403

Schd. II. 402., čabraková č. vlk pobřežní,
h. brunnea. die Schabrakenhiäne, cibetková,
či šanfoš žíhaný, proteles halandii, der Erd-
wolf, Bnn. J. 2. 12, 16., vlčí, canis pictus.
Holub. Cf. S. N., Kram. Slov.

Hyénový. H. pes, canis pictus, lycaon
pictus c. venaticus. Holub I. 53.

Hyetometr == dešťoměr.

Hygiena, z řec. = zdravověda, životo-
správa. Rk., S. N., Slov. zdrav.

Hygienický, hygienisch. H. léčení.

Hygienik, a, m. SP. II. 246.

Hygrometr, u, m. = vlhkoměr. H. Da-
nieliu v, Sansurův, Körnerův, Regnauetův.
Vz Stč. Zem. 617., KP. II. 341.-342 , Mj.
146., 147., Šf'k. Poč. 78., Schd. I. 169, S. N.

Hygrometrický, hygrometrisch. Hygro-
metrické stupně. Srč. Zem. 618.

Hygroskop = vlhkoměr. Vz KP. II. 341.
H. rostlinný, strunový, vlasový. Mj. 145.-146.
Vz Hygrometr.

Hygroskopický == navlhavý. Hygrosko-
pisch. Nz. H látky, Mj. 145., vlhkosť. Šfk.
Ruk. 112 Cf.

Hyhákati = hýkati. Slov Ssk.

Hýhal, a, m , os. jm. Tk. IV. 500.

Hýhati = volati hyha! Somar hýha. Hdž.
Šlb. 9. Vz Hýkati. — H. = smáli se. To
sme se, tam nahýbali. U Č. Kostelce. Lg.

Hyhňaati se = smáti se, kichern. Us. Vrů.
Vz Hyhúňať.

Hyhot, u, m. = hyhání. Vz Hýhati.

Hyhotati se = hlasitě se smáti, řehtati
se. Na již. Mor. Šd.

Hyhúňati se = nezbedně, nezpůsobně se
smáti. Cf. Chlachýzňať sa, Řehýňať sa, Hy-
hňati se. Mor. Brt.

Hybykati, cf. Hýhati.— kde kdy. Muž
v krčmě pri muzice hyhyká u žena doma
s dětmi naiíká. Koll. Žp. II. 98.

Hysiotheosia, e, f = vzeíí sobě někoho
za syna. BR. II. 503. b.

Hýk, u, m. = dehet. kolomaz. Dříví sosnové
za sucha puzené dává h. Vz Rsfp. 1433.

Hýkáni. Výb. I. 706., Št. Kn. š. 117.

Hykapáš, e, m., os. jm. NB. Tč. 53.

Hýkati. Vítr hvízdal a hýkal. Jrsk.
Somár začal strašně h. (ia schreien). Pokr.
Pot. I. 327. Železná draha tiahne sa tak
skalnatým ale krásnym údolím, že človek
iba býka velebiac Boha pre tie rozmanité
úkazy prírody. Lipa I. 260.

Hýkavý = rád hýkající. tohajka,
diotnedes exulans, der Albatrosa. Sm.

Hyklati = viklati. U Polič. Kšá.

Hykymaky = čmáranice, das Geschmier.
U Místka. Škd.

Hýl skalní, erythrospiza, africký či pouštní,
e. githaginea, růžový, carpodacus, rudý, car-
podacus erythrinus, sibiřský, uragus Sibiri-
ens, obecný či kanovníček, pyrrhula euro-
paea s. vulgaris, ořešník, pinicola enucleator,
loxia enucleator, lesní. Brm. II. 2. 365., 366.,
368, 370, 371., 375. H. prosožravý, pyrr-
hula panicivora, modrý, caerulea, violkový,
violacea, hnědý, fusca. Sl. les. Cf. Frč. 353.,
Kram. Slov. Lepší hýl než motýl. Pk.

Hylák, a, m., sam. u Golč. Jeníkova.

Hylásati == náramně křičeti. U Uh. Hrad.
Tč.

Hylášňati = zvoříňati, rozdavovati se,
na veřejném místě se vaditi. Brt.

Hylázgati = vespust křičeti. Mor. Brt. D.

Hylázňať = povykovati. Brt. D. 158.

Hylec, lce, m. == veliký kus. Ukrojil si
h. chleba. V Kunv. Msk.

Hylmar, a, m, sam. u Nové Paky. —
II. Václ., prof. a spisov. v Praze, naroz.
v Nové Pace 1841. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 179.

Hylom snad tolik co chylom, chylem,
náchylné. Té. Hylom, hylom, poslúchajte
domácí, horní . . . Sš P. 762.

Hýlov. Sdl. Hr. IV. 370.

Hylovec, vce, m. H. z Polkovic. Sdl.
Hr. III. 201., IV. 370.

Hýlovo, a, n., Hillau, ves v Opavsku.

Hylprant, a, m. Sdl. Hr. V. 143.

Hyluš, e, m., os. jm. D. ol. I. 1028.

Hylvaty, dle Dolany. Hilbeten. ves u Ústí
nad Orl. Blk. Kfsk. 198 , Sdl. Hr. II. 277.

Hymä = leda, kromě. Slov. Že ju nevy-
lieči h. živá a mrtvá voda. Dbš. Sl. pov.
V. 56.

Hymen také = blánice panenská, mem-
brana virginitatis, die Scheidenklappe, das
Jungfernhäutchen. Vz S. N.

Hymenaik, u, m. = dvojstopý daktyl.
Dk.

Hymna nyní = lyrická báseň velebící
Roba a osoby světské nejvyšší. Km. Cf.
Vor. P. 69., S5. II. 131., Sbn. 260., Jir.
Ruk. I. 283., Jg. Slnosť. 106.

Hymnický, hymnisch. H. nadšený. Mus.
1880. 272.

Hyn = tam, tamto, tamhle. Bž. 220.,
Němc. Krl. b., Dh. 12 , Laš. Tč. Idem, idem
na dalekú cestu, hyn do Brna pre mladú
nevěstu. Koll. Zp. I. 234. Hyn p. Pavel jde
z rynku hornieho. NB. Tč 79. Vidúce obraz
boží řkú: Hyn Bóh. Hus I. 76. Vz Hynaj,
Hynka, Hen.

Hyna Kar., 1802.-1881., děkan. Vz Tf.
II. I. 3. vd. 187 , Jg. H. 1. 2. vd. 569.. Šb.
D. r. 2. vd. 250.

Hynáček, čka, m., os. jm. Arch. II. 50.,
Pal Rdh. I. 121.

Hynais, a, m. — H. V., český malíř.

Hynaj, hynajky = hyn. Slez. Šd. Hynaj
beži zajíc. Šš. P. 623.

Hynal. a, m., os. jm. Pk. Npj. 75, Žer.
Záp. I. 275.

Hynce, e, m., os. jm. Tk. V. 101.

Hynče, dle Soudce (v starší době). Po-
honím pana Hynči; s panem Hynčí. D. ol.
II. 491 , Půh. II. 94., 112, 140.

Hynčeti, el, ení, hinnire, wiehern. Ko-
byla hynčí (chce k hřebci). Slez. Sd.

Hynčice, dle Budějovice, Heinzendorf,
ves u Oder.

Hynčík, a, m., os. jm. Arch. V. 529.,
Půh. II. 537.. 539.

Hynčin Novosnd, Heinzhof, ves u Zá-
břehu. — H. = Hynčův. Syna páně H-na;
Pohoní Elšku, paní H-nu z Lipé. Půh. II.
94. 275.

Hynčina, y, f. H. Dolní, Unter-Heinzen-
dorť, ves u Zábřehu; H. Horní, Ober-Hein-
zendoif, ves u Březové na Mor. PL.

Hynčovati = kolébati, houpati, schau-
keln. Slov. Hol. 236., 426., Bern.

393*