424

Chmýranie, n., das Krabbeln. Slov. Ssk.

Chmýrati, krabbeln. Slov.

Chmýratý = chmýr mající, ku př. nažky
charpy, fruclitkronig Sl. les., Rst. 4l8.

Chmýrek, vz CtimýR.

Chmýří, vz Chmer, Chmýr, S. N., Rosc
129.

Chmýrko, a, n. = chmýrek. Lehký jako
ch. Němc.

Chmýrnatý, frnchtkernig. Presl.

Chmýrovitý, fruchtkronenartig. Sl. les.,
Rst. 418.

Chňap, a, m., psí jm. Šd.

Chňapati, vz Chňapiti.

Chňapnouti, vz Chňapiti. Ten to chňap'
(= nic). Us. Hnšk. Ch. koho = udeřiti.
U Olom., u Kyjova. Sd., Včr. Na Slov.

Chňapný, Schnapp-. Ch. drak (hra). Dch.

Chňava, y, f., Chniawa, Knedenhof, sam.
u Budějovic.

Chňaviti, gierig essen. Slov. Ssk.

Chňoura, y, m. = ospalec. Čce. Tkč.

Chňourati = spáti. Čce. Tkč.

Chňupák, a, m., nadávka. Slov. Mt. S.
I. 116., Dbš. Obyd. 44.

Chňupana, y, f.. nadávka. Slov. Mt. S.
I. 116., Dbš. Obyč. 45.

Chnúpuouti se = chytiti se, pohádati
se. Kod. exc.

Chubině, Chobin, Chubin, osada u Konic.

Chobola, y, m., os. jm Mor. Šd.

Chobolice Dolejní a Hořejní, Nieder-,
Ober-Koblitz. vsi u Ústě. PL., Tk. V. 191.,
Blk. Kfsk. 1324.

Chobot, vz Mz. v List. filol. VII. 222.,
Mkl. Etym. 87., 424. Ch. skalní, die Felsen-
bucht. Sl. les. — Ch. = rozházená kopka
sena. Vz Okŕžle, Okolica. Na vých. Mor.
Brt. — Ch. = rypák, ssadlo. Ch. motýlu,
nosatců. Kk. Mut. 4., Kk. Br. 4. -- Ch.
V botan. Vz Čl. Kv. XX., Slb. XLI. =
Ch. = jm. polí (= dlouhé díly). Pk. -- Ch.,
osada u Vlašimě; mlýn u Milevska, u Uhlíř.
Janovic, Blk. Kľak. 61.; samota u Blatné a
u N. Města v Brněnsku; myslivna u Pře-
štic; předměstí v Kroměř. PL. — Ch., vz
Chobotides.

Chobotid-es, a, m. (Chobot) Jiřík Mšen-
ský, farář, 1617. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 570.,
Jir. Kuk. I. 294.

Chobotnatka, y, f., pterogon, der Eck-
flügelschwärmer. Ch. pupalková, p. oeno-
therae. Stn. i. 41.

Chobotnatý. Ch síť. NA. IV. 120. —
Ch-tí, proboscidea, Rüsselthiere. Nz.

Chobotnice, octopus. Ch. obecná, o. vul-
garis, der Krake; dlouhoramenná, o. macro-
pus, pížmová, eledone moschata, pobřežní,
veliká, plovoucí. Vz Frč. 264.-265., Brm.
IV. 2. 192., 199.

Chobotový. Ch. led. Vega I. 301.

Chobotský, os. jm. Blk. Kfsk. 1324., Sdl.
Hr. IV. 370.

Chobotuška, y, f., viverra nasalis, das
Rüsselthier. Sl. les.

Chobzda, y, f. = bez chebd, sambucus
ebulus. Vz Rstp. 784.

1. Choć = ač. Ch. by matka dala, to
tačiček nechce. Sš. P. 360.

2. Choc z očú = ztrať se, zieh fort. Slov.
Rr. Sb.

3. Choc, fr. — srdeční úder (ch. srdeční);
omráčení a skleslosť po poranění nastalá,
vz Slov. zdrav.; srážka, hl. dvou zástupu
jezdeckých. S. N.

Chocebuz, e, f. Vz Tk. I. 608., III. 85.,
96.

Chocek, cka, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
121.

z Chocemic Jindř., bakalář, 1502. Vz
Jir. Ruk. I. 294.

Chocen, cna, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
121.

Choceň, cně, f., Chotzen, mě. u Vys.
Mýta. Ch. koláčnická. Tam dělají povidla
z řepy a mažou jimi koláče. Vz Sbtk. Krat.
h. 42. — Tk. I. 548., III. 647., IV. 727., V.
242., Tf. Odp. 7., Kk. Sl., Sdl. Hr. I. 254.,

II. 277., V. 180., S. N., Blk. Kfsk. 767,
933. Z Chocně Jan, vz Choceňský.

Choceněk, ňka, m., předměstí v Chocni.
Sdl. Ur. I. 277.

Chocenice, Chotzenitz, ves u Plaňan;
Kotzeuitz, ves u Blovic. Tk. V. 167., Blk.
Ktsk. 1324., 1461., Sdl. Hr. I. 88., S. N.

Chocenka řeka. Sdl. Hr. II. 169.

Choceňský. Ch. předměstí ve Vysokém
Mýtě. — Ch. či z Chocně Jan (Berka),
lékař, † 1545. Jir. Ruk. I. 294., S. N., Mus.
1878. 160.

Chocerady, dle Dolany, Kotzerad, ves
u Čer. Kostelce. Kk. Sl.

Choci = choc, choť, Ht. Sl. m. 263.

Chocjaký = lecjaký. Slov. Ssk.

Chockov, a, m., Kutzkow, ves u Kralo-
vic. Bik. Kfsk. 127., Sdl. Hr. I. 39.

Chockto = leckdo. Slov. Ssk.

Chocnějovice, dle Budějovice, Kotznio-
witz, ves u Mnich. Hradiště. Blk. Kfsk.
1324.

Chocolada, vz Čokolada, Kk. 227.

Chocomyšl, e, f. (od Chocomysla, Pal.
Rdh. I. 131.), Ctiotzomischl, ves u Klatov.

Chocov, a, m., míst. jm. Arch. III. 492.,
Sdl. Hr. IV. 370.

Choč, e. f., Chotsch, ves u Pardubic ; vrch
v Oravě na Slov. Phld. VI. 282., Hdk. C.
378., Krč. 703., S. N., Pokr. Pot. I. 199.,
236, II. 7., Č. Čt. II. 361.

Chočín, a, m., Chotschin, ves u Tábora;
Kotschin, ves u Vltavotýna.

Chočov, a, m. = Kočov, ves v Tábor.
Blk. Ktsk. 341.

Chod = krok. Anth. Jir. I. 3. vyd. XXXVI.
Cf. Mkl. Etym. 86. Chod stavíc stráž o zbraň
se opírá. Kyt. 1876. 90. Vedl chody své
(dirigere gressus). BO. Rozšíříš chody své
(gressus). Bj. — Ch., der Gang. Ž. wit. 1.
6., 72. 2. a j. Chod mimo, das Defiliren,
kvapný. Deh. Ch. o rukou. KP. I. 459.,
469. Ch. v tělocviku vůbec. Ib. 419., 420.,
509. Již v tichu jeskyné jdou šumným cho-
dem. Kká. K sl. j. 104. Chod jeho uslyšal.
GR. Nehrdaj jinými, ještoť menší pokoru
v chodu rúcha svého ukazují. Št. N. 168.

12. Ti tě klamají a cestu chodóv tvých
rušie. Hus II. 154. — Ch. hodin, šroubu,
ventilů, ZČ. I. 168., 27., 487., lodi, Posp.,
myšlének, Hrts., stroje, Mj. 141., práce, Kká.,