397

Hutnota, y, f. = hutnosť. Šp. H. par.
Šfk. Poč. 385., Nev. — Rm. I. 59.

Hutnouti, vz Hutati.

Hutnutý = trhnutý, napilý, angerauscht.
Slez. Šd.

Hutný == hutní. H. budova. NA. IV. 165.
- H hustý atd. H. látka. Prm. IV. 135.
Železo jest hutnější dřeva. Kk.

Hutský Matej z Křivoklátu, malíř, zemřel
okolo r. 1600. Vz S. N.. Ukaz. 45.

Huty, dle Dolany, myslivna u Křelovic.

Hutyrová, é, f., hora na Oravsku. Pokr.
Pot. II. 256.

Huza, y, f. = kostřec, na Slov. trtáč, der
Bürzel, Steiss. Nz.

Huzanka, y, f., helosis, die Helosis, rostl.
Vz Rstp. 1471.

Húzati = Msti, housti, hudbu dělati. Slez.
Šd., Laš. Brt. D. 217.

Huzel, zle, m. == uzel. Na Polic, a na
Mor. H. trávy, sena. Vz Noša. Brt., Šd.,
Kšá.

Huzené = uzené. Mor. — H. = peníz,
který dostává pacholek při prodeji koně;
děvečka dostává při prodeji krávy ocasné.
U Morkovic. Bkř.

Huzenice, ves v Písecku. Blk. Kfsk.
650.

Huzháček, čku, m,, brachionus, derHaken-
wirbel. Šm.

Huzlar Kašp. Blk. Kfsk. LI.

Huzová, é, f. H. Moravská, Böhmisch
(Mährisch-)-Hause, ves u Šternberka na Mor.;
H. Německá, Deutsch-Hause, městečko tam-
též. PL.

Húž = houžev. Št. Kn. š. 274. Ta oba
črt pojme v svú húž. Hr. rk. 351.

Húžba = húžva u Doláků. Brt. D. 53.

Hužel, žla, m., os. jm. Arch. V. 556.

Huženice, ves. Arch. I. 538.

Húžev, žve, f., húževka, der Kettenring.
Laš. Tč. Cf. Houžev.

Húževnosť. Št. Kn. š. 163., 165.

Húževný = houževný.

Húžva, y, f. = houžev. Mor. a slov. Dbš.
Sl. pov. IV. 88., Ps. sl. 385. H. = březový
provaz na gréfinách místo řetězů, též vitra
zvaný. Val. Brt. D. 217. Vz Vitra. Kcely
byste mi dáku h-u na hrdlo obesiť. Dbš.
Obyč. 14. — H. = tuhá, tvrdá věc jako
houžev. Val. Vck.

Húžvačiť sa, vz Húžviť.

Húžvár, a, m., der Wiedenmacber, Seiler.
Slov. Loos.

Húžvice, e, f. = svor z kůže, spojuje
náhlavek (ohlavek) na cepíku (mlatku) s ná-
hlavkem na držadle cepovém. Zátur.

Húžvistý = houževný, houževnatý. Slov.

Húžviť sa, húžvačiť sa = nuzačiti se,
skrblým býti. Mor. Brt. D. 217.

Húžvový, biegsam. Slov. Ssk.

Hvarec = hovárati. Slov. Šitke budu h.,
že si mlade dzevče. Sb. sl. ps. II. 1. 59.

Hvaric = hvarec. Slov., na Šarišsku. Tč.
Kec (keď) mi budze dačo (něco) h., převalím
jej hlavu. Sl. sp. 127.

Hvězda, lit. zvaizdé. Mkl. aL. 267., Šrc.
478, Mkl. Etym. 81. H. barevné, circum-
polarní, točnobiízké. Vz Stě. Zem. 40., 61.
H. zodiakalní, Zodiakalsterne, Sl. les., zdvo-

jené (dvojhvězdy), ztrojené, mlhovité, Stč.
Zem. 140., 143., 148., Schd. I. 257., střelná
(padající), Sternschuppe, Dch., vz Schd. I.
256., Stč. Zem. 22., 252., teleskopická (da-
lekohledem viditelná), počasná, Stč. Zem.
36., 41., 43., 46., v teleskopu. KP. II. 175. Jak
stanoví se poloha hvězdy? Vz MS. 293.
O h. vz také S. N., Kram. Slov. Nebe hvě-
zdami se obsypalo. Němc. H. se vysiakla
(vyčistila). Němc. IV. 440. Slunce jedno za
všecky hvězdy stojí. Km. Vyhledávati běhy
hvězd věc jest více pěkná nežli užitečná.
V. Budú se stkvieti jako hvězdy; Jako ono
sedm bludných hvězd. Št Kn. š.6., 91. Když
se hvězdy trepotají nebo když jest jich
mnoho viděti a jsou červeny, bude pršeti.
Zlínsky. Brt. Kdo na hvězdy prstem ukazuje,
tomu prst upadne. Vidí-li kdo h-u blízko
měsíce, brzy sám nebo někdo z příbuzenstva
zemře. Mus. Na hvězdu nemá se ukazovati
prstem; mohl by ukázati na svou a ta by
pak spadla. V Podluží. Brt. — H. Když
se člověk pod jednú hvězdu narodí. M. —
H. = los. Každý člověk má svou h-u na
nebi a když hvězdy padají, znamená to
umírání lidí. Mus. Vz předcházející, kde se
praví, že se nemá prstem na hvězdy ukazo-
vati. — H. přenes. H. moci perské hasla.
J. Lpř. H. ctnosti. Čch. Bs. 22. — H. = věc
hvězdě podobná. H. kola, die Rosette. Nz.
H. větrná či větrojev, růže větrná, die Wind-
rose. Sl. les. H. = tvar rosetty při broušení
granátu. Zhlk. H. = hvězditá hradba, die
Sternschanze. — H. ve vyšívání. Vyšívání na
hvězdu. Mor. H. šestidílná, jiřinka, maceška,
růžový list, řebríček, tulipán, slunečnice,
leknín, paprsek, chrpa, chudobka, pruhovaná,
věnec vavřínový, řetízková, rozmarínková,
řadová, jitrocel, větrník, čtyřdílková, kříž
maltézský, srdcová, hvězdýš, listnatá, růžica,
list fijalkový, jahodový, pupínková, peti-
lístek, prstének atd. Škol. žen. pr. — H. —
kráva s hvězdou 1 na čele. Mor. Brt. — H.
Stern, vsi u Králové Dvora a u Slaného ;
sam. u Jesenic a u Liboce (u Prahy, starý lo-
vecký zámek, nedávno ještě voj. prachárna.)
Vz S. N. U Hvězd, U Černé, U Stříbrné
Hvězdy v Praze. Tk. II. 536., V. 242., VI.
348. - H., y, m., os. jm. Tk. IV. 727., V.
242. H. Jan z Vícemilic. Vz S. N., Tk. Ž.
221. — Z Hvězdy Jan. Vz Marek Jan Jindř.

Hvězdář, der Sternseher. H-ři čeští. Vz
Schd. I. 253. A sú u nás doma takoví h-ři,
co vypočítajú h-cky na nebi. Sš. P. 692. —
H, der Sterndeuter. Abychom my měii h-ři
(vykladači) toho býti. Wtr. — H. = svobod-
nik, der Gefreite (žert. u vojska). Vz Hvěz-
dička. Us. Kšť. — H. — zlatý jetel. U N.
Bydž. Kšť. — H. = falešné seménko při-
míchané do semene jetelového, tomuto zcela
podobné. U Hořic. Hk. — H., Hwiezdař,
sam. u Krumlova.

Hvězdárna, vz S. N., Kram. Slov.

Hvězdářský. H. dalekohled, Mj., měřietví,
NA. V. 87., šířka, délka, záhada, Stč. Zem.
79., 173., měsíc (27 dní 12 hod. 44 m.) Lpř.
Dj. I. 4.

Hvězdářství popisné. Vz Stč. Zem. 149.
— Št. Kn. š. 10. A ovšem po h. nestojte
pilně, z něhožť sú mnozí bludové i čaři