426

Chodím po slobodě jak rybka po vodě.
Ht. Sl. ml. 236. V zkroušenosti někam ch.
Hdk. v Osv. VI. 941. Ch. sto pět, ch. pět

— patnáct = kulhati. U N. Bydž. a Král.
Hrad. Kšť. S hlavou nakloněnou ve hlu-
boké chodím dumě. Vrch. Súsedovo děvče
pěkně sobě chodí a nerádo robí; Panna
v taňcu chodzi; K jiným chodzi každý dzeň
a ke mně raz za tydzeň; Tebja pomlúvali,
že si z múdra chodíš a robiť neumíš; To
varyšenko má, choďme my si v modře, ne-
vydávajme sa, šak je nám tak dobře. Sš.
P. 95., 188., 195., 547., 549. Bude na všaký
den ch. s pokorú, s ofěrú . . . Výb. 11. 16.
S velikou pilností a chtíčem mimo její duom
chodil. BN. Ať nechodí přes cíle. BO. Po
svej vóli ch. BO. Chodí po přikázání Davi-
dovu, otce svého. Bj. O holi ch. Vš. 21.
Ch. pěškami, GR., počestně. Št. Kn. š. 99.
(158). — proč. Po vodu ch-li. V. Tam
chodím na učení. Ví přes hory každú cestu,
kady choďá pro nevěstu; Nechce mně ch.
na hůru pro seno koňům. Sá. P. 135., 666.

— kdy. Chodívá k nám pod večer. Us.
Již v pěti letech chodil do školy. Us., Kn.
poh. 11. 204. Kto ve dne bude choditi, ne-
potkne se. Anth. I. 79. O hromnicích vlci
v stádech ch-li. Let. 135. — s kým. Cho-
diec se svým Bohem. Št. Kn. š. 186. Bude
k nám chodívat Janek s Jurú, budú nám
nosívať levaudulu. Sš. P. 291. S koňmi ch.
(rychle). Us. Semr. — po čem: po svých
potřebách, Bart., po kvasích a hodech, Cr.,
po muzikách. Sš. P. 17. Doktor chodí po
nemocných. Šml. I. 85. Choď po něm, per-
sequere eum. Ž. wit. 35. 15. — v čem:
v zlatě; v dobrém, drahém růše, Št. Kn. š.
99., 143., 164., Pass. 14. stol., ve tmách,
Výb. I. 7., v boží bázni, Kom., v ryzém
zlatě. Smil. Ch-lo si v stříbře, zlatě (tělo)
a já duše trpím za tě; Tanovská šafářka
chodí jak zemanka v červenej leknici, v mo-
drej kasanici; Ch. ve věnečku. Sš. P. 17.,
422., 759. Ktož chodí ve tmě, ustrčí se;
Střieci se těch bílých vlkóv, ačť i v ovčí
kóži chodie. Št. Kn. š. 180., 85. — kde:
mezi lidmi. Št. Kn. š. 157. Nad hadem
aspidem ch. budeš. Ž. Kl. Okenice (u sta-
vidla) chodí v drážkách sloupů; Čepy chodí
v pánvicích; Stavidlo chodí v rámci. NA.
IV. 252., 175., 259. flert chodí směrem rázu
v loutkách. KP. IV. 65. Něchoj (nechoď)
ty, má milá, vedla koňa, budú ludia vravěť,
že si moja. S1. sp. 122. — kam: naproti
někomu. Sá. Tam chodí myšlénky mé. Posp.
Ch. na rybotov. Kyt. 1876. 18. Ch. ke mši,
na kázanie. Št. Kn. š. 91. Vy hudci choďte
před mej mamky vrata. Sl. sp. 19. Oba
k jednej chodívali; Koho ráda vidím, ne-
chce ch. k nám; Chval k vám do vašího
domu; A já bych k vám chval, ale koně
u vás řehcú; Má maměnko milá, lekávám
se v noci, chodijú pod okna moravanščí
chlapci. Sš. P. 188., 212., 592., 700., 705. —
za kým. Na večer za děvčaty chodím;
Chlapci by k vám za ní chodívali. Sš. P.
611., 590. — jak dlouho. Od šesti let
k nim chodil. Půh. II. 76. Chodil sem k vám
od malunka. Sš. P. 208. Chodil tam tři dni.
Us. — s inft Čierné oči, choďte spať, bo

musíte ráno stať. Sl. sp. 90. — se sup.
Chodil jich upomínat. Půh. II. 76.

Chodivý. CH. sukno (ve kterém lze dlouho
chodiť). Laš. Tč.

Choďjaký = lecjaký. Slov. Ssk.

Chodkov, Chotkov, a, m , ves v Plzeň-
sku. S. N. X. 258.

Chodlivý. M. 77.

Choduice, e, f. = oběžnice. Kod. v Mtc.
1. 1863. 158.

Chodníček, vz Chodník. — Ch. = zá-
kalec (v pečivě). Na Hané. Wrch.

Chodník na silnici, NA. IV. 182., pro
pěší, Dch., vyvýšený, pískový, dlažbou mo-
saikovou opatřený. Stat. př. kn. 1877. 109.,
111. Ch. římské. Vz Vlšk. 69., 116. Ch čkom
k Aničke kráčal Janíček. Sl. ps. 150. Toto
je ten ch-ček přes ty vinohrady, co sem já
jím chodíval k milej na přezvědy. Sš. P.
796. Ch. v dolech liší se od štoly tím,
že začátek i konec jeho jest uvnitř dolu.
NA. IV. 134 Ch provětrávací, dopravovací,
vodovodný. Ib. IV. 144.—145.

Chodníkový, Steg-, Pfad-. Ch. cesta
(voznice při chodníku), Mor. a slez. Šd.,
plotna, dlažba, dlaždice. Zpr. arch. IX. 39.

Chodotín, a, m., hosp. u Čes. Brodu.

Chodoun, a, m., Chodaun, ves u Zdic.
Tk. I. 439.

Chodounský Kar., dr. med., docent čes.
university. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 196., 197.,
Bačk. Př. 104., 158.

Chodouny, dle Dolany, Chodaun, Cho-
dom, ves u Roudnice.

Chodour, a, m., os. jm. Tf. Odp. 24.,
Blk. Kfsk. 897.

Chodov, a, m., Chodow, ves u Hostivař;
Meigelshof, ves u Klence; Dolní Ch., Horní
Ch, Unter-, Ober-Chodau, vsi u Lokte;
Zadní Ch., Hinter-Kotten, ves u Plané. PL.
— Tk. I. 430., III. 115., IV. 171., Blk. Kfsk.
1324., S. N., Rk. Sl.

Chodová, é, f. = Horní Chodov. — Ch.
Planá, Kuttenplan, městečko u Plané. PL.,
Tk. VII. 179.

Chodové = čeští obyvatelé v okolí do-
mažlickém, původně hlídači hranic. Vz Kram.
Slov., S. N., Rk. Sl., Blk. Kfsk. 1324., Dal.
76., 77.

Chodoves, vsi, f., Ober-Chodow, sam.
u Jesenic.

Chodovice, dle Budějovice, Chodowitz,
ves u Hořic. Sdl. Hr. V. 328., Blk. Ktsk.
1324.

Chodovlice, dle Budějovice, Chodolitz,
ves u Lobosic. Tk. I. 87., III. 130., Blk.
Kfsk. 92.

Chodovo, a, n,, ves v Plzeň. Blk. Kfsk.
1056.

Chodovský, ého, m., os. jm. Tk. VIL
322., Blk. Kfsk. 959. - Ch. vesnice v Pl-
zeň. Blk. Kfsk. 1324.

Chodřiny, ves zašlá v Táb. Blk. Kfsk.
557.

Chodulčice, e, f., calobata, die Langbein-
fliege. Šm.

Chodule, pl., f. = chůdy. Sd.

Chodur, a, m., os. jm. Arch. I. 350.

Chodura, y, f. = tulačka. Val. Brt. D.

Chody, míst. jm. Tk. V. 194.