430

Chorobisko, a, n. = choroba. Val. Vck.
Slov. Bern.

Choróbka, y, f. = zdrobnělé: choroba.
Slov. Chlpk. Sp. 84.

Chorobné, ého, n.. das Krankengeld. Šp.

Chorobnice. Ředitelství, fond, důchody
ch., Šp., Náklady na ch-ci. J. tr.

Chorobnicíví, n. Dk. Poet. 163.

Chorobniční sluha, Siechwächter. Pr. tr.

Chorobomyslnosť, i, f., Geistes-, Ge-
müthskrankheit. Rk.

Chorobopis, u, m. — popsání choroby,
die Beschreibung der Krankheit, A.namnesis.
Pdl., Čs. lk. VI. 315., X. 19.

Chorobopisný, pathologisch. Ch. pozo-
rování, SP. II. 262., pitva. Dch.

Chorobor, u, m., oqyýxqa. Lpř.

Chorobověda, y, f, die Krankheitslehre.
Ves. I. 5.

Chorobozpyt, u, m. — vyšetření nemoci.
Vz Slov. zdrav.

Chorobozpytný, pathologisch. Nz. lk.

Chorograf, a, m., der Landschaftszeich-
ner, -beschreiber.

Chorografický, chorographisch. Ch. spis.
Stč. Z. 388.

Chorografie. Nauka o mapách vůbec a
jich sestavování sluje co do originalu ch.,
co do obrazu pak kartografie. Stč. Z. 386.

Choroidea, chorioidea, choreoidea — žil-
nice, cevnatka, blána mezi bělinou a sítnicí
oční. Vz Slov. zdrav., S. N.

Chorologie, e, f. = stratigrafie. Stč. Z.
691.

Choromyslný. Vz Mus. 1859. 58.

Choroň, ě, m. = churavý člověk. Val.
Vck.

Choroprsý, brustkrank. Obz. 1879.

Chorosrdý, herzkrank, liebesiech. Šm.

Chorosť = nemoc. Z veliké lúbosti pad-
nem do ch sti. Sl. ps. 125. — Cf. Mz. v List.
filol. VIII. 6.

Choroš, e, m., polyporus, der Löcher-
schwamm, houba. Ch. šupinatý, p squamo-
sus; ch. ovčí, p. ovinus; ch. slepák, p. tube-
raster; ch. kozínoha, p. pes caprae; ch.
oříš, der Eichhase, p. umbellatus, ch. dubov-
ník, p. frondosus; ch. stékavý, p. confluens;
ch. dřevomorný, p. destruetor; ch. dřínový,
p. officinalis; ch. korkatý, p. suberosus;
libovonný, p. suaveolens; troudový, p. fo-
raentorius; zapalovací, p. igniarius: obecný,
p. vulgaris. Vz Rstp. 1908. Ch. borový, p.
pinastri, der Kieferlöcherschwamm. Sl. les.
Cf. Schd. II. 258., Kk. 77.-78, Rosc 71.

Chorošovitý. Ch. rostliny,polyporei. Rosc.
71.

Chorotice (Kartice), ves v Litomř. Blk.
Kfsk. 53.

Choroušky, Chorauachek, ves u Mělníka.
Tk. I. 608., III. 131.

Chorovati, vz Chořeti. Na smrť ch. Laš.
Tč.

Chořovice, dle Budějovice, Thořowitz,
ves u Blatné.

Chorovina, y, f. = chorá mouka z po-
rostlého obilí. Chléb z ch-ny je sladký.
Slez. Šd.

Chorovod, a, m., der Chorführer. Mus.
1850., Ndr. Vz Vlšk. 28., 31.

Chořovy, dle Dolany, Schorow, ves u Čá-
slavě.

Chorový hlas = každý jednotlivý hlas
vokalního sboru. Vz S. N.

Choroziti se. Moře se chvěje a ch-zí
ustavičně. Sš. J. 304. Avšak jedno se ch-zí
město chtě se mu přiečiti. Alx. V. v. 407.
(HP. 10.). Dle List. filol. 1885. 280. lépe
čteme: Všě sě řecká země vzhrozí, avšak
jedno se ohrozí město. Choroziti nehlásí se
ani zevnějškem za slovo české.

Chorregent, a, m. = představený kůru
kostelního, jenž řídí kostelní hudbu. Zv.

Chorubiá = korouhev. U Místka. Škd.
Laš. Tč.

Chorubník, a, m. = korouhevník. Laš.
Tč.

Chorúhev, hve, f. = korouhev, zastr. Anth.
I. 3. vd. XXXVI.

Chorúhy. Bž. 99., Rkk.

Chorušice, dle Budějovice, Choruschitz,
ves u Mělníka. Tk. I. 87., III. 131.

Chořutký = velmi černý. Ch. chléb.
U Místka. Škd.

Chorvati. Ch. bydleli ve vých. Haliči a
v severových. Uhersku; Od hor těch (od
Karpat, vz toto) prozván národ druhdy pod
nimi osedlý: Cbrvari, Chorvati. Šf. Strž. II.
112., I. 532. Vz Šf. Strž. I. 246., II. 111.,
263., 294., 310., 316., 321., 353., 461., 652.
Charvati, Karpaty.

Chorvátský. Ch. země: Chorvátsko, Sla-
vonie s Vojenskou Hranicí a Dalmacie. Kř.
Stat. 5.

Chorvaty Veliké či Východní ležely u po-
hoří Tater, Ch. Západní v českých Krko-
noších. Vz Šf. Strž. II. 261. Vz Chorvat.

Chorvóbence. Choroba s chorvóbencí.
Zaříkavací formule na Hrozenkovsku. Vz
Brt. D. 150.

Chorý, vz Mz. v List. filolog. VIII. 5.,
Chvorý. — Ch. — špatný, nepodařený. Ch.
žitečko. Mor. Ch. košulá (z hrubého plálna).
Ib. Brt, D. 218. — Ch. = černý. Ch. chléb.
Kld, I. 57. Také ve Slez. Tč. Hladný i chorý
chléb chválí. Slez. Šd. — Ch. = churavý.
Ch. duchovní (deficient). J. tr. Buď mírný
;t spoRý a nebudeš chorý. Us. Tč. — nač:
na plíce, Us. Dch., na prse. Let, Mt. S. X.
1. 43.— a čem: na mysli. Nz. — čím:
duchem, seelenkrank. Dch. — Ch. = chorobu
objevující. Ch. červeň v obličeji. Čch. Bs. 87.

Choryně, ě, f. (od Chory. Pal. Rdh. I.
134.), Chorin, ves u Val. Meziříčí.

Chorýš, e, m = chorý, snědý, černý
chléb. Mor. Brt. D.

Chosen, snu, m. = osoh. Slov. Bern. Jako
chosny a škody při obci sa nacházajú. Slov.
Rb. Vz Chasen.

Chosniť = osožiti. Slov, Bern.

Choštno, a, n., Arnswalde, místo v Po-
mořansku. Tk. IV. 594.

1. Choť = ženich. Vz Mkl. Etym. 89. Bůh
choť věčný své choti. Št. Kn. 3. 4. Tento
hlas jest choťóv milého, jenž přikazuje choti
své. Hus III. 33. — Cf. Listy filol. IV. 290.

2. Choť — choć. Esli ně — to choť =
tedy aspoň. Brt. D. 172. Choť jsem já dě-
vucha chudobné mateře, přec já ledykomu
neotevřu dveře. Pís. slez. Šd. Já bych tě