431

nechtěla, choť bys měl štyry sta; Choť ja
žita nemam, ale ti ja přece svadběnku udě
lam; Mamičko, mamičko, pěknu dceru mátě,
však my ju vam vezmem, choť vy ju cho-
vatě, choť byste ju zamkly čtyrema zam-
kami; A my ho tu něněchamy, choť by si
ty vyplakala čerNe očičko; Netřeba mi po-
moci, choť by pleť do půl nocí. Sš. P. 361.,
386., 426., 589., 750. Cf. Choťaž, Chofož.

Choťa, dle Káča, f. = manželka, rodička.
Slov. Rr. Sb.

Choťabudice, dle Budějovice, Chotia-
buditz, ves v Dačicku na Mor.

Choťanky, Chotianek, ves u Poděbrad.

Chotár, kotár = hranice, meze, pak ter-
ritorium (obvod, okrslek) celé obce, z ru-
mun. Mkl. Z celtického dle Šf. Strž. 62.
Mor. a slov. Hdk. C. 378. Ch. města Celje.
Šf. Takovýto ch. sme mu vydělili. Sl. let.
V. 329. Ch. obce N. Val. Vck. Okolí a ch.
města Říma jest pustý a nepříjemný. Koll.

IV. 51. — Ch. = pole. Na pomezí dvou
ch-rů čili polí. Koll. St. 293. Bola som na
tráve v kubinskom ch-re; Nedržte ovce
dlho v košiaroch a nepaste jich v mokrých
ch-roch. Sš. Sp. 20., 26. Vstoupili jsme do
onoho pole a ch-ru, kde ústav hospodář-
ský od mnoha let kvete. Koll. III. 19. Leží
na ch-ri, šabla podla něho. Sš. P. 721.

Chotářík, u, m. = malý chotár. Mor. Fřt.

Chotarisko, a, n. = špatný chotár. Slov.
Bern.

Chotářiti, chotárovať. Obec s obcú ch-ří.
Val. Vck.

Chotárník, a, m., der Nachbar. Bern.

Chotárnosť, i, f , die Nachbarschaft. Bern.

Chotárný = chotáru se týkající. Ch. ko-
pec = mezdník, hraničník stojací na roz-
hraní obecného územia, der Gränzstein. Slov.
Rr. Sb. Je najlepšie, keď i medzi dobrými
súsedmi ch-né medze dokonále označené
sú. N. Hlsk. II. 245.

Choťaž == choť. Laš. Tč.

Chotcový. Ch. listí == lopucha. U Polič.
Kká.

Chotčiny, ves v Tábor. Tk. III. 36., Blk.
Kfsk. 1324, Sdl. Hr. IV. 370.

Chotěbor, a, m , os. jm. D. ol. 1082.,
Pal. Rdb. I. 121.

Chotěboř. Jos. Žid z Chotěboře. Tk. II.
217., IV. 143., S. N., Tk. Ž. 6., 87., Blk.
Kfsk. 1324., Sdl. Hr. I. 254., II 48., 63., IV.
370., Rk. Sl.

Chotěbořice, dle Budějovice, Chotiebo-
rek, ves u Smiřic. Sdl. Hr. II. 229.— 231.,

V. 89. Rk. Sl.

Chotěborky = Chotěbořice. PL.

Chotěbud, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
121.

Chotěbudice, dle Budějovice, Kettowitz,
ves u Podbořan. Blk. Kfsk. 615.

Chotěbuz, e, f. (ne: m.). Tk. II. 184.,
III. 178, 631., IV. 37., 442., V. 68., 130.,

VI. 348., VIL 9., Šf. Strž. II. 616., Rk. Sl.
Choteč (od Chotka. Pal. Rdh. I. 132),

Chotetsch, ves u Bělohradu, S. N. X. 259.;
Chot8ch, ves u Pardubic = Choč; Cbottetsch,
ves u Dušník. PL., Tk. IV. 419., Tf. Odp.
289., Blk. Kfsk. 1324., Sdl. Hr. I. 254., II.
67., V. 361., Rk. Sl.

Chotějovice, dle Budějovice, Chotiowitz,
ves u Chlumce v Jičín. Blk. Kfsk. 838.;
Kuttowitz, ves u Teplice. Blk. Kfsk. 859.
Sdl. Hr. V. 361, Rk. Sl. Ch. v Plzeňsku,
ves zašiá. Blk. Kfsk 331.

Chotějšanka, y, f, Neuwirthshaus, ho-
spoda u Benešova.

Chotek, tka, m., os. jm. nyní hraběcího
rodu. 1576., Pal. Rdh. I. 121 , Tk. II. 536.,

III. 525, 340., Tf. Odp. 388., S. N., Rk. Sl.,
Blk. Kfsk. 1324, Sdl. Hr. I. 202., III. 83.,
Mus. 1884. 299. Ch. z Chockova Zikm. Mus.
1884. 299.

Chotěkov, a, m., Kottiken, ves v Plzeň-
sku.

Chotělice, dle Budějovice, Chotielitz, ves
u N. Bydžova. Blk. Kfsk. 1325., Sdl. Hr.
II. 240., IV. 316, V. 116., 300., 313.

Chotělsko, a, n., něm. Chotilsko, ves
u Nov. Knína. Blk. Kfsk. 585.

Chotěměřice, ves v Čáslav. Blk. Kfsk.
696.

Chotěmice, dle Budějovice, Chotiemitz,
ves u Soběslavě. S. N, Tk. II. 205., IV.
17., 56., 207., Sdl. Hr. II. 81., III. 161.,
176., IV. 370., V. 124.

Choten, tna, m., os. jm. D. ol. I. 4., Pal.
Rdh. I. 121.

Chotěnice, dle Budějovice, Chotienitz, ves
u Heřman. Městce; Chotzenitz, ves v Kou-
řimsku; Kudenitz. ves u Radonic v Cheb-
sku. PL., Tk. III. '647., Tk. Ž. 41., Sdl. Hr.

I. 254.

Chotěnov, a, m., Chotienow, ves u Li-
tomš.; Kuttnau, ves u Plané. Tk. IV. 110.,
Sdl. Hr. I. 5

Choteřín, a, m., Kotejřin, ves u Milevska.

Chotěřínský, ého, m., os. jm. Tk. VII.
412.

Choterov, a, m,, Kotterow, ves u Plzně.

Chotěšice, dle Budějovice, Chotieschitz,
ves u Dimokur. Tk. III. 115., Tf. Odp. 239.,
Blk. Kfsk. 1325., Sdl. Hr. I. 179., II. 268.,
V. 201., 224., Rk. Sl.

Chotěšičky v Jič. Blk. Kfsk. 116.

Chotěšiny, Chotieschin, ves u Chocně.
Blk. Kfsk. 1154., Sdl. Hr. I. 254., II. 199.

Chotěška, y, f. = snúbenica. Slov. Rr.
Sb. Ach a tvoju ch-ku kdoby potym lúbil?
Koll. Zp. II. 371.

Chotěšov, vsi u Štoda v Plzeň., u Jese-
nic a u Libochovic; Ch. Malý, Klein-Cho-
tieschau, ves u Stříbra. PL., Tk. I. 242,

IV. 727., V. 242., VII. 412., Blk. Kfsk. 1325.,
S. N., Rk. Si. Z Ch-va Kristian Joach. 1703.
Vz Jg. H. 1. 2. vd. 570., Jir. Ruk. I. 296.

Chotěšovský, ého, m, os. jm. Tk. II.
197., III. 647. — Ch. klášter. Tk. Ž. 221.,
Blk. Kfsk. 931.

Chotěšův Újezd. Tk. I. 87.

Chotěta, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.

Chotětice, dle Budějovice, Chotietitz,
ves u Votic. Tk. I. 431., V. 191., Sdl. Hr.

II. 14.

Chotětín, a, m., Chotietin, ves u Zbi-
rova.

Chotětov, a. m., Kuttenthal, ves u Star.
Benátek. Tk. III. 431., V. 199.

Chotětovský. Proč nedovolili Ch-ští, aby
šla dráha jejich vsí? Vz Sbtk. Kr. h. 42.