400

filol. 1880. 207., Mkl. Etym. 82., Dal. 6. H.
královský — nejsevernější čásť vlastni Šu-
mavy. Vz S. N., Čechy I. 15. Onde vino-
rodné vrchy, jinde chvojných hvozdů houště.
Pl. I. 23. Na pustém hvozdě, in eremi va-
stitate, in loco vastae solitudinis. BO. Sokol
se hvozdu nediví. Us. Bž. — H., hvozď =
hřebík. Slez. Hvozdy něco zabiti. Té. —
H., Hwozd, vsi u Rakovníka a u Konic (na
Mor). PL., D. ol. I. 197. H. v Písecku. Blk.
Kfsk. 201.

Hvozda, y, m., der Malzdörrer; Bräuer.
Bern.

Hvozdař, e, m. = hvozda. Bern.

Hvozdec, zdce, m. == malý les. hvozd.
Vz Hvozd. — H. = hrad v Míšně, Dal. 86.;
vsi u Brna, u Dnespek, u Lišova a u Ho-
řovic. PL., Blk. Kfsk. 1323., Sdl. Hr. III.
303.

Hvozděje, pl., f. = vořiny, die Durch-
schläge. Sl. les. Vz Vořina.

Hvozdek, zdku, m. = malý hvozd. Tč.

Hvozděný; -děn, a, o. H. slad, das Darr-
malz. KP. V. 264.

Hvozdí, n. — hvozd. V zákruhu palm a
h. kokosného. Pl. I. 238.

Hvozdíček, čku, m. = hvozdík karafilát,
hvozdička, karafilát, karafiát, dianthus caryo-
phyllus. Vz Rstp. 118., Slb. 625., Čl. Kv.
312.

Hvozdička, vz Hvozdíček.

Hvozdík, u, m., dianthus, die Nelke,
rostl. H. karafilát (vz Hvozdíček); rychlíček,
d. caesius; peřistý, d. plumarius; čínský,
d. chinensis; bradatý, d. barbatus; kartou-
zek, d. carthusianorum. Vz Rstp. 118. Cf.
FB. 82., Čl. Kv 312., Slb. 614., S. N., Rosc.
139., Sbtk. Rostl. 49., 253., Mllr. 40. -
H. = malý hřebík. Vz Hvozd. Tč. — H., a,
na., os. jrn. Šd.

Hvozdíkovitý, nelkenartig. H. rostliny,
caryophyllinae. Sl. les., Rosc. 139.

Hvozdíkový, Nelken-. Čl. 22.

Hvozdíř, e, m., os. jm. Arch. 111. 535.

Hvozdná, é, í., Hwozdna, ves u Hole-
šova na Mor. D. ol. X. 415. Bývalý ryb-
ník ve Hvozdné u Rakovníka. Wtr. — Cf.
Tk. III. 37.

Hvozdnatý, waldig. H. stráň. Čch. Petrkl.
41.

Hvozdnice, e, f., Hwoznitz, ves u Mníška.
Tk. III. 313., Sdl. Hr. V. 132., Blk. Kfsk.
1466. — H. = přítok MoRavice. S. N. V.
1068.

Hvozdník = hvozdík. Mllr. 40.

Hvozdno. Sdl. Hr. III. 303.

Hvozdošumec, mce, m. = duch, jenž po
hvozdech šumí. Kaln.

Hvozd'ov, a, m., ves v Plzeňsku. Blk.
Kfsk. 330.

Hvozdovský, der Malzdörrer. Rk. Vz
Hvozda.

Hvožďany, dle Dolany, Hwoždian, vsi
u Bechyně, u Blatné a u Vodňan. PL., Tk.
I. 361., Sdl. Hr. III., Blk. Kfsk. 654., Sdl.
Hr. III. 193.

Hvožděj, e, m., das Durchschlagsholz.
Mkl. Etym. 81.

Hy! interjekce. Mst. Vz List. filol. VII.
110.

Hyacinth, hyacinthus, bylina. H. za-

hradní, h. orientalis, plný, jednoduchý, hol-

landský (haarlemský), belgický, německý,

francouzský, italský. Dlj. 73. Cf. ČI. 147.,

KP. IV. 304., S. N., Rosc. 110., Kk. 126.,

Schd. II. 270. — H. — nerost = průhledná

červená odrůda cirkonů; také bledočervený

granar. Vz Bř. N. 187., Osv. I. 667., Schd.

II. 32., S. N., Vega II. 310.

Hyacinthobarevný, hyacinthfarbig. Lpř.

Hyacinth-us, a, m. H. a S. Philippo
Nerio. 1722. Vz Jg. H 1. 2. vd. 568., Jir
Ruk. I. 283.

Hyady, vz Schd. I. 218, S. N.

Hyalith, u, m. = skelný opál. Osv. I.
667., Bř. 182., Schd. II. 33., KP. III. 194.,
S. N.

Hyalografie, e, f. = sklopisectví, ryjeetví
na skle. Vz KP. I. 387., IV. 592., S. N.

Hyalosiderit, u, m., nerost. Vz Bř. N.
171.

Hyb, u, m. = pohyb, die Bewegung. Kká.
K sl. j. 189., 203. Samoděčný hyb. Dk. Dj.
f. 171. H. či hnutí mysli. Dk. Duch hybu.
Dk. Aesth. 349. H. křídel. Kká. Td. 360.
Ruky půvabný hyb. Osv. V. 757. — H. =
rána, hod, der Schlag, Stoss, Wurf. Na tři
hyby zhodil devět kolků (kuželek). Zlínsky.
Býł sem tam od hybu sedum roků (celých).
Val. Od hybu všecko zebráł (hned a na-
jednou). Brt D. 217. Cf. Hyba.

Hyba = jediné, jenom, leda, nur. Slov.
Vy nerobotníci, nikda vás nevidím h. pri
sklenici. Koll. Zp. I. 351. Nemá nám družba
sedla, h. koňacé rebra. Ib. I. 238. — Němc.
VII. 57. — H. Lina = najhrubší povraz,
aké sú na pr. na lodi. Jednotlivá čiastka
line, povrazu, ktorá sa už nedá rozpliesť,
je hyba. Slov. Zátur. — H. — rána. Dal
mu hybu, div se neskácel. U Kr. Hradce.
Kšť. Cf. Hyb.

Hýbací stroj (motor), síla, Mj., nerv. Dk.
P. 5.

Hýbač, e, m., der Beweger. Phld. I. 3.
123. H. parní = žentour, der Dampfmotor.
Sl. les.

Hybadelný, beweglich.

Hybadlo. Vz Motor.

Hybaj. Dostal h.; Dám ti h. (bití). Mor.
Brt. 217.

Hybák, u, m. = hybadlo, der Motor.
Dch.

Hýbáni, n., der Beischlaf. Us.

Hýbanice, e, f. = hýbání. Šm.

Hýbas, a, m. = nemotora. Šm.

Hýbati, vz Hnouti, Mkl. Etym. 83. Statek
hýbající = movitý. 1540. Soud. kn. op. —
H. = běžeti. — za kým. Ten hyba za nim.
Laš. Brt. D. 217. — kdy. Na Petra a Pavla
hýbu dóm (jdou). Podl. Ib.

Hýbavý, beweglich. H-vých věcí přene-
sení. ZN. H. děťátko v životě (matčině).
Sv. ruk. 336.

Hybění, n. = hynutí. Vz Hyběti.

Hybernská ulice v Praze. Vz Hibern-
ský, Hiberňácký.

Hyběti. Za Hus přidej: II. 392. — komu.
Protož tobě bude h., jestliže se mnú se
budeš býti. Výb. II. 49. Pakliť vdova pojme
muže, an má děti a ona druhé, všem hyběti.