čes. Vz S. N. X., Jg. H. 1. 2. vd. 566.,
Jir. Ruk. I. 267.

Hubatka, y, m. H. Igu., učitel a spisov.
1730. Vz S. N., Jg. H. 1. 2. vd. 567., Jir.
Huk. I. 268.

Hubátko, a, n. = náhubek. U Žirovnice.
Vík.

Hubatý == odmlouvačný, vadivý. Maměnko,
je bohatá. Meč (mlč), synku, je h-tá. Sš. P.
707.

Hubavice, e, f. = neštovice, puchýř ku
př. oprlí li se kopřivou, nasedne h. Mor.
Vck.

Hubce = hubitel. Sv. Pavel, h. cierkve
svaté. Št. N. 236. 39. — H., Obst, ves u Ka-
puce.

Hubča, e, f. = dětská ústa. Val. Vck.

Húbča, e, f. = malá houba. Mor. Brt. D.

Hubčatosť, i, f., die Schwammigkeit.
Šm.

Hubčalý, schwammig, porös. Šm.

Hubecký, os. jm. Tf. Odp. 302.