425

pístu v parním válci, Hrna. 98., loužení, der
Schwellgang, na prázdno, der Leergang,
lučební, chemischer Process (pochod), rej-
střík chodu, das Gangrpgister, šroubek
chodu, die Gangschraube, Šp ; ch. politiky,
ch. lehký, těžký. Us. Pdl. Stroj (pec) v ch.
uvésti. Šmr. 130., NA. IV. 173. Horské pe-
níze, jenž v ten čas ch. svuoj jměly (Cours).
NB. Tč. 29. — Ch. = rhythmus, Ch. spadný,
sestupný, schodný, padající, vzestupný, vstou-
pavý, vstupný, iambický, trochaický či pa-
davý. Sš. Pros (3. vd.) 12., 38. — Ch. =
chodba. Ch. podkopu, der Minengang. Čsk.

— Ch. v tkadlc. Osnova (u soukenníků)
přední má snována býti 35 chodů; osnova
hrubá 32 chodův, který ch. má 12 cívkami
snován býti; a na zdýl osnovy má býti
36 loket. Pk. MP. 94. Cb. (u souken.) =
tolik nití, kolik jich najednou se šráku
snovacího na snovadlo převésti lze; odtud
osnova o 40 chodech; Ch. míval 32 niti.
Nvk. V každém chodu má býti 30 nití.
Sedl. Rychn. 39. Ch. = 30 nití v osnově,
má dva půlchody po 15 nitích. U Rychn.
Msk. Vz Tkadlcovství a v Jg.: Kolek.

Choď, lépe: choť = ač. Ch. by mi včilej
muzika hrála, trubači trubili, ach to by mi
to moje srdečko něrozveselili. Mor. Sš. P.
245.

Choďa, choďas = kdyby i, ač. Vz Choc,
Choď. Slov.

Chodácký, umgängig; žebrácký. Slov.
Bern.

Choďačka ve hře na pannu Růži. U Ná-
choda.

Choďačky = chodě. Ch., stojačky. Slov.
Ht. Sl. ml. 268. Cf. Chodánky.

Chodák, der Geher. Pč. 51. Ver je to
ch., ani olovený vták. Sb. sl. ps. I. 102.
Dobrý ch. (kůň). Dch. — Ch-, u, m., v ob.
ml. = nožička, podpora přední části pluhu
na místě koleček, die Pflugstelze. Pta., NA.
IV. 69.

Chodákový pluh, der Stelzpflug. Vz
Chodák. NA. IV. 69.

Chodař, e, m., der Gangmacher. Šp.

Choďata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. 1. 121.

Chodataj, e, m. = prostredník. Kristus
nové úmluvy a nového závětu prostřední-
kem a ch-jem jest. Sš.

Choďavá, é, f. = morav. tanec. Škd., Sš.
P. 602.

Chodba = chůze. Té chodby nemáme
přestati. Št. A také jsú tú chodbú vzali
dva voly. Pč. 30. Chytil jsem se orání a
chodby (dříve jako tkadlec seděl). U Do-
brušky. Vk. Zláť jest naděje, by ten došel
cíle, ktož chodby nepočne. Št. N. 268. 8.

— Ch. — místo, kudy se chodí. Ch. násepní,
NA. III. 148., mezibuněéní, der Zwischen-
zellengang. SI. les., Rosc. 28. Ch. v uchu.
Vz KP. II. 292. Ch. římské. Vz Vlšk. 496.

Chodce, ves v Tábor. Blk. Kfsk. 60.

Chodcovský tanec. Reš.

Chodčiny = Chotčiny.

Chodec. Chodce, za chvilku ochlazen
dále zas kráčíš. Pl. I. 97. — Ch. = žebrák.
Chodcem musí zůstati naposledy. Reš. Ch-cu
vyzdvihování. Zř. zem. Jir. 447., 688., Cor.

jur. Jir. IV. 3. 1. 404. — Ch. = mateří
douška. Mllr. 105.

Chodecký. Blk. Kfsk. 1324.

Chodeč, dče, m., Chodetsch, sam. u Pelhři-
mova; Chodsch, ves u Mělníka, Blk. Kfsk.
318., 428.; Chotsche, ves v Krumlovsku.
PL., Tk. III. 19., V. 50., Sdl. Hr. II. 277.,
III. 303., IV. 354.

Chodek, dka, m., os. jm. Pal. Děj. III.
1. 339., Tk. IV. 23., 27.

Choděna, y, f. = kraví jm., kráva pěkně
si vyšlapující. Mor. Brt.

Choděnica, e, f. = chůze. Val. Brt. D.
146.

Choděra, y, m., os. jm.

Choděta = Choďata.

Chodící roucho. O. z D., Mus. 1864. 19.,
šat. Vš. 223., Bart. Šaty ch. a ložní. Wtr.
ze 16. stol.

Chodič, e, m., der Geher. Slov. Ssk.

Chodička, y, f. = chodník. Val. Brt. D.
218.

Chodidelko, a, n. = malé chodidlo. Bern.

Chodidlo dělíme: v zanártí (tarsus) s pa-
tou (calx), v přednártí (metatarsus) a v prsty.
Zanártí a přednártí mají nárt (dorsum) a
plosku (planta). Stff. Cf Sal. 239. Ch. (tar-
sus) brouků. Kk. Br. 7. Zanártí ch-dla ob-
sahuje kosti: patnou, hleznovou, člunkovi-
tou, klínovou, krychlovou; Měření ch-dla
za příčinou šití obuvi. Vz Matj. 21., 106.
a násl. Má duši v chodidlech (brzy umře).
U Litomyš. Dř.

Chodidlový. Ch. kloub, das Fussblatt-
gelenk (bei Insekten). Sl. les.

Choditi. Ž. wit. 41. 10., 18. 6., 100. 6.
a j., Mkl. Etym. 86. — kudy. Ch. sem tam
po pokoji, po domech, Us., kozíma dvír-
kama. Us. Kdo to chodí po krchově, po
mém hrobě; Nevidím synečka ch. po za-
hradě; Ty chodíš přes polečko k muzice;
Patery vrata rozsekám a ešče k tomu dve-
rečka, kerými chodí Anička. Sš. P. 108.,
270., 360., 429. Ch-li sú po suše uprostřed
jeho. Jir. Anth. I. 3. vd. 7. By chodil po
zlatém mostě; Ch-li po nesnadných cestách;
Chodí po nich (po odpustcích) přes svět.
Št. Kn. š. 9., 24., 77. Na cěstě, júž budeš
ch. Ž. wit. 31. 8. — jak. Chodí jak duch
(ticho), jak blúdná duša, blúdná ovca, jak
pitomý, jak somár, sotor (rozdurděný), jak
pávica (pyšné), jak s treterein (poplašený);
chodí za mnú jak tele za krávú (dotěrný);
chodí jak svázaný; chodí jako kočka s pu-
chýřem (ustavičně zavazí); choďá jak na
ofěru (jeden za druhým na př. žebráci);
chodí jako můra, Brt., jak býčí palice (o ne-
motorném n. napilém člověku). U Olom.
Sd. Chodí jako nešť (budiž k ničemu, bez
účelu); jako podesraný Saks (dělá malé
kroky); jak ošoust (má sešlé šaty); jako
s kurrenclou (spěšné). Čce. Tkč. Pumpa na-
pájecí chodí na prázdno (píst se pohybuje,
ale nečerpá žádné vody), Smr. 54. Již to
tak nechodí, jak to chodívalo; Ch. od domu
k domu. Us. Pdl. Zvyšovalo ovšem její
krásu, že tak čistě a pěkně si ch-la. Sá.
A už len šťastlive choď. Sb. si. ps. II. 1.
141. Ch. přímé, vztyčené. Hits. V zármutku
jsem ch-la. Sl. ps. 157. Chodí po žebrání;