388

Huhlání, n. H. búrky. Vz Huhlati. Ntr.
VI. 229.

Huhlati, také = mumlati, bručeti. Vz
Mz. v List. filol. 1880. 211. Lid huhláše
(reptal). Bj. — odkud. Zďaleka huhlal
hrom diel orenburských. Lipa I. 229. —
proč Hubené duše takú bolestí huhlíc vo-
lají. Št. Uč. 154. a. — Hol. 15.

Huhlavý, brummend, heulend. H. bouře.
Kn. poh. II. 43.

Huhlot, u, m., das Gemurmel, Donnern,
Geheul. Nastane pozďaleký na spósob ví-
chora h.; Divý h-tu ohlas. Hol. 223., 400.

Huhňáč, vz Huhňa.

Huhňák, a, m. = huhňal. Šm.

Huhňal, vz Huhňa.

Huhňati. Mkl. Etym. 72.

Huhňavý. H-vé, nelibozvučné i; Mluvení
lidu jest h-vé, mumlavé, nesrozumitelné. Koll.
III. 245., IV. 30.

Huholec, lce, m. = gangolec, holátko.
Slov. Rr Sb.

Huhu! interj. Aha! Oho! Holla! Bern.

Huhúkanie, n., das Heulen. H. sov. Slov.
Syt. Táb. 211.

Huhúkati = houkati, heulen. H-ly sovy.
Slov. Zbr. Hry. 247.

Huhy, místní jm. Tk. III. 111.

1. Huch, a, m., salmo hucho, der Huch.
Šm.

2. Huch. Huch, huch, hledej! — Volá se
na lovčí psy. Škd.

Huchoväť, i, f., kollect., taubes Gesinde.
Slov. Rr. Sb.

Huj = příliš. S předu huj, vzadu pfuj.
Us. Slm. Dříve h., potom fuj (dříve hody,
potom nic). Čce. Tkč. — Huj! haha! Tak
strašíváli a zaháněli vlka. Mor. Knrz. —
Huj chop! Volání na psy, aby postřelenou
zvěř chytili. Škd. exc.

Huja, dle Bača = veliký hujec. Vz Hujec.
U Slavkovic na Mor. Knrz

Hujakati, jauchzen. Slov. Pokr. Pot. II.
272.

Hujati = měniti. Val. Brt. D. 217. Hujajme
na kabáty. U Vyzovic. Šd. — s čím, fiedel
leben, verschwenden. Laš. Tč. — Vz Hú-
kati.

Hujcovitý — hujci podobný, břichatý.
Mor. Knrz.

Hujec, jce, m. = vepřový žaludek. U Slav-
kovic na Mor. Knrz.

Hujkovati = hujati. Šm.

Hujsa = husa. Místy v Klatov. BPk.

Hujska, y, f. = ovce (místy v Klatov,
v dětské řeči). BPk.

Hujzík, a, m. = hříbě. Na Plaště v dětské
řeči BPk.

1. Huk = hučení. H. vody, hromu, Vrch.,
koles. Čch. Bs. 140. — H. — trubka dud. On
jim pískává na svojím hučku hned z rána.
Kol. ván. 58. Tieto dudy s trima hučky
nech si vezme syn do ručky a na nich si
pohrává, keď sa času dostává. Koll. Zp. I.
334., Sl. sp. 173. Gajdy s hučkami a bez
hučkov. Hol. 364. — H., a, m., psí jm.

2. Huk (v obec. ml.) = Hluk, městečko
u Uher. Hrad.

Huka, y, f., porphyris, der Purpur-,
Rheinvogel, Šm.

Hukal, a, m. = hukač. — H. Jos., básnik
a právník čes., 1793.—1867. Vz S. N. X.,
Jg. H. 1. 2. vd. 567., Šb. D. 2. ř. vd. 249.

Hukala, y, m. = hukač. U Olom. Sd.

Hukati. Ta pořád hukala (se smála).
U Rychn. Črk.

Húkati = houkati. Sviňa húká (hrochá).
Mor. Brt. Sovy húkajú. Koll. Zp. I. 40., Sl.
sp. 125. — odkud. Kukačka s vysoka
húka nad našima jalší. Sl. sp. 217. — se —
hujati. Húkajme sa na biče. Val. Vck.

Húkavka, y, f. H-ky — lesní panny bíle
oblečené, které lidi k sobě lákají zpěvem
a zvl. hukáním. Ozve-li se jim někdo, tož
ho popadnou a tančí s ním až do umdlení,
nebo až má nohy celé odřené. Val. Vck.

Hukeš, kše, m , os. jm. Pal. Rdh. I. 121,

Húknúť = houknouti. Húkl sebú, tak
(ež) to hřmělo. Slez. Šd.

Hukot bitvy, Dch , bouřky, Dk., větru,
Čch. Bs. 32., vlaku, Pdl., hlasů, Sk., po-
tůčku. Lipa I. 329. Do tej jeskyně sa rjeka
s velikým h-tem růží Ntr. IV. 31.

Hukotný, tosend. Dch.

Hukovice, dle Budějovice, Hausdorf, ves
u Nov. Jičína na Mor. D. ol. XI. 157.

Hukový — z huku, z gajd přicházející.
Vz Huk. Duniaci dumy h. Č. Čt. II. 93.,
Ntr. V. 15.

Hukša, hukša! Zahánění holubů. Holuby
se mne zežene: Ej hukša, hukša, s milého,
nejezte těla bílého. Sš. P. 92.

Hukše. Hu hu, h., mama vaří lukše. Sš.
P. 508.

Hukva, neujalo se. Km.

Hukvaldy, dle Dolany, Hochwald, ves
a starý zámek u Příbora. Hrad H. založil
prý Hukevage. Tč. Cf. Tk. VII. 147., S. N.
Hukvec, kevce, m., der Porphyrschiefer.
Šm.

Huky, pl. To, co miškár pri miškování
z ošípanej vyreže, zove sa hukami. Slov.
Rr. Sb. — Huky fuky = hněv, mrzutosť.
Huky — fuky pominuly. Phld. V. 63.

Hul hul! Volání, aby se prasata vyhá-
něla. Slov. Ssk.

Hůl, gt. holi. Mat. v. 175. Vz Mkl. Etym.
71. Dle Šf. Strž. I. 108. z keltického. Holi
v rukú držiechu. Dal. 187. H. roštová, der
Roststab, železná (prut), der Eisenstab, die
Eisenstange. Sl. les. H. římská. Vz Vlšk.
190. Zasloužil bych holí, kdybych to udělal.
Šml.

Hula, y, f. = hulička, hulka, hulečka,
hulenka, kolébka (v dětské řeči). Mor. Brt.,
Škd., Tč., Dšk. — H. = hulava, prehánka,
déšť. Mor. Brt. D. 217.

Hulačivosť, i, f., lärmende Beschaffen-
heit. Šm.

Hulák, a, m., psí jm. Škd.

Hulákati. Pl. I. 94., Dch., Ntr. V. 311.,
Sl. ps. 113.

Hulakovský Jan, nar. 1804., spis. Vz
S. N., Ukaž. 100., Jg. H. 1. 2. vd. 567., Šb.
D. ř. 2. vd. 249. — H. Jan, naroz. 1834.,
proí. smíchov. gymnasia, spisovatel.

Hulala, y, f. = bezinky. U Nezamyslic.
Bkř.

Hulán. Podíval se císař pán, je-li toto
h. sám; a je-li toto hulánka, bude moje