385

Hubečka = hubka.

Hubek, bka, m., os. im. NB. Tč., Blk. Kfsk.
990.

Huběna, y, f. = pěkná huba. Mor. Brt.
D. 143.

Hubenavý, etwas wager. Rk.

Hubendíra, y, f. = hubené dítě. U Tře-
bonína. Olv.

Hubeně živu býti. Výb. II. 41. Tiem tieže
a hubenějie padají. Št. Kn. š. 143.

Hubenec = hubený. Kůň dvou pánů je
h. Us. Bž. — H, miserabilis, ubožák. BO.,
Hr. rk. 375., Sal., Pass. mus. 432. Za mne,
h-ce velmi hřiešneho, Boha prosili. Otc. 49.
b., 50. a. Hubence, pomni. Umuč. sv. Jiří.
570.

Hubeníce = ubohá. Hr. rk. 157., 169.
Uslyšiž mě h-ci k tobě se modléce. BO. —
H., Hubenitz, ves u Pardubic. Sdl. Hr. I.
39., 71.

Hubeniště, ě, n., der Magerfleck. Sl. les.

Huběnka, y, f. = hubinka. Prk. Př. 27.
Daj mi h-ku! Koll. Zp I. 183. Holuběnka
dává holúbkovi h-ky. Čes. mar. p. 77. Mela
sem dnes večer na h-ku kupca. Sb. sl. ps.
II. 1. 49. Nebyl bych se ženil, dyby ne mi
lenky, dyby mně nebyla dávala h-ky. Sš.
P. 289. (474.). — H. ústa (malá). Čo tá šu-
hajkova h. hovorí. Slov. ps. 334. — H.,
osloveni. Má h-nko! Brt. Andulko h-ko,
duše má. Sš. P. 247. — H., y, m., os. jm.
Tk. V. 146.

Hubenosť — bída. Hr. ruk. 159. — H. =
vychudlosť. Vz S. N., Slov. zdrav.

Hubenov, a, m., Hubenau, vsi u Klatov
a u Manetína, dvůr u Kralovic; Hubenow,
vsi u Strakonic a u Dobříše; Klein-Hubina,
ves u Medonos; H Starý, Starý Kámen,
Alt-Steindorf; H. Nový, Nový Kámen, Neu-
Steindorf, vsi u Jihlavy. PL. Blk. Kfák.
1322., Rk. Sl.

Huběnov, a, m.. Hubene, vsi u Kaplice
a u Plané. Blk. Kfsk. 653.

Hubenováti = chřadnouti — čím. Do-
kud h-te netbáním, usque quoque marcetis
ignavia. BO.

Hubenství — bída, nouze. Sv. ruk. K.
IV. 3., MM. 294. ř. 2. atd. Ksch. Země plná
všeho h., miseria, penuria. BO. Pro něž jsme
poddáni všemu h; By to lze nám bylo pro
naše h. a nestatečnosť; A protož znajíc své
h. Št. Kn. š. 130., 178., 58. (188., 274., 301.).
Je se plakati a kvíleti našeho h. Otc. 59. a.
Budeš slúžiti nepřieteli svému v nahotě i ve
všem h. Hus I. 57. Den strustného h. a bied-
nosti. Hus. Mnč. R. 57. Naše h. Brig. V.
4. b. Střez se, aby nebyl k h. přistálý. Sv.
ruk. 274. (294., 372.). H., miseria. Ž. wit.
11. 6. a j. H. trpěti. Bož. umuč. v. 202.

Hubenstvo, vz Hubenství.

Hubený = mager. H. sýr. NA. IV. 101.
H. záplata (malá). Vz Prodaj. H. chlúba.
žOS. Je h. jako plot, jako chrt, jako šin-
del, jako věchet, jako měchačka. Dch. Ta
h-ná si ho vzala (umřel). Tkč. — H =
miser, mizerný, nešťastný atd. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. — Hr. rk. 151., Dal.
82., Žk. 116., Ž. wit. 136. 8., 37. 7., ZN.,
List. filol. X. 91. Mój muž pro h. penieze
putníka zabil. GR. Nám h-ným. Brig. 2. b.

Nad h. stvořením se mstíš. Krist. 1. a. H-ni
blázni to mniechu, by to byl hospodin pravý.
15. stl. Mnč. R. 34. Nebudem tak h-ným
slúžiti, jako jsme sami. Pč. 42. Jako tě vizi
h-na (ztýraného); Milostnice všech h-ných
(sv. Marie). Sv. ruk. 171., 293. A když mně
h-mu nemóž se líbiti ta milosť, kakž se pak
má líbiti Bohu?; Od tohoto světa h-ho a
pracného; Ó spomoz své dušici h-né. Št. Kn.
š. 36., 129., 275. — v čem. Já člověk ve
všem chvalitebném h-ný a jako žádný. Jel.
En. m. 2.

Huber, bra, m. H. Adam z Riesenbachu,
1546.—1613., rektor vys. škol. Vz Tf. H.
1. 2 vyd. 79., Jg. H. 1. 2. vd., Ukaz. 45.,
Jir. Ruk. I. 268., 567., Šb. D. ř. 2. vd. 249.,
Rk. Sl.

Huberin-us, a, m. H. Kašpar. 1539. Jg.
H. 1. 2. vd. 567, Jir. Ruk. I. 270.

1. Hubice, vz Huba.

2. Hubice. Hadice s kovovou h-cí; Kon-
cová roura se dvěma h-cemi (u stříkačky);
H. kropicí. Kal. čes. has. Cf. Ústa, Ústí,
Ústík. — H. = pemsa, der Bimsstein. Km.,
Rk.

Hubičinský Luh, sam. u Neveklova,

Hubička, vz Huba.

Hubičkování, n., das Küssen. Srdce mi
sžírá tvé h. Šf. Tat. m. 75.

Hubičkový, Baiser-. H. plotna, dort. Vz
Hubička.

Hubichleb, a, m. = kazichleb, der Brod-
verderber. Slov. Bern.

Hubilen, druh kokotice, cuscuta epili-
num, die Flachsseide. Vz Čl. 111., Čl. Kv.
230., Slb. 372., FB. 55., Rosc. 132., Mik. 39.

Hubilenový, Flachsseide-. Bern.

Hubilesy, Hubiles, ves u Smiřic. Sdl.
Hr. II. 225,-227.

Hubimozol, u, m.. sarmienta, die Sar-
miente, rostl. II. plazivý, s. repens. Vz Rstp.
979

Hubínek, nka, m., os. jm.

Hubiny, Habin oder Gross-Habin, ves
u Medonos. Tk. 111. 35., Blk. Kfsk. 562.

Hubitel hmyzu, Sl. les., otcóv a mater.
ZN.

Hubiti co. H-ti pole. V. Neplač, děvče,
neplač, nehub oči svoje. Koll. Zp. I. 228. —
Čes. mor. pa. 142., Půh. I. 195. - čím.
H-te mě svou řečí. BO. Zemi mečem h. V.
— jak. Hubíš mé lidi bezprávné. Výb. II.
42. — co komu: zemi. Výb. II. 41. —- od-
kud. A tu mě odtud h-li. Půh. I. 222. —•
kde. Holdovali jim, aby na jich zboží ne-
hubili. Kn. Ti svými čarami lidi na kapse
a na zdraví h-li. Břez.

Hubivlas, a, m. = cizopasník rostlinný,
trichophyton. H. plešový, t. tonsurans;
vředni, t. ulcerum; koltúnový, t. plicae
polonicae; drobnovýtrusný, t. sporuloides.
Odb. path. III. 107., 110.—111.

Hubivý, verheerend, verwüstend, verderb-
lich, verderbsam. Dch.

Hubjor, a, m. = hubař a houbař. Laš.
Tč.

Hubka = ústka. Včera milý nebol dneska
večer pude, tak sa moja h. s jeho hubkou
síde. Sl. ps 367. — H. zapalovací = chorus
zapalovací, poddoubník, poddubnice, deadaba



	385

	Hubečka = hubka. Hubek, bka, m., os. im. NB. Tč., Blk. Kfsk. 990. Huběna, y, f. = pěkná huba. Mor. Brt. D. 143. Hubenavý, etwas wager. Rk. Hubendíra, y, f. = hubené dítě. U Tře- bonína. Olv. Hubeně živu býti. Výb. II. 41. Tiem tieže a hubenějie padají. Št. Kn. š. 143. Hubenec = hubený. Kůň dvou pánů je h. Us. Bž. — H, miserabilis, ubožák. BO., Hr. rk. 375., Sal., Pass. mus. 432. Za mne, h-ce velmi hřiešneho, Boha prosili. Otc. 49. b., 50. a. Hubence, pomni. Umuč. sv. Jiří. 570. Hubeníce = ubohá. Hr. rk. 157., 169. Uslyšiž mě h-ci k tobě se modléce. BO. — H., Hubenitz, ves u Pardubic. Sdl. Hr. I. 39., 71. Hubeniště, ě, n., der Magerfleck. Sl. les. Huběnka, y, f. = hubinka. Prk. Př. 27. Daj mi h-ku! Koll. Zp I. 183. Holuběnka dává holúbkovi h-ky. Čes. mar. p. 77. Mela sem dnes večer na h-ku kupca. Sb. sl. ps. II. 1. 49. Nebyl bych se ženil, dyby ne mi lenky, dyby mně nebyla dávala h-ky. Sš. P. 289. (474.). — H. ústa (malá). Čo tá šu- hajkova h. hovorí. Slov. ps. 334. — H., osloveni. Má h-nko! Brt. Andulko h-ko, duše má. Sš. P. 247. — H., y, m., os. jm. Tk. V. 146. Hubenosť — bída. Hr. ruk. 159. — H. = vychudlosť. Vz S. N., Slov. zdrav. Hubenov, a, m., Hubenau, vsi u Klatov a u Manetína, dvůr u Kralovic; Hubenow, vsi u Strakonic a u Dobříše; Klein-Hubina, ves u Medonos; H Starý, Starý Kámen, Alt-Steindorf; H. Nový, Nový Kámen, Neu- Steindorf, vsi u Jihlavy. PL. Blk. Kfák. 1322., Rk. Sl. Huběnov, a, m.. Hubene, vsi u Kaplice a u Plané. Blk. Kfsk. 653. Hubenováti = chřadnouti — čím. Do- kud h-te netbáním, usque quoque marcetis ignavia. BO. Hubenství — bída, nouze. Sv. ruk. K. IV. 3., MM. 294. ř. 2. atd. Ksch. Země plná všeho h., miseria, penuria. BO. Pro něž jsme poddáni všemu h; By to lze nám bylo pro naše h. a nestatečnosť; A protož znajíc své h. Št. Kn. š. 130., 178., 58. (188., 274., 301.). Je se plakati a kvíleti našeho h. Otc. 59. a. Budeš slúžiti nepřieteli svému v nahotě i ve všem h. Hus I. 57. Den strustného h. a bied- nosti. Hus. Mnč. R. 57. Naše h. Brig. V. 4. b. Střez se, aby nebyl k h. přistálý. Sv. ruk. 274. (294., 372.). H., miseria. Ž. wit. 11. 6. a j. H. trpěti. Bož. umuč. v. 202. Hubenstvo, vz Hubenství. Hubený = mager. H. sýr. NA. IV. 101. H. záplata (malá). Vz Prodaj. H. chlúba. žOS. Je h. jako plot, jako chrt, jako šin- del, jako věchet, jako měchačka. Dch. Ta h-ná si ho vzala (umřel). Tkč. — H = miser, mizerný, nešťastný atd. V MV. ne- pravá glossa. Pa. — Hr. rk. 151., Dal. 82., Žk. 116., Ž. wit. 136. 8., 37. 7., ZN., List. filol. X. 91. Mój muž pro h. penieze putníka zabil. GR. Nám h-ným. Brig. 2. b.	Nad h. stvořením se mstíš. Krist. 1. a. H-ni blázni to mniechu, by to byl hospodin pravý. 15. stl. Mnč. R. 34. Nebudem tak h-ným slúžiti, jako jsme sami. Pč. 42. Jako tě vizi h-na (ztýraného); Milostnice všech h-ných (sv. Marie). Sv. ruk. 171., 293. A když mně h-mu nemóž se líbiti ta milosť, kakž se pak má líbiti Bohu?; Od tohoto světa h-ho a pracného; Ó spomoz své dušici h-né. Št. Kn. š. 36., 129., 275. — v čem. Já člověk ve všem chvalitebném h-ný a jako žádný. Jel. En. m. 2. Huber, bra, m. H. Adam z Riesenbachu, 1546.—1613., rektor vys. škol. Vz Tf. H. 1. 2 vyd. 79., Jg. H. 1. 2. vd., Ukaz. 45., Jir. Ruk. I. 268., 567., Šb. D. ř. 2. vd. 249., Rk. Sl. Huberin-us, a, m. H. Kašpar. 1539. Jg. H. 1. 2. vd. 567, Jir. Ruk. I. 270. 1. Hubice, vz Huba. 2. Hubice. Hadice s kovovou h-cí; Kon- cová roura se dvěma h-cemi (u stříkačky); H. kropicí. Kal. čes. has. Cf. Ústa, Ústí, Ústík. — H. = pemsa, der Bimsstein. Km., Rk. Hubičinský Luh, sam. u Neveklova, Hubička, vz Huba. Hubičkování, n., das Küssen. Srdce mi sžírá tvé h. Šf. Tat. m. 75. Hubičkový, Baiser-. H. plotna, dort. Vz Hubička. Hubichleb, a, m. = kazichleb, der Brod- verderber. Slov. Bern. Hubilen, druh kokotice, cuscuta epili- num, die Flachsseide. Vz Čl. 111., Čl. Kv. 230., Slb. 372., FB. 55., Rosc. 132., Mik. 39. Hubilenový, Flachsseide-. Bern. Hubilesy, Hubiles, ves u Smiřic. Sdl. Hr. II. 225,-227. Hubimozol, u, m.. sarmienta, die Sar- miente, rostl. II. plazivý, s. repens. Vz Rstp. 979 Hubínek, nka, m., os. jm. Hubiny, Habin oder Gross-Habin, ves u Medonos. Tk. 111. 35., Blk. Kfsk. 562. Hubitel hmyzu, Sl. les., otcóv a mater. ZN. Hubiti co. H-ti pole. V. Neplač, děvče, neplač, nehub oči svoje. Koll. Zp. I. 228. — Čes. mor. pa. 142., Půh. I. 195. - čím. H-te mě svou řečí. BO. Zemi mečem h. V. — jak. Hubíš mé lidi bezprávné. Výb. II. 42. — co komu: zemi. Výb. II. 41. —- od- kud. A tu mě odtud h-li. Půh. I. 222. —• kde. Holdovali jim, aby na jich zboží ne- hubili. Kn. Ti svými čarami lidi na kapse a na zdraví h-li. Břez. Hubivlas, a, m. = cizopasník rostlinný, trichophyton. H. plešový, t. tonsurans; vředni, t. ulcerum; koltúnový, t. plicae polonicae; drobnovýtrusný, t. sporuloides. Odb. path. III. 107., 110.—111. Hubivý, verheerend, verwüstend, verderb- lich, verderbsam. Dch. Hubjor, a, m. = hubař a houbař. Laš. Tč. Hubka = ústka. Včera milý nebol dneska večer pude, tak sa moja h. s jeho hubkou síde. Sl. ps 367. — H. zapalovací = chorus zapalovací, poddoubník, poddubnice, deadaba