386

quercina, boletus s. polyporns igniarius. Vz
Kk. 75., 77.. 15., Č1. 181., Rstp. 1907., 1911.,
Schd. II. 258., Mllr. 24. — H., y, m., os.
jm. 1515. Blk. Kfsk. 1322. H. z Lilienthalu
Aug. 1684. Jg. H. 1. 2. vd. 567., Jir. Ruk
I. 270. — II. 1785. Ib.

Hubkovec, vce, m., spongites, der
Schwammstein. Šm.

Hubkovitosť, i, f., die Schwammartig-
keit. Šm.

Hubkovitý, schwammartig. Šm.

Hublinský, os. jm Žer. Záp. 1. 85.

Hublo, a, n., Aubeln, ves u Krnova.

Hübner, a, m. H. J. v 17. věku. Vz S. N.,
Jg. H. 1. 2. vd. 567., Jir. Ruk. I. 270. —
H. Jan Václ. 1821. Vz ib.

Huboč, e, f. = hlubina, les, die Tiefe,
der Wald. Val. Vck.

Hubočina, y, f. = hlubočina. Slov. Sho-
dzil ma on do tej h-ny. SI. ps. 75. (130.).

Hubohlod, a, m., cis, brouk. H. obecný,
c. boleti; třpytivý, c. micans; drsný, c.
hispidns. Kk. Br. 243.

Huboj, vz Hoboj. Vinař K. II. 31.

Hubojedský. Sdl. Hr. V. 361.

Hubojedy, něm. Hubojed, ves u Jičína.
Blk. Kfsk. 1322., Sdl. Hr. V. 361.

Hubokaz, a, m. H. obecný, diaperis bo-
leti, brouk. Vz Frč. 185.—186.

Hubokor, u, m., hydnocarpus, rostl. H.
jedovatý, inebrians; olejnatý, h. pentandra.
Vz Rstp. 97.

Huboký = hluboký. Slov. Medzi dvema
horami h. dolina. Sl. ps. 97. Brázda h-ká,
sláma vysoká. Rr. Sb.

Hubov, a, m., Hubow, ves u Nadějkova.

Hubovatel, e, m., der Schimpfer, Schelter.
Sd.

Hubovati. Ať si hubuje, jen když daruje.
Lpř.

Hubovec, vce, m. = jídlo z hub. Vých.
Čech. Kb.

Hubovka, y, f. = hubová polévka n.
omáčka. Us. na Plašte. Prk

Hubovitý, schwammartig. H. rostliny.
Loos.

Hubrykové. Sdl. Hr. I. 254., II. 277.,
Blk. Kfsk. 1322.

Hubuň, ě, m. habáň, derBaumschwamm.
Z bukového h-ně dělá se práchno. Laš. Tě.

Hucáň, ě, m. = veliký, nehezký klobouk.
Mor. Brt.. Vck.

Hucati = pokašlávati. Val. Brt. D. 216.

Húcati = bouchati. Mor. Neor. — kam:
do vrát. Zlínsky. Brt. Mtc. 1878. 34. — H.,
stark Husten. U Olom. Sd. Vz Húcnouti.

Hucín, a, m., míst. jm. na Slov.

Huckání, n. = štváni. Slov. Mt. S. I. 62,
Dbš. Sl. pov I. 11.

Hucle = housle. U Hustop. Brt. D. 88.

Hucna, y, f. = špatná ženská. U Třebo-
nina. Olv.

Húcnouti = udeřiti, bouchnouti. — kam.
Húcl ho do zádů. — kde. Cosi húclo na
dvoře. Mor. Vck. — sebou = padnouti a
udeřiti se. Ib. Vck. Vz Húcati.

Huculové. Vz S. N., Ukaz. 45., Mkl.
Etym- 84.

Hučáček, čku, m. = járeček s kopce hu-
čící. U Uher. Hrad. Brt. D. 216.

Hučák, a, m. — člověk brumlavý. Ve
vých. Čech. Všk. — H. = hučící křikloun
(o dětech), der Schreier. Olom. Sd. — H. —
hučící potok. Hol. 236.

Hučan, a, m. = hučák. Olom. Sd.

Hučati = hučeti. Slov. Ssk.

Hučavý = hučivý. H. žena. Laš. Té.

Húčel, a, m. = čmelák. Slov. Hdž. Čít.
186.

Hučení v uších. Vz Kram. Slov., Slov.
zdrav.

Hučeti. — abs. Hučí vlnobití, Lpř.,
zvony. Us. Co hučíš = brečíš, pláčeš? Us.
Hsp., Vck. Ludé hučá (mluví), že . . . Brt.
D. 216. — kam. Moře h-lo nám v sluch.
Vrch. Hučte, Tatry, hlas ten k horám čer-
ným. Koll. I. 363. — čím. Břehy hučí vy-
vrhujícím se mořem, Lpř. Vzduch hučel
vzučením včel. Vlč. Zelená se bučina, spe-
vem hučí dolina. Sl. sp. 26. — kde. Potok
v údolí hučí, Us. Pdl, hrom ve skalách.
Vrch. Nad Mijavou hory hučjá. Trok. 18.
Čo len ten potóčik pod tú skalú hučí? Sl.
ps. 31. — jak. Lesy zádumčivé hučí. Kyt.
1876. 73. — kudy. Po hoře háj hučí. Mcha.
Teče voda, teče, po kameňoch hučí. Sl. sp. I.
5. (202., Sl. ps. 45., 44.). Teď slyší oblohou
hromy hučet. Šf. Tat m. 61. — odkud.
Ozvěnou hrom hučel z dáli; Zvony s věží
h-ly. Vrch. Z hluboka h-la Vltava. Šbr. —
Osv. VI. 548. — se. Sviňa se húká n. hučí
řáká se, je sprasná, nahučená, oprasila se´
Han. Brt. D. 325.

Hučice, dle Budějovice, Hutschitz, ves
u Březnice. Blk. Kfsk. 126.

Hučidlo, a, m. = hučák. U N. Kdyně.
Rgl.

Hučil, a, m. = hučák, der Heulmeier.
Dch.

Hučilství, n., die Heulmeierei. Dch.

Hučiti se = učiti se. Němc.

Hučivý, brummig. H. žena, Us., vlny,
příboj, Mour., hrom.

Hučka = trouba u dud. Vz Huček, Huk.
— H. = ošumělý klobouk. U Ronova. Rgl.,
u Něm. Brodu. Holk.

Hučkovati se s kým = vaditi se. Ve
vých. Čech. Všk.

Hučky = huče, s hučkem, s pláčem, plačky.
Přišel h. domů. Mor. Šd.

Hučna, y, f. = brumlam ženská. Us.
Brnt.

Hučnica, e, f. = hruška. Mor. Brt. —
H. = hučná cesta, okresní silnice. Laš. a
val. Brt. D. 217.

Hučný. H. bouře, dělostřelství. Koll. I.
236.

Hučon, ě, m. = hučil. Ve vých. Čech.
Všk.

Hudal, a, m. = pleskač, žvanil. Vých.
Čech. Jir.

Hudanka, y, f. = druh slepice, dle angl.
pěstovatele. Us. Rgl.

Húdati = húsť, gajdovati. Slov.

Hudba, musika. BO. V MV. nepravá
glossa. Pa. O hudbě jakožto o prostředku
vyrážeti představy vz Šrc. 295.-296. H. řím-
ská a řecká. Vz Vlšk. 495. Cf. také Kram.
Slov., Sdl. Hr. III. 9 —10., 14., Mz. v List.
filol. 1880. 210, Ukaz. 45., Rk. Sl. H. vo-