Předchozí (428)  Strana:429  Další (430) |
|
|||
429
|
|||
|
|||
Chomoutov, a, m., Komotau, mě. v Če-
chách. Tk. IV. 727., V. 242 , VII. 301., Tk. 1. 221., Tf. Odp. 388., Sbn. 587., Blk. Kfsk. 1324., S. N., Rk. Sl. Chomouty, pl., m., Komt, ves u Hajdy;
Kosteletzer Ufer,-u Milevska. Blk. Kfsk. 563. Chomtoň, ě, m. = kdo chomce, slova
polyká. Mor. Brl. D. Chomut z Harasova Jiřík a j. Vz S. N.
Chomút, a, m. = ovce na hubě černá na
způsob chomoutu. Mor. Brt. — Ch., os. jm. D. ol. III. 607. Chomutice, dle Budějovice, Gross-Chomu-
titz, ves u N. Bydž. S. N. X. 258., Tk. V. 144., Blk. Kfsk. 731., Sdl. Hr. V. 361., Rk. Sl. Chomutičky, ves v Jičín. Blk. Kfsk.
1324., Sdl. Hr. V. 361. Chomútov, a, m. = Chomoutov (od Cho-
múta). Pal. Rdh. I. 133. — Ch., Chomotau, ves u Olom. D. ol. III. 607. Vz Chomotov, Tk. I. 165. Chomutovice, dle Budějovice, Hunto-
witz, ves u Říčan. Žer. Záp. I. 28., Blk. Kfsk. 950. Chomýš, e, m. = chumáč. V Podluží.
Brt. D. 218. Chondrin, u, m. = chrupavečný klíh,
Chondrin, Knorpelleim. Nz., Šfk. Poč. 594., S. N. Chondroid, u, m. = chrustavkový ná-
dor, Chondroid. Nz. lk., S. N. Chondrom, u, m., jistý nádor. Vz Slov.
zdrav. Chonkovice, dle Budějovice, Konkowitz,
ves u Světlé. Blk. Kfsk. 702. Chonník, u, m. = chodník. Ušlapal ch
ode dveří. Sl. ps. 246. Ej to je ta cesta, ej to ten ch., kade som nosieval mej milej medovník. 1b. 270. Chopatec, tce, m , flagellaria, der Peit-
schenstrauch, rostl. Čh. pnulý, f. indica. Vz Rstp. 1571. Chopec, pce, m. = kopec. Slov. Hdž. Čít.
160. Chopiti. Vz Mz. v List. filol. VII. 223.,
Mkl. Etym. 89. — abs. Více jest toho, než lidské chápati srdce může. Kom. Ktož móž pochopiti, chop! Št. N. 292. 14. — se čeho. Ch. se meče proti někomu, vesel, myšlénky, príležitosti nějaké, Lpř., něčí ruky. K do- sažení účelu vhodných prostředků se ch. Us. Pdl. Ch. se zbraně. Prot. 121. Chtieše se jeho ch. Pass. 178. Nechopiv se sekery chaloupky nesroubíš. Mudr. 124. — zač. Každý chopě se za svú hlavu. Hus 1. 414 Cekal jsem, že rane chápne za krkošku. Němc. — jak. Úlohy s nadšením ch. se bez odkladu. Vlč. S obou stran někoho se ch. Lpř. Chopil ji okolo pasu. Šml. I. 52. — se k čemu: k tanci. Er. P. 347. — co na koho. Wtr. Chopítko, a, n. Ch. na kraji listu knihy
nalepené, jehož chopením list pohodlně obrátiti lze, das Tenakl am Blatte des Bu- ches. Dch. Chopnosť, die Begreifbarkeit, Fasslich-
keit, das Begriffsvermögen (pojemnosť, Nz.); ch. tepla, die Kapacität für Wärme. Nz. |
Chopný, begreifbar. Tvar slova plnější
a tudíž uchu chopnejší. Anth. I. 3. vyd. XXXII. Chor = kůr. Ch gothický, romanský. —
Ch. římský, řecký. Vz Vlšk. 28., 31., 32., 352. — Cf. Jg. Slnosť. 147. Chóra, y, f. = chor, kůr, kruchta ko-
stelní. Zlinsky. Brt. Choral = jednoduchý, nejvíce v notách
stejného trvání vážně se pohybující nápěv k duchovním zpěvům složený. Zv., Kram. Slov. Choralní zpěv a) národní, b) římský.
Mus. 1850. Choralnik, a, m., der Chorherr. Ch.
z řádu bílých křížovníků s červeným srd- cem. Dch. Chorati = choravěti. Dch.
Choratice, dle Budějovice, Choratitz, ves
u Benešova v Buděj.; Kartitz, ves u Pod- mokel. Choravec = churavec. Loos.
Choravinus, v 17. věku. Jir. Ruk. I.
296. Choravý = churavý. Ssk.
Chordala, y, f., die Chordale, Radikal-
axe. Jd. Geom. IV. 68, Vně. 23. Ch. či tětiva jest přímka spojující dva body libo- volné křivky. S. N. X. 258. Chordalní kruhy. Vz S. N. X. 259.
Chorea = posunčina, nemoc sv. Víta. Vz
S. N. Choregie. Vz Vlšk. 351., S. N.
Chořelice, dle Budějovice, Chořelitz, ves
u Litovle. Choreoidea, vz Choroidea.
Chořeti, chorovati. — nač: na modlář-
ství. Sš. Bs, 195. — na čem: na duši. Sš. J. 184. — čím: zimnicí. Sš. Sk. 212. Chorický. Ch. lyrika, zpěv. Lpř. D. I. 94.
Chořina, y, f. = otruby. Val. Dml.
Chorinský z Ledské, starodávní rod. Vz
S. N., Rk. Sl. Chorioidea, vz Choroidea.
Chorista, y, m., pl. -sté = zpěoák v choru,
ve sboru. S. N. Chorlavěti = churavěti. Slov.
Chorlavosť = churavosť. Ssk. U Domažl.
Chorlavý = churavý. U Domažl. Jrsk.
Na Slov. Ssk. Chornice, Kornitz, ves u Jevíčka. D. ol.
VII. 351. Chornouti = chořeti. U Dobrušky. Vk.
Choroba, vz Mz. v List. filol. VII. 6.,
duševní: zděděná, povstalá (přesílením, sthe- nická; vysílením, asthenická). Dk. P. 165. Vz Siov. zdrav., S. N. Ch. z povolání. Vz Slov. zdrav. Ch. těhotných a rodiček vůbec, nervové, prsů, povšechné. Kžk. Por. 105., 116., 225 , 419. Ch. tíhotná, das schleppende Siechthum, Kos.; černá = nemoc kravská (namáhá-li se kráva přílišnou prací, vemeno jí sežloutne a ztvrdne), Val. Vck., zlá (úmor- nice, cholera). Němc. IV. 436. Vch-bě před- sedy předsedal jeho zástupce šp. m.: za chorého předsedu. Km. — Ch., y, m. = chorobný člověk. Mor. Brt. v Mtc. 1878. 34. Chorobinec = chorobnice, ústav pro lidi
věkem sešlé n nezhojitelnou nemocí stížené. Vz Slov. zdrav. |
||
|
|||
Předchozí (428)  Strana:429  Další (430) |