387

kalní = zpěvní, instrumentalní = nástrojní,
národní, Mus., meziaktní, Dk., chrámová,
vz Sb. uč. 1859. 12.— 30., na náměstí, Platz-,
zvonů, Osv. VI. 591., veršů. Dk. Poet. 49,
450. Vodič h-by, der Musikführer. Slavná
h. vodopádu. Vrch. Kdo se hudbou rajskou
baví, ať i chválou větry slaví Pl. I. 50.
Tato láska k hudbě zodrodila se u Čechů
již téměř v hudební nemoc. Koll. III. 291.
Které dítě pláče slyšíc hudbu, brzy umře.
Mus. 1853. 473. — Cf. Sbn. 289.

Hudbař == hudec. Sš. P. 733., Koll. I.
318.

Hudbena, y, f., die Musik, Muse der
Musik. Koll. I. 382.

Hudbený = hudebný. Slov. Sb. sl. ps.
II. 1. 3.

Hudbiny, pl., f. = hudebniny. Koll. III.
274.

Hudbobáseň, sně, f. Dk.

Hudbobásnický, tondichterisch. Dk.
Aesth. 314., 320.

Hudbo básnictví, n., die Tondichtung.
Dk.

Hudbobásník, a, m., der Tondichter.
Dk.

Hudbočin, u, m. Dk.

Hudbodrama. Cf. Drama. Dk. Aesth.
309., 645.

Hudbohra, y, f. = opera. Hš. Sl. 181.

Hudbomilský spolek, philharmonischer
Verein. Šm.

Hudbomíra, y, f., hudboměrná doba, die
Mensuralmusik. Šm.

Hudboschopný, musikfähig, musikalisch.
Dk.

Hudbozpěv, u, m., harmonia. Koll. St.
428.

Hudcov, a, m., Hundorf, ves u Teplice.
Blk. Kfsk. 859.

Hudcovka, y, f., die Musikantin. Slov.
Bern.

Hudcovství, n., die Ton-, Musikkunst.
Slov. Bern.

Hudcový. H. číslo (hudců, numerus mu-
sicorum). Ol. Sir. 32. 8., BO.

Hudček, dečka, m. — hudec. H. poče
hústi. Bj.

Hudčice, míst. jm. Tk. III. 38., 46.

Hudebné = poplatek z hudby. J. tr.

Hudební abeceda, Chlum, 1., skladatel,
ústav, škola, Us. Pdl., nadšení, Vlč., my-
šlénka. Zv. A co svět má h-ho, to zní z hrdla
slavičího. Koll I. 388. H. ústa. Koll. I. 59.
H. nástroje římské a řecké. Vz Vlšk. 495.
H. zápasy. Ib.

Hudebnický, Tonkünstler-. Pdl.

Hudebnictvo, a, n., die Musiker. Us.

Hudebník. Vz Sdl. Hr. III. 9.-10., 14.

Hudebniny. Tisk hin. Vz KP. I, 387.

Hudebniště, ě, n., das Orchester. Posp.

Hudebnosť Dk. Aesth. 255., Kos. Ol. I.
H. řeči, mluvy. Dk.

Hudec. Št. Kn. š. 171. V MV. nepravá
glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 72. H. římští a
řečtí. Vz Vlšk. 495. My sa máme rádi, my
sa budem lúbiť, až nám budú hudci na
kerchově trúbiť. Sš. P. 783. Jaký h., taká
je muzika. Tč. Bude z tebe h. jako z kozla
zahradník. Us. Ve vlasti nenajde h. přítele,

nemo propheta in patria. Č. O hudcích vz
Tk. II. 379., 382.

Hudečky, musikalisch. Bern. — H. Mlýn.
Sdl. Hr. III. 88.

Hudectví, n. = hudcovství. Bern.

Hudec, dče, f., Hutscb, ves u Chotěboře.
Sdl Hr. 1. 163.—164, Blk. Kfsk. 1322.

Hudeček, vz Hudec. — H. = tesařík
brouk, hnědý vrzavý brouček. Zahraj mi,
h-čku, na tenkú strunečku. Mor. Kop. Brt. —
H., mlýn u Mýta v Hořovicku. — H., os.
jm., faktor Šimáčkovy knihtiskárny v Praze.

Hudek, dku, m. Instrument mit drei
Saiten. Šm.

Hudení, n. Prázdné piščby i h. Hr. ruk.
277.

Huderka, y, f., věž na Křivoklátě, před
časy hladomorna. Dch.

Huditi = uditi. Olom. Sd. — se čeho.
Hudím se čeho, es ekelt mich vor etwas.
Slov. Zátur.

Hudivarhan, a, m., der Organist, neujalo
se a zbytečné. Šm. Vz Varhaník.

Hudlati = pohybovati, hin und herbewe-
gen. — čím: stromem. Laš. Tč.

Hudlice, dle Budějovice, sam. u Rokycan.
— H., Udlice, Hudlitz, ves u Berouna, ro-
diště Jungmannovo. Cf. S. N. X. 254., Tk.
III. 144.

Hudlický vrch, nejvyšší na Křivoklátsku.

Hudliganie, n. = hudlikání. Gajdošské
h. Phld. 1. 2. 25.

Hudlikati = pižlati, tupým nožem krá-
jeti. Slov. Rr. Sb. — H. = hudlati. Na již.
Mor. Šd.

Hudlikovati, schlecht geigen. Slov. Ssk.

Húdliti, wetzen. Slov. Bern.

Hudlivý, ekelig. Cf. Huditi. Slov. Zátur.,
Hdž. Vět. 130.

Hudlovati koho = týrati, trápiti, mu-
čiti. U Domažl. Jrsk.

Hudlovina, y, f. = hudlařství. Kam.

Hudobný = chudobný. Bohaty me nežal
(nevzal), h. me nesce. Slov. Sl. ps. 339.

Hudrák, a, m. = krocan. Us. Kšá

Hudrman, a, m. = krocan. U N. Kdyně.
Rgl.

Hudry hudry! Volání na krocana. Us.

Húfný = houfný. Slov. Ntr. IV. 250.

Hugaj. Hajs! hugaj, hugajoha! Volá se
na voly, aby šli na pravo. Na již. Mor. Sd.

Hugáň, dle Bača = ničema. Slov. Čkžk.
II. 123. Petor prosil, aby čím skorej odišli
zo stavänia tohto h-ňa! Dbš. Sl. pov. IV. 58.

Hugenott, vz S. N.

Hugnúť — huknút, bouchnouti, stossen,
schlagen. — koho čím kam. Hug ho do
zadů; Hugni ho čaganem po zádech. Na
již. Mor. Šd.

Hugo. Knižky Hugovy o připravení svého
srdcě. Rukopis v Mus. Překlad z latiny při-
pisuje se Št.; Gb. myslí, že neprávem. Vz
Liať filol. 1883. 302. Cf. Sbn. 417.

Huh, eitosl. Huh! Janko — hrachovina
horí (křičívají na hlupáka). Slov. Zátur.

Huhati. Také na Slov. Hdž. Šlb. 9.,
Zátur.

Huhla, y, m. a f. H. rozhuhlaná pořád
huhlá (bručí). Č. T. Tkč 392*